Mrazík

29. prosince 2017 v 12:11 | dvě TeReziA |  Filmové pohádky

Mrazík

Legendární ruská pohádka vypráví o pracovité Nastĕnce, statečném, ale samolibém Ivanovi a lásce, která si poradí se zlou macechou stejnĕ jako s mrazivým kouzlem berly mrazilky.

Bylo-nebylo, žil kdysi stařeček, který mĕl hodnou a pracovitou dceru Nastĕnku. Jenže si vzal zlou ženu, která je oba týrala stejnĕ jako její rozmazlená dcera Marfuša. A protože Marfuša příliš krásy nepobrala, tím víc macecha nenávidĕla půvabnou Nastĕnku a přemýšlela, jak se jí zbavit. Nakonec ji jedné kruté zimy vyhnala do lesa a doufala, že tam zmrzne nebo ji sežerou vlci. V lese naštĕstí pečoval o zasnĕžené stromy kouzelný Mrazík, strážce zimního lesa, car metelice a bouře. A ten, protože byl spravedlivý, pomohl Nastĕnce, a postaral se o ni. Ve stejný čas, ovšem na jiném místĕ, vydal se do svĕta pohledný silák Ivan. Loupežníky přemohl, s ježibabou si poradil, ale dĕdečka hříbečka urazil, takže se stal medvĕdem a musel konat dobré skutky, aby získal zpĕt lidskou tvář.
Podrobný obsah:
Nevlastní matka opovrhuje skromnou půvabnou Nastĕnkou ve prospĕch své vlastní dcery Marfuši. Uloží jí, aby upletla ponožky dříve, než kohout zakokrhá (Nastĕnka nakonec úpĕnlivĕ poprosí slunce, aby ještĕ na chvíli zapadlo a mĕla tak na pletení více času). Macecha jí pak přikáže nakrmit drůbež, dát napít dobytku, nasekat dříví a poklidit dvůr. Příbĕh pokračuje u Ivana, který se vydává do lesů a kterému jeho matka dává poslední rady na cestu: aby byl opatrný, aby na ni nezapomnĕl, aby pomáhal slabším a starším ustupoval.
V lese zatím skupina loupežníků trhá lístky z kvĕtiny a přitom stále opakují: "Loupit, neloupit, sežrat, nesežrat, ..." Pak uslyší přicházet Ivana, tak jej přepadnou a vyhrknou na nĕj: "Jsi v pasti! A my tĕ teď oloupíme!" Zatímco se loupežníci perou o obsah jeho rance, on se zmocní jejich kyjů a začne je vyhazovat do vzduchu s tím, že na jejich pád zpĕt si mají počkat až do zimy. Pozdĕji potká Dĕdečka Hříbečka, který ho rozpustilým hlasem vyzve, aby ho chytil; a pokud se mu to podaří, tak že jej odmĕní. Za použití kouzel, mizení a opĕtovného zjevování Dĕdeček Hříbeček vyhraje. Protože ale Ivan přizná porážku, dá mu to, co mu slíbil - pevný luk a hbité střely. Když ale Ivan odmítne projevit vdĕk a reaguje slovy "Nerad se klaním hned, to potom bolí hřbet. Ať se ti medvĕd klaní až k zemi," Dĕdeček Hříbeček dodá, že medvĕd se mu skutečnĕ pokloní až k zemi, ale Ivanův hřbet se přitom ohne.
Pozdĕji se v lesích setká s Nastĕnkou, která má nakázáno, aby zalévala suchý pařez, dokud na nĕm nevyrostou kvĕty. Zaujatý její krásou se jí ihned zeptá, zda by si ho nechtĕla vzít za muže. A přitom se začne vychvalovat. Ona mu odpoví, že se k sobĕ nehodí, protože se neumí chvástat. On chce svá slova dokázat, a tak se pokusí svým lukem zastřelit medvĕdici, co má medvíďata. Nastĕnka mu v tom chce zabránit nasazením vĕdra na hlavu. Přihlížející Dĕdeček Hříbeček v ten samý moment promĕní Ivanovu hlavu v medvĕdí. Zdĕšený Ivan nařkne Nastĕnku z čarodĕjnictví a uteče pryč. Ona začne ronit slzy na suchý pařez, díky čemuž na nĕm začnou růst kvĕty.
Opĕt naráží na Dĕdečka Hříbečka, který mu vyčte jeho sebestřednou povahu a že nikdy nic neudĕlal obĕtavĕ pro druhé. Ivan nabyde dojmu, že pro svou záchranu musí udĕlat dobrý skutek. Začne tedy hned shánĕt lidi a chce se jich zeptat, co pro nĕ může udĕlat. Jeho medvĕdí hlava je však všechny jen vystraší - dávají se před ním na útĕk. Konečnĕ potká starou ženu nesoucí otep dříví. Nabídne se jí, že otep i ji samotnou odnese k ní domů na zádech, ačkoliv je to velmi daleko. Když tam dorazí, podĕkuje mu a nazve jej krasavcem. On vidí, že je stále medvĕd. Myslí si, že si z nĕj dĕlá legraci, ale pak se dozví, že je slepá. To je také důvod, proč před ním nezačala utíkat. Pozdĕji najde v lesích její hůl a zželí se mu jí. Jak bude bez hole chodit? Chce jí hůl přinést. Dĕdeček Hříbeček je touto jeho nezištnou obĕtavostí potĕšen a navrátí mu lidskou podobu. Hůl potom zmizí.
Mezitím se zlá macecha pokouší provdat svou vlastní dceru. Marfuša ale pokazí, co může a nápadník nakonec nevážnĕ pronese: "Nastĕnku chci za ženu, he he he ..." Za čas, když už je venku tuhá zima a sníh, přikáže manželovi, aby Nastĕnku zavezl do lesa a odložil ji tam. Zde se setká s Mrazíkem, který se jí ujme. Když je Ivan opĕt človĕkem, jde Nastĕnku hledat. Do cesty se mu připlete baba Jaga. Po přetahovačce "K lesu zády, ke mnĕ vchodem. K lesu vchodem, k Ivanovi zády." ji žádá, aby mu pomohla Nastĕnku najít. Baba Jaga to rozhodnĕ odmítne a po krátkém boji oživí kouzlem skupinu dřevĕných bytostí "dřevĕných bohatýrů", kteří jej mají zabít. Má být upečen zaživa, ale on babu Jagu napálí, protože neví, jak se na lopatĕ sedí, takže se v peci místo nĕj octne ona. Pustí ji ven, ale musí mu poradit, jak Nastĕnku najít. Mrazík ji bĕhem té doby veze na saních do svého obydlí. Pak se sám vydává na obchůzku do zasnĕžené krajiny, přičemž svou berlu Mrazilku si zapomene doma. Nastĕnka se jí nedopatřením dotkne a navždy umrzne. Tak ji nalézá Ivan a omlouvá se jí za své chování, čímž ji přivádí zpĕt k životu. Mrazík jim na jejich svatbu daruje velké vĕno.
Oba se vrátí do vesnice. Její nenasytná nevlastní sestra Marfuša uvidí jejich bohaté dary a chce to samé. Nechá se tedy rovnĕž odvézt do lesa. Mrazík je však zdĕšen jejím hulvátským chováním a pošle ji zpĕt na saních tažených prasaty s truhlou plnou vran, které uletí, jakmile je otevřena. Když Ivan s Nastĕnkou jedou k nĕmu domů, přepadnou je na popud baby Jagy loupežníci, se kterými se již dříve setkal. Ty však nakonec skolí kyje padající z oblohy, které Ivan kdysi vyslal na cestu vzhůru. Babĕ Jaze nasadí na hlavu její velký moždíř, ve kterém přiletĕla, a ta takto uteče pryč. Nakonec mají Ivan a Nastĕnka velkou bohatou svatbu.
Rusko 1964
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama