O kumburské Meluzíně

10. září 2017 v 15:16 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

O kumburské Meluzíně

Humorná pohádka vypráví o tom, proč na hradĕ Kumburku dodnes pláče Meluzína do komína.
Závistivá Meluzína chce své mladší sestře Kateřině odloudit ženicha. Ale ani s pomocí kouzel čarodějnice Hudrlíny svého nedosáhne, i když snoubence, rytíře Vavřince, čeká těžká zkouška odloučení.

Filmovou pohádku natočila v roce 1995 paní režisérka Vĕra Jordánová podle scénáře Vladimíra Hulpacha.
 

Perly a růže

10. září 2017 v 14:44 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Perly a růže

Moc pĕkná klasická pohádka o princeznĕ, která plakala pravé pely, a když se smála, vykvetla jí ze rtů růže.
V jednom království žila se svým otcem princezna Kateřina, laskavá a líbezná dívka, která dostala do vínku zvláštní dar - místo slz plakala perly a z každého jejího úsmĕvu vykvetla růže. Maminka princeznĕ zemřela a král se chytil do pasti moci chtivé ženy, která si ho medovými slůvky a lichotkami šikovnĕ omotala kolem prstu. A tak se na zámku objevila nová královna s dcerou Hedou. Kateřina brzy zjistila, že obĕ daleko víc než její přátelství zajímají její perly. Heda se toužila bohatĕ provdat, proto se na ples vyzdobila perlami od princezny Kateřiny. Král Jan ze sousedního království, ale dal před její třpytivou nádherou přednost princezninĕ úsmĕvu. Svatba krále Jana a Kateřiny mĕla být už zanedlouho, přesto se ale dvojice intrikánek nehodlala vzdát. Lstivá královna vymyslela plán a nastražila léčku.

Filmovou pohádku natočil v roce 1985 pan režisér Miloš Bobek podle scénáře Zdeny Brunclíkové.

Vltavská víla

10. září 2017 v 14:33 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Vltavská víla

Pohádka z pražského Podskalí vypráví o jedné vltavské víle, která se nakonec promĕnila v obyčejnou dívku.
Převozník Sochor má syna Tomše, který si hledá bohatou nevĕstu. Vařečkář mu dohazuje mnoho dívek, ale Tomeš má o své nevĕstĕ jinou představu. Jednoho dne jeho otec zachránil vltavskou vílu, kterou sebral silný proud. Tomeš se do víly na první pohled zamiloval, zato vařečkář chce od víly vltavský poklad. Vltavská víla ale s nikým nemluví, jenom s žabkou hospodářkou, která žije za převozníkovými kamny. O slunovratu víla konečnĕ promluvila, protože se rozhodla žít mezi lidmi.

Filmovou pohádku natočila v roce 1987 paní režisérka Jiřina Pokorná podle scénáře Zdeňka Zábranského.
 


Kacafírek

10. září 2017 v 14:29 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Kacafírek

Veselá pohádka pro pamĕtníky vypráví o chytrém perníkáři a "kocourkovských" radních.
Mladý perníkář Kacafírek žije v jednom malém mĕstečku, kde mají radní, kteří vydávají samá nesmyslná nařízení. Jako například, že do mĕsta nesmí přijít nikdo v botách, aby netrousil bláto. A tak švec přijde o práci. Mĕšťané nakonec rozhodnou, že švec bude dĕlat kloboučníka a kloboučník zase ponocného. Naštĕstí je tu veselý a chytrý mládenec Kacafírek, který si s hloupými mĕšťany brzy poradí.

Černobílou filmovou pohádku natočila v roce 1966 paní režisérka Vlasta Janečková podle scénáře Heleny Sýkorové.

O loupežníku Olbramovi

10. září 2017 v 14:23 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

O loupežníku Olbramovi

Pohádka vypráví o jednom mládenci, který nebyl tím, za koho se vydával.
Pan král Měsíček hledá pro princeznu ženicha, ale zatím se mu to nedaří, protože ženich musí zbavit království loupežníka Olbrama, a teprve tak si získá ruku princezny Hvĕzdičky. Princezna nechce už dál na svého ženicha jen čekat, a proto se vypraví za loupežníkem Olbramem do lesa sama.

Filmovou pohádku natočil v roce 1985 pan režisér Vladimír Karlík podle scénáře Karla Šiktance.

O perníkové chaloupce na Déčku

10. září 2017 v 14:16 | dvě TeReziA |  Pohádky

Čtení do ouška

O perníkové chaloupce

Pohádku B. Nĕmcové

Byl jeden chudý otec a mĕl dvĕ malé dĕti, Jeníčka a Mařenku. Chodíval do lesa porážet dřevo a nemohl na dĕti dávat pozor, proto když jim matka umřela, znovu se oženil.
Ale ta druhá matka nebyla hodná, nemĕla ráda ani otce ani dĕti. Jednou se té maceše ty dĕti tak moc zprotivily, že muži poručila, aby je zavedl do lesa a víc aby se domů nevracely.
Darmo se tomu muž bránil, žena pokoj nedala, a proto se smutným srdcem jednoho dne dĕtem řekl: "Vezmĕte si džbánečky, půjdete dnes se mnou do lesa na jahody."
Dĕti radostí skákaly, vzaly hned džbánečky a s otcem do lesa se ubíraly. Když přišli hluboko do lesa, zavedl je otec na velkou mýtinu jahod, vše se červenalo.

Řekl jim: "No, milé moje dĕti, tady si sbírejte jahody, a já támhle půjdu dříví porážet. Dokud mne budete slyšet tlouci, budete vĕdĕt, že jsem na tom místĕ."
Dĕti dychtivĕ skočily na jahody a otec odešel opodál, přivázal mezi stromy palici, která vĕtrem pohazována do stromů tloukla, jako když dříví poráží.
Když tak dĕti ošálil, vrátil se domů a dĕti v lese nechal.

Když mĕly dĕti plné džbánky a dosyta se najedly, vzpomnĕly si na tatínka. I šly tam, odkud se údery ozývaly, ale nenašly tátu, jen jeho palice visela na stromĕ.
Začalo se stmívat a dĕtem bylo úzko, i vzaly džbánky a šly hledat otce. "Slunéčko se níží, k večeru se blíží, táto, pojďte domů!" volaly lesem, ale žádného hlasu neslyšely.
"To jsme už, milý Jeníčku, asi zabloudili a tatínka nenajdeme, musíme tu zůstat přes noc," řekla
Mařenka, byla starší a moudřejší.
"A já se bojím," řekl Jeníček na to.
"No, tedy počkej, já vylezu na strom, jestli uvidím nĕjaké svĕtlo, v tu stranu bychom se potom dali,"
tĕšila ho Mařenka a hned taky na strom lezla.
Ze stromu se dívala kolem dokola, a když vidĕla zdaleka svĕtýlko, zavolala na Jeníčka, aby se už nebál. Slezla dolů, a v tu stranu, kde svĕtlo vidĕla, se vydali.
I přišli z lesa ven, na zelenou louku a na té louce vidĕli hezkou chaloupku a ta chaloupka byla celá z perníku.
Šli až k okénku, koukli dovnitř, vidĕly tam sedĕt starou bábu a dĕdka.
"Počkej," řekl Jeníček, "já vylezu na střechu, ulomím kus perníčku a budeme se mít dobře."
"A jestli na nás přijdou?" strachovala se Mařenka, ale Jeníček už byl na střeše a loupal perníček.
I poslala bába dĕdka, aby se šel podívat, že se jí zdá, jako by nĕkdo loupal perníček.
Šel dĕdek ven a ptá se: "Kdopak to na mé střeše loupá perníček?"
"I ne, dĕdečku, to je jen vĕtříček," tenkým hláskem odpovĕdĕla Mařenka pod oknem a dĕdek se s tím spokojil.
Dĕti se najedly a pod oknem se uhnízdily k spánku.
Ráno si vlezl zase Jeníček na střechu, aby si uloupnul kus perníčku, a bába zase poslala dĕdka se podívat.
Mařenka chtĕla zase dĕdečka odbýt, ale on je vidĕl a šel to bábĕ povĕdĕt.
"Rychle, Honzíčku, musíme utéct, sice bude s námi zle," volala Mařenka na Jeníčka, neboť slyšela, jak bába dĕdka posílá, aby jí ty dĕti přivedl, že si je v peci upeče.
Jeníček skočil ze střechy, Mařenka ho chytla za ruku, a utíkali, co mohli a kam je oči vedly, a dĕdek se hnal za nimi, ale že byl tlustý a nemotorný, nemohl jim stačit.
Ale nebyly by mu ty dĕtičky utekly, kdyby se tu pojednou nevyskytla na poli žena.
"Prosím vás, panímámo, povĕzte nám, kudy bychom se dali, zlý dĕdek z perníkové chaloupky nás honí, chtĕjí nás upéct, že jsme jim kousek střechy uloupli."
"Tudy se dejte do lesa, tou cestičkou, však já dĕdka zdržím," řekla žena a ukazovala dĕtem do lesa. Dĕti utíkaly dále a za chvíli přibĕhl dĕdek, který si silnĕ odfukoval.
"Osobo," ptal se ženy, "nešly tudy dĕti?"
"Pleju len," odpovĕdĕla žena, jako by mu nerozumĕla.
"Osobo, já se vás ptám, jestli tudy nevidĕla jste jít dĕti."
"Až vypleju a uzraje, budeme len trhat a namáčet".
"Až ho namočíme, budeme sušit a česat."
"Osobo, vy jste snad hluchá, ptám se vás, vidĕla jste tudy jít dĕti?"
"Tak, nu a po česání budeme navíjet na kužele a příst."
"Až napředeme, budeme soukat a tkát."
"Až utkáme, budeme bílit a až vybílíme, budeme stříhat a šít košile, košilky, šátky, suknĕ, zástĕrky."
"Osobo, cožpak si na uších sedíte, ptám se vás, nešly tudy dĕti?"
"A ták, co s tím budeme dĕlat? Nu budeme se do toho oblékat a pĕknĕ nosit."
"Osobo, já se vás na to neptal, proč mi to vyprávíte? Vždyť já se vás jen ptám, nevidĕla jste tudy jít dĕti?"
"Dĕti, nu, to jste mĕl říct hned, bodejť bych nevidĕla, ba vidĕla, šly tamtudy tou cestičkou po polích, a přímo k tomu potoku, co ty vrby jsou. Ale už je nedohoníte, skákaly jako poštolky," při tĕch slovech ukázala žena dĕdkovi na opačnou stranu, než dříve dĕti poslala.
A pak najednou octnula se ta žena za utíkajícími dĕtmi, a když se jich na všechno vyptala, vzala je za ruku a vedla domů.
Byl to totiž duch jejich maminky.
Když je přivedla domů k tatínkovi, pravila: "Jakube, vedu ti tvoje dĕti, zabloudily v lese, dej si na nĕ příštĕ vĕtší pozor!"
Jak slyšel Jakub hlas své nebožky ženy, padl s pláčem na kolena a dĕti objímal. A na zlou macechu padl takový strach, že utekla a nikdy více se nevrátila.
Nu, a Jeníček s Mařenkou žili pak se svým tatínkem šťastnĕ a spokojenĕ.

Nedělní čtení - Matouš

10. září 2017 v 11:17 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Matouš 18: 15-20


Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší proti tobĕ, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještĕ jednoho nebo dva, aby 'každá výpovĕď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svĕdků'. Když je však neposlechne, povĕz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opĕt vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv vĕci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromáždĕni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

BIBLE KRALICKÁ


Zhřešil-li by pak proti tobĕ bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobĕ ještĕ jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svĕdků stálo každé slovo.
Pakliť by jich neuposlechl, povĕz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobĕ jako pohan a publikán.
Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
Opĕt pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou vĕc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.

Mikuláš z Tolentina

10. září 2017 v 10:55 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Mikuláš z Tolentina

Narodil se v polovině 13.století v Itálii. Byl to augustiniánský kněz a lidový kazatel. Věnoval se chudým a nemocným. Jeho přímluva způsobila nejedno zázračné uzdravení. Před smrtí prý řekl: "Ničeho si nejsem vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán."
Patron chudých a nemocných, přímluvce trpících v očistci.
Atributy: anděl, augustiniánský hábit, hvězda, kniha, kříž, almužna.


Karel Spinola

10. září 2017 v 10:53 | dvě TeReziA |  Náboženstvi

Karel Spinola

byl jezuitský kněz a mučedník. Narodil se ve druhé polovině 16.století pravděpodobně v Praze. Jeho otec byl Ital a matka česká šlechtična, kteří žili na dvoře císaře Rudolfa II. Karel toužil odjet do cizích zemí a obracet pohany na křesťanskou víru. Nakonec odjel Karel Spinola do Japonska, kde zemřel mučednickou smrtí 10.září roku 1622 spolu se svými druhy.


Irma

10. září 2017 v 10:46 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Irma

jméno je germánského původu (zkrácené staré německé jméno Irmgard, Irmtraud, Irmine, Irmel) a znamená "stálá, silná, pevná".

Irma Geisslová

česká básnířka, spisovatelka, autorka dětských knih. Narodila se ve druhé polovině 19.století.

Zima už je na odchodu,
častěji se rozednívá,
ale sníh nám hory dosud
liliově přiodívá.

Na stromech je plno poupat,
jež se lesknou v slunném jase,
čekáš lístek každou chvilku,
ale v noci mrzne zase.


...démoni jsou tady s námi

9. září 2017 v 20:03 | dvě TeReziA |  Téma týdne
Svobodnou vůli nemají jen andělé a my, mají ji také démoni.
Lidé se mohou svobodně rozhodovat, zda budou dobro nebo zlo konat.
Démoni jsou opakem andělů a používají k manipulaci s lidmi mnoho nástrojů.
V našich slabostech si přímo libují, v těchto místech moc rádi působí.
Nabízejí nám "modré z nebe" a je jim zcela fuk, jestli si to užijeme.
Hlavně když se chytneme.
Jsou to výborní demagogové a lháři, proto se jim u nás tak dobře daří.

Daniel - Daniela

9. září 2017 v 12:26 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Daniela

má hebrejský původ a znamená "Bůh je můj soudce". Je ženským protĕjškem jména Daniel.

Toto jméno nosil nejvĕtší starozákonní prorok, který se narodil roku 610 před Kristem. Působil v dobĕ, kdy lid izraelský žil v babylonském zajetí. Byl to velmi vzdĕlaný človĕk a ovládal umĕní vykládání snů a vĕštby. Jednoho dne si jej proto povolal babylonský král Nabukadnezar, kterému se zdálo, že ve snu vidĕl, jak se nad ním tyčí obrovská socha. Mĕla zlatou hlavu, hruď ze stříbra, břicho a boky z bronzu a nohy ze železa a z hlíny. Náhle přilétl kámen a úderem do nohou celou sochu promĕnil v prach. Vítr jej rozvál a kámen se přemĕnil v horu, která pokryla celou zem. Daniel sen vysvĕtlil takto: "Králi, zlatá hlava sochy, to jsi ty sám. Její části ze stříbra, bronzu, železa a hlíny jsou království, která povstanou po tvém království. Nĕkterá budou silná, jiná slabá. Žádné však nebude trvat navĕky. Kámen pak je království Boží, které je vĕtší než kterékoliv pozemské a nikdy nepodlehne zkáze."
Daniel 6: 7-28
Daniela chytili a do jámy ho vhodili.
Už nebudeš druhým vykládat, jak Hospodin má lidi rád.
Lvi se o to postarají a přitom se dobře nají.


Bezpečnost a elektrické přístroje na Déčku

8. září 2017 v 16:13 | dvě TeReziA |  Přírodní vědy

Zachraňme Zemi

Jen pro tvé prachy, dědečku!

Bezpečnost

Moudrý velitel Vítek.
Odvážný posel Hero.
Bystrá Žofie.
Akční agent Max.
Extinův dědeček je velice bohatý nadšenec pro ekologii. Vlastní spoustu biofarem po celém světě.
Nedávno se dozvěděl o tom, jak Extin škodí životnímu prostředí. To ho rozčílilo a řekl si, že nedovolí,
aby jeho těžce vydělané peníze padly do rukou někoho tak zlomyslného. Tak se chystá přepsat svou závěť. Extin je připravený mu v tom zabránit. Dědeček se tak ocitá ve velkém nebezpečí.
Musíte dědečka ochránit, dokud nepřepíše závěť.
ÚžasnýÚžasnýÚžasný
Elektrické přístroje v bytě můžou být nebezpečnější, než si myslíte. Elektřina v bytě je životu nebezpečná. Lidské tělo je až ze 70 % tvořeno vodou, proto dobře vodí elektrický proud. Jakýkoliv kontakt s obnaženým elektrickým drátem -může být životu nebezpečný.
Také je důležité nemanipulovat s rozbitými přístroji, které jsou zapojené do zásuvky. A do zásuvky nic nestrkejte. Mohli byste dostat ránu.
Každý byt musí být vybavený elektrickými pojistkami, uzávěrem vody a uzávěrem plynu. Elektrické pojistky vypínají proud, když dojde k přetížení sítě. Kdyby se to nestalo, mohly by se některé elektrospotřebiče rozbít. Nebo začít hořet. Pokud by praskla trubka s vodou, nebo by unikal plyn, dají se uzavřít pomocí uzávěrů. Jinak může dojít k velkým škodám.
To smrdí jako zemní plyn.
Zavřete plyn, vyvětrejte, nerozsvěcujte a hlavně nemanipulujte s ničím, co by mohlo vytvořit jiskru. Zvonek, zásuvky, elektrické přístroje. Když nedokážete unik plynu zastavit, volejte plynovou pohotovost.
Blesk v přírodě většinou uhodí do nejvyššího místa v krajině. Je to elektrický výboj, který hledá nejlepší vodič. Největší pravděpodobnost, že do vás uhodí blesk, nastane, když kolem vás není
nic vyššího, než jste vy. Třeba když jste na louce, nebo na kopci.
Překvapený
Dneska jsme se toho zase spoustu dozvěděli. Že by si měl člověk dávat pozor na elektrospotřebiče v bytě. Bacha na biče, na elektrospotřebiče. Člověk je vodič, tak ti můžou ublížit. S plynem a vodou se musí opatrně. Když se něco rozbije, nejlepší je, hned zavřít hlavní uzávěr. Když uniká plyn, tak neškrtat a nerozsvěcet. Jinak by mohlo dojít k výbuchu. Při úniku plynu volejte 1239. Nejen v bytě se člověk může zranit. Venku by si měl dávat pozor na elektrický dráty. Když je bouřka, tak neběhat a raději se schovat někam, kam nepraští blesk.

Mariana a Narození panny Marie

8. září 2017 v 15:30 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Mariana

jméno je asi složeninou Marie a Anny a u nás byla vždy nejvíce oblíbena jeho domácká podoba Marjánka nebo Márinka. Jméno Marie má zřejmĕ prastarý původ až ve starovĕkém Egyptĕ a podle nĕkterých badatelů znamená "milovaná Bohem".

Z aramejské podoby Marjam vychází pak další teorie, která toto jméno překládá jako "paní" nebo "kapka moře". Jinde bychom nalezli i jiné významy, jako například "krásná" či "odkazovatelka". Druhé jméno Anna je hebrejského původu a znamená "milostiplná", případnĕ "líbezná a milá".
Marie nebo také Matka Boží, pocházející z rodu Davidova, se stala patronkou křesťanstva.
Mariinými rodiči byli Jáchym a Anna, oba už letití a doposud ke svému žalu bezdĕtní. Avšak jednoho dne se jim zjevil andĕl a oznámil jim, že se jim narodí dcera. K údivu samotných manželů i celému jejich okolí se tak skutečnĕ stalo.

Micheáš 5: 1-4

Toto praví Hospodin: "A ty, Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od vĕčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinovĕ síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin zemĕ. On sám pak bude pokojem."



Matouš 1: 1-23

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry - jejich matka byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův - jeho matka byla Rachab. Boaz byl otec Obédův - jeho matka byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův - jeho matka byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylonského vyhnanství. Po babylonském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtĕl ji vydat pohanĕ, rozhodl se tajnĕ se s ní rozejít. Když už to chtĕl udĕlat, zjevil se mu ve snu andĕl Pánĕ a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobĕ vzít svou manželku Marii. Vždyť dítĕ, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel', to znamená 'Bůh s námi'.

Tepelná čerpadla na Déčku

3. září 2017 v 9:52 | dvě TeReziA |  Přírodní vědy

Zachraňme Zemi

Uvězněni v podzemí

Tepelná čerpadla

Moudrý velitel Vítek.
Odvážný posel Hero.
Bystrá Žofie.
Akční agent Max.
Extin přemýšlel jak si nahrabat ještě víc peněz, než má. Přišel se zvrhlým nápadem. Ani na chvilku nezaváhal, protože je to bezpáteřní zloduch a rovnou se dal do práce. Rozhodl se, že své ropné impérium rozšíří až za polární kruh. Jeho vyjednávání se mu ale nepodařilo. Lidé u severního pólu se stále drží tradičních zdrojů vytápění a nemají potřebu něco měnit. To ale Extina nezastavilo. Když mu jeho plán neprošel, rozhodl se pomstít se všem, kdo s ním nesouhlasili. Přišel podruhé a ukradlo všechna kamna, která tam lidé měli. Ukryl je v tajném podzemním skladu a zamkl. Všem začala být ohromná zima.
ÚžasnýÚžasnýÚžasný
Všechno teplo na planetě Zemi pochází ze Slunce. Když nemáme možnost čerpat teplo ze Slunce přímo, musíme si vystačit ze zdrojů, které jsou slunečním zářením ovlivněné.
-Vzduch a voda.
Oba zdroje se díky slunci ohřívají. Díky vzdušným a vodním proudům teplo dopravují k nám. To u Eskymáků taky neplatí. Tam je ledový vítr i voda. Pokud jsme na místech, kde se nemůžeme dostat
ke sluníčku ani k teplým proudům vzduchu a vody, musíme se uchýlit k jiné variantě.
-Země.
Nevěřili byste, kolik energie se skrývá pod zemským povrchem.
Teplota v podzemí není tak závislá na astronomických podmínkách, které jsou na povrchu. Proto se tolik nemění.
Rozpačitý
Čím hlouběji byli v podzemí, tím větší tam bylo teplo. Je to kvůli zemskému jádru?
Jistě, čím blíže budete k zemskému jádru, tím vám bude tepleji. Co je pro nás důležitější, je nezámrzná hloubka.
-Co to je
U každého terénu je to jiné. Jde přibližně o hloubku 1 metr pod zemí. Pod ním už je konzistentní teplota asi 4 stupně Celsia. A neklesá. To není tak hluboko. Proto se s ní dá skvěle pracovat.
Některá tepelná čerpadla mohou díky konstantní teplotě v zemi levně ohřívat vodu pro celý dům.
Skládají se ze dvou oběhů. V jednom je nemrznoucí kapalina zakopaná pod zemí a ve druhém je voda,
která koluje v domě. Kapalina v podzemí je v nemrznoucí hloubce. Proto má teplotu asi 4 stupně. Potom putuje do výměníku, kde svou teplotu předá speciálnímu plynu. Plyn putuje do kompresoru.
Tam se stlačí a tím se v něm vyvolá mnohem větší teplota. Takto zahřátým plynem se ohřívá voda v domě. Plyn se tím zchladí a musí se ještě znovu ohřát díky kapalině, které koluje v zemi. Tak to jde pořád dokola.
Nemyslete si, že jde o převratný vynález. Každý z nás má doma spotřebič, který funguje na stejném principu. Ledničku. Jak je možné, že je lednička zezadu horká, když je uvnitř zima?
Přesně kvůli stejnému principu, jako u tepelného čerpadla v domě. Jen to funguje naopak. Vnitřek ledničky musí zůstat studený. Ale jídlo uvnitř neustále ohřívá vzduch kolem sebe. Ohřátý vzduch ohřívá kapalinu, která koluje ven. Venku se hodně stlačí a tím se ještě víc zahřeje. Odsud putuje na zadní stranu lednice, kde se ochlazuje. Proto je zadní strana lednice tak horká. Když se lednice dostatečně ochladí, ještě se hodně sníží její tlak, ale aby se to mohlo stát, musí si odněkud kapalina vzít teplo. To si bere zevnitř, z lednice. Uvnitř se tím pádem ochlazuje. Teplo, které tam přichází, díky teplému jídlu se filtruje ven.
Překvapený
Co už po dnešku víme?
Že je Země skvělým zdrojem tepla. Už asi metr pod povrchem přestává zamrzat a udržuje si stálou teplotu 4 stupně Celsia.
Tahle teplota se potom využívá u tepelných čerpadel. Ohřívá se jím kapalina, která pak ohřívá plyn,
který pak ohřívá vodu v domě. Kapalina ohřívá plyn, který po stlačení vydává mnohem větší teplotu.
Tou se pak ohřeje voda. Ještě je dobrý vědět, že ne všechna tepelná čerpadla fungují na tomhle principu. Některá ohřívají plyn ve výměníku ze vzduchu a ne ze země.

Bronislav, Bronislava

3. září 2017 v 9:51 | dvě TeReziA |  Jména a osobnosti

Bronislav, Bronislava

jméno slovanského původu a znamená "bojující za slávu, slavná v boji".

Bronislava Herbenová

narodila se ve druhé polovině 19.století. Byla to česká spisovatelka, autorka dětských knih.

Ježíš a Kříž

3. září 2017 v 9:37 | dvě TeReziA |  Náboženstvi
Mt 16,21-27
Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpĕt od starších, veleknĕží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!" On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mĕ, neboť nemáš na mysli vĕci božské, ale lidské!" Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mĕ! Neboť kdo by chtĕl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospĕje človĕku, když získá celý svĕt, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá človĕk náhradu za svou duši? Syn človĕka přijde ve slávĕ svého Otce se svými andĕly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."
BIBLE KRALICKÁ
A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpĕti od starších a předních knĕží {biskupů} a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
I odved ho Petr, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nikoli nestanese tobĕ toho.
Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdi za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš tĕch vĕcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské.
Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
Nebo kdož by chtĕl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
Nebo co jest platno človĕku, by všecken svĕt získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá človĕk odmĕnu za duši svou?
Syn zajisté človĕka přijde v slávĕ Otce svého s andĕly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.

Hora jménem Andělská

2. září 2017 v 18:31 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Hora jménem Andělská

Romantická pohádka podle povĕsti vypráví o jedné anglické princeznĕ, která žila přes nesouhlas svých královských rodičů v naší zemi na hoře jménem Andĕlská.

Ve vzdálené Anglii, žili kdysi šťastnĕ král s královnou. Jejich dcera Alvína, princezna anglická, ale utekla z královského dvora s nalezencem Ursinem až do dalekých Čech. Ursinovi je však jeho panství na Anglické hoře malé a navíc princezna už není jediná žena, která ho zajímá. Když anglický král zjistí, kde se jeho dcera nachází, vypraví se i s vojskem Anglickou horu dobýt. Chce zachránit svoji milovanou dceru před proradným Ursinem.

Filmovou pohádku natočila v roce 1992 Svatava Simonová podle scénáře Jiřího Chalupy.

Smůla

2. září 2017 v 18:07 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Smůla

Pohádka vypráví o tom, co je důležitĕjší, jestli vnitřní krása nebo ta vnĕjší.
Co je vlastnĕ štĕstí a co je smůla? Princ Lukáš je přesvĕdčen, že štĕstí a krása spolu souvisí. Obdivuje krásu obrazů, krásu slov a zejména krásu tváře. Jednou v lese zahlédne líbeznou vílu Oxanu a zamiluje se do jejího vzhledu. Oxana dostala lidský hlas od Ozvĕny, o které si lesní víla myslí, že je hodná. Oxana přijde na zámek a princ Lukáš je nadšený. Jak se však zachová mladý princ, když pozdĕji právĕ kvůli nĕmu Oxana svoji krásu obĕtuje?
Filmovou pohádku natočila v roce 1998 paní režisérka Vlasta Janečková podle scénáře Miloše Kratochvíla.

O Rampelníkovi

2. září 2017 v 17:43 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

O Rampelníkovi

Klasická pohádka podle bratří Grimmů vypráví o malém mužíčkovi, který umí promĕnit slámu ve zlato.
Král Michael se má oženit, ale zatím se mu žádná urozená nevĕsta nelíbila. Aby přišel na jiné myšlenky, vyjede si na koni do lesa. Tam bydlí mlynář se svou krásnou dcerou Marií. Dívka právĕ slaví 18. narozeniny. Marie je nejen krásná, ale i chytrá a umí krásnĕ zpívat. Princ se do ní rázem zamiluje. Mlynář se chlubí svou dcerou a napovídá ministrovi, že jeho dcera umí promĕnit slámu ve zlato. Ministr tomu uvĕří a v noci unese Marii na hrad. Tam ji zavře do komnaty plné slámy a poručí ji, aby do rána slámu promĕnila ve zlato. Marii přijde na pomoc malý mužíček a ten skutečnĕ slámu promĕní v hromadu zlatých dukátů. Za to chce po Marii její prstýnek. Jenže hamižný ministr chce další zlato. Skřítek opĕt Marii pomůže a za odmĕnu si vezme od Marie její náhrdelník. Ministr ještĕ nemá dost. Marie ale tentokrát nemá skřítkovi, co dát. Skřítek si od ní vyžádá slib, že mu dá své prvorozené dítĕ, až se stane královnou. Král Michael zatím Marii hledá po celé zemi. Vrátí se na hrad, a tam uslyší její zpĕv. Ožení se s ní a po roce se jim narodí dítĕ.
Rumpelstilzchen, Rakousko, 2007

Kam dál