"Jak šlo vejce na vandr" podle Boženy Němcové

17. dubna 2017 v 9:55 | dvě TeReziA |  Pohádky
"Jak šlo vejce na vandr" podle Boženy Nĕmcové a Jaroslava Seiferta


Za starých časů se stalo, že šlo vejce na vandr. Jak tak jde, potká ho vůl.
"Kam jdeš?" ptá se ho.
"Jdu na vandr," odpovĕdĕlo vejce.
"Půjdu s tebou, budeme dva," řekl vůl a šli dále.
Potkali konĕ. "Kam jdete?" - "Jdeme na vandr."
"Půjdu s vámi, budeme tři."
Šli dál a potkali kočku. I ta šla s nimi. A tak jich bylo pĕt. Šli dál a potkali krocana.
"Kam jdete?" - "Jdeme na vandr."
"Půjdu s vámi, bude nás víc."
A tak jich bylo šest. Šli dál a potkali raka. I ten šel s nimi, a tak jich bylo sedm. Šli, šli, až přišli do hlubokého lesa, tam nebylo ani ptáčka, ani živáčka, všude kolem pusto. Vandrovníčkové mĕli hlad, nebylo co jíst a noc se blížila.
I řeklo vejce kočce: "Ty máš dobré oči, vylez na strom a podívej se po nĕjakém svĕtýlku!"
Kočka se vydrápala na strom, a když byla až nahoře, uvidĕla v lese chaloupku a v ní svĕtýlko. Rychle slezla dolů a řekla ostatním.
"Půjdeme tam, a i kdyby tam čerti byli, musí nám dát najíst," řeklo vejce.
A šli. Když došli k chaloupce, povídá vejce koni: "Zatluč na dveře."
Kůň zabouchal na dveře, z chalupy vyšla stará baba a hned na nĕ spustila: "Co tu chcete, co tu hledáte? Jdĕte rychle pryč, jestli moji chlapci přijdou, nezbude z vás nic."
"Jen se o nás nestarej, radĕji nám najíst dej," řeklo vejce.
"Jdĕte k čertu, pro takové pocestné nic nemám," odpovĕdĕla baba.
Když to vejce uslyšelo, velice se rozhnĕvalo. Přikázalo volovi, aby vzal babu na rohy a zanesl ji do lesa. Vůl zanesl babu do lesa, hodil ji do jámy a přibĕhl nazpĕt. Vešli do chalupy a tu slyšeli, že nĕkdo jde. Všichni se lekli, jenom vejce zůstalo klidné. Poručilo, aby se kůň postavil za dveře, vůl doprostřed svĕtnice, kočka, aby si vlezla do ohništĕ, krocan na polici, kachna pod lavici a rak do škopku s vodou. Pak vejce zhaslo svĕtlo a samo se zahrabalo do popelu na ohništi. V chaloupce žili s babou loupežníci. Vraceli se z lupu a bylo jim divné, že ve svĕtnici není svĕtlo a že jim baba nejde otevřít.
"Asi zaspala," řekl jeden.
"Tak ji vzbudím," řekl druhý.
Sotva otevřel dveře, kůň ho kopl kopyty, až odletĕl.
"Co to je za čerta!" zvolal loupežník, ale uprostřed svĕtnice ho vůl nabral na rohy.
Když se obrátil k ohništi, kočka ho podrápala, a jak sáhl do popela, vejce se rozpuklo a vystříklo mu do očí. Celý popletený skočil ke škopku, aby si oči vymyl, a tam ho popadl rak za prst.
Loupežník bĕdoval a láteřil, vůl ho však ještĕ jednou nabral na rohy, krocan křičel: "Udri, udri, udri," a kachnička: "Tak, tak, tak, tak!"
Stĕží se loupežník vypotácel z chalupy a vypravoval kamarádům, co se mu stalo: "Za dveřmi čeká mlatec se čtyřmi cepy, u prostřed svĕtnice stojí jeden se železnými vidlemi, na ohništi druhý s ohromnými drápy, v popelu další střílí a ve vodĕ kdosi stříhá, ten na polici volá Udri, udri, udri, a pod lavicí zas nĕkdo Tak, tak, tak!"
Loupežníci se lekli, do lesa utekli a nikdy se již do chalupy nevrátili. Tak žilo vejce v té chaloupce se svými kamarády pokojnĕ do té doby, dokud nesnĕdli všechno, co zbylo po loupežnících. Potom se nejspíš všichni vrátili domů.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ | Web | 19. dubna 2017 v 11:39 | Reagovat

To zní zajímavě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama