Velikonoce a bájný pták Fénix

25. března 2016 v 10:41 | Dvě TeRezi A |  Naše E-knížky
úryvek z "Františkova ptačí škola" http://www.databook.cz/frantiskova-ptaci-skola-2799

Velikonoce jsou zase tady!
Ve čtvrtek, kterému se říká "zelený", měly děti k obědu zeleňoučký špenát. Zkrátka všechno bylo listově zelené. (tatínek si dal pro změnu zelené pivo…)
V pátek byl Velký pátek, a to mají křesťané největší svátek, větší než Vánoce! Děti šly s rodiči do kostela. V kostele bylo ticho. Varhany dnes nehrají?, a ani kytary, jenom se ozývá podivné klapání. Kostel byl chladivý s vysokými gotickými sloupy držícími strop vysoko nad jejich hlavami. Četly se dlouhé, předlouhé texty popisující události před pradávnými časy. Z kostela všichni vyšli tiše a jenom vrány nad jejich hlavami krákavě pokřikovaly: "Krá, krá, krá, byla tu smrt zlá, krá, krá, krá brzy vstane Kráál!"
Sobota. Večer, když už byla tma, šly děti opět do kostela
Před kostelem mezi kostelními hradbami už čekala spousta lidí. Stavěli tu velký táborák. Uvnitř kostela byla také tma a ticho. Všichni příchozí dostávali svíčky a pak šli ven před kostel k tomu velkému ohni. Od veliké zvláštní svíčky si všichni zapalovali ty svoje malé svíčky, co dostali před chvílí v kostele. Tmavý kostel se náhle celý rozzářil. Varhany z plných plic už zase hrály. A na věžích vrány zakrákaly: "Krá, kráá, Kráál, Krááál!". Kukačka zas hlasitě volala: "Ku-ku, ku-ku máme tu bi-bi-bi-bílou sobotu!"
Děti šly brzy spát, protože zítra bude velikonoční pondělí a Kubíček s dědou a tátou jedou k příbuzným do blízké vesničky, pozdravit všechny tety a tetičky i jejich dcerušky. Veselé Velikonoce Vysočino!
Na chviličku se zas vrátíme do Ptačic, kde je jaro v plném rozpuku. Jurášek s Martínkem prožívají Veselé Velikonoce u strejdy Kratochvíla. Hrají si a běhají po obrovské zahradě se spoustou tajemných zákoutí. Trochu se jim stýská po kamarádovi Kubíčkovi, který má bojového ducha a umí vymýšlet "betální bojovky".
Je večer a Martínek už dávno spí, ale Jurášek ne a ne zabrat. To asi ta tajuplná zákoutí strejdovi kouzelné zahrady mu nedávají spát. Jurášek má rozečtenou zajímavou knížku, vlastně komiks "Ryška a Fénix, ohnivý pták". Chvíli si v něm četl, pak na chvilku zavřel víčka a zdálo se mu, že měl kratičký podivný sen. Viděl v zahradě veliké světlo a purpurově-zlatavou záři. Věděl, že v zahradě strýčka Kratochvíla roste jeden podivný starý strom. Na tom stromě visí jen jediné nevzhledné jakoby jablko. Včera v noci se ale jako zázrakem proměnilo v lákavě vyhlížející zlatavý plod, který vydával líbezně nasládlou vůni. To asi ta kouzelná čarovná vůně probudila Juráška z podivného snu. Musel jít do zahrady. Po tmě bude asi těžké najít starou jabloň? Ale po pár krocích zahlédl ohnivě zářivé purpurově jasné světlo…

Byl jednou starý král, někdo jablko mu vzal,
vzal jeho zlatý plod, i přes zámecký plot.
Kdo mi poví, co se stalo? Komu přitom štěstí přálo?
Zlaté peří zazářilo, jen jedno pírko v trávě bylo.
Jako slunce v trávě září, zahání všem smutek z tváří.
Komu patří? Kdo to ví? Kdo nám na to odpoví?
Chodí tudy zvláštní liška, jmenuje se moudrá Ryška.
Ta všechno zná, všechno ví. Ta nám na to odpoví.
To je přece Ohnivák, je to vzácný zlatý pták.
Zpěvem lidská srdce léčí, všechny nemoci vyléčí.
Nesnese lež, a nemá rád klam, na popel spálí sebe sám
a znovu se zas narodí včas,

povstane z popela svého vlastního těla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama