Pohádka podle Boženy Němcové

1. února 2016 v 22:06 | Dvě TeRezi A |  Pohádky


"Jak Jaromil ke štěstí přišel" podle Boženy Němcové

Před dávnými časy v malém údolíčku stávala chaloupka mezi černými lesy.
Tam uhlíř se ženou a synkem bydlel. Po dědinách uhlí rozvážel.
Žena zatím doma předla a zlé řeči k synu vedla.
Nebyl téhle matce mil, jmenoval se Jaromil.
Maminka mu umřela. Macecha ho nechtěla.
Ovce, kozy pásával, rád se s nimi toulával.
Když se toulal po lesích. Pěstoval tam mnoho kvítků voňavých.
Zahrádku si udělal, dobře o ni pečoval.
Plot ze stromků kolem měl. Tam jednou ptáčka uviděl, jakého svět neviděl.
Za ptáčkem do skály vešel a krásnou zahradu našel.
V zahradě spousta malinkatých lidí a všichni se rádi vidí! "Pomoz květy zalévat, pak si můžeš s námi hrát!"
Narciska Jaromila zahradou provedla a ke králi a královně ho zavedla.
"Chtěl bys králem být a bez starosti si žít?"
"Kdybych králem byl, staral bych se ze všech sil, aby zahrada si dobře žila a svou krásou lidská srdce potěšila."
"Král musí o celou zemi pečovat! Jako otec má své děti rád."
Potom šel Jaromil s Narciskou do zahrady, kde dlouho chodili mezi stromy a květinami.
Krásná víla z hlubiny na vodu vyplavala a Jaromilovi perlovou mušli darovala.
Jedno děvčátko z ohně vyšlo a k Jaromilovi s lahvičkou přišlo.
"Budeš se muset rozloučit, s námi tu nemůžeš navždy být!"
"Ale mně se tady tolik zalíbilo, zůstat u vás by mne moc potěšilo!"
"Vy lidé se mezi nás nehodíte, a proto jen po světě chodíte."
Narciska ho za ruku vzala a pecku mu do ní dala.
"Na rozloučenou ode mne zlatou pecku máš, jadýrkem mne k sobě přivoláš!"
Vtom se skála otevřela a Narciska v ní zmizela.
Na polích před sebou uviděl dobytek a pak ještě v dáli několik chaloupek.
U sedláka přes noc spal a hned ráno do města pospíchal.
V hospodě si chvilku poseděl a o královské dcerce se tam dověděl.
"Král jedinou dceru má, je ale slepá a němá."
Překrásná byla zámecká zahrada, ale všude jen černá barva.
V zahradě Jaromil, stařečka oslovil. "Kdybyste chtěl pomocníka, rád bych dělal zahradníka!"
Zahradník věděl tři věci, které mohou princezně pomoci.
Jaromil před králem promluvil: "Rád bych vám princeznu uzdravil. Ale nesmíte zkoumat, co se dít bude, nebo to nic platné nebude!"
Král mu dal princeznu na starosti: "Jestli ji uzdravíš, dám ti třeba celé království!"
V mušli byla skryta síla, tu princezně dala víla.
Z lahvičky vyšlo ohnivé děvčátko a princezně se vrátil zrak zakrátko.
Od Narcisky jablíčko princezna dostala, aby říci dokázala, že chce Jaromila za muže a bez něho žít nemůže.
Když mladého krále korunovali, Jaromilovi zlatou a princezně z růží a lilií korunu dávali.
Jaromil panoval spravedlivě, mírně a rozumně. Na Narcisku nikdy nezapomněl a na její slova si často vzpomněl.

S upřímným srdcem dlouhé panování mu lid přál, neboť byl on více otec, nežli král.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama