Valdštejn na i-vysílání

Neděle v 12:12 | dvě TeReziA |  Vlastivěda

Historie cs na i-vysílání

Valdštejn

Albrecht z Valdštejna je vyjímečná osobnost našich i evropských dějin. Byl to velice cílevědomý člověk, plukovník moravského stavovského vojska. Pokusil se celý pluk převést pod vládu císaře. Vždycky v pravý okamžik se dovede posunout o stupínek dopředu. Byl jedním z nejlepších vojevůdců té doby. Valdštejn toužil po tom, aby se prezentoval tím nejlepším, co bylo tehdy k dispozici, stavbami, které by dosahovaly jeho významu - Valdštejnský palác v Praze, Jičín, budování jeho vlastního dvora. Valdštejnův horoskop ze 17.století je velmi exkluzivní dílo, který zřejmě objednal Heinrich Schlick, Valdštejnův generál.
 

Divotvorný zámek na Déčku

Neděle v 10:58 | dvě TeReziA |  Pohádky



Karel Jaromír Erben na Déčku


Divotvorný zámek


Byla jednou jedna žena a mĕla syna. Ten syn živil matku i sebe. Pásl krávu a chodil na dříví,
nosil je do mĕsta na prodej a za ty peníze kupoval chléb.
I stalo se, že když se jednou vracel z trhu, přišel v lese k pastýřům a vidí, že bijí psa.
"Nebijte ho. Však vám to ubohé zvíře nic neudĕlalo. Radĕji mi ho dejte."
A pastýři mu řekli: "Co nám dáš? Dej nám ten chleba!"
I dal jim ten chléb, vzal si psa a nesl ho domů.
Matka se ptá: "Přinesl jsi chléb?"
"Nepřinesl. Ale psíka jsem koupil za chléb.
Ona pak řekla: "Čím ho budeme živit? Však sami nemáme co jíst."
"Půjdu na roští, prodám a nakoupím chleba."
A šel. Když se vracel lesem z trhu, vidí, jak pastýři bijí kocoura.
"Nebijte to zvíře. Však vám neublížilo. Radĕji mi je dejte.
A pastýři mu řekli: "Co nám dáš?"
Syn: "Co bych vám dal? Nemám nic."
A pastýři řekli: "Ten bochník chleba."
I dal jim chléb a nesl domů kočku.
Matka opĕt toužebnĕ čekala, a když přišel domů, ptala se: "Zdalipak mi neseš chléb?"
"Nenesu. Tuhle kocoura jsem koupil za chléb.
A stará matka mu řekla: "Nemáš sám co jíst, a což teprv kocour!"
On pak odpovĕdĕl: "Však to také bude k nĕčemu dobré. Nu, půjdu zas na roští, prodám ho a koupím chléb."
I šel potřetí, prodal a koupil chléb.
Jde domů lesem a vidí, že pastýři chtĕjí hada zabít, a řekl:
"Nezabíjejte toho hada, však vám neublížil."
I prosil je, aby mu ho dali, že se mu líbí.
Pastýři řekli: "Co nám dáš, když ho nezabijeme?"
A on řekl: "Ten bochník chleba." I dal jim chléb a oni jemu hada.
Nesl si ho domů a had mu řekl: "Živ mĕ. Až vyrostu, potom mĕ k nám domů doneseš."
Když si ho přinesl domů, řekla matka: "Proč jsi nepřinesl chleba? A cos to přinesl?"
A on řekl: "Bude to také k nĕčemu dobré."
I šel zase počtvrté na roští, nasbíral ho a prodal, koupil čtyři bochníky chleba a přinesl je domů. A tak se všichni najedli. Pes, kocour, had, matka i on. A on všecka ta zvířata živil.
Had vyrostl a byl veliký. Tehdy ho donesl domů.
I řekl mu had: "Poslouchej! Moje máti bude ti dávat zlato i stříbro, ale ty neber nic než ten zámek, který tam za vraty visí. A když nĕco budeš chtít, jen zaklepej na ten zámek a přijde hned dvanáct mládenců a budou se tĕ ptát: "Co poroučíte?" A ty jim řekni, co bys rád, a hned to budeš mít."
A stalo se, jak had předpovĕdĕl. Jeho rodiče mu nabízeli poklady, ale když jinak nedal, dali mu přece jen ten zámek.
Když už byl kus od jejich domu, zaklepal na zámek a z nĕho vyšlo dvanáct mládenců a ptali se: "Co poroučíte?"
"Nic, než abyste mĕ donesli domů."
A v tom okamžení stál už před chalupou.
Když ho matka spatřila, radovala se: "Dobře, synáčku, žes přišel domů. Jak tĕžce jsem já byla živa, když tebe doma nebylo."
"Zato nyní budeme lépe živi, že jsme byli potud," řekl syn, zaklepal tiše na zámek a přiletĕlo
dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
"Mnĕ, matce, psíkovi a kočce jíst a pít."
A hned to tu bylo.
A tak žili spokojenĕ, až syn jednoho dne prohlásil: "Mámo, jdĕte k našemu králi, aby mi dal svou dceru za ženu."
Matka ho hubovala: "Co to žvástáš?"
Syn: "Jen jdĕte a řeknĕte mu to!"
Matka si to netroufala, ale nakonec přece jen šla a řekla králi, že by její syn rád jeho dceru.
A král jí řekl: "Jestliže bude mít také tolik dobytka a takový hrad jako já, tehdy mu ji dám.
Jinak přijde o hlavu."
Když to matka řekla synovi, ten jen poklepal na zámek a hned z nĕho vyskočilo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
On řekl, že do zejtřka tu musí stát lepší hrad, nežli král kdy vidĕl, že musí mít víc dobytka nežli král a že tu musí být krásná zahrada a ptactvo všelikého druhu v ní zpívat. A to se do rána stalo.
Ráno dal zapřáhnout nejpĕknĕjších šest koní a jel si pro dceru.
Tehdy král svolil a nařídil, aby svatba trvala pĕt let.
Když už trvala tři léta, začal mít ale nedostatek.
A tehdy řekl ženich: "A teď zas budu já po tři roky hostit vás."
Přišel na ty hody také mořský král a líbila se mu ta dcera královská. A všiml si, že i když nikdo nevaří, že je pořád jídel dost. A jednou také uvidĕl, jak se to pomocí zámku dĕlo. Počkal, až půjdou všichni spát, ukradl zámek, zaklepal na nĕho a přiletĕlo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
"Abyste mne, tento hrad i tuhle ženu na černé moře přenesli."
I stalo se. Ráno se všichni páni polekali, když se probudili v chudé chatrči. A ženich hned vĕdĕl, že přišel o všechno.
Šel tedy ke králi, aby vzal jeho matku k sobĕ a vydal se s kočkou a psíkem svůj zámek hledat.
Když přišli k moři, uvidĕli ho už z dálky. Sedli si na břehu a on povídá: "Kocourku, psíku? Vidíte? Náš hrad. Ale jak se do nĕho dostaneme?"
A jak byl unavený, usnul.
A tehdy si psík a kocour řekli: "Pojďme pro zámek my."
Pes povídá: "Ty neumíš plavat. Sedneš si na mĕ a já tĕ ponesu."
Když dorazili k zámku, který byl obklopen vysokou zdí, povídá psík: "Já ale neumím lézt po zdi."
"Chyť se mĕ nĕjak," řekl mu kocour.
A tak se dostali až na dvůr. A tady kocour povídá: "Ty počkej venku, já tam půjdu sám."
Mořský král mĕl taky takového kocoura a tak ti dva se domluvili a on toho našeho pustil dovnitř.
Kocour našel rychle zámek, vzal ho a už byl venku.
"Máš?" ptal se pes. "Mám!" Přelezli rychle zeď, přeplavali moře, až se šťastnĕ dostali na břeh.
Jejich pán se zrovna probudil a hned jim povídá: "Jak se tam dostaneme?"
A oni řekli: "Pane náš, už jsme ti zámek přinesli."
A tehdy jej vzal i zaťukal a dvanáct mládenců z nĕho vyskočilo: "Co poroučíte?"
"Poroučím, abyste můj hrad zase postavili tam, kde byl dřív i s tím králem a mou ženou." A hned se to stalo.
I vešel do hradu a ona hned bĕžela k nĕmu a objali se.
Mořského krále dal vsadit do vĕže, aby už nikomu neubližoval.
A tak zase dostal svůj hrad a byl potom se svou ženou šťastnĕ živ.

Česká muzika

Neděle v 10:44 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Česká muzika



Pohádka vypráví o třech českých muzikantech a o jedné zakleté dívce.
Česká muzika je ve světě odedávna proslavená. Tři čeští muzikanti - Bobeš,Ondra a Matěj chodí světem za výdělkem. Jednou přijdou k opuštěné chalupě. Přespí tam, ale Ondra se moc nevyspí, protože mu nedá spát jedna krásná dívka. Jakmile na dívku pohlédne tváří v tvář, divka se proměnila v černého psa. Druhou noc si muzikanti na tajemnou dívku počíhají a ta je varuje, aby odešli, dokud je čas. Vypráví jim svůj přiběh. Dívka se jmenuje Marianna, dcera tamního hostinského, kterou chtěl získat jeden bohatý pán. Ale Marianna si ho vzít nechtěla, nelíbil se jí a měla z něj strach. Potom jednoho dne, když byla sama doma se jí naposled ptal, zda si ho chce vzít. Marianna opět odmítla a bohatý pán se proměnil v čaroděje. Z Marianny se stal černý pes a čaroděj ji přenesl do lesa, kde pro ni vyčaroval dům. Vždycky jednou za měsíc po půlnoci přicházel čaroděj za Mariannou. Ale česká muzika nebude jeho gusto. Podaří se muzikantům krásnou zakletou dívku vysvobodit?
Českou filmovou pohádku natočila v roce 1993 paní režisérka a scénáristka Vlasta Janečková.
 


Jak se ševcem šili čerti

Neděle v 10:41 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Jak se ševcem šili čerti


Veselá pohádka podle předlohy Jiřího Mahena vypráví o ševci, který mĕl rád hádanky.
Švec Jakub Číč je nejen šikovný řemeslník, ale taky má moc rád hádanky. Dokonce přehádal i samotného pana krále. Pomůže princeznĕ k vysnĕnému ženichovi. Ale sláva mu tak trošku stoupne do hlavy, ublíží chudému sousedovi Karafiátkovi a začne v nĕm hlodat špatné svĕdomí. Musí do pekla, kde mu jde o život.
Českou filmovou pohádku natočila v roce 1975 paní režisérka Svatava Simonová podle scénáře Karla Šiktance a Mileny Medové.

Ježíš a podobenství

Neděle v 10:35 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Nedělní biblické čtení

Ježíš a podobenství



Matouš 13: 3-8
Když človĕk rozsévá zrní, nĕkteré spadne do trní,
jiné zas ptáci sezobnou.
Ale zrna, co se dostanou na půdu úrodnou,
veliké klasy plné zrní z nich za čas vyrostou.


Mt. 13: 1-13
Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.

Shromáždil se k nĕmu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.
I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat.
Když rozsíval, padla nĕkterá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
Jiná padla na skalnatou půdu, kde nemĕla dost zemĕ, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.
Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemĕla kořen, uschla.
Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
A jiná zrna padla do dobré zemĕ a dala užitek, nĕkteré sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
Kdo má uši, slyš!"
Učedníci k nĕmu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
On jim odpovĕdĕl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještĕ víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.


Bible kralická
A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podlé moře.
I sešli se k nĕmu zástupové mnozí, tak že vstoupiv na lodí, sedĕl, všecken pak zástup stál na břehu.
I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
A když on rozsíval, nĕkterá padla podlé cesty, a přiletĕli ptáci, i szobali je.
Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež nemĕla mnoho zemĕ; a rychle vzešla, proto že nemĕla hlubokosti zemĕ.
Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že nemĕla kořene, uschla.
Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je.
A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, nĕkteré stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.
Kdo má uši k slyšení, slyš.
Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?
On pak odpovĕdĕv, řekl jim: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.
Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od nĕho odjato.
Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumĕjí.

Zlatý copánek

15. července 2017 v 14:23 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Zlatý copánek


Pohádka vypráví o tom, jak chudá dívka Anuška zachrání prince.
Ve svĕtĕ vládnou dvĕ sestry, hodná víla Jasna se svou krutou sestrou vílou Noarou. Víla Noara je totiž dost urážlivá, a když si rodiče vybrali hodnou vílu Jasnu, uražená Noara se chce pomstít. Naštĕstí ale do osmnácti let nad Anuškou bdí její hodná kmotra víla Jasna. Jasna dá do vínku Anušce zlatý copánek, který ji má vždy chránit a pomáhat. Anuška ze zlatého copánku přede přízi a její práce se zalíbí královnĕ. Pozve Anušku na zámek, kde ji spatří princ. Princ se zamiluje a chce přadlenu Anušku za ženu. Královna k tomu nedá svolení a princ Jaromír onemocní.
Filmovou pohádku natočila v roce 1988 paní režisérka Svatava Simonová podle scénáře Štĕpánky Haničincové a Drahomíry Mĕskové.

Nevěsta z obrázku

15. července 2017 v 13:56 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Nevěsta z obrázku


Pohádka vypráví o dlouhém putování za vysnĕnou láskou a o hledání nevĕsty podle obrázku.
Pan Ondřej touží po nevĕstĕ, ale zatím se mu žádná nelíbila. Jednou u potulného malíře Matĕje spatří obrázek dívky, která se mu na první pohled tak zalíbí, že se s Matĕjem vydá na cestu, aby dívku mohl spatřit na vlastní oči. Matĕj však nechce, aby Ondřej dívku z obrázku našel. Je to totiž jeho vlastní dcera Rozárka. Proto Matĕj vodí Ondřeje po svĕtĕ a snaží se, aby se zámecký pán zamiloval do jiné dívky a na jeho Rozárku zapomĕl.
Filmovou pohádku natočila v roce 1983 paní režisérka Vlasta Jordánová podle scénáře Karla Šiktance.

Anulka a pan Pětiočko

15. července 2017 v 13:26 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Anulka a pan Pětiočko



Pohádka pro pamětníky podle J.Š.Kubína vypráví o chudé dívce, zlé maceše a o věrné lásce, která všechno v dobré obrátí.
V jedné chaloupce žije zlá macecha se svojí dcerou Málče a dobráckou Anulkou. Ale oběma díkám se zalíbil pan Pětiočko. Jednou, když Anulka prala v potoce prádlo, na břehu se zjevily dvě mladé hastrmanky. Vodnické dcerky se na Anulčino neštěstí už nemohly dívat a tak jí darovaly kouzelnou harfičku. Když na ni Anulka zahrála, zjevil se jí pan Pětiočko.Už dlouho si na Anulku taky myslel. Anulka byla šťastná. Ale macecha se setrou jí štěstí nepřály. Když našly harfičku, Anulky se zbavily. Naštěstí se jí ujal hastrman a jeho dcery. Málče chce získat pana Pětiočka, ale nepodaří se jí to. Věrná láska nakonec zvítězila.
Filmovou pohádku natočila v roce 1983 paní režisérka Svatava Simonová podle scénáře Jarmily Turnovské.

Tři přadleny

15. července 2017 v 12:07 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Tři přadleny


Pohádka pro pamĕtníky podle Karla Jaromíra Erbena vypráví o tom, jak tři přadleny pomohly Marjánce ke štĕstí.
Král si přál najít pilnou a pracovitou nevĕstu. Žádná princezna jeho požadavky nesplňovala. Vyhlédl si obyčejnou dívku z chudé chaloupky. Když chaloupku navštívil, matka mu Marjánku vykreslila tak, že si král hned Marjánku odvezl na zámek. Jenže vůbec netušil, že Marjánka se do práce zrovna nehrne. Tři kouzelné tetičky Marjánku pracovitosti naučí. Ale Marjánka se taky musí naučit tři podivná jména: Kryšpína, Serafína a Rozmarýna. Marjánce hrozí, že se stane navĕky přadlenou a pan král zůstanĕ na ocet.
Černobílou filmovou pohádku natočila v roce 1967 paní režisérka Libuše Koutná podle scénáře Heleny Sýkorové.

Hamernická povídačka

15. července 2017 v 11:34 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Hamernická povídačka



Pohádka pro pamĕtníky z cyklu Bylo nebylo vypráví o tom, jak se hamerník Floriánek zhlédl v panském životĕ.
Pepička musí pomáhat u stolu. Sýkora pomocník si musí umýt krk a navlíknout bílou košili. Kulmanka, hospodynĕ, navařila to nejlepší. Všichni vítají panskou návštĕvu na hamru. Pantáta dĕlá všechno proto, aby mĕl vrané konĕ ze zámku a taky by rád poznal panskej život. Ale není všechno zlato, co se třpytí.
Černobílou filmovou pohádku natočila v roce 1975 paní režisérka Libuše Koutná podle scénáře Zdeňka Zábranského.

Svatý Bonaventura

15. července 2017 v 10:54 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Svatý Bonaventura

žil ve 13.století. Byl italský františkánský filozof a teolog. Jméno Bonaventura mu dal František z Assisi.
Patron: dětí, františkánů, teologů, dělníků.
Atributy: kříž, ze kterého vyrůstají listy, květy nebo plody, někdy anděl, hostie nebo monstrance, zobrazován jako mnich, kardinál, biskup

Jindřich

15. července 2017 v 9:44 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Jindřich

jméno německého původu a znamená "vládce domu".

Jindřich Zdík

žil na přelomu 11. a 12.století. Ze Svaté země přivezl relikvii Svatého kříže. Byl to olomoucký biskup a diplomat. Založil spolu s Vladislavem II. Strahovský klášter.

Jindřich Břetislav

žil ve 12.soletí. Byl to český kníže a pražský biskup. Šel za císařem Jindřichem VI., aby český trůn vyprosil pro Přemysla Otakara.

Jindřich Korutanský

žil na přelomu 13. a 14.století. Byl tyrolským hrabětem a českým králem. Byl to bezcharakterní a nerozhodný panovník. Jeho manželkou byla Anna Přemyslovna. Když ho Jan Lucemburský vyhnal z Prahy, uchýlil se s manželkou Annou do Korutan. Titulu českého krále se až do smrti nevzdal.

Heinrich Heine

narodil se na konci 18.soletí. Byl to německý básník a spisovatel. Představitel romantismu. Pocházel z rodiny židovského obchodníka. Stal se protestantem. Přátelil se s Karlem Marxem. Inspiroval Jana Nerudu, Karla Havlíčka Borovského a další.

Jindřich Šimon Baar

žil na přelomu 19. a 20.století. Byl to český kněz, básník a spisovatel. Představitel "venkovského realismu".

Jindřich Štýrský

narodil se na konci 19.století. Byl to malíř, výtvarník a básník. Představitel surrealismu.

Po drahách hvězd na i-vysílání

14. července 2017 v 22:12 | dvě TeReziA |  Dějepis

Habsburkové na i-vysílání


Po drahách hvězd

Ferdinand I. získává císařský stolec pro rod Habsburků. Nikdy předtím nebylo jejich území tak velké. Maxmilián I. musí bránit říši proti tureckým nájezdům. Začátkem 16.století se koná svatba desetileté císařovy vnučky Marie a devítiletého Ludvíka Jagellonského. Na konci 16.století přichází do Evropy nejprve doba moru. Potom Rudolf II. vrací Praze statut sídelního města. Rudolf je víc v galeriích než u vladařského stolu. Rudolf miluje přepych, hry a poživačnost. Soupeří o moc se svým bratrem Matyášem. Začátkem 17.století vyhlásí za vládce Matyáše. Matyáš se nakonec dočkal i císařské koruny. Kdo si počká, ten se dočká.



Král s tváří anděla na i-vysílání

14. července 2017 v 21:46 | dvě TeReziA |  Vlastivěda

Lucemburkové na i-vysílání

Král s tváří anděla

Václav II. se dostává na český trůn, jeho syn Václav III. ale o panování moc zájem nemá, nakonec je úkladně zavražděn. A to je konec Přemyslovců v Čechách. Rudolf III. Habsburský, zvaný Kaše, nabádá k šetrnosti. Eliška Přemyslovna je vyhnána z hradu. Český král Kaše ale najednou umírá. Chvíli se hledá nový král. A nakonec se Eliška Přemyslovna pro dobro země provdá za Jana Lucemburského.


Duch nad zlato

14. července 2017 v 21:18 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Duch na zlato

Veselá pohádka podle Hanse Christiana Andersena vypráví o tom, jak se s Duchem dá letĕt vzduchem za štĕstím a za láskou.

Vojta jednou na šibeničním vrchu objeví v podzemí poklad, který hlídá tajemný Duch. Vojta si vezme křesadlo a pak uteče. V hospodĕ se dozví o princeznĕ. Použije křesadlo a zjeví se mu Duch, který mu musí sloužit. V hospodĕ se dozví o krásné princeznĕ ze zámku. Když zase jednou přivolá Vojta Ducha, přeje si vidĕt princeznu. Vojta se do princezny zamiluje a myslí jenom na ni. Ale život Vojtovi zkomplikuje nepřejícná a hamižná dvorní dáma, která odhalí tajemství křesadla. Duch musí sloužit nedobré a chamtivé dvorní dámĕ a Vojta málem přijde o život. Pomůže snad Vojtovi chytrá princezna...?
Českou filmovou pohádku natočil pan režisér a scénárista Zdenĕk Zelenka roku 2013.

Kde bydlely princezny? na i-vysílání

14. července 2017 v 15:16 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Kde bydlely princezny? na i-vysílání

Zde se můžeme dozvědět něco o hradech a zámcích, kde se točily české filmové pohádky.
Na zámku Hluboká se točila např. Pyšná princezna, na hradě Pernštejn zase Jak se budí princezny?, na zámku Vranov (nad Dyjí) se točila Nesmrtelná teta, zámek v Telči měl Z pekla štěstí.

Jezinky na Déčku

14. července 2017 v 11:05 | dvě TeReziA |  Pohádky

Karel Jaromír Erben na Déčku


Jezinky


Byl jednou jeden chudý hoch, sirotek, nemĕl otce ani matky a musil jít sloužit, aby byl živ.
Dlouho chodil, nikde nemohl práci najít, až jednoho dne přišel k nĕjakému stavení o samotĕ pod lesem.
Na prahu sedĕl starý dĕdoušek, šátek přes oči. Byl slepý.
Kozy v chlívku mečely a dĕdoušek řekl: "Rád bych vás, ubohé kozičky, na pastvu dovedl, ale nemohu,
nevidím. A nemám nikoho, abych ho s vámi poslal."
"Dĕdoušku, pošlete mne," ozval se hoch. "Já vám ty kozičky budu pást a vám taky rád posloužím."
"Kdopak jsi? A jak se jmenuješ?"
A hoch mu všecko povĕdĕl, a že mu říkají Janeček.
"Dobře, Janečku, vezmu tĕ. Ale nejdříve mi ty kozy na pastvu vyžeň. Ale tam na tu hůrku v lese je nevoď! Přišly by na tĕ jezinky, uspaly by tĕ a pak by ti vzaly oči, jako to udĕlaly mnĕ."
"Nic se, dĕdoušku, nestarejte. Mnĕ jezinky oči nevezmou."
Poté pustil kozy z chlívka a hnal je na pastvu.
První a druhý den pásl pod lesem.
Ale třetího dne řekl sám sobĕ: "Co bych se bál jezinek? Poženu, kde je lepší pastva."
Pak si uřízl tři zelené proutky ostružiny, schoval do klobouku a hnal kozy zrovna do lesa na tu hůrku.
Tam se kozy rozbĕhly po pastvĕ a Janeček si sedl do chládku na kámen.
Dlouho nesedĕl, a nenadále, kde se vzala, tu se vzala, stála před ním krásná panenka, celá bíle oblečená, vlasy po zádech pĕknĕ rozčesané, černé jako havran, a oči jako trnky.
"Pozdrav Pán Bůh, mladý pasáčku," povídá. "Hleď, jaká jablíčka rostou v naší zahrádce. Tu máš, jedno ti dám, abys taky vĕdĕl, jak jsou dobrá." I podávala mu červené jablíčko.
Ale Janeček vĕdĕl, že kdyby to jablíčko vzal a snĕdl, že by usnul a že by mu potom oči vzala.
I řekl: "Dĕkuju pĕknĕ, krásná panenko. Můj hospodář má v zahradĕ jabloň, rostou na ní ještĕ pĕknĕjší
jablíčka. Dost jsem se jich najedl."
"Nu, když nechceš, nebudu tĕ nutit," řekla panenka a odešla.
Za chvíli přišla jiná, ještĕ krásnĕjší panenka.
Mĕla v ruce pĕknou červenou růži a řekla: "Pozdrav Pán Bůh, mladý pasáčku. Hleď, jakou jsem tamhle na mezi utrhla krásnou růžičku. A jak pĕknĕ voní! Přivoň si taky."
"Dĕkuju pĕknĕ, krásná panenko. Můj hospodář má v zahrádce ještĕ pĕknĕjší růžičky. Navonĕl jsem se jich dost."
"No, když nechceš, nech tak!" řekla panenka celá rozhnĕvaná, obrátila se a zas odešla.
Po nĕkteré chvíli přišla třetí panenka, nejmladší a ze všech nejkrásnĕjší.
"Pozdrav Pán Bůh, mladý pasáčku!"
"Dĕkuju pĕknĕ, krásná panenko!"
"Vĕru, švarný jsi hoch," řekla panenka. "Ale byl bys ještĕ hezčejší, kdybys mĕl vlásky pĕknĕ učesané. Pojď, já tĕ učesám!"
Janeček neříkal nic. Ale když panenka k nĕmu přikročila, aby ho česala, vzal z hlavy klobouk, vytáhl z nĕho jeden proutek ostružiny a šup! Uhodil panenku po ruce.
Panenka dala se do křiku: "Och, pomozte, pomozte!" Začala plakat a z místa se nemohla hnout.
Janeček nedbal nic na její pláč a svázal jí ostružinou ruce.
Tu přibĕhly ty druhé dvĕ panenky, a vidouce sestru chycenou, začaly Janečka prosit, aby ji jen rozvázal a pustil.
"Rozvažte si ji samy!" řekl Janeček.
"Och, nemůžeme. Máme mĕkké ručičky, popíchaly bychom se!"
Ale když vidĕly, že hoch jinak nechce, šly k sestře a chtĕly ostružinu rozvázat.
Vtom Janeček přiskočil a šup, šup! Uhodil je taky proutkem a pak jim obĕma svázal ruce.
"Hleďte, mám vás, vy zlé jezinky, co jste mému hospodáři oči vzaly."
Poté bĕžel domů k hospodáři a řekl: "Dĕdoušku, pojďte! Našel jsem nĕkoho, kdo vám zas vaše oči dá."
A když přišli na tu hůrku, řekl té první jezince: "Teď mi povĕz, kde jsou dĕdouškovy oči! Nepovíš-li,
vhodím tĕ tuhle do vody!"
Jezinka se vymlouvala, že neví, a Janeček ji chtĕl vhodit do řeky, co tam pod hůrkou tekla.
"Nech mne, Janečku, nech mne," prosila jezinka. "Já ti dĕdouškovy oči dám." I vedla ho do jedné jeskynĕ, kde byla veliká hromada očí. Velikých i malých, černých, červených, modrých i zelených.
A dvĕ z té hromady mu vybrala.
Ale když Janeček je dĕdouškovi vsadil, začal ubohý naříkat: "Och bĕda, bĕda, to nejsou moje oči.
Vidím samé sovy."
Janeček se rozhnĕval, jezinku popadl a vhodil do vody.
Potom povídá té druhé: "Povĕz ty, kde jsou dĕdouškovy oči!"
Ta začala se taky vymlouvat, že o nich neví. A když jí hoch pohrozil, že ji taky do vody hodí,
vedla ho zas do té jeskynĕ i vybrala mu dvojici jiných očí.
Ale dĕdoušek zase naříkal: "Och, to nejsou moje oči. Vidím samé vlky."
I stalo se druhé jezince jako té první. Jen se nad ní voda zavřela.
"Povĕz mi ty, kde jsou oči dĕdouškovy?" řekl Janeček té třetí, nejmladší jezince. Tu ho taky vedla k té hromadĕ v jeskyni a dvojici očí mu vybrala.
Ale když byly vsazeny, zase dĕdoušek bĕdoval, že to nejsou jeho oči: "Vidím samé štiky!"
Janeček vida, že ho též obelhala, chtĕl ji taky do vody hodit, ale jezinka prosila ho s pláčem: "Nech mne, Janečku, nech mne, já ti ty pravé dĕdouškovy oči dám." I vybrala je zespodu celé hromady.
A když je Janeček dĕdouškovi do důlků vsadil, vykřikl dĕdoušek radostnĕ: "To jsou moje oči! Chvála Pánu Bohu! Teď zas dobře vidím."
Potom Janeček a ten dĕdoušek byli spolu dobře živi.
Janeček pásal kozy a dĕdoušek dĕlal doma syrečky.
A pak je spolu jedli.

A ta jezinka potom se už nikdy víc na té hůrce neukázala.


Blahoslavený Hroznata

14. července 2017 v 9:27 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Blahoslavený Hroznata

byl český šlechtic. Syn Hroznatovce Sezimy, číšníka královny Judity. Blahoslavený Hroznata založil premonstrátské kláštery. Zemřel začátkem 13.století ve vězení, kde zemřel hlady, protože nechtěl zaplatit výkupné.

Karolína

14. července 2017 v 9:08 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Karolína

jméno německého původu a znamená v mužském protějšku "muž" nebo "chlap". Ze jména Karel vznikl také náš "král".

blahoslavená Karolína Kózka

žila na přelomu 19. a20.století. Pomáhala při provozu vesnické čítárny a podílela se na řadě aktivit křesťanských laiků. Celý život prožila v rodné vesnici. Na začátku 1.světové války byla brutálně zavražděna ruským vojákem. Bylo jí 16. Její kult se začal šířit Polskem.

Karolína Augusta Bavorská

narodila se na konci 18.století. Byla to rakouská císařovna a česká a uherská královna. S císařem Františkem I. podnikli cestu na Moravu, navštívili Kroměříž, Olomouc a Brno.

Karolína Světlá

žila v 19,století. Dívčím jménem se jmenovala Johanna Rottová. Byla vychována v německém duchu. Do vlastenecké společnosti ji uvedl její učitel češtiny a později její manžel Petr Mužák. Seznámila se s Boženou Němcovou. Její dílo ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou.

Jabloňová panna na Déčku

13. července 2017 v 10:00 | dvě TeReziA |  Pohádky

Karel Jaromír Erben na Déčku


Jabloňová panna


Byl jednou jeden král a ten rád jezdíval do lesa na lov. Jednou, když od rána do poledne už po lese jezdil, dostal velikou žízeň. Ale nikde ani potoka, ani studánky, aby se napil.
Tu najednou přišel k jabloni a na ní uviděl tři krásná zralá jablka. Jedno hned utrhl, vytáhl z kapsy nůž a počal je krájet. Ale jak ho v půli překrojil, tu z toho jablka vyskočila panna, od hlavy k patě celá jen lehkým hávem zahalená a tak krásná, že jakživ žádnou takovou neviděl.
A hned volala: "Vodu! Vodu!"
A než se král z toho omámení vzpamatoval, byla ta tam. Král sáhl po druhém jablku, rozkrojil je a zase z něho vyskočila panna, ale ještě krásnější než ta první.
I ona volala: "Vodu! Vodu!"
A že tady žádná voda nebyla, zmizela jako ta první. Král třetí jablko nerozkrojil, ale schoval si ho, až se dostane někde k vodě.
Když přišel k řece, postavil se na břeh, rozkrojil třetí jablko a z něho hned vyskočila třetí panna, ještě krásnější než obě předešlé.
A když zavolala vodu, vodu, nabral vodu do rukou a pokropil ji. A panna se už neztratila. Ale že měla na sobě jen látku jako pavučina tenkou, tuze se před králem styděla a prosila ho, aby jí půjčil svůj plášť a ona se do něho zahalila.
Králi se nesmírně líbila, a proto hned řekl: "Když mi slíbíš, že si mě vezmeš za muže, plášť ti půjčím."
Panně tedy nezbylo, než to králi slíbit.
"Počkej tady na mě. Brzy se vrátím."
Skočil na koně a uháněl k svému zámku. Tam nechal zapřáhnout do kočáru tři páry koní a jel pro svou nevěstu.
Zatím ta panna zaobalená v plášti seděla na břehu řeky a čekala na něho. Tu se najednou za ní objeví stará čarodějnice, strčila ji do řeky a po panně nebylo ani památky.
Tu ta babice shodila ze sebe svoje hadry, zahodila je do řeky, vzala na sebe králův plášť a posadila se na břeh jako ta panna.
Když král přijel, ulekl se sice velice, kam se poděla krásná panna, ale protože věděl, že je neobyčejné stvoření, myslel si, že jen chce zkoušet jeho lásku a slib a po svatbě že se zase změní do své původní podoby.
Když přijeli do zámku, král dal vystrojit hlučnou svatbu, ale všichni se po straně smáli, že tak mladý a krásný král si bere takovou ošklivou babici.
Jen král se nesmál. Bylo mu jaksi ouzko v srdci. Když bylo po svatbě, král se podíval své paní do tváře,
ale byla pořád tak ošklivá. Možná ještě vráskovitější než předtím. Už ji chtěl dát ze zámku vyhnat, ale nakonec šel do svého pokoje, zavřel se tam a nechtěl nikoho k sobě pustit.
A když tak hleděl oknem do zahrady, přiletěla na okno bílá holubička, sedla mu na ruku a povídá:
"Vrkou! Vrkou! Nemáš tu pravou. Tvoje pravá mokře leží, bílé vlny po ní běží. Vrkou! Vrkou!"
Tu byl král ještě smutnější a na svou babici nechtěl ani pohledět.
Druhý den se zase zavřel do svého pokoje a sedl si zamyšlený k oknu.
Zase přiletěla holubička a povídá: "Vrkou! Vrkou! Nemáš tu pravou. Tvoje pravá v řece leží, bílé vlny po ní běží. Vrkou! Vrkou!"
Babici čarodějnici byla ale ta králova nevšímavost podezřelá a umínila si, že vyzkoumá, v čem to vězí.
Přikradla se ke královým dveřím a klíčovou dírkou všechno viděla a vyposlechla. Rozzlobila se
jako lítá saň a poručila myslivci, aby tu bílou holubici zastřelil.
Když holubička vylétala z pokoje, myslivec to udělal. Ale jak vystřelil, holubička zmizela, jen tři kapky krve po ní na zemi zůstaly. Jako tři malé červené korálky. Ty se pomalu vsákly do země, pustily kořínky, a když ráno počalo svítat, byl na tom místě tenoučký jabloňový proutek. A ten rostl tak rychle, že když bylo po poledni, byl z něho už pěkný jabloňový stromek. A když se slunce chýlilo k západu, vyrostly na tom stromku tři květy jako krev a mlíko. A kolem nich vůně až milo.
Navečer k tomu stromu přišla zahradníkova dcera a hned jí bylo těch květů líto. Byl už podzim, studený vítr foukal. I utrhla větvičku a dala si ji za okno, aby co nejdéle vydržela.
Druhý den časně ráno šla zase po své práci v zahradě, a když se po chvíli vrátila domů, zůstala s údivem stát ve dveřích. Postýlka ustlaná, světnička zametená, všechno v nejlepším pořádku.
A přesto tam nikdo nebyl.
Další den ráno, když se vrátila ze zahrady, bylo tomu zase tak. I umínila si, že bude dávat pozor,
kdo by to mohl být. Navečer schválně všechno rozházela, aby toho bylo co nejvíce na práci.
Ráno pak dělala, že jde zalévat zahradu, ale dívala se dírkou ve dveřích, co se bude dít.
Tu uviděla, jak se z toho jabloňového květu za oknem udělala překrásná panna a hned se dala do práce. Když byla v nejlepším, otevřelo to zahradníkovo děvče dveře a vkročilo do světničky.
Tu se ta panna ulekla a volala: "Vodu! Vodu!"
A děvče, jak mělo u sebe plnou konev, pokropilo ji od hlavy až k patě.
Panna jí ze srdce poděkovala a poprosila ji o šaty, aby se mohla obléci.
Děvče jí je hned půjčilo a utíkalo s novinou ke králi.
Když to král uslyšel, běžel do zahradního domku, kde svou krásnou pannu také hned poznal.
A ta mu vypravovala, jak ji ta babice čarodějnice po hlavě do řeky shodila.
A že ony byly tři sestry, dcery královské, a že je ta babice zaklela v tom hustém lese, kde král tu jabloň nalezl.
"Já jsem sice už na svobodě, ale mé sestry musejí ještě tak dlouho jako bílé holubice po světě létat,
dokud bude ta babice na svobodě."
A hned také přiletěly oknem dvě bílé holubičky a sedly své sestře na ramena.
Tu se ten král velice rozhněval. Poručil tu babici lýkovými provazy svázat a do věže vsadit, aby už nikdy nikomu neublížila.
A tu se hned ty bílé holubice proměnily v krásné panny a všechny tři sestry se objaly.
Král dal vystrojit hlučnou svatbu a už mu nebylo v srdci ouzko.

A všichni mu jeho štěstí přáli.


Kam dál