Útěk na Horu čarodějnic

Včera v 12:59 | dvě TeReziA |  Disney

Útěk na horu čarodějnic

Dobrodružný fantasy příbĕh vypráví, jak se dva sourozenci s nadliskými schopnostmi snaží dostat do nevadské pouštĕ na podivné místo, které je obestřeno nevysvĕtlitelnými jevy.
Na Horu čarodĕjnic míří dva teenageři, kteří nastoupili do vozu taxikáře z Las Vegas. V Las Vegas se právĕ koná setkání ufologů, na které zamířili tisíce nadšenců z celé zemĕ. Na shromáždĕní přijíždí i doktorka Alex Friedmanová, která je odbornicí na odhalování astrofyzikálních anomálíí. Zatímco Alex v mimozemšťany vĕří, taxikář Jack se k této otázce staví skepticky a lidi v mimozemských převlecích považuje za cvoky. Krátce poté se v Jackovĕ taxíku objeví dvĕ podivné dĕti, Sara a Seth, kteří si přejí odvézt na Horu čarodĕjnic do nevadské pouštĕ. Jack netuší, že obĕ dĕti mají tak trochu nadpřirozené schopnosti, ani to, že se za chvíli ocitne v samém epicentru divokého dobrodružství. Musí ochránit své pasažéry před všehoschopnými zabijáky a na místo dojet první. Jack s doktorkou pronikne do vládní laboratoře a zachrání dĕti před vládními lékařskými výzkumy. Mezitím útočí na laboratoř zabijáčtí mimozemšťané pocházející z planety obou dĕtí, kteří chtĕjí dobýt Zemi. V laboratořích je uschována kosmická loď, na které dĕti přiletĕly na Zemi. Saře a Sethovi se podaří opustit spolu s Jackem a doktorkou Zemi. V kosmické lodi je ale mimozemšťan, který chce ublížit Jackovi. Sourozenci pak ještĕ jednou přistanou na Zemi a rozloučí se s Jackem a doktorkou Alex. Na Zemi také zanechají pod ochranou zamilovaného páru psa Smeťáka, který je dobrodružnou cestou po Zemi provázel. Potom se dĕti vrátí na svoji planetu, aby jí vrátili život.
Race to Witch Mountain, Disney, USA, 2009
 

Byl jednou jeden král...

Včera v 12:52 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Byl jednou jeden král...


Klasická pohádka podle Boženy Nĕmcové a Pavola Dobšinského vypráví o jednom pošetilém králi a jeho moudré dceři, která vĕdĕla, že sůl je nad zlato.
Král Já I. vládne malému královstvíčku, které od jednoho konce po druhý obhlédne dalekohledem. Má energického rádce jménem Atakdále a tři dcery. Drahomíru, která nade vše miluje zlato, šperky a drahé kameny, Zpĕvanku, která ze všeho nejradĕji zpívá, a nejmladší Marušku, jež nejradĕji tráví čas v královské kuchyni. Král se hodlá odebrat na odpočinek, a proto se rozhodne předat vládu jedné ze svých dcer. Jenže je má rád všechny stejnĕ, a tak neví, pro kterou se rozhodnout. Řekne si, že to bude ta, která ho má nejradĕji. Drahomíra ho má ráda jako zlato, Zpĕvanka jako zlato v hrdle a Maruška jako sůl. Uražený král, který sůl považuje za nĕco obyčejného, čeho je všude dostatek, Marušku vyžene ze zámku a rozkáže zničit veškerou sůl v království. Všichni poslechnou, jen rázná vdova Kubátová odmítne, protože ví, že bez soli neuvaří. Král na to také velmi brzy přijde, protože vepřové hody bez soli nejsou k jídlu a sladké, hořké a kyselé se rychle přejí. Navíc se mu začne po Marušce stýskat. Ta zatím našla útočištĕ u kouzelné babky kořenářky a zakoukala se do pohledného rybáře. Otec se dceru vydá hledat, a když se s ní usmíří, dostane od ní kouzelnou slánku. Kdyby chtĕl posolit jen sobĕ, slánka by nestačila, ale když bude chtít sůl pro každého v království, bude bezedná. Zatímco se král raduje, trojice vychytralých princů, kteří se ucházeli o princezny, sebere královský poklad a pokusí se s ním zmizet, protože z námluv sešlo. Princezny si totiž našly lepší ženichy.
Českou filmovou pohádkovou komedii natočil v roce 1955 pan režisér Bořivoj Zeman.

Doktorská pohádka

Včera v 12:45 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Doktorská pohádka


Vtipná pohádka podle Karla Čapka vypráví o tom, jak páni doktoři léčili kouzelníka Magiáše.
Koho by napadlo, že kouzelník Magiáš bude potřebovat doktora! Když však spolkne švestku a ztratí hlas, musí se jeho pomocník Vincek hodně snažit, aby dostal na Hejšovinu slovutné lékaře - hronovského, kosteleckého a skalického. Nejdříve mu ale dají pěkně za vyučenou - pořádně ho vystraší… Protože ale doktoři musejí pomáhat nemocným, i kdyby si o nich nic dobrého nemysleli, kouzelníka Magiáše nakonec vyléčí nejen z nemoci, ale i od zla.
Filmovou pohádku natočila v roce 1982 paní režisérka Libuše Koutná podle scénáře Jarmily Turnovské.
 


Princové jsou na draka

Včera v 12:41 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Princové jsou na draka


Legendární písničková pohádka vypráví o tom, že opravdu dĕlání všechny smutky zahání a to nejen pohádkovým princeznám.
Když maminka jednoho dne synům oznámí, že budou mít nového tátu, mladšímu Martinovi se v noci zdá pohádkový sen o království, které je ohroženo zlým drakem. Naštĕstí je tu ale právĕ chytrý Martin, který má pohádky doslova v malíčku. Poradí králi, jak na draka - chtĕlo by to Honzu... Starší bratr Honza postaví pevnou zeď, zbaví království nebezpečného draka, zamiluje se do princezny a všichni budou šťastni...
Hudba Jaroslav Uhlíř. Dĕlání, Statistika, Kdyby se v komnatách, Jestli to nebude láska, Hlupáku najdu tĕ, Není to příjemné pomyšlení a jiné písničky otextoval Zdenĕk Svĕrák.
Filmovou pohádku natočil v roce 1980 pan režisér Jiří Adamec podle scénáře Jiřího Chalupy.

Slavnost Nejsvětější Trojice

Včera v 9:18 | dvě TeReziA... |  Náboženstvi

Slavnost Nejsvĕtĕjší Trojice

Dt 4,32-34.39-40

Mojžíš řekl lidu: "Ptej se dávných dob, které tĕ předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil človĕka na zemi, ptej se od jednoho konce nebes k druhému: stalo se nĕkdy nĕco tak velkého nebo bylo nĕco podobného slyšet, aby nĕjaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohnĕ, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nĕjaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými dĕsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptĕ? Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobĕ, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."

Řím 8,14-17

Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha tĕch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží dĕti. Jsme-li však dĕti, jsme i dĕdici: dĕdici Boží a spoludĕdici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpĕt, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

Mt 28,16-20

Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uvidĕli ho a klanĕli se mu, nĕkteří však mĕli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jdĕte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtĕte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce svĕta!"

Waldemar

Včera v 7:53 | dvě TeReziA... |  Jména a osobnosti

Waldemar

starogermánské jméno má základ ve slovech walten "vládnout" a mar, které jazykovědci vysvětlují jako "velký". Waldemar je tedy člověk "velký svou vládou".

Valdemar II. Vítězný

Dánský král, který žil na přelomu 12. a 13. století. Začátkem 13. století se oženil s dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Markétou, která při té příležitosti přijala jméno Dagmar.

Učedník čaroděje Čáryfuka

Sobota v 16:31 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Učedník čarodĕje Čáryfuka


Humorná pohádka z cyklu Pohádek pro pamĕtníky na motivy knížky Antonína Zhoře vypráví o tom, jak vzal Honzíka do učení odborník na slovo vzatý.
Čarodĕj Čáryfuk vypsal konkurz na svého učedníka. Navštíví ho babka a chce omladit. Jenže, jeden z mládenců, Frantík, který četl čarodĕjův vzkaz a přišel se hlásit do učení, i přes zákaz snĕdl omlazovací kaši pro babku a promĕnil se v miminko. Další přichází sirotek Honza, jenž přinesl pytel mouky s prosbou, aby ji čarodĕj očaroval. U kouzelníka Honza poznává, že to čarodĕjnictví je tuze pĕkné řemeslo. A ráno nese mlynáři kouzelný pytel, ze kterého mouky neubývá. Jenže mlynář a jeho žena jsou hamižní a nedbají varování. Ale svou chybu hodí na Honzu a vyženou ho. Honza jde k čarodĕji do učení...
Filmovou pohádku natočila v roce 1969 paní režisérka Vlasta Janečková podle scénáře K. Kuršové.

O zlaté huse

Sobota v 15:41 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

O zlaté huse

Klasická pohádka bratří Grimmů vypráví o hloupém Tillovi, smutné princeznĕ a zlaté huse, které chtĕl každý vytrhnout pírko.
V jedné vesnici žili tři bratři - Petr, Pavel a nejmladší Till, kterému se všichni posmívali, že je hloupý.Tillovi bratři šli kácet dříví do lesa a potkali žebráka. Žebrákovi nepomohli a vysmáli se mu. Potom šel do lesa Till a se žebrákem se rozdĕlil o své jídlo. Žebrák ukázal Tillovi strom, pod kterým najde zlatou husu. Till přišel s husou do vesnice, že se vypraví na zámek ke smutné princeznĕ. Princezna Luisa byla smutná, protože jí zemřela matka. Král byl také smutný a na zámku vládla teta, která všechny komandovala. Chtĕla Luisu provdat, ale žádný z nápadníků se princeznĕ nelíbil. Teta dala vyhlásit, že se Luisa provdá za toho, kdo ji dokáže rozesmát. K Tillovi se zlatou husou se mezitím přilepily dvĕ ženy, které chtĕly huse vytrhnout pírko. Po cestĕ se k nim ještĕ přilepil pan farář. Nakonec šel za Tillem a zlatou husou celý průvod lidí a tak přišli do zámku. Princezna slyšela hluk a vykoukla z okna. Vyšla ven s tetou i králem. Začala se Tilla vyptávat a on ukázal zlatou husu. Chtivá a lakomá teta se na husu vrhla a princezna se neubránila smíchu. Smál se i král a celý dvůr.
Die Goldene Gans, Nĕmecko 2013

O houslích krále snů

Sobota v 14:29 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

O houslích krále snů


Romantická pohádka vypráví nejen o krásných snech, ale i skutečném životĕ.
Byl jeden král, který své starosti a problémy neřešil, ale utíkal před nimi do snů a vidin. Za své sny vymĕnil vše, co mĕl. Zámek, korunu i štĕstí své jediné dcery. Naštĕstí v této pohádce ale včas zasáhne chudý chasník Martin, který ví, že snít je sice krásné, ale mnohem cennĕjší je schopnost sny uskutečňovat...
Filmovou pohádku natočila v roce 1987 paní režisérka Vĕra Jordánová podle scénáře Miloše Kratochvíla.

Začátek a konec

Sobota v 14:08 | dvě TeReziA... |  Téma týdne
Začátek a konec: Alfa a Omega
V kříži je tvá oběť -
víc už netřeba.

Doufám, že zas přijdeš
v slávě vznešené
a člověka vezmeš s sebou do nebe.

V nebi lítaj ptáci a ti co mají křídla,
v andělech se moje nízká duše zhlídla.

Proto touží stále
taky křídla mít,
a po věky věků
tam na nebi žít.

Zj 1,8-20

Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.
Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje."
Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.
Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl - to, co jest, i to, co se má stát potom. Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví."

Filip

Sobota v 9:37 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Filip

jméno řeckého původu a znamená "milovník koní".

Svatý Filip

byl jedním z dvanácti Ježíšových učedníků.
Legenda: Filip a drak
Patron: cukrářů, kramářů
Atributy: kříž. kniha nebo svitek, také koš s bochníky a rybami

Skutky 8: 26-40
Bohatý človĕk jede v kočáře
a po cestĕ si Bibli čte.
Apoštol Filip tam náhle stál, aby mu
jak to bylo s Kristem Ježíšem,
povídal.
Anděl Páně řekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštěná.
Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma
a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.
Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!"
Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co čteš?"
On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho.
To místo Písma, které četl, znělo: 'Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.
Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.'
Dvořan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?"
Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.
Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?"
Filip mu řekl: "Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání." On mu odpověděl: "Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží."
Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.
Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.
Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.


Svatý Filip Neri

Sobota v 8:53 | dvě TeReziA... |  Náboženstvi

Filip Neri

žil v 16. století v Itálii. Byl synem florentského notáře a dostalo se mu dobrého vzdělání. Rodiče si přáli, aby byl obchodníkem. On si však zvolil duchovní dráhu. Nejprve se živil jako vychovatel, psal poezii, studoval filozofii a teologii. Založil laické bratrstvo, které se scházelo k bohoslužbám a poskytovalo pomoc potřebným. Postupně tak vznikla velká nemocnice sv. Trojice. Když byl vysvěcen na kněze, žil v kněžské komunitě při kostele San Girolamo v Římě. Hlavní náplň svého života však viděl v práci s mládeží. Při kostele nechal vystavět oratoř, kde se konala náboženská setkání a diskuse. Poprvé zde také zazněly hudební skladby na biblická či jiná náboženská témata, zpívané sólovými hlasy a sborem (odtud název oratoria).

Atributy: lilie, růženec, srdce, hůl
Patron: mládeže, humoristů, přímluvce při nemocech končetin, při zemětřesení

Princezna na hrášku

1. května 2018 v 9:50 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Princezna na hrášku

Klasická pohádka podle H.Ch.Andersena vypráví o tom, jak jednoho dne uprostřed bouře zaklepala na zámecká vrata hezká, ale obyčejná dívka, která tvrdila, že je princezna z daleké zemĕ.
Království hrozí pohroma, králova bezcitná sestra, posedlá touhou po moci, má na dosah korunu i trůn. Král brzy oslaví 70. narozeniny a podle tradice má v tento den předat vládu synovi. Podmínkou ovšem je, že se ožení s princeznou. Procestoval svĕt křížem krážem, ale zatím žádnou nenašel. Jedinou nadĕjí je poslední princezna, která míří na zámek. Když však kočár dorazí, je prázdný. Princezna zmizela, a navíc se princ mezitím zamiloval do hezké pomocnice v sirotčinci. Dívka neví, že mladý muž je ve skutečnosti princ, princ zase netuší, že dívka je ztracená princezna. Zatímco spĕchá na zámek, poskok budoucí královny princeznu odhalí a uvĕzní. Jenže v noci se uprostřed bouře dívka nečekanĕ objeví na zámku a prohlásí se za očekávanou princeznu. Zuřící králova sestra se pokusí o poslední intriku a rozhodne se neobvyklým testem ovĕřit, zda je princezna skutečnĕ princeznou.
Die Prinzessin auf der Erbse, Nĕmecko 2010

Pyšná princezna

1. května 2018 v 8:54 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Pyšná princezna

Nejslavnĕjší česká filmová pohádka na motivy klasické pohádky Boženy Nĕmcové Potrestaná pýcha vypráví o tom, jak se napravila jedna pyšná princezna.
Spravedlivý a moudrý král Miroslav je sice zamilovaný do krásné princezny, ale naštĕstí neztratil hlavu. Láska a práce napraví princeznu Krasomilu, starý král se zbaví špatných rádců a v Půlnočním království je zrušen zákaz zpĕvu.
Černobílou filmovou pohádku natočil v roce 1952 pan režisér Bořivoj Zeman. Ústřední písničku "Rozvíjej se, poupátko" složil skladatel a dramatik Dalibor Cyril Vačkář na text Františka Hrubína.

Princ na bílém koni

1. května 2018 v 8:00 | dvě TeReziA... |  Téma týdne
Princ jede na bílém koni
po zelené louce a kytky voní vůní líbeznou.
Mylšenky se honí
a princezna se bojí, že květy uvadnou.

Princ jí splní přání, když najde bez váhání,
květinu s vůní omamnou.
Princezna je ráda, svou ruku hned princi dává
a princ ji podá svou.

Ta květina je víla, co prince okouzlila
svou hůlkou kouzelnou.
Ta víla z vlčích květů se zahalila světu
neproniknutelnou tmou.

Princezně se to nezdá,
jak vyjde první hvězda, dívá se do nebe.
A hvězda tiše praví,
stačí mít rozum zdravý, princ není pro tebe.

I když je koník bílý a princ je plný síly,
je to jen mámení.
Ten princ na bílém koni pro vílu své slzy roní
a to se nezmění.

Josef

1. května 2018 v 7:21 | dvě TeReziA... |  Náboženstvi

Josef

jméno hebrejského původu a znamená "ten, kdo bude pokračovat".


Josef Dělník

snoubenec Panny Marie. Jeho hlavní svátek je 19. března. Papež Pius XII. zavedl 1. května 1955 jeho svátek pro celou církev. Důvodem byla snaha, aby 1. květen dostal křesťanské posvěcení a už nebyl příčinou nesvornosti, nenávisti a násilí.
Josef pocházel z královského rodu Davidova, povoláním byl stavitel a tesař. V době zasnoubení s Marií byl poměrně bohatým člověkem. Jeho obavy, když poznal, že jeho snoubenka je těhotná, rozptýlil anděl, který se mu zjevil a vyzval jej, aby si ji vzal za ženu. Po Ježíšově narození v Betlémě poslal Bůh Josefa do Egypta, aby zachránil syna před pronásledováním krále Heroda. Ten totiž nechal povraždit všechny novorozené chlapce, aby zvrátil věštbu, která prorokovala, že se narodí nový židovský král. Po Heroově smrti se opět celá rodina mohla vrátit domů. Usadili se v Nazaretu v Galileji. Josef se o Ježíše příkladně staral a předal mu před svou smrtí svou stavitelskou živnost. Zemřel zřejmě ještě před jeho ukřižováním. Svatý Josef, zvaný také Pěstoun Páně, je patronem církve a spoluochráncem české země. Najdeme jej znázorněného na mnoha obrazech s Marií a Ježíšem.
Atributy: vyobrazení s malým Jezulátkem v náručí a s lilií jako symbolem čistoty, tesařské nářadí - pila, sekera nebo úhelník, případně se někde objevuje rozkvetlá hůl jako připomínka toho, že byl vyvolen za manžela Mariina.
Patron: všech pracujících, otců, rodin, církve.

Sen o krásné panné

30. dubna 2018 v 23:35 | dvě TeReziA... |  Filmové pohádky

Sen o krásné pannĕ

Výpravná pohádka na motivy klasické pohádky Boženy Nĕmcové vypráví o veliké lásce a úkladech, které se jí stavĕjí do cesty.
Do nejtemnĕjší vĕže království byl ukryt obraz krásné panny. Objevil jej princ a rozhodl se hledat svou krásnou pannu v širém svĕtĕ. Jeho vysnĕná Mahulena skutečnĕ žije a již dávno se jí o princi zdá. Princ musí překonat intriky zlé Macechy a také splnit tři přání, které Mahulena vymyslela, aby se zbavila nápadníků...
Filmovou pohádku natočil v roce 1994 pan režisér Ludvík Ráža podle scénáře Boženy Šimkové.

Čtvero bratří

30. dubna 2018 v 21:35 | dvě TeReziA... |  Pohádky

Čtení do ouška

Čtvero bratří

Pohádka B. M. Kuldy

Byl jednou jeden myslivec a ten mĕl čtvero synů.
Jak ti synové dorůstali, přišli za otcem a řekli mu:
"Milý otče, chceme jít do svĕta štĕstí zkusit."
Rozloučili se s otcem a jeli. Když přijeli do hor, vidĕli, že jsou před nimi čtyři cesty a mezi nimi že stojí buk.
Zůstali stát a nejstarší povídá: "Bratři, tady se rozejdeme a půjdeme svoje štĕstí hledat. Do toho buku vpíchneme každý svůj nůž a do roka a do dne se tady zase všichni shledáme. Ty nože nám dají znamení, bude-li nĕčí nůž rezavý, ten bude mrtvý, a čí nůž bude čistý, ten bude při životĕ zachovaný."
Rozloučili se a každý šel svou cestou.
Jak minul den a rok, navrátili se.
Nejstarší přišel první k tomu buku, vytáhl svůj nůž a díval se na ostatní.
Vida, že jsou všecky čisté, byl rád a pravil: "Chválabohu, všichni jsou naživu a zdraví."
Pak se vydal domů. Když ho otec přivítal, ptal se ho: "Jakému řemeslu ses naučil?"
Syn odpovĕdĕl: "Tatíčku, já jsem spravovačem."
"No, to ses pĕknému řemeslu vyučil!".
"Ale tatíčku, já nejsem spravovač, jako jiní spravovači! Já jsem takový spravovač, že kdyby nĕco bylo sebevíc pokažené, já jen řeknu, ať je to spravené, a hned to je."
Otec mĕl kabát na lokti roztrhaný. Ukázal tedy synovi, aby mu ho opravil.
Syn jen řekl: "Ať je ten loket spravený!"
A kabát byl v okamžení tak spravený, jako by byl zbrusu nový.
Na druhý den přišel druhý syn k buku. Vytáhl svůj nůž a díval se na zbývající dva, třetí tam již nebyl.
Vida, že jsou oba čisté, byl rád a pravil: "Chválabohu, že jsou naživu, nejstarší bratr už je doma."
Když se doma přivítal s otcem a nejstarším bratrem, ptal se ho otec: "Jakému řemeslu ses vyučil?" Syn odpovĕdĕl: "Milý tatíčku, já jsem pobertou."
"Oh, to ses pĕknému řemeslu vyučil, až hanba!"
řekl na to otec. Syn však pokračoval: "Ale tatíčku, já nejsem poberta, jako jsou jiní pobertové. Já jsem takový poberta, že když si na nĕco pomyslím, ať je to kde je, hned to mám u sebe."
V tu chvíli bĕžel na kopci jelen, bylo ho oknem vidĕt. Otec tedy povídá pobertovi, aby mu ho zaopatřil.
Syn jen řekl: "Ať je ten jelen tady!"
Než se nadáli, byl jelen u nich. Na třetí den přišel třetí syn k tomu buku. I on vytáhl svůj nůž, a pak pokračoval také v cestĕ domů, i jeho se ptal otec, jakému se on vyučil řemeslu.
Syn mu odpovĕdĕl: "Milý tatíčku, já jsem hvĕzdářem."
Otec mu však řekl, že to je pĕkné řemeslo.
Syn byl rád a povídá ještĕ: "Ale tatíčku, já jsem takovým hvĕzdářem, že hned vidím, když se podívám na oblohu, kde je co na celé zemi."
Na čtvrtý den dorazil nejmladší syn. Když se i jeho ptali, čemu se vyučil, odpovĕdĕl, že je myslivcem.
Otec se zaradoval: "Přeci alespoň tys mým řemeslem nepohrdl."
Syn byl rád a povídá ještĕ: "Ale, milý tatíčku, já nejsem takový myslivec, jako jste vy.
Ať je to sebevĕtší kus, já když řeknu: "Ať je to zastřelené!, hned je to zastřelené."
V tom bĕžel po kopci zajíc, bylo ho oknem vidĕt.
Otec povídá: "Tak ho zastřel!"
Nejmladší syn jen řekl a zajíc ležel. Otec povídá: "Nevidím však, jestli tam leží."
Syn hvĕzdář se podíval na oblohu a řekl: "Ano, tatíčku, leží tam za křovím!"
Na to otec: "Ano, leží tam, ale jak ho sem dostaneme?"
Bratr poberta však už říkal svoje slova "Ať je tady!" a hned tam u nich zajíc byl.
Proletĕl však trním a křovím a byl celý potrhaný.
Otec povídá: "Tak, a celá kůže je potrhaná. Kdo nám ji teď odkoupí?"
Bratr spravovač jen řekl: "Ať je to spravené!" a hned mĕl zajíc kožešinu spravenou.
Když se tohle všecko stalo, povídá otec: "Nu, budete se všichni čtyři řemesly svými dobře živit."
Tak žili bratři v pokoji. Za nĕjaký čas se však jednomu králi ztratila princezna.
Dal rozhlásit, že kdo by ji našel, tomu ji dá za manželku a království s ní.
Bratři se ani dlouho neradili a hned řekli: "Tam my půjdeme!"
V královském mĕstĕ dali o sobĕ vĕdĕt, král pro nĕ poslal kočár a hned se jich na princeznu ptal.
Bratr hvĕzdář odpovĕdĕl, že až prý přijde večer, na obloze pozná, kde princezna je.
A opravdu, večer pravil hvĕzdář králi, že už přečetl z hvĕzd, že když šla králova dcera na procházku, drak ji chytil a má ji na ostrovĕ za červeným mořem.
Ráno sedli do kočáru, jeli k červenému moři, nastoupili na loď a pluli až k tomu ostrovu, kde princezna přebývala.
Princezna se tam procházela, jako by draka ani nebylo.
Bratři na ni mávali, ale princezna na nĕ začala se strachem kývat a ukazovat, že se drak právĕ vrací domů a že bude zle. Bratr poberta se vzpamatoval a honem zavolal: "Ať je princezna tady!"
Hned byla princezna u nich na lodi. Křičela však strachem, že všichni zahynou. Nad nimi tloukl
křídly hrozný drak, plný zlosti řval a vznášel se nad lodí, aby ji potopil.
V poslední chvíli zavolal hvĕzdář na myslivce: "Bratře, zastřel ho!"
Bratr myslivec honem stačil ještĕ zavolat: "Ať je ten drak zastřelený!"
Mocné dračí tĕlo padlo na loď a hned ji prorazilo.
Všude do lodi se hrnula voda a hrozilo jim potopení. Sebrali bratři všechnu sílu a vyhodili mrtvého draka do moře.
Pak bratr myslivec přikázal bratru spravovači: "Sprav ty díry!"
Bratr spravovač jen řekl svá slova "Ať je ta loď spravená!" a už ani kapka vody se jim do lodi nedostala.
Tak pluli a pluli, až připluli s princeznou šťastnĕ ke břehu. Tam si sedli do kočáru a jeli k panu králi, ale už cestou se spolu začali hádat. Vždyť princezna může patřit jenom jednomu!
Hvĕzdář říkal: "Má je princezna! Kdyby nebylo mne, nevĕdĕli bychom, kde je."
Poberta říkal: "Má je princezna! Kdyby nebylo mne, nebyli bychom ji dostali na loď!"
Myslivec na to namítal, že princezna je jeho, že kdyby nebylo jeho, nebyli by se draka vůbec zbavili.
A do toho volal spravovač, že bez nĕho by se všichni čtyři utopili a zahynuli.
A tak v té hádce přijeli až do královského paláce.
Král svou dceru s radostí objal a chtĕl čtyřem bratrům podĕkovat, ti ho však přerušili a žádali, aby je rozsoudil, kdo z nich má nejvĕtší zásluhy a komu má princezna za manželku přijít.
Král se chvíli rozmýšlel a pak pravil: "Milí bratři, rozsoudím Vás podle spravedlnosti. Pravda je, že jste si ji zasloužili všichni. Pravda však také je, že ji všichni dostat nemůžete. Podle mého slibu musí ji dostat bratr hvĕzdář, neboť já jsem rozhlásil, že kdo by ztracenou princeznu našel, ten ji dostane a království s ní.
Hvĕzdář ji našel a řekl nám, kde přebývá. Aby však žádný z vás nebyl ošizen, dostane každý svůj kraj a ve svém kraji bude každý kralovat."
Spokojeni byli všichni.
Jak bylo po svatbĕ, poslal si hvĕzdář pro tatíčka.
Otec přijel a byl rád, že má tak mocné a bohaté syny. Zůstal už u nich, z jara býval u spravovače, v létĕ u poberty, na podzim u myslivce a v zimĕ u hvĕzdáře.
A všude se mu dobře dařilo až do smrti.

Pálení čarodějnic, Den čarodějnic

30. dubna 2018 v 8:01 | dvě TeReziA... |  Tradice, Vánoce a Velikonoce

Pálení čarodějnic

V předvečer prvního máje se po staletí slavila, především v německých krajích, Valpuržina noc. Byl to den čarodějnic a jim podobných stvůr, které se této noci slétaly na čarodějné hoře Brocken. V našich zemích pro změnu této noci čarodějnice pálili a na mnoha místech hořívají tyto očistné ohně dodnes.

Filipojakubská noc,

která následuje po velikonocích, je totéž co pálení čarodějnic. Filipojakubská noc je český lidový svátek spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Během noci se duben loučí s vládou a předává ji květnu. Zlé a nečisté síly jsou údajně mocnější než jindy. Nebezpečí hrozilo především po odbití půlnoci, tehdy tyto síly měly moc lidem škodit.

V noci před dnem, kdy si církev v minulosti připomínala svatého Filipa a svatého Jakuba, bylo možné najít poklady, které byly v jiných dnech a nocích roku ukryté. Jenže ty poklady podle všeho střežily právě zlé síly, proto bylo nebezpečné pouštět se do hledání, pokud člověk neměl s sebou květ kapradí, svěcenou křídu a mnoho dalších nezbytných věcí.
Také veškeré byliny měly během této noci kouzelnou moc. Zejména jestli se natrhaly přesně o půlnoci a navíc k tomu svítil úplňkový měsíc. I obyčejný šeřík odháněl démony a zlé duchy. Prý stačila pouhá snítka šeříku, aby byl majetek i stavení v bezpečí před zlými čarodějnicemi.
Bezdětní manželé měli v tuto noc větší šanci, že se jim podaří počít vytoužené dítě. Dítě počaté v tuto noc by mělo po celý život provázet štěstí.

Pálení čarodějnic a Valpuržina noc

jsou často ztotožňovány se svátkem Beltain, který slavili 1.května Galové (Keltové), v Irsku svátek svaté Brigity.

Blahoslav

30. dubna 2018 v 7:32 | dvě TeReziA... |  Jména a osobnosti

Blahoslav

jméno slovanského původu a znamená v latině "požehnaný", nebo jména Makarius, což lze přeložit jako "blahoslavený".

Jan Blahoslav

biskup jednoty bratrské. Jan Blahoslav se narodil 20. února roku 1523 v Přerově. Byl to vzdělaný člověk, jenž se vypracoval mezi nejvýznamnější představitele českého humanismu. Proti odpůrcům vzdělání ve své církvi vystoupil roku 1567 ostrou Filipikou proti misomusům. Staral se pečlivě a obětavě o bratrské školství, přeložil do češtiny Nový zákon a sestavil Gramatiku českou. Zemřel v Moravském Krumlově 24. listopadu 1571.

Kam dál