O jednom psovi a vlkovi

21. března 2017 v 14:33 | dvě TeReziA |  Pohádky
"O jednom starém psu a vlku" podle Boženy Nĕmcové a Jaroslava Seiferta
Jeden ovčák mĕl starého psa, který se jmenoval Bodrik. Pes byl velmi starý, nemĕl už ani jediný zub, kulhal a po tĕle mĕl plno jizev od vlčích zubů. Po celý život ovčákovi vĕrnĕ sloužil, neohroženĕ ochraňoval jeho stádo, ale což naplat - zestárl!
"Proč bych mĕl starého psa živit, když mladý pes bude lépe ovce hlídat," řekl jednoho dne ovčák.
Vyhnal starého Bodrika na smetištĕ a ani žrát mu nedal. Mladého psa nakrmil a poslal ho hlídat. Bodrikovi bylo velmi líto, že ho ovčák vyhnal. Lehl si na smetištĕ a plakal. Přišla noc, mladý pes zalezl do boudy a usnul. Starý Bodrik, který byl zvyklý spát jenom na půl oka, spal lehounce i na smetišti. Najednou ucítil vlka. Vstal, chystal se rychle přeskočit plot, ale nohy mu sklesly slabostí, protože mĕl hlad. Smutnĕ si zase lehl a pomyslil si: Když mĕ hospodář nenakrmil a vyhnal, tak ať si vlk ovci vezme. Zůstal ležet a ani nezaštĕkl. Mladý pes spal tvrdĕ, vlka necítil, a vlk si v tichosti odnesl ovci z ohrady. Když ráno hospodář přišel dojit ovce, vidĕl, že jedna chybí a že ji odnesl vlk. Teprve nyní poznal, jak špatný strážce je mladý pes, a litoval, že starému ublížil.
"Kdyby starý Bodrik hlídal, nebyl by vlk ovci odnesl," pravil a přivolal starého psa k sobĕ, pohladil ho a dobře ho nakrmil.
Bodrik se mu radostnĕ lísal k nohám. Večer již neležel na smetišti ani v boudĕ, ale obcházel kolem ohrady, jako by vĕdĕl, že se vlk vrátí. A skutečnĕ - mlsný vlk přišel znovu.
"Co tu chceš?" vyjel na nĕj Bodrik, když se vlk přiblížil k ohradĕ.
"Co chci? Ovci," odpovĕdĕl vlk.
"Rychle zmiz, ničemo, já ti ovci nedám," řekl mu Bodrik.
"Dej mi jenom jednu, můžeme se o ni spolu rozdĕlit."
"S tebou do žádného spolku nepůjdu. Včera mĕ hospodář nenakrmil, byl jsem hladový a slabý, tak jsem ti ovci dal, ale dnes mĕ hospodář nakrmil, jsem silný dost a ovci už nedostaneš."
"Nedáš-li mi ovci, budeme spolu zápasit!" zavrčel na Bodrika vlk.
"Dobrá," řekl starý pes.
"Až se rozední, přijdu do lesa a uvidíme, kdo s koho."
Vlk vidĕl, že ovci nedostane, a umínil si, že se pomstí. Pozval na poradu medvĕda a lišku, aby mu pomohli starého psa přelstít. Bodrik lstivého vlka dobře znal a poprosil o pomoc kamarády z domácího dvora - svini a starého kocoura. Jakmile medvĕd a liška vidĕli přicházet kulhavého psa, starého kocoura a svini, velmi se ulekli.
"Ten první sbírá kameny, kterými nás ubije," zvolal medvĕd. Pes kulhal a medvĕd myslel, že sbírá kameny.
"Ten druhý," zvolala liška, "seká okolo boku šavlí!"
Kocour mrskal ocasem a liška si myslela, že se ohání šavlí. Ještĕ více se ulekli chrochtající svinĕ. Medvĕd vylezl na strom a liška skočila do trní. Když zvířátka vešla do lesa, kocour ustavičnĕ vrčel "vrnívrnívrní".
Liška rozumĕla, že říká "v trní, v trní, v trní", lekla se, vyskočila z trní a utekla.
Svinĕ si stoupla ke stromu, na nĕjž vylezl medvĕd, a začala chrochtat "hruhruhruhru".
Medvĕd myslel, že říká "nahoru, nahoru" a že chce za ním vylézt.
Lekl se, rychle ze stromu slezl a utíkal pryč. Vlk vidĕl medvĕda a lišku utíkat a dal se za nimi.
Starý Bodrik vesele opanoval bojištĕ a navrátil se se svými kamarády domů. Od té doby se mĕl u ovčáka dobře až do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama