"Slovenský junák" podle Boženy Němcové

29. dubna 2017 v 21:08 | dvě TeReziA |  Pohádky
"Slovenský junák" podle Boženy Nĕmcové a Jaroslava Seiferta


Když Turci panovali v slovenské zemi, vedlo se lidem zle. Nikdo si nebyl jistý, zda neztratí svobodu, jmĕní, nebo dokonce život.
Tehdy bydlel v jednom hornickém mĕstečku na svém dvorci Vavro Brezula. Byl to junák na slovo vzatý a postrach všech Turků, kteří přijíždĕli do jeho kraje, pustošili vesnice a odvádĕli lidi. Jedenkrát, když se dozvĕdĕli, že Brezula není doma, přepadli i jeho dvorec. Čeleď se chtĕla bránit, ale Turci ji brzy rozprášili a svázali. Chtĕli odvléci do zajetí čeleď i Brezulovu ženu. Mysleli, že se Brezula hned tak nevrátí, a rádi by se byli předtím, než zajatce odvedou a dvorec podpálí, posilnili jídlem a pitím. Rozkázali Brezulovĕ ženĕ, aby jim navařila dobrá jídla, a zatím chodili po domĕ, popíjeli a vesele zvonili šavlemi. Ustrašená Brezulova žena stála v kuchyni u ohništĕ.
Kde se vzal, tu se vzal, jako by z nebe spadl, stál vedle ní Brezula.
"Dej bůh štĕstí," pozdravil ji.
"Co to máš za hosty?"
"Turci jsou zde," odpovĕdĕla strachem se třesoucí žena.
"A co jim vaříš, tĕm milým hostům?"
"Zelí," odpovĕdĕla žena.
"A máš do nĕj maso?" - "Nemám."
"Tak ti ho tedy přinesu!" zvolal a skočil do svĕtnice.
Turci zaslechli jeho hlas, zhasili svĕtlo a ve velkém zmatku se začali jeden za druhým hrnout k oknu. Brezula chytil křemen mezi zuby a přejel po nĕm svou ostrou šavlí, až jiskry po zemi pršely. Hned vidĕl, kde jsou Turci, a turecké hlavy padaly jedna za druhou. Ti, kteří oknem neutekli, zahynuli. Tak sám jediný junák Brezula uchránil od záhuby svou ženu, statek a čeleď. Na tuto nešťastnou výpravu nemohli Turci zapomenout a přemýšleli, jak by se pomstili.
Za nĕjaký čas sebrali vojsko a pod vůdcovstvím agy Bečky, známého ukrutníka a ničitele slovenských krajin, se pustili přes lesy a hory za Brezulou. Cestou všechny vesnice pustošili; nářek se ozýval po údolích a lidé ze strachu utíkali do hor a do lesů. Marnĕ vyzýval Vavro Brezula, aby se postavili Turkům na odpor. Všichni se báli. Vybral si tedy nejstatečnĕjšího ze své čeledi a šel s ním zkusit štĕstí. Šli a šli, až se zastavili pod horou Hasenovou a umluvili se, jaké lsti použijí proti mocným Turkům.
Brezula se ukryl u studnĕ v křoví a jeho druh opodál.
Brezula čeledínovi nařídil, aby na znamení výstřelem křičel: "Sem, sem, Ďuro, Samko," jako by jich bylo kdoví kolik.
Turci, vedeni známým ukrutníkem agou Bečkou, uvidĕli studnu, sesedli z koní a chtĕli se napít.
Brezula vyskočil s namířenou puškou z křoví a volal: "Vítejte, pane Bečko! Dá bůh, že již nebudete více sužovat slovenské kraje!" a jednou ranou agu zabil.
Vtom vypálil jeho druh a vykřikl: "Sem ke mnĕ, chlapci!" a Brezula volal: "Sem, sem, Samko! Ďuro! Sem, chlapci!"
Padly další rány a nĕkolik Turků se válelo v krvi. Ostatní se ulekli, že padli do léčky, a vystrašeni smrtí svého vůdce bodli konĕ, obrátili se a střemhlav se dali na útĕk.
Tam u té studny leží pochován turecký aga. Dva kameny jsou na jeho hrobĕ a železný kyj agův ještĕ dlouho ukazovali jako památku na časy, kdy Turci slovenskou zemi pustošili. Tak zprostil Vavro Brezula celý kraj velkého ukrutníka a jeho jméno bude dlouho žít v pamĕti slovenského lidu. Sláva mu, junáku statečnému!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama