Janíček a jeho koníček na Déčku

30. srpna 2017 v 11:09 | dvě TeReziA |  Pohádky
Pohádky krále Jiřího na Déčku
Janíček a jeho koníček
V jedné pohádce, v jednom království a v jedné vesnici žil sirotek Janíček.
Nemĕl už nikoho a tak se rozhodl, že se vydá do svĕta.
Došel do hlubokého lesa a na zelené trávĕ se tam pásl starý vychrtlý kůň.
"Janíčku, sedni si na mne, já tĕ povezu. Jenom si vyber - mám jít po zemi nebo povĕtřím?"
Janík nevĕdĕl, co si o tom má myslet, a tak radĕji opatrnĕ zvolil jízdu po zemi.
Když dojeli na kraj lesa, spatřili na cestĕ ležet zlatou podkovu.
"Neber tu podkovu, přinese ti neštĕstí!" varoval kůň Janíka.
Ten ale nedbal a podkovu si schoval.
Ujeli čtyři míle a v poli zase nĕco svítilo. Svĕte div se, byla to zlatá hlava.
A koník Jendu varoval podruhé, aby hlavĕ dopřál klidu, ale on zase nedbal, a schoval zlatou hlavu do batohu.
Pak už dojeli do královského mĕsta, kde panoval smutek. Královská dcera se totiž už před roky ztratila a nikdo nevĕdĕl kam.
Janík si našel práci jako pacholek ve stáji. Byl blízko svému koníkovi a i práce se mu líbila. Byl šikovnĕjší než ostatní a rád pracoval dlouho do noci. Když už ostatní spali, zavĕsil vždycky zlatou podkovu na trám a ta tak zářila, že mĕl svĕtla jako ve dne.
Jenže závistivý lokaj ho udal králi a ten mu podkovu sebral, i když se Janík bránil, že ji poctivĕ našel. Janík si tedy začal svítit zlatou hlavou, ale i tentokrát skončil předvedený před krále.
"Tu báchorku o zlaté podkovĕ jsem ti uvĕřil, ale že jsi náhodou našel ještĕ i zlatou hlavu, to už nemůže být pravda. Nechám tĕ popravit!"
Smutný Janík se svĕřil koníkovi a ten mu poradil: "Nabídni králi, že zkusíš jeho dceru najít!"
Když král vyslechl Janíčkovu nabídku, chvíli přemýšlel a potom souhlasil. Dokonce nechal zlatým písmem napsat královský list, aby mohl Janíček cestovat všude, kam bude potřeba.
Koník s Janíkem vyrazili a za mĕsíc zastavili před ohromnou skálou.
Janík seskočil a dotkl se skály. Ta se k jeho překvapení rozestoupila. Janík uvnitř našel komnatu se lstivou čarodĕjnicí, která hlídala kolíbku s malou princezničkou.
Janíček zahlídl v očích čarodĕjnice problesknout hady, a tak neváhal a vší silou ji udeřil. Ta se v ten okamžik promĕnila v krvelačné létající draky.
Janíček vzal princeznu a jen tak tak vyskočil ze skály ven. Koník do kamene kopl kopytem a skála se bezpečnĕ zavřela.
Když přivezl Janíček princeznu králi, ten se tuze zaradoval, ale Janíčka nechtĕl propustit.
"Jsi šikovný a divotvorné vĕci nalézáš. Přines tři zlatá péra z hlavy draka od červeného moře, a pak budeš volný!"
I vydal se Janíček na dalekou cestu. A všude se ho vyptávali, kam jede. Když to vypovĕdĕl, podivili se,
a vždycky mĕli nĕjakou prosbu.
V bílém království mĕli trápení se studnou, která začala vysychat.
V modrém království zase chřadnul strom, který rodil zlatá jablka.
A v azurovém zase stonala královská dcera a nikdo nevĕdĕl, jak jí pomoci.
Na břehu červeného moře se koník vznesl a po celém dni doletĕli do nádherného zámku, kde našel Janík krásnou dívku.
Ta, když ho uvidĕla, hned ho schovala do kované skřínĕ.
"Můj otec by tĕ roztrhal, nesmíš vydat ani hlásku."
"Ale já potřebuji tři zlatá péra, abych získal svobodu!"
"Schovej se a uvidíš!" odpovĕdĕla dívka.
A už do sínĕ vletĕl hrozný drak, položil hlavu dívce do klína a usnul.
Dívka mu opatrnĕ vytrhla zlaté pero a drak se vzbudil.
"Promiň, otče, doslechla jsem se o nemocné dívce, které není pomoci," řekla ustaranĕ.
"To je lehká vĕc. Stačí jí pošeptat tři kouzelná slova." A drak ta slova princeznĕ řekl a zase usnul.
Když mu princezna vytrhla i druhé a třetí péro, vždy se vymluvila, že přemýšlí nad neštĕstím tĕch dobrých lidí.
A drak, aby už mohl spát, jí vždy poradil.
Když ráno drak odletĕl, Janíček podĕkoval dívce za zlatá péra a za rady, které díky ní slyšel.
Na zpáteční cestĕ potom pošeptal nemocné princeznĕ kouzelná slova, v království s usychající jabloní stačilo vyhnat červa z kořenů a studna se v bílém království začala plnit, když vyhnali obra, který si v podzemí jen pro sebe vodu schovával.
Janíček slavnĕ přijel před krále a předal mu zlatá péra. Myslel si, že teď už mu musí král darovat svobodu, ale mýlil se.
"Čeká tĕ poslední zkouška," promluvil k nĕmu král. "Ale to, co přineseš, když uspĕješ, přinese tentokrát štĕstí tobĕ."
Janík už nevĕřil, že se svobody dočká, a povĕdĕl koníkovi, že tentokrát mají přinést mléko mořských klisen.
Koník zařehtal, že prý to je lehká vĕc. Donesl Janíka na břeh Severního moře a tam třikrát zařehtal.
Z moře vybĕhly bílé klisny s hříbaty a dovolily Janíkovi, aby si vzal trochu jejich mléka. A ráno už byli zpátky u krále.
Ten přikázal, aby přinesli kolébku s malou princeznou. Potom požádal Janíka, aby princezničku pokropil mlékem mořských klisen. Ten to učinil a z malé princezničky se stala krásná dívka.
"To je tvá odmĕna, žes mi tak poctivĕ sloužil," pravil král. "Dávám ti svou dceru za ženu a z tebe bude náš nový král!"
A byla svatba.
A to je konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama