Cesta do pekla a zpátky

9. září 2018 v 15:20 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Cesta do pekla a zpátky

Veselá pohádka nejen o čertech.
I malé dítě dobře ví, že do pekla se člověk dostane za svoje nepěkné skutky. Obzvláště mají pekelníci spadeno na lidi zlé, závistivé, vydřiduchy, lakomce a také na ty lenošivé. Každý si ovšem myslí, že to platí pro všechny ostatní, on že vlastně tak úplně špatný není a hlavně, že má spoustu času na polepšení. Samozřejmě, že chuť k polepšení je první krůček správným směrem, jenomže Vašek ani tu chuť nemá. Docela mu ta jeho lenošivá povaha vyhovuje. Jak by také ne, když rodiče, ba ani jeho milá Andulka, se nezmůžou na nic jiného, nežli na nějaké to naříkání a vzdychání a doufání, že snad jednou… Pomoc přijde skutečně z nečekané strany. Sám Belzebub, vrchní kníže všech čertů a čertic, si vezme Vaška na rok do pekla na převychování. To se ví, že to není zadarmo, že je za tím pěkná čertovina.
Filmovou pohádku natočila v roce 1996 paní režisérka Olga Švarcová podle scénáře Antonína Jiráčka.
 

Nedělní čtení - Iz, Žalm, Jak, Mk

9. září 2018 v 15:08 | dvě TeReziA... |  Náboženstvi

Nedělní čtení - Iz, Ž, Jak, Mk

Iz 35,4-7a

Řekněte malomyslným: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod.

ŽALM 146

Hospodin zachovává věrnost navěky, - zjednává právo utlačeným, - dává chléb lačným. - Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, - Hospodin napřimuje sklíčené, - Hospodin miluje spravedlivé, - Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, - ale mate cestu bezbožníků. - Hospodin bude vládnout navěky, - tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

Jak 2,1-5

Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: "Prosím, posaď se tady na čestné místo." Ale tomu chuďasovi řeknete: "Ty stůj tamhle" nebo "Sedni si tady u mých nohou". Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad? Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

Mk 7,31-37

Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.
Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha!", to znamená: "Otevři se!" A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!"

To dobrý už bylo

9. září 2018 v 15:03 | dvě TeReziA... |  Téma týdne
To dobrý už tu bylo, teď je trošku zle,
náš blog říká NE NE NE a to je mrzuté.
Roky to šlo krásně, pro naše krátké básně.
moc se nám tu líbilo a Téma psát nás bavilo.
Snad se příště zadaří a něco napsat se podaří...
 


Návštěvníci - 14, 15

8. září 2018 v 15:32 | dvě TeReziA... |  České a slovenské filmy

Návštĕvníci

Po nás potopa (14/15)

Jenom 177 dní zbývá vĕdecké expedici z budoucnosti, aby zachránila Zemi před hrozící katastrofou. Kultovní sci-fi seriál.
Už je nad slunce jasnĕjší, že akademikova vĕdecká výprava se o záchranu civilizace budoucnosti nezaslouží. Jako planá nadĕje se ukázal poslední Adamův sešit a návrat není proč odkládat. Loučení není snadné pro nikoho, nejtĕžší je ale pro Káťu, která Petra už nikdy neuvidí. Ví také, jaký osud zanedlouho čeká dĕdu Drchlíka, ale ten to slyšet nechce. S klidem sobĕ vlastním zaplatí hmotnou škodu za katastrofu, na níž se podepsala zvídavost malého Adama. Noviny z budoucnosti mu totiž pomohly k výhře ve Sportce.
Sci-fi seriál natočil v roce 1983 pan režisér Jindřich Polák a na scénáři se spolupodílel Ota Hofman.

Návrat do budoucnosti (15/15)

Jediným úspĕchem Richardovy vĕdecké výpravy je vlastnĕ Adamovo vĕnování, které udivenĕ naškrábal do knihy, o níž netuší, že jsou to jeho budoucí "Pamĕti". Ještĕ jedna akce čeká návštĕvníky. Složitĕ, ale přece jen, se jim podaří zabránit tomu, aby jejich fotografie vyšla v novinách. Havárie cisterny, k níž se přesnĕ podle Kátiny předpovĕdi připletl dĕda Drchlík, je poslední událost, kterou návštĕvníci v minulosti zažijí. Návrat do budoucnosti, kterého se expedice přece jen obávala, má neuvĕřitelné zakončení. Vzít s sebou do budoucnosti dĕdu Drchlíka coby Velkého učitele a jisté alibi za nulové výsledky výpravy se ukáže jako skvĕlý nápad. Jen chvíli postál dĕda Drchlík u CML - CENTRÁLNĺHO MOZKU LIDSTVA - a budoucnost lidstva byla zachránĕna.

Šestka táhne světem

8. září 2018 v 15:08 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Šestka táhne svĕtem

Když drží přátelé vĕrnĕ při sobĕ, nikdo je nepřemůže.
Princezna Ella a muzikant Jasper se milují. Když se to dozví král Wilbur, udĕlá jejich romanci rázný konec. Uvrhne Jaspera do žaláře k rusovlasé Floře a silákovi Lukasovi, kterého do té doby nenapadlo, že by své síly mohl využít k útĕku. Jasper ho přemluví a útĕk se podaří. Poté se společnĕ vydají do svĕta. Na cestách se potkají s dalšími poutníky obdařenými výjimečnými vlastnostmi. S rychlým bĕžcem Markusem, tajemnou Lisu, kterou král Wilbur vypovĕdĕl ze své říše, a s Benjaminem, nejlepším střelcem na svĕtĕ. Tato silná šestka se rozhodne předvést, co umí. V přestrojení se vypraví ke královskému dvoru, kde vyzvou krále, aby s nimi jeho borci soutĕžili. Jasper dává v sázku svůj život, pokud ale zvítĕzí, požaduje ruku princezny.
Nĕnecko 2014, Sechse kommen durch die ganze Welt

Marianna

8. září 2018 v 10:52 | dvě TeReziA... |  Jména a osobnosti

Mariana

jméno je asi složeninou Marie a Anny a u nás byla vždy nejvíce oblíbena jeho domácká podoba Marjánka nebo Márinka. Jméno Marie má zřejmĕ prastarý původ až ve starovĕkém Egyptĕ a podle nĕkterých badatelů znamená "milovaná Bohem".
Z aramejské podoby Marjam vychází pak další teorie, která toto jméno překládá jako "paní" nebo "kapka moře". Jinde bychom nalezli i jiné významy, jako například "krásná" či "odkazovatelka". Druhé jméno Anna je hebrejského původu a znamená "milostiplná", případnĕ "líbezná a milá".

Marie nebo také Matka Boží

pocházející z rodu Davidova, se stala patronkou křesťanstva.
Mariinými rodiči byli Jáchym a Anna, oba už letití a doposud ke svému žalu bezdĕtní. Avšak jednoho dne se jim zjevil andĕl a oznámil jim, že se jim narodí dcera. K údivu samotných manželů i celému jejich okolí se tak skutečnĕ stalo.

Svátek Narození Panny Marie

8. září 2018 v 10:12 | dvě TeReziA... |  Náboženstvi

Svátek Narození Panny Marie

Mich 5,1-4a

Toto praví Hospodin: "A ty, Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od vĕčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinovĕ síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin zemĕ. On sám pak bude pokojem."

Řím 8,28-30

(Bratři!) Víme, že tĕm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, tĕm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodĕ s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Mt 1,1-16.18-23

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry - jejich matka byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův - jeho matka byla Rachab. Boaz byl otec Obédův - jeho matka byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův - jeho matka byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylonského vyhnanství. Po babylonském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtĕl ji vydat pohanĕ, rozhodl se tajnĕ se s ní rozejít. Když už to chtĕl udĕlat, zjevil se mu ve snu andĕl Pánĕ a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobĕ vzít svou manželku Marii. Vždyť dítĕ, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů."To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel', to znamená 'Bůh s námi'.

Roztomilý člověk

8. září 2018 v 9:04 | dvě TeReziA... |  České a slovenské filmy

Roztomilý človĕk

Černobílá komedie podle románu F. X. Svobody Kašpárek o tom, že lhát se nevyplácí.
Redaktor Viktor Bláha, hlavní hrdina veselého příbĕhu, si rád vymýšlí bláznivé historky a rád se baví na úkor svého okolí. Až jednoho dne narazí na roztomilou dívku, která má fantazii ještĕ vĕtší než on a dokáže s ním držet krok...
Český film, 1941. Režie Martin Frič, Scénář Karel Steklý.

Kryštof a Kristina

7. září 2018 v 22:00 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Kryštof a Kristina

Pohádka o statečné princezně, která si svého prince vybojovala.
Ztracený v lesích, obehnaný kamennou zdí je zámek, kde žije princ Kryštof se svou nevlastní matkou. Zámek, kam nesmí vstoupit žádná žena… Královna se kouzly nejprve zbavila svého manžela a nyní bedlivě střeží, aby její trůn neohrozil sňatek jejího nevlastního syna. Pak by totiž přišla o korunu i o svou krásu a moc, jak jí předpovědělo její kouzelné oko. Láska však hory přenáší…
Filmovou pohádku natočila v roce 1993 paní režisérka Svatava Simonová podle scénáře Anny Juráskové.

Láska rohatá

31. srpna 2018 v 11:04 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Láska rohatá

Pohádka s čerty, láskou nebeskou, očima z ryzího zlata a hlavnĕ s náručí plnou humoru.
V jedné zapadlé a také už řádnĕ rozpadlé brdské hospodĕ, kde odpradávna sídlili čerti, se usadí dva vykutálení podvodníci, Berta a Vitouš. Spolu s nimi tu tráví čas i čert snad té nejnižší kategorie, čertovský učeň a kuchaříček a hlavnĕ outsider Záprtek. Když hospodu navštíví pekelná inspekce, Berta s Vitoušem se vydávají za čerty. Ovšem čerti to nejsou, a tak váženou pekelnou institucí důraznĕ požadovaný úpis ani nemají, ani ho nedokážou sehnat. Pošlou pro nĕj tedy nešťastného Záprtka. Smůla je, že také Záprtek nevyniká žádnou z pekelných dovedností a s úkolem si neumí poradit.
Právĕ v tom čase v Jílovém jistá velice bohatá milostpaní, která miluje zlato nade vše, a proto zamĕstnává dokonce svého osobního zlatníka, zatouží po zlatých očích. Ty ovšem zlatnický mistr vyrobit nedokáže, pro oči ze zlata musí jít služebná Anička. Tak trochu za trest, protože jí milostpaní neprávem podezřívá z krádeže. Aničce nic jiného nezbývá, a tak jde. Kde ale se dají najít oči ze zlata, to nikdo neví. Snad jedinĕ v pekle by mohli nĕco tušit... Zoufalá Anička se ocitá před pekelnou branou. Naštĕstí se tu setkává se stejnĕ zoufalým a nešťastným čertem Záprtkem. Jak už to v životĕ bývá, když se dva, kterým osud zatím nepřál, potkají, nejspíš v sobĕ najdou zalíbení. A stejné je to i s Aničkou a Záprtkem.
Filmovou pohádku natočil pan režisér Hynek Bočan podle scénáře Karla Žaluda.

Alabastrová ručička - Čtené pohádky BN

31. srpna 2018 v 10:57 | dvě TeReziA... |  Pohádky

Pohádky Boženy Němcové

Alabastrová ručička

Do jedné vesnice přišli dva vysloužilí vojáci a prosili o službu. Jeden mladší byl ještě při síle, ale ten druhý byl z vojny celý zubožený a špatně chodil. Práci proto nedostal, jen ho nechali u nich žít.
Ale ve vsi je měli rádi oba. Hlavně děvčata. Byli veselí a uměli všechny pobavit.
První z nich se dokonce brzy oženil. Ženu měl chudou, nebyla taky nejmladší, ale měla chaloupku, a když se oba snažili, na živobytí bylo.
Narodila se jim dceruška, které dali jméno Zuzanka. Všichni ve vsi ji měli rádi, protože každému hned pomohla a pro každého měla dobré slovo a úsměv.
Bylo to večer před svatým Janem Křtitelem. Mládenci a děvčata z vesnice pálili svatojánský oheň na vrchu nedaleko starého hradu. Když ho zapálili, skákali kolem něho a zpívali, oheň přeskakovali.
Tu najednou Zuzanka o něco zakopla. Shýbne se, zdvihne to a vidí malou alabastrovou ručičku.
"Zahoď to, je to kouzlo," volali všichni.
Ale starý voják Martin povídá: "Přinese ti štěstí. Pověs ji na krk a uvidíš."
Zuzanka ho tedy poslechla. Když oheň dohořel, odcházeli všichni domů. Marně je Zuzanka přesvědčovala, aby s ní šli na starý hrad. Báli se, že o svatojánské noci tady tropí své rejdy čarodějnice. Zuzanka se ale nedala odradit. Šla na hrad, sedla si a pozorovala hvězdy, až jí oči přecházely.
Tu slyší zdáli krásnou muziku a už také z hradu vycházejí skvostně odění hudebníci. Za nimi pán a paní
v krásných oděvech se zlatými korunami na hlavách a mnoho dalších pánů a paní a po stranách
sloužící s pochodněmi.
Když průvod obešel celý hrad, zastavili se přímo před Zuzankou. A královna na ni zakývala prstem. Zuzanka se ani na okamžik nerozmýšlela. Přijala nabídnutou ruku a šla s královnou do hradu.
Tu se otevřela v jednom koutě brána s dlouhou chodbou a všichni tam vešli. Než se Zuzanka nadála, stáli uprostřed přenádherné zahrady a uprostřed ní zlatem vykládaný alabastrový zámek. Zlaté dveře zámku se otevřely, družina i s králem se poklonila královně a všichni zmizeli.
Královna se Zuzankou chodily po zahradě tiše. Nikdo nemluvil. Tu se královna zastavila, utrhla myrtový proutek, uvila z něho věneček, dala ho Zuzance na hlavu a řekla: "Nech si ho ode mne na památku a zítra přijďte na toto místo s otcem a řekni mu, ať kope. Nesmíte ale nikomu říci, co najdete. A z vesnice se odstěhujte."
Nato vyvedla Zuzanku zpáteční cestou ze zahrady ven a zmizela.
Domů přišla Zuzanka až o půlnoci. Když ji maminka ráno budila, stálo už slunce vysoko. Sáhla pod polštář a našla věneček. Nezdálo se jí to tedy!
Jenže věneček nebyl zelený, ale celý z ryzího zlata!
"Starý Martin ti dobře poradil," pravil otec. "Ručička ti přinesla štěstí. Jen jestli ještě dokážeš najít to místo. Je tam určitě zakopán poklad," řekl otec.
Aby je nikdo neviděl, vydali se o polednách, kdy byli všichni doma na obědě, na starý hrad. Zuzanka našla průchod mezi zdmi, který se v noci zdál branou. Vešli na kulatý dvůr porostlý jen travou a keři.
Žádná zahrada, žádný zámek. Přesto Zuzanka s jistotou prohlásila: "Tady je to, tatínku. Tady kopejte!"
Jakmile začal otec kopat, hned narazil na velkou, železem kovanou truhlu. Ani pohnout s ní nemohl,
jak byla těžká. Ale sotva se jí Zuzanka prstem dotkla, uzvedli ji snadno. Když ji doma otevřeli, byla plná zlata.
Druhý den se vydal otec do města, aby koupil koně a vůz a najal ve městě bydleni. Matka se Zuzankou zatím balily věci. Chaloupku přenechali starému Martinovi a taky mu dali něco peněz.
Když se otec vrátil z města, řekl, jak mu Zuzanka poradila, že zdědil peníze a že se budou stěhovat. Někteří jim to štěstí přáli, ale jak už to bývá, cloumala jinými závist. Nejhůř na tom byl sedlák, který bydlel ve statku hned vedle nich. Vrtalo mu to hlavou, kde mohl vzít jeho soused najednou tolik peněz. I poslal svou ženu za Zuzančinou matkou.
Selka přišla a všemožně se vyptávala a na ženu tlačila. Ta se bránila statečně, ale nakonec přec jen omylem řekla: "Zdědili jsme po jednom strýci. Ale to jen proto, že naše děvče našlo tu kouzelnou ručičku."
Selka hned běžela domů a pobízela sedláka, aby si na Zuzanku počíhal a ručičku jí ukradl.
U souseda se zatím nakládalo na vůz a Zuzanka se chtěla jít rozloučit se starým hradem. Marně ji otec zrazoval, že půjdou před odjezdem všichni.
Slyšel to lakomý sedlák a hned běžel ke hradu, aby tam ha Zuzanku číhal, přepadl ji a ručičku jí vzal. A jak tam tak dřepí schovaný, vidí najednou, že se k němu blíží kůň bez uzdy. I myslel si, že se to jeho kůň splašil. Šel mu naproti, aby ho chytil za hřívu.
Ale jak ho za ni uchopil, kůň se s ním vznesl, třikrát zakroužil dokola a zmizel i se sedlákem.
Za chvíli se už na hradě celá rodina loučila s posvátným místem a děkovala za štěstí, které se jí dostalo. Odjezd z vesnice byl ale smutný. Nejvíce Zuzanka litovala, že dlouho neuvidí starého Martina.
Ve městě ale přece jen na něho trochu pozapomněla. Rostla jako z vody a pořád měla plno práce. Taky se pilně učila, aby z ní byla vzdělaná mladá dáma. Když dospěla, požádal o její ruku jeden bohatý a hezký šlechtic. A protože se jí líbil, rodiče svolili.
Svatba byla tady. Zuzanka vstupovala do kočáru se zlatým myrtovým věnečkem na hlavě a alabastrovou ručičkou na krku jako největší památkou. Tu přistoupí k vozu chromý žebrák a prosí o almužnu.
Zuzanka na něho bystře pohlédla, poznala starého Martina a hned ho zvala k sobě do vozu. Ale ten nechtěl ve svých ubohých šatech.
Tu však přiskočili také její rodiče, Martina posadili do kočáru a musel jim vypravovat, kde se tu vzal a jak se mu vedlo. I vyprávěl Martin, jak se mu po nich stýskalo a že se vypravil na cesty, aby je našel. A protože se mu to podařilo, může zase domů.
Už ho ale nepustili. Zůstal u nich v krásném domě až do smrti. Zuzančin otec pak koupil vesnici, kde se jeho dcera narodila, desateronásobně oplatil sedlákům, kteří se ho tenkrát ve vsi ujali, a nedaleko starého hradu nechal vystavět pěkný zámek, ve kterém pak všichni svorně a spokojeně žili.
Alabastrová ručička a zlatý věnec pak zůstaly v rodině jako poklad nejcennější.

Walt Disney - Splnĕný sen 4

31. srpna 2018 v 10:46 | dvě TeReziA... |  Disney

Walt Disney - Splnĕný sen (4/4)

Na i-vysílání dávají čtyřdílný americký dokumentární cyklus "Walt Disney - od myšáka k Disneylandu". Závĕrečná část amerického dokumentu.

1954-1966


17. července 1955 se Waltovi Disneymu splnil dĕtský sen. Přímý televizní přenos ze slavnostního otevření Disneylandu sledovala polovina Američanů a park v prvních deseti týdnech jeho provozu navštívilo pĕt milionů lidí. Sám Disney prý často v převleku a maskován procházel mezi návštĕvníky a stál ve frontách na atrakce, aby na vlastní uši slyšel, co si lidé myslí. Na počátku šedesátých let stál na samém vrcholu své kariéry. V roce 1964 přišel další velký úspĕch v podobĕ hraného snímku Mary Poppins, který získal celkem třináct oscarových nominací. Jeho sny ale zdaleka nekončily. Vymyslel například mĕsto budoucnosti - experimentální park na Floridĕ. Bohužel, jeho otevření se už nedožil. Zemřel v prosinci 1966 na rakovinu plic. Park EPCOT byl otevřen o šestadvacet let pozdĕji.

Pavlína

31. srpna 2018 v 9:58 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Pavlína

jméno latinského původu, odvozenina od latinského jména Paulus, a znamená "malý".

Pavlína Římská

žila ve 2.století v Římě za vlády císaře Diokleciána. Pavlína prý byla posedlá zlým duchem a léčil ji svatý Petr, exorcista. Pavlínin otec byl žalářník. Po vyléčení Pavlíny se celá rodina nechala pokřtít, což se dlouho nedalo utajit. Pavlínin otec byl sťat, matka a Pavlína byly ukamenovány.

Svatý Rajmund

31. srpna 2018 v 8:49 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Svatý Rajmund

žil v první polovině 13.století. Pocházel ze šlechtického rodu v Katalánsku. Měl vřelý vztah k Panně Marii. Stal se knězem a vykupoval lidi z otroctví. Jednou, když neměl dostatek peněz, nabídl sám sebe jako rukojmí, a strávil v krutém vězení několik měsíců.
Patron těhotných žen a nenarozených dětí, nevinně obžalovaných a vězněných.
Atributy: černoch, mnich v bílém hábitu, otrok se zámkem na ústech.

Čtení na tento den - 1 Kor, Matouš

31. srpna 2018 v 8:00 | dvě TeReziA... |  Náboženstvi

Čtení na tento den - 1 Kor, Mt

1 Kor 1,17-25

Bratři! Kristus mě neposlal křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Stojí totiž v Písmu: `Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých.' A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost? A protože svět pro samou "moudrost" nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání "pošetilým" kázáním. Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: `Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: `Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: `Amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."

Návštěvníci - ssz 11, pzh 12, p 13

30. srpna 2018 v 15:24 | dvě TeReziA... |  České a slovenské filmy

Návštĕvníci

Stane se zítra (11/15)

Jenom 177 dní zbývá vĕdecké expedici z budoucnosti, aby zachránila Zemi před hrozící katastrofou. Kultovní sci-fi seriál.
Zatím co doktor Noll tráví poklidné dny v nemocnici a pomocí solarizátoru tajnĕ a úspĕšnĕ léčí svého spolupacienta kolotočáře Edu, ostatní členové vĕdecké expedice mají starostí nad hlavu. Při spojení s budoucností, kam vysílají žádost o peníze, vyvaří vodu v rybníce. "Známá firma", dĕda Drchlík, který s Adamem zachraňuje kapry z vyschlého dna, je obvinĕn, že rybník úmyslnĕ vypustil. Návštĕvníci sice pomocí reaktivních deštníků rybník vodou znovu naplní a dĕda je mimo podezření, ale nepříjemného pocitu, že se jim situace čím dál více vymyká z rukou, se už nezbaví. V nestřežené chvíli je Petr znovu vyfotografuje.
Sci-fi seriál natočil v roce 1983 pan režisér Jindřich Polák a na scénáři se spolupodílel Ota Hofman.


Peníze z hvĕzd (12/15)

Když návštĕvníci u rybníka přebírají zásilku penĕz z budoucnosti, netuší, že je sleduje dĕda Drchlík. Náhlá záře, která akci provází, dĕdu oslní a ten se málem utopí. Návštĕvníci jej dopraví do jeho chalupy a dĕda se nečekanĕ brzy vzpamatuje. Užasnou, když jim řekne, že peníze, které dostali, už dávno neplatí. V tu chvíli pokládá akademik Richard za nutné odhalit jejich inkognito a vysvĕtlit, že přicházejí z budoucnosti. Ale dĕdu Drchlíka to nijak neohromí. Mnohem víc ho zajímají noviny, do nichž byly peníze z "hvĕzd" zabaleny.

Prozrazení (13/15)

S pomocí dĕdy Drchlíka vyrovnají návštĕvníci hotelový účet a přijímají nabídku, aby bydleli v jeho chalupĕ. Káťa a Karas se z toho radují, ale akademik trvá na tom, že se musejí okamžitĕ vrátit do budoucnosti, i když je stresován z toho, že jeho vĕdecká výprava totálnĕ zklamala. Nečekanĕ se objeví další Adamův sešit. Akademik mĕní rozhodnutí a nařizuje svému týmu, aby malého Bernaua nespustil z očí.

Arabela SVARKŘP - PDMN 26

30. srpna 2018 v 14:07 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek

Pan dĕkan mĕní názor (26/26)

Pohádkový seriál pro celou rodinu. Rumburak se zmĕní v havrana a Arabela s Petrem se konečnĕ mohou tĕšit ze svých dvou miminek.
V posledním dílu seriálu se šťastnĕ uzavírají osudy našich hrdinů. Honzík uspĕje se svou semestrální prací a dĕkan fakulty už nepochybuje o existenci pohádkového svĕta a životodárné síle fantazie. Díky kouzelnému prstenu se z vousatých dvojčat stanou krásná miminka a jejich vĕrná kamarádka Natálka je hrdĕ vozí v kočárku. Vigo promĕní Rumburaka opĕt v havrana a chce ho jednou provždy zničit. Moudrý král mu v tom ale zabrání. Aby mohlo dobro vítĕzit nad zlem, musí zlo existovat jak v pohádkách, tak i ve svĕtĕ lidí.
Filmovou pohádku natočil v roce 1993 pan režisér Václav Vorlíček podle scénáře Miloše Macourka.

Zachýsek, zvaný Rumělka

30. srpna 2018 v 12:54 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Zachýsek, zvaný Rumĕlka

Pohádka podle povídky E. T. A. Hoffmanna vypráví o jednom neobvyklém kouzlu víly z Krásné růže.
Vílu z Krásné růže vyhnal panovník z říše fantazie, a tak se víla spravedlivĕ rozhořčila a rozhodla se ke svérázné pomstĕ. Svého oblíbeného kocoura Rumĕlku promĕnila v nafoukaného hejska Zachýska. Obdařila ho talentem přivlastňovat si schopnosti a zásluhy druhých lidí a získávat tak nezasloužené pocty i všeobecnou sympatii. Zachýsek Rumĕlka se vlichotí do společnosti tĕmi nejprotivnĕjšími způsoby a panovníkovi, tajnému radovi i ostatním u dvora připadá neodolatelný. Dokonce své "kouzlo" uplatní i u Kandidy, krásné dcery pana profesora, kterou miluje mladík Baltazar. Ten má ovšem zdravý rozum a Zachýskovy kejkle na nĕj neplatí. Jenže Zachýsek pomalu ovládá celé panství a situace se stává nebezpečnou... Jak jen ho jeho "kouzla" zbavit?
Filmovou pohádku natočila v roce 1990 paní režisérka Svatava Simonová podle scénáře Evy Košlerové.

Silný Ctibor - Čtené pohádky BN

30. srpna 2018 v 10:03 | dvě TeReziA... |  Pohádky

Pohádky Boženy Němcové

Silný Ctibor

Za starých časů byl rýznburský dvůr velký a ohromný hrad, obklopený kol dokola hustými lesy.
Od západní strany se vjíždělo do brány, k severní straně vedla však jen ouzká stezka po příkré skále k řece Úpě, která se pod skalisky plíží.
Bylo to dříve malebné údolí na břehu řeky, celé porostlé jedlemi. A tam u řeky stávala malá chaloupka a v ní ovčák zůstával.
Jednoho dne jede rýznburský pán z procházky a vidí, jak ten ovčák nese z lesa na rameně velikánskou jedli.
Byl dobrý pán, ale velice přísný na toho, kdo dřevo z lesa kradl, nebo dělal všelijakou škodu. Hvěvivě se tedy na ovčáka obořil: "Jak se můžeš opovážit z mého lesa dříví krást?"
"Odpusťte mně to, pane rytíři. Mám tuze špatný barák a přemýšlel jsem, jak ho opravit, když tu mi ta jedle padla do oka. Nedalo mi to, došel jsem si pro ni a vytrhl ji," odpověděl ovčák.
"Ty že jsi tak silný?" ptal se rytíř a s podivem hleděl na ovčáka, který pořád ještě držel strom na rameni. "I což je o sílu," odpověděl ovčák. "Jen kdybych měl něco lepšího na zub.
"A co bys tak potřeboval, abys byl ještě silnější?" zeptal se pán.
"Inu, já myslím, že kdybych snědl dva pytle hrachu, několik uzených kýt a k tomu vědro dobrého vína vypil, že bych byl v stavu s každým obrem se prát."
"Dobře tedy. Máš to mít. A zítra si pro to přijeď do hradu. Tu jedli ti pro tentokrát odpustím. Ale jen pro tentokrát."
S radostí ovčák rytíři poděkoval a vesele kráčel domů s jedlí.
Ráno stáhl ženě cíchu z postele, a když se ho ptala, co blázní, jen mávl rukou. Šel si na hrad pro to, co mu pán slíbil.
"Kam to všechno dáte? A kdo vám s tím pomůže?" ptal se hradní, když viděl, že ovčák přichází sám.
Pán mu totiž pověděl, co všechno má připravit.
"Naložím si to na ramena a odnesu," povídá ovčák.
Hradní: "Děláte si ze mne blázny? Jakpak byste toho tolik unesl?"
"O unesení je hej, jen mi to dejte," ovčák na to.
"Tak to jsem tedy zvědav," pomyslel si hradní a schválně mu toho ještě o mnoho víc naměřil. Plnou cíchu hrachu mu dal a k tomu šest uzených kýt a vědro vína. A teď byl zvědav, jak to ten chlap odnese.
Ale ovčák vzal cíchu, přihodil k ní kýty, zavázal ji, hodil na rameno, vědro vína na druhé, poděkoval a kráčel pohodlně domů.
Pověst o tom se rychle rozšířila a od té chvíle mu nikdo neřekl jinak než Silný Ctibor.
Několik dní nato přišla z Prahy zpráva, že se bude konat velký turnaj, na který se měli sjet všichni rytíři. Byl tenkrát takový způsob, že si rytíři drželi silné panoše, hotové obry, kteří se pak na turnaji místo nich potýkali.
Rýznburský rytíř ale žádného tak silného panoše neměl, na kterého by se mohl spolehnout. A tak si vzpomněl na Ctibora a hned taky pro něho poslal.
"Poslechni, Ctibore," řekl, když ovčák vešel. "Chtěl bys být u mne panošem?"
Ctibor: "To věřím, že chtěl. A jak rád."
"Musel by ses naučit se zbraní zacházet a dobře jezdit na koni. Tomu já se všemu rád budu učit. A síly mám teď až nazbyt," odpověděl zase ovčák.
"Dobře tedy. Jdi k hradnímu, on ti dá jiné šaty. Ale za týden musíš všechno umět. Pojedeme do Prahy."
Ctibor radostí do stropu skákal, když slyšel, že pojede do Prahy. A ve dne v noci se učil. Než uplynulo sedm dní, uměl všechno, co má panoš umět.
Rytíř byl spokojen a odebral se s ním i s celým svým komonstvem do Prahy. Tam byli už všichni rytíři
z celých Čech pohromadě. A k tomu i mnoho cizinců. Obzvláště se povídalo o jednom, který prý měl s sebou velmi silného obra.
Když nastal den určený k turnaji, sjeli se všichni na stanoveném místě. Tam už bylo pro pány a paní
připraveno lešení, slavnostními koberci obvěšené a před ním se měli jejich panoši potýkat.
Když se panstvo shromáždilo, vjeli na ohrazené místo dva panoši na pěkných koních, Jeden byl onen vyhlášený obr, druhý panoš českého rytíře.
Netrvalo dlouho a cizinec byl vítězem. A tak to šlo několikrát za sebou.
Tu přišla řada na Ctibora. Když předjel, cizinec si ho přeměřil a výsměšně povídá: "Jak se, malý mužíčku, můžeš vůbec opovážit se mnou potýkat? Tebe rozmáčknu jako ten kámen!" Vzal kámen do ruky a rozmáčkl ho snadno jako kus cukru.
"Inu," řekl Ctibor a popojel až k němu, "když myslíte, že jsem tak slabý, tedy se nepotýkejme a podejme si na rozchod po přátelsku ruku."
Obr mu s úšklebkem ruku podal, ale Ctibor ji popadl, vyhodil obra do povětří a pak s ním tak rázně smýkl o zem, že se chlap ani nenadechl.
"Myslíš, že jen u vás umějí kameny mačkat? U nás toho umíme ještě víc." Když to obrův pán uviděl,
dostal strach a dal se na útěk.
"Ctibore, Ctibore," volal rýznburský rytíř, "obrův pán ti ujíždí, pusť se za ním!"
Ctibor nechal obra obrem a pustil se za cizím pánem. Ten právě jel z kopce, když ho dohonil. I skočil z koně a popadl tak silně za kolo, až mu kus loukotě s třemi špicemi v ruce zůstal.
"Tak se od nás, pane, neujíždí," křičel na omámeného rytíře. "Napřed musíte zaplatit." Byl tehdy totiž takový zvyk, že ten, který prohrál, musel se z prohry penězi vykoupit.
Chtěj nechtěj musil se cizinec vrátit a ku posměchu českých pánů Ctiborovi zaplatit.
Ctibor se pak za svůj hrdinský čin stal rytířem a do znaku dostal kus loukotě s třemi špicemi na znak svého slavného vítězství. Chaloupku si přestavěl na pořádný dům a žil dlouho a v dobrém přátelství se svým bývalým pánem.

Svatý Fiakr

30. srpna 2018 v 9:28 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Svatý Fiakr

žil v 7.století blízko Paříže. Narodil se v Irsku. Legendy vypráví, že z kousku lesa vytvořil nádhernou kvetoucí zahradu, pouze dotykem své hole. Svatý Fiakr se svými druhy bydlel v malém klášteře, pečoval o chudé a uzdravoval nemocné.
Podle něj se začalo drožkám říkat fiakr.
Patron zahradníků, obchodníků s květinami, kovářů.
Atributy: lopata, rýč, věnec růží.

Kam dál