Hromnice - Uvedení Páně do chrámu

2. února 2018 v 22:43 | dvě TeReziA... |  Náboženstvi

Hromnice - Uvedení Páně do chrámu

Svátek Uvedení Pánĕ do chrámu - čtyřicátý den od narození Ježíše. Předmĕtem tohoto svátku jsou události, ke kterým došlo právĕ po této dobĕ v jeruzalémském chrámu. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotĕ platila žena po porodu chlapce 40, po narození dĕvčete dokonce 80 dní za nečistou a po uplynutí této doby musela přinést knĕzi k obĕti za hřích beránka a holoubĕ. Byla-li chudá, stačilo pouze jedno holoubĕ a knĕz za ní vykonal smírčí obřady. Potom opĕt nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče také přinést s sebou a zaplatit za nĕj penĕžitou obĕtinu. Přesnĕ tak to učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Tento svátek se slavil jako připomínka slavné události již od 4. nebo 5. století. Tehdy se však svátek jmenoval Setkání (Hypapante, řec.), protože se Ježíš poprvé setkal se svým otcem. Součástí této velké slavnosti se postupnĕ stal svĕtelný průvod. Svĕtla mĕla připomínat skutečnost, že "Ježíš je svĕtlem, jež bude zjevením pohanům". Svĕcení svĕtel a ohňový, nepříliš klidný průvod zapříčinily, že se tento svátek začal u nás nazývat Hromnice a v nĕmeckých zemích Lichtmess. Tyto lidové slavnosti mĕly však s původním významem svátku pramálo společného. Bĕhem staletí se také zmĕnil oficiální název tohoto svátku, jeho skutečný význam byl setřen, a tak místo svátku Setkání, slavili křesťané svátek Očišťování Panny Marie. Nebyl to však nejšťastnĕjší název. Panna Marie je podle církevního učení zcela bez hříchu, tudíž nemĕl tento svátek žádné opodstatnĕní. Konečnĕ v roce 1969 rozhodli církevní představitelé, že napříštĕ se bude dnešní den nazývat svátkem Uvedení Pánĕ do chrámu, a je tomu tak dodnes.

Mal 3,1-4 nebo Žid 2,14-18

Čtení z knihy proroka Malachiáše
Toto praví Pán Bůh: "Hle, pošlu svého andĕla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a andĕl smlouvy, po nĕmž toužíte. Hle, přichází - praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obĕtovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná obĕť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.

Čtení z listu Židům
Protože sourozenci mají krev a tĕlo společné, i Ježíš přijal krev a tĕlo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andĕlů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknĕzem milosrdným a vĕrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat tĕm, na které zkoušky přicházejí.

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákonĕ Pánĕ: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvĕceno Pánu!' Přitom chtĕli také podat obĕť, jak je to nařízeno v Zákonĕ Pánĕ: pár hrdliček nebo dvĕ holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémĕ jeden človĕk, jmenoval se Simeon: byl to človĕl spravedlivý a bohabojný, očekával potĕšení Izraele a byl v nĕm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právĕ když rodiče přinesli dítĕ Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uvidĕly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: svĕtlo k osvícení pohanům a k slávĕ tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o nĕm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokynĕ Anna, dcera Fanuelova z aserova kmene. Byla značnĕ pokročilého vĕku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právĕ v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítĕti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Pánĕ, vrátili se do Galileje do svého mĕsta Nazareta. Díte rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama