Poslední zrnko

15. srpna 2017 v 20:08 | dvě TeReziA |  Téma týdne
Jsem poslední zrnko, co zde leží v prachu země,
ležím tu sama a mám trochu strach
z toho, co příjít má a co pak bude ze mne.
Není to chvíle příjemná.
Modré nebe nad hlavou dá duši klid.
Já mám ji trošku bolavou,
jestli je všechno tak,
jak má být.

Kor. 15: 35-49

Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
Jak je psáno: 'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.

BIBLE KRALICKÁ

Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou?
Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživěno, leč umře.
A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice neb kteréžkoli jiné.
Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné pak tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté sláva nebeských, a jiná zemských,
Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné;
Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo.
Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední Adam v ducha obživujícího.
Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní.
První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe.
Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští.
A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama