Kouzelná mošna na Déčku

20. srpna 2017 v 12:27 | dvě TeReziA |  Animované pohádky

Perly - Kouzelná mošna na Déčku

Loutková pohádka podle námĕtu Karla Jaromíra Erbena

Žil jeden mládenec, jmenoval se Matĕj a byl to košťatář.
Což o to, košťata dĕlal pĕkná a pevná, ale moc mu to řemeslo nevynášelo.
Tak se vydal do svĕta hledat štĕstí.
"Matĕji, Matýsku, nemĕl bys nĕco k jídlu?"
"To víte, že kousek chleba najdu, dĕdečku."
"Jsi hodný chlapec, Matĕji. Vím, že ten krajíc chleba byl v mošnĕ sám. Co bys tomu řekl, kdyby ta tvoje mošna byla kouzelná?"
"Kdepak, je úplnĕ obyčejná, mám ji ještĕ po tátovi."
"Možná je a možná není, kdoví? Staří lidé jako jsem já, nemají na rozdávání víc než to, co sami umí. A já umím tohle."
"Dĕdečku, já na čáry nevĕřím."
"Jen si ji vyzkoušej, Matýsku. Nĕco si přej a řekni "Hop do mošny."
"Hop do mošny. No tohle?"
"No vidíš. I starý dĕda jako já je k nĕčemu dobrý. Užij si ji ve zdraví."
"Utíkej, ušáku. Dĕdečku, kde jste?"
Jenomže dĕdeček zmizel, jakoby tu nikdy ani nebyl. A Matĕj šlapal dál, hlavu zamotanou. Zdálo se mu to, nezdálo. Byl to sen, nebyl to sen? V tom svĕtĕ se dĕjou samé divné vĕci, pomyslel si Matĕj.
Ať to mnĕ hrom bací, jestli tomu rozumím. To je jídla, vzdychal Matĕj. A já mám hlad, že bych zpíval. A jéje. To snad musí být sám pan kníže, i s knĕžnou a komtesou. Co dĕlají tady v lese? Že bych vyzkoušel mošničku? Mám, nemám? Zkusím to. Hop do mošny! No vida! Moc dĕkuji, dĕdečku.
"Tak ono nestačí, že se nás vyhnalo ze zámku, ono se nám ještĕ musí krást jídlo, co?"
"Račte prominout, knížecí pane. Hlad je hlad. Já vám ten obĕd vynahradím."
"Tak on není čert?"
"Asi ne, ale je asi nĕjaká liška podšitá, to ano."
"Mohl by nám vypomoci, chtĕl by? Jestli se ovšem nebojí!"
"Čert nejsem, ale nebojím se ničeho, ani čerta."
"Čerta třeba ne, ale tĕch ďáblů rohatých, co si vzali můj zámek na strašení."
"Na strašení?"
"Kdyby je dokázal vyhnat, nelitoval by. Tak co, zkusí to? Nebo je strašpytel?"
"Matĕj košťatář má pro strach udĕláno, kníže pane. Aspoň si odsloužím ten obĕd. Dejte mi klíč
a já jdu nocovat na zámek. A ráno se přijďte podívat, jak ty čerty vymetu."
"Pĕkná chalupa," říkal si Matĕj. "To se musí knížeti zajídat koukat na ni jenom zvenčí. Jde na mĕ spaní. Pozor, ať ty strašidla nezaspíš. Co to bylo? Radši si rozsvítím. Hola, braši, pomaloučku," pomyslel si Matĕj.
"Tohle šimrání mĕ už nebaví. Kdepak je má mošnička? Hop do mošny! A jeden po druhém! A nepředbíhat! Ty taky! Pojď! Hop! Jak se vám tam líbí, raraši? Rád bych si vás nechal, ale tu mošnu potřebuji prázdnou. Co s vámi?"
"Mates, pusť nás! My už budeme hodní. Jenom nás pusť."
"Tak alou pryč a rovnou do horoucích pekel. A bĕda, jak sem ještĕ strčíte třeba chlup. Hele, koštĕ je nadranc. Ale co. Aspoň si teď konečnĕ v klidu zdřímnu. Do rána daleko."
"Dobré jitro, pane kníže."
"On je naživu?"
"Jen klidnĕ dál. Zámek je volný."
"A jak to dokázal?"
"Úplná maličkost. Ale boj to byl hrozný, čertů bylo asi třicet."
"Ó, takový hrdina! A co by chtĕl za tu službu? Půl knížectví, anebo nic?"
"Dejte mi zlatku za rozbité koštĕ a já pošlapu dál.
"Copak je půl knížectví proti tomu, když na mĕ čeká celý svĕt?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama