Dějepic na Déčku - Jan Ámos Komenský

18. listopadu 2017 v 12:37 | dvě tereziA |  Vlastivěda a Občanská výchova

DějePIC! - Komenský, vyhnanec a poutník


Co se všechno stalo...
Kde to tehdy bylo...
Ukážeme vám taky...
Jak se tady žilo...
Chytří, hloupí, skvělí...
Zbabělí i smělí...
Do dějin se probili...
Dokonalí nebyli...
O tom starším taky novém.
Nikdo vám neřekne víc, že v pořadu našem snovém.
Jmenuje se DĚJEPIC.
Rozpačitý
Ukážeme vám něco, co vás ve škole neučí.
A když učí, tak vás to nebaví.
A když baví, tak to zase rychle zapomenete.
Ale to, co vám tady ukážeme my, to do smrti nezapomenete!
A nyní přichází Jan Amos Komenský!
Mám radost z vašeho pozvání. Přišel jsem až z Nizozemska, kde jsem byl dosud.
Konečně se můžu vrátit do své milované země.
Po bitvě na Bíle hoře v roce 1620, to je ta ostudná střílečka, ve které dostalo vojsko českých povstalců notně nabančeno, narostl vítěznému katolickému císaři pořádný hřebínek. Koho z opozice nepopravil, toho alespoň obral o majetek.
Hodně také nenáviděl Jednotu bratrskou, to byla parta českých křesťanů, kteří neuznávali papeže a hlásili se k památce Jana Husa.
Šlápnul vedle
Jedním z těch českých bratrů byl i Jan Amos Komenský, kazatel, filozof a spisovatel.
Vy jste tady před malou chvíli řekl, že jste se konečně mohl vrátit do své milované vlasti.
Musel jsem zmizet. Byl jsem kazatelem ve Fulneku na Moravě. A katolíci byli jako šílení! Buď, že budu věřit jako oni, nebo vězení a možná by mě byli i zabili.
Nakonec nás vyšťourali i ve Východních Čechách.
Ti byli teda neúnavní. A to bylo všechno jen kvůli víře? Myslím, že jste jim ještě něco provedl, ne? Ono se říká Jan Amos Komenský, skákal z okna na...
Vy jste jim chodil za holkami?
Rozpačitý
Já jsem kněz! Čestný a zdrženlivý. Jen jsem nechtěl být katolíkem! Naše Jednota bratrská mi byla nadevše!
No dobře, pojďme dál, vy jste furt byl v Čechách?
Ne, ne, my jsme se spolu s bratry z naší církve rozhodli, že utečeme do polského Lešna.
Vy jste se sešli na Růžovém paloučku u Litomyšle, do země jste zakopali krásný kalich z ryzího zlata a vyrazili do Lešna.
Snažíme se vyvrátit pověst o tom, že se Komenský loučil s vlastí zrovna tady. A také ten nesmysl,
že by tady čeští bratři zakopali nějaký cenný pohár!
Říká se ale, že když Růžový palouček chtěli celý rozorat a udělat z něho pole, tak kůň spadl a zlomil si nohu. A taky se rozbil pluh. A za války s Napoleonem to byl jeden ruský voják a chtěl utrhnout růžičku
na Růžovém poli, ale zakopl a spadl na bodák a zabil se.
My těmto povídačkám nevěříme.
Ono se taky povídá, že jednomu člověku,
Nikdo neví, jestli se Komenský loučil s vlastí na Růžovém paloučku, ani to, jestli tam zakopal nějaký pohár. A to, že je palouček zakletý,to je jen taková pohádka.
K Růžovému paloučku vztahuje ještě jedna pověst.
A to, že jednoho dne se na palouček sjede sedm králů a ti pak v obklopení voňavých růžových květů uzavřou světový mír.
Ale mír nebyl a já jsem musel bloudit po světě.
Nevinný
Já chci domů zpátky,
prostě domů, žádný štráchy,
nechci lhát,
doma to mám prostě rád.
Vyhnal mě z domu katolík,
věřit prý mám jako on,
tak to dík.
Nechci víc,
než aby mi vyšli vstříc!
Katolíci byli ale urputní,
zavřít mě pak chtěli
na spoustu dní,
možná let,
neměl jsem čas otálet.
Nemůžu se vrátit zpátky k nám,
v cizině se toulám pořád sám,
tak sám, tak sám, tak sám.
Líbající
S bratry jsem utekl do polského Lešna a po nějaké době jsem odjel do Anglie.
To vymysleli v Anglii. Mě tam pozval anglický parlament přednášet na Královskou akademii věd.
Pak jsem se vrátil do Lešna a po nějaké době jsem přes Amsterodam odjel do Švédska.
Ve Švédsku jsem se moc nepochodil, tak jsem se vrátil zpátky do Lešna, a po nějaké době jsem odjel do Uher, dnes byste řekli Maďarsko.
Reformoval jsem tam školství a psal. Třeba "Škola hrou" jsem tam napsal!
Poté jsem se vrátil zpátky do Lešna, a tam jsem myslel, že už zůstanu, ale nakonec jsem musel zmizet
do Amsterodamu.
Amsterodam, Holandsko.
Usmívající se
Do Polska přišli Švédi. Myslel jsem si, že jsou ti praví. Neměli rádi Habsburky, vyznávali víru podobnou té naší a stačilo jen, aby vyhnali císaře Ferdinanda z českého trůnu a my bychom se mohli vrátit domů.
A víte vy, milý pane, co tady ti vaši Švédi zatím páchali za zvěrstva?
Nakonec přepadli Prahu a rozkradli cenné sbírky, které tady za léta císař Rudolf II. nastřádal.
Roku 1637 se švédská armáda poprvé probojovala na naše území a setrvala na něm přes 10 let. Pro obyvatelstvo nastalo velké trápení, města a vesnice byla drancována a lidem bylo ubližováno. Marně schovávali cennosti a potraviny, Švédové dobře věděli, jak lidem rozvázat jazyk. Např. je svázali na lavici, do úst jim vsunuli nálevku a do nálevky nalívali obsah záchodů a močůvku z hnojiště. Říkali tomu švédský truňk, čili švédský nápoj.
Mám tady skvělou věc pro péči o ruce. Palečnice.
To musí být vynikající, zejména na nehty.
Stolička pro čarodějnice.
A na závěr tady mám excelentní věc na problémy s páteří, skřipec.
Vy jste říkal,
že jste tam nepochodil.
S vyplazeným jazykem
Nakonec jsem se ve Švédech zklamal. Nejprve jejich královna chtěla školské reformy podle mých nápadů a pak nakonec ne, protože jí to poradili její rádcové.
Doufal jsem, že nám pomůžou uzavřít s katolíky mír a že pro nás protestanty vybojují nějaké dobré podmínky a já se budu moct vrátit domů.
Mír nakonec uzavřeli. Ale úplně jinak a trvalo jim to několik let.
Mírová jednání tady v německém Porýní-Vestfálsku se zadrhla na mnoha nečekaných bodech.
Tito hašteřiví diplomaté se snaží uzavřít mír už od roku 1641, jestli tedy správně počítám,
znamená to, že jim to už trvá 7 let!
Jako malá děcka.
Ještě poslední podpis a bude ukončena třicetiletá válka.
A jak mírová jednání dopadla? Pro uprchlíky špatně. Švédové jim vůbec nepomohli.
Překvapený
Habsburkové zůstali i nadále vládci v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, což znamenalo, že exulanti
už do vlasti nemohli. Všichni, co se rozutekli, museli si najít v cizině natrvalo nový domov.
Já jsem vrátil do Lešna, potom mě pozvali do Sedmihradska, což je knížectví na východě uherské země.
Všichni chtěli, abych jim vylepšoval jejich školství.
Vždyť my vám dneska říkáme Učitel národů!
Já jsem učitel národů,
v obrazech jsem viděl svět,
ale z náboženských důvodů
utíkat jsem musel tam a zpět.
Škola podle mě má býti hrou,
Jazyky vám otvírají dveře.
Vím, že v lavicích z vás kůži dřou,
učitel se podobá příšeře.
Já jsem ten,
který přinášet chce vzdělání lidem všem.
Není den,
abych nemyslel na to, kam se podějem.
Já jsem ten, který přinášet chce vzdělání lidem všem.
Není den,
abych nemyslel na to, kam se podějem.
Nerozhodný
Orbis pictus, Didactica magna, otevřená brána je jazyků.
Poklad jazyka českého, konečně se zbavíte svých zlozvyků.
Moudrost starých Čechů to je hezký spisek, potom ještě Gramatica latina, shrnul bych to do jediné věty:
tím, co umíš, vždycky všechno začíná.
Já jsem ten, který přinášet chce vzdělání lidem všem.
Není den, abych nemyslel na to, kam se podějem.
Kolik Čechů ve vaší době muselo utéct před katolíky?
Stovky a tisíce.
A byli mezi námi i vážně skvělí lidé.
Třeba Václav Hollar, vynikající výtvarník.
Ten utekl do Anglie.
Před nesnášenlivými poměry, které u nás tenkrát v 17. století zavládly, se nekatoličtí Čechové
rozeběhli po celé Evropě.
Zamračený
Výtvarník Václav Hollar našel nový domov v Anglii,
jiní zamířili do Německa, další do Uher, nebo do Švédska,
prostě všude tam, kde se jim dýchalo mnohem svobodněji.
Našli se i tací, kteří si to namířili pěkně daleko.
Třeba takový Augustin Heřman, chlapeček kdesi od Mělníka.
Jako malý špunt s rodiči prchá z Čech a za 20 let ho potkáváme až daleko za oceánem, v Americe.
V tomto domě bydlí člověk,
který utekl z Čech patrně nejdál.
Augustin Heřman ze Mšena.
Je to člověk mnoha profesí.
Obchoduju se vším možným, bobří kůže, tabák, trošku pašuju.
Kromě toho se věnuji diplomacii, jsem jedním z předních politiků holandské kolonie, jmenuje se Nový Amsterodam, ale slyšel jsem, že to chtějí nějak přejmenovat, New York.
Kdo je tu šikovný a schopný?
Mrkající
Já, Augustin Heřman!
Jó jó český chlapík.
On, Augustin Heřman!
Utekl jsem před katolíky.
Já, Augustin Heřman.
Připlul jsem do Ameriky.
Potom jsem se stal korzárem.
Taky jsem mále skončil v Americe.
Chtěli, abych tam odjel a vyučoval na Harvardu.
Mně se tam nechtělo, tady se být nedalo, tak jsem skončil v Amsterodamu.
A tammě maloval jeden malíř.
Jmenoval se Rembrandt.
Víte, kolik máte v Česku soch?
Kolik je po vás pojmenováno ulic, náměstí a v každé české škole visí váš portrét.
A dokonce jsme po vás pojmenovali i rychlík, Comenius.
Víte, že všeliké kvaltování pouze pro hovádka dobré jest. Hovádka jako zvířata.
Jsou to nebeské perličky,
jsou to nádoby božské milosti,
jsou klenoty Boží.
Je důležité, aby před očima
ustavičně dobrý příklad měly,
neb děti opičátka jsou.
Co umí, dají dobrého neb zlého,
hned dělají.
Dítě, i kdyby andělem bylo,
metli potřebuje!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama