Pohádka podle Karla Jaromíra Erbena

1. února 2016 v 22:37 | Dvě TeRezi A |  Pohádky

"O třech přadlenách" podle Karla Jaromíra Erbena

Maminčina dceruška, jméno měla Liduška. Liduška na práci není, nechce sedět u předení.
Maminka Lidušku učí, aby předla, jak se sluší. Královna okolo jela a hrozný pláč uslyšela.
Do chaloupky chtěla jít, kočár dala zastavit. Lidušku si odvezla a na zámek přivezla.
Od podlahy až ke stropu, tři pokoje plné lnu.
Liduška jen v úžasu hleděla a královna ji pověděla: "Jen buď pilná jako včela a prince dám ti za manžela."
Nato pak poručila královna, aby přinesli drahý kolovrat.
Velikánský koš cívek ke kolovratu postavili a Lidušku všichni opustili.
K oknu si Liduška sedla a celou noc nic neupředla.
"Nestýskej si, Liduško nic a začni pilně příst."
Jen královna místnost opustila, Liduška u okna truchlila.
Když to královna uviděla, po Lidušce práci chtěla.
Na Lidušku se zlobila a rozhněvaně pravila: "Dnes ti ještě poslední šanci dám, zítra ať upředeno mám!"
Studený pot se Lidušce vyrážel na čele, to když se snažila příst neuměle.
Ale jakpak by příst mohla, když jí zas lenost zmohla?
Až do večera se pak to samé dálo, plakala u okna, až jí srdce usedalo.
Tu někdo zaťuká na okno… Liduška přemýšlí: "Kdo je to?"
U okna vidí tři ošklivé babičky stát, rukama kývat, aby se nebála a dovnitř je vzala.
Ta jedna měla tak veliký spodní ret, že přes něj nebylo bradu vidět.
Ta druhá měla široký palec na rukou, že jí zakryl dlaň celou.
Ta třetí měla nohu pravou jako od slona rozšlapanou.
"Dobrý večer, krásná panenko!" pravily. "Pročpak tak přežalostně pláčeš?" se Lidušky zeptaly.
"Všecek ten len do zítřka sepříst nemohu, ani kdybych se modlila o pomoc k Pánu Bohu."
"Víš-li co, panenko, jestli nám slíbíš, že nás na své svatbě vedle sebe posadíš a dobře nás pohostíš, tedy ti všecek ten len sepředeme, dříve nežli odejdeme."
"Já všecičko udělám, co jen chcete, jenom se honem do práce dejte!"
Sotva se babičky do pokoje oknem prodraly, měkoučký len umně spřádaly.
Babička s palcem širokým táhla vlákno, ta s dlouhým pyskem lízala a hladila ho, ta s placatou nohou šlapala podnožkou a točila kolem.
Ráno ty babičky daly Lidušce spánembohem a slíbily, že zas večer přijdou oknem.
Královna se velice podivila a za pilnost Lidušku pochválila.
Trvalo to jen pár dnů a první pokoj byl beze lnu.
A když byl již všecek ten len ze všech tří pokojů spředen, byl také mladý král svou pilnou nevěstou zcela okouzlen. "Požádej mne, o co chceš a všechno dostaneš."
Tu si Liduška vzpomněla na ty tři babičky a pravila: "Mám doma tři staré tetičky, moc chudobné sestřičky, ale udělaly mnoho dobrého, dovol, abych je měla u stolu svatebního."
A když byl již den svatební a hosté u stolu připraveni, najednou se otevřely dveře a vešly babičky v plné nádheře.
Když bylo po obědě a hosté od stolu vstali, král a královna se první babičky ptali: "Proč máš tak širokou nohu?" "To od předení, panáčku."
Potom k babičce s placatým palcem přišel král a od čeho má tak veliký palec se jí ptal. "To od předení, milý hošíčku, to od předení ho mám větší trošičku."
I obrátil se k té třetí babičce, co měla tak veliký spodní ret, že přes něj nebylo bradu vidět. "Milá tetičko, povězte mi prosím hned, od čeho vy máte tak dlouhý ret?" "To od předení, chlapče mám, jak nitě pořád lízám."
Když to ten mladý král uslyšel, hned svojí nevěstě pověděl, aby se do smrti víc žádného přádla už nedotýkala a předením se tak ošklivou nestala.

Zatím se ty tři babičky z pokoje ztratily a žádný nevěděl, kam se poděly. Ale Liduška, kdykoli si potom na ně vzpomněla, pokaždé jim v duchu děkovala a manželovo nařízení vždycky ráda zachovala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama