Advent

27. listopadu 2016 v 11:00 | dvě TeReziA |  Naše E-knížky
úryvek z "Františkova ptačí škola" http://www.databook.cz/frantiskova-ptaci-skola-2799
Přišel Advent. A nebyl to ani pán, ani Marťan, a ani nic podobného. "Vzpomenete si ještě, jak jsme si vyprávěli o ročních obdobích?" ptala se dnes dětí ve škole paní učitelka Zvonečková. "Advent je také období. Období očekávání. Je to vlastně čekání na Vánoce. A víte, co je adventní věnec? Ve škole si ho také uděláme. Na adventním věnci jsou čtyři svíčky. Proč? Protože do vánoc nám chybí čtyři týdny, čtyři neděle. A každou ze čtyř adventních nedělí si na věnci zapálíme o jednu svíčku navíc. A až se rozhoří všechny čtyři, bude blízko Štědrý večer!" Od paní učitelky Zvonečkové jsme se dověděli hodně o Adventu. Ale také o příchodu někoho docela nového a tajemného. Doma jsme si také ještě vyprávěli o Adventu. Tatínek říkal: "Myslím, že velký adventní věnec budou mít určitě v našem kostele." Potom se přidala maminka: "Hodně lidí si rádo rozsvítí podobný věnec i doma. Jehličnaté větvičky se svážou do kruhu, přidají se barevné stužky, a třeba ještě další ozdoby. A nakonec přijde to nejdůležitější - čtyři svíčky. I na adventním kalendáři můžeme vidět, jak ubíhá čas do Vánoc. Třeba jako ten tvůj domeček, co jsme ho koupili v obchodě." Včera jsme totiž byly s maminkou ve městě a nakoupily jsme spoustu překvapení na Vánoce. Tolik nádherných hraček, dekorací, světýlek, jakoby už zítra měl přijít Ježíšek. A to teprve začal Advent! Ve městě, ve velkém obchodním domě mají velikou spoustu adventních kalendářů, se kterými se tak sladce čeká na Vánoce. Vybrala jsem si domeček s okýnky, ve kterých se ukrývají čokoládová překvapení na každý den. Teď už vím, že lidé si takových kalendářů vymýšlejí celou spoustu. Možná si vyrobím šňůrku korálků, které postupně vybarvím a uvidím, jak se blíží Vánoce. A tak budu mít pro maminku k Vánocům další milé překvapení.

Předvánoční čas a nová paní učitelka

Nová paní učitelka Marie Holoubková, má houkavý hlásek jako holubička. Tatínek zase říká, že má holubičí povahu, když se nebojí pracovat s takovými nezbednými dětmi, jako jsme my, děti z Ptačic. To bylo tenkrát, když jsme se teprve poznávali, my děti a nová paní učitelka Holoubková. Malý Martínek zrovna slavil svůj svátek. A slavil si ho po svém. Martínek totiž velice rád zlobí. Je to hošík učenlivý, a jak pochytí nějakou tu neplechu, hned si ji na Juráškovi vyzkouší. Jurášek ho vodí do školky a ten den nechtěl Martínek poslouchat. Pořád se Juráškovi schovával a dělal různé skopičiny. Jurášek měl obavy, aby všechno stihl včas. Naštěstí základní škola i mateřská školka jsou společně v jedné veliké budově, jenom v jiném poschodí. Martínek se vozil zadečkem po schodech, když se ozval houkavý hlásek: "Chlapečkuuuu-vrkuuu-bu-bu-bu!" Martínek se úplně proměnil. Vypadal jako zlatý andílek. A taky se tak choval. Chvilku si Martínek s novou paní učitelkou povídali, a hned nato za ní cupital jako poslušný malý pejsek, který čeká, že mu jeho panička dá něco moc, moc dobrého. Paní učitelka Holoubková také Martínkovi pověděla, že Martin, jeho jmeninový předchůdce, byl silný a uměl bojovat. Ale také měl i spravedlivé a laskavé srdíčko, a proto si ho lidé dodneška připomínají. Na Martina se pečou preclíky a martinská husa, a tu má Martínek moc rád. A leckde se pořádají večerní průvody s lucerničkami. Někdy Martin přijede na svém bílém koni. To znamená, že padá sníh. Ale tehdy na bílém koni žádný Martin nepřijel. Na konci podzimu vypadá příroda docela smutně. Tenkrát ráno nejprve vypadalo také smutně, ale to by nesměl být doma tatínek! Tatínek je totiž pro každou legraci. "Dneska nařežeme v zahradě strejdy Kratochvíla barborky," začal hned po ránu škádlit maminku Barboru. "Budu mít v zahradě odborný dohled, aby se kluci neporanili." "??? Jen, aby to nebylo jako v pondělí o Velikonocích…? Tenhle svátek teda fakt nemusím! Kdyby se aspoň holky mohly bránit! Nebo … na druhý den chodit kluky kropit vodou…" pomyslela si Kája v duchu a vzpomněla si na sestřenici Sofinku a její kamarádky ze Slovenska. Ve škole nám paní učitelka Holoubková říkala, že někteří lidé v tuto dobu odřezávají ze stromů třešní větvičky. Přinášejí si je domů, kde je dají do vody a opatrují je tak až do Vánoc. "Tak jsem vám, holky moje, něco přinesl," volal na nás ode dveří zvesela tatínek. To odpoledne přinesl tatínek domů několik větviček zcela bez listí. "No, moc parády nám v domě neudělají," pomyslela si Kája. "Dáme si větvičky do vody a o Vánocích budeme mít na stole voňavé růžové překvapení," řekla vděčně maminka, napustila do vázy vodu a větvičky tam vložila. Jak se blíží zima, přibývá rychle tmy. V lidském srdíčku však tma být nemusí. Nedávno měla svátek Lucinka, tedy Lucie. A v ten den se slaví další předvánoční zvyk. Lucka má jméno plné světla. A jejím symbolem se stala koruna z hořících svící. Její svátek slaví hlavně lidé na severu, kde půl roku trvá polární noc. Tam mají tento svátek velmi rádi a taky ho patřičně slaví. U nás se někdy holky obléknou do bílých šatů a v rukou drží zapálenou svíčku. Možná, že to s Markétkou zkusíme, jestli nám mamky ty svíčky dovolí??? Dost o tom pochybuji! Ve vlasech mít svíčky? Brrr, to bych nechtěla. Snad jenom ty umělé svíčky, jako máme na
stromečku… Ale ani v obchodě ve městě jsem takové věnečky se svíčkami neviděla. A ani naši Vietnamci takové věnečky pro holky nemají… Včera byl ve škole Mikuláš. Přivedl si anděla. Čerti do školy nesmí, jsou nemytí a neumějí se ve škole chovat. To naše paní učitelka Holoubková opravdu nemá ráda. Anděl rozdával dárečky a Mikuláš se každého vyptával na spoustu věcí. Každý z nás mu pověděl básničku nebo zazpíval písničku, aby měl radost a přišel příští rok zase. Maminka mi doma pověděla, že Mikuláš žil kdysi dávno ve 4. století. Byl biskupem křesťanů, to proto ta biskupská čepice a berla. Tenhle velký muž s dobrým srdcem se uměl o všechno dělit s druhými lidmi. Často navštěvoval chudé i hladové a pomáhal jim. Lidé si Mikulášovi dobré skutky zapamatovali. A jeho štědré návštěvy si vesele připomínáme dodnes. V předvečer jeho svátku zvonívá u našich domovních dveří muž s bílým vousem, přichází v doprovodu anděla a čerta, všechny pozdraví a nám dětem rozděluje sladkosti. My děti si na okna věšíme ponožky a čekáme, že až se ráno probudíme, najdeme v ponožce sladké překvapení od Mikuláše, který v noci tajně obdarovává hodné a někdy i méně hodné děti. Jak se blíží Vánoce, je všechno kolem nás takové tajemné a záhadně příjemné. Ve škole ubíhá čas daleko rychleji než kdy jindy. My s Markétkou jsme dostaly úžasný nápad, že si vyrobíme vlastní Betlém. Pořídily jsme si na to zvláštní sešit a z něj si vytvoříme sešitovo-papírové leporelo. Kde bude spousta stromů, ptáčků a zvířátek. Taky vánoční stromeček, hvězdičky a kometa. A navíc domečky a v nich spousta světýlek. Lidičky nám předkreslí maminka, ta je pěkně umí a my si je dotvoříme, oblečeme a nazdobíme. Vánoce jsou u nás velkými svátky. To proto se na ně velice připravujeme a těšíme. Hlavně se těšíme na příchod malého Ježíška, který nám nosí dárky a který nám tak dobře rozumí, protože je ještě malý, menší než my. Když máme s Markétkou o přestávce ve škole čas, malujeme si zvířátka a ptáčky do našeho Betléma. Už máme nachystanou pěknou stáj pro zvířátka. Nad stájí se rozprostírá veliký strom, který bude plný ptáčků. Zvířátkům ve stáji podesteleme senem a postavíme jesličky. Než přijde Marie a Josef do našeho Betléma, budeme mít všechno pěkně připraveno, a nakonec může přijít i malý Ježíšek. S paní učitelkou Holoubkovou vytváříme pěkné andělíčky a učíme se zpívat koledy. Nejvíce se nám líbí ty o malých pasáčcích a o kometě.

Vánoce a restaurace "U bodláku"

Ani nevím, jak se to stalo, ale Štědrý večer je pryč jako nic. Celý den se něco dělo. Ráno jsme zdobili stromeček a zpívali koledy. Odpoledne jsme hledali zlaté prasátko a posílali si lodičky z ořechů, ve kterých zářily plamínky barevných svíček, a večer jsme měli návštěvu. Ale zase jsem nic neviděla. Protože jsme zrovna večeřeli a to se nesmí od stolu odcházet. Jenom se ozvalo takové cinknutí. Po večeři se šel tatínek podívat, a prý ještě zahlédl ručičku, jak mává a hlásek, který volal, že móóóc pospíchá k Markétce a k Juráškovi a k ostatním dětem… a pak už tatínek nic nerozuměl, a ani nic neviděl. Možná jenom Martina, toho na bílém koni, který konečně dorazil i do našeho "chobotu".
A tak ráno, když jsme se probudili do nového dne, bylo všude bílo, všechno jenom jiskřilo, až oči přecházely. Po snídani tatínek řekl, že když jsme dostali tolik dárků my, jak by k tomu přišli tvorečkové, co bydlí na naší zahradě, když jim pod sněhem zůstalo jejich živobytí? "Teple se oblékneme a jdeme stavět krmítko pro ptáčky!" Ale kde to krmítko vezmeme? V obchodě krmítka pro ptáčky jistě mají, nicméně jak říká naše maminka, tatínek se pochlapil a chtěl předvádět svého tvořivého uměleckého ducha. No to jsem teda zvědavá, jak se nám to povede. Raději jsem začala stavět sněhuláka. Jedna, dva, tři, sněhulák je jak se patří. Ruce jak dvě kuličky, do nich přijdou větvičky. Oči jak dva uhlíčky a nosánek z mrkvičky. Pěkný hrnec na hlavu. Ozdobí nám zahradu. Kdo? No přece sněhulák, toho vidí každý rád! Tatínek zatím přinesl hřebíky a kladívko. A taky různá dřívka. Udělal malý otevřený domeček. Krmítko je docela pěkné. Je přístupné ze všech stran. Na druhý den řekl tatínek, že jde na koledu a vrátí se až večer. Štěpáne? Štěpáne? Koleda! Copak mi přinášíš od oběda? Tak jsem sama chodila pozorovat ptáčky k našemu krmítku. A vždycky jsem jim něco do zobáčku přinesla. Doma jsem si v teploučku nové krmítko malovala. Bylo trošku jiné než to opravdické. Takové víc pohádkové. Ale stejně se mu podobalo. Dala jsem mu název Restaurace "U Bodláku". Lepila jsem do něj ptáčky, které jsem venku zpozorovala. Malé čimčaráčky vrabčáčky. Potom kosa v černém fráčku. Malou červenku tichou kuličku. A taky modřinku, která si sedla vedle na strom na větvičku. Potom koňadry a malé uhelníčky, které jsem zahlédla za sklem ze světničky. A taky malé barevné stehlíčky, kteří rádi posedávají na suchém bodláku poblíž krmítka. Uplynulo několik dni a vánočním prázdninám odbíjí poslední zvonění. Od rána počítáme s tatínkem hodiny. Ve škole jsme už trošku hodiny počítali. Vím, že každé hodiny mají dvě ručičky jako já. Ale ty ručičky u hodin nejsou stejné. Dneska mi tatínek pověděl, že ta velká ručička, co ukazuje minuty, se jmenuje minutová. Malá ručička zas ukazuje hodiny, a říká se jí hodinová. Poslední den v roce slaví svátek Silvestr. Já žádného Silvestra neznám. Ale maminka mi povídala, že žil kdysi dávno jeden Silvestr. Silvestr měl dosti sil a dost dlouho v Římě žil. Když svůj život dovršil, Nový rok zas nastoupil. A protože je poslední den ve starém roce, čekáme, až přijde rok Nový. S tatínkem počítáme hodinu od hodiny. Kolik času do Nového roku ještě zbývá? Naučil mě také říkanku, kterou ukazujeme ve dlani. "Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, ukaž mi ručičko, kolik to dělá?" Potká-li se s rokem rok, ťukneme si, dáme lok, starý rok nám sbohem dá, Nový rok ho vystřídá. Ohňostroj, když zapálí se, v noci nebe rozzáří se, tisícero světýlky, díváme se z postýlky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama