Divotvorný zámek na Déčku

Neděle v 10:58 | dvě TeReziA |  Pohádky



Karel Jaromír Erben na Déčku


Divotvorný zámek


Byla jednou jedna žena a mĕla syna. Ten syn živil matku i sebe. Pásl krávu a chodil na dříví,
nosil je do mĕsta na prodej a za ty peníze kupoval chléb.
I stalo se, že když se jednou vracel z trhu, přišel v lese k pastýřům a vidí, že bijí psa.
"Nebijte ho. Však vám to ubohé zvíře nic neudĕlalo. Radĕji mi ho dejte."
A pastýři mu řekli: "Co nám dáš? Dej nám ten chleba!"
I dal jim ten chléb, vzal si psa a nesl ho domů.
Matka se ptá: "Přinesl jsi chléb?"
"Nepřinesl. Ale psíka jsem koupil za chléb.
Ona pak řekla: "Čím ho budeme živit? Však sami nemáme co jíst."
"Půjdu na roští, prodám a nakoupím chleba."
A šel. Když se vracel lesem z trhu, vidí, jak pastýři bijí kocoura.
"Nebijte to zvíře. Však vám neublížilo. Radĕji mi je dejte.
A pastýři mu řekli: "Co nám dáš?"
Syn: "Co bych vám dal? Nemám nic."
A pastýři řekli: "Ten bochník chleba."
I dal jim chléb a nesl domů kočku.
Matka opĕt toužebnĕ čekala, a když přišel domů, ptala se: "Zdalipak mi neseš chléb?"
"Nenesu. Tuhle kocoura jsem koupil za chléb.
A stará matka mu řekla: "Nemáš sám co jíst, a což teprv kocour!"
On pak odpovĕdĕl: "Však to také bude k nĕčemu dobré. Nu, půjdu zas na roští, prodám ho a koupím chléb."
I šel potřetí, prodal a koupil chléb.
Jde domů lesem a vidí, že pastýři chtĕjí hada zabít, a řekl:
"Nezabíjejte toho hada, však vám neublížil."
I prosil je, aby mu ho dali, že se mu líbí.
Pastýři řekli: "Co nám dáš, když ho nezabijeme?"
A on řekl: "Ten bochník chleba." I dal jim chléb a oni jemu hada.
Nesl si ho domů a had mu řekl: "Živ mĕ. Až vyrostu, potom mĕ k nám domů doneseš."
Když si ho přinesl domů, řekla matka: "Proč jsi nepřinesl chleba? A cos to přinesl?"
A on řekl: "Bude to také k nĕčemu dobré."
I šel zase počtvrté na roští, nasbíral ho a prodal, koupil čtyři bochníky chleba a přinesl je domů. A tak se všichni najedli. Pes, kocour, had, matka i on. A on všecka ta zvířata živil.
Had vyrostl a byl veliký. Tehdy ho donesl domů.
I řekl mu had: "Poslouchej! Moje máti bude ti dávat zlato i stříbro, ale ty neber nic než ten zámek, který tam za vraty visí. A když nĕco budeš chtít, jen zaklepej na ten zámek a přijde hned dvanáct mládenců a budou se tĕ ptát: "Co poroučíte?" A ty jim řekni, co bys rád, a hned to budeš mít."
A stalo se, jak had předpovĕdĕl. Jeho rodiče mu nabízeli poklady, ale když jinak nedal, dali mu přece jen ten zámek.
Když už byl kus od jejich domu, zaklepal na zámek a z nĕho vyšlo dvanáct mládenců a ptali se: "Co poroučíte?"
"Nic, než abyste mĕ donesli domů."
A v tom okamžení stál už před chalupou.
Když ho matka spatřila, radovala se: "Dobře, synáčku, žes přišel domů. Jak tĕžce jsem já byla živa, když tebe doma nebylo."
"Zato nyní budeme lépe živi, že jsme byli potud," řekl syn, zaklepal tiše na zámek a přiletĕlo
dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
"Mnĕ, matce, psíkovi a kočce jíst a pít."
A hned to tu bylo.
A tak žili spokojenĕ, až syn jednoho dne prohlásil: "Mámo, jdĕte k našemu králi, aby mi dal svou dceru za ženu."
Matka ho hubovala: "Co to žvástáš?"
Syn: "Jen jdĕte a řeknĕte mu to!"
Matka si to netroufala, ale nakonec přece jen šla a řekla králi, že by její syn rád jeho dceru.
A král jí řekl: "Jestliže bude mít také tolik dobytka a takový hrad jako já, tehdy mu ji dám.
Jinak přijde o hlavu."
Když to matka řekla synovi, ten jen poklepal na zámek a hned z nĕho vyskočilo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
On řekl, že do zejtřka tu musí stát lepší hrad, nežli král kdy vidĕl, že musí mít víc dobytka nežli král a že tu musí být krásná zahrada a ptactvo všelikého druhu v ní zpívat. A to se do rána stalo.
Ráno dal zapřáhnout nejpĕknĕjších šest koní a jel si pro dceru.
Tehdy král svolil a nařídil, aby svatba trvala pĕt let.
Když už trvala tři léta, začal mít ale nedostatek.
A tehdy řekl ženich: "A teď zas budu já po tři roky hostit vás."
Přišel na ty hody také mořský král a líbila se mu ta dcera královská. A všiml si, že i když nikdo nevaří, že je pořád jídel dost. A jednou také uvidĕl, jak se to pomocí zámku dĕlo. Počkal, až půjdou všichni spát, ukradl zámek, zaklepal na nĕho a přiletĕlo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
"Abyste mne, tento hrad i tuhle ženu na černé moře přenesli."
I stalo se. Ráno se všichni páni polekali, když se probudili v chudé chatrči. A ženich hned vĕdĕl, že přišel o všechno.
Šel tedy ke králi, aby vzal jeho matku k sobĕ a vydal se s kočkou a psíkem svůj zámek hledat.
Když přišli k moři, uvidĕli ho už z dálky. Sedli si na břehu a on povídá: "Kocourku, psíku? Vidíte? Náš hrad. Ale jak se do nĕho dostaneme?"
A jak byl unavený, usnul.
A tehdy si psík a kocour řekli: "Pojďme pro zámek my."
Pes povídá: "Ty neumíš plavat. Sedneš si na mĕ a já tĕ ponesu."
Když dorazili k zámku, který byl obklopen vysokou zdí, povídá psík: "Já ale neumím lézt po zdi."
"Chyť se mĕ nĕjak," řekl mu kocour.
A tak se dostali až na dvůr. A tady kocour povídá: "Ty počkej venku, já tam půjdu sám."
Mořský král mĕl taky takového kocoura a tak ti dva se domluvili a on toho našeho pustil dovnitř.
Kocour našel rychle zámek, vzal ho a už byl venku.
"Máš?" ptal se pes. "Mám!" Přelezli rychle zeď, přeplavali moře, až se šťastnĕ dostali na břeh.
Jejich pán se zrovna probudil a hned jim povídá: "Jak se tam dostaneme?"
A oni řekli: "Pane náš, už jsme ti zámek přinesli."
A tehdy jej vzal i zaťukal a dvanáct mládenců z nĕho vyskočilo: "Co poroučíte?"
"Poroučím, abyste můj hrad zase postavili tam, kde byl dřív i s tím králem a mou ženou." A hned se to stalo.
I vešel do hradu a ona hned bĕžela k nĕmu a objali se.
Mořského krále dal vsadit do vĕže, aby už nikomu neubližoval.
A tak zase dostal svůj hrad a byl potom se svou ženou šťastnĕ živ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama