Čtvero bratří

30. dubna 2018 v 21:35 | dvě TeReziA... |  Pohádky

Čtení do ouška

Čtvero bratří

Pohádka B. M. Kuldy

Byl jednou jeden myslivec a ten mĕl čtvero synů.
Jak ti synové dorůstali, přišli za otcem a řekli mu:
"Milý otče, chceme jít do svĕta štĕstí zkusit."
Rozloučili se s otcem a jeli. Když přijeli do hor, vidĕli, že jsou před nimi čtyři cesty a mezi nimi že stojí buk.
Zůstali stát a nejstarší povídá: "Bratři, tady se rozejdeme a půjdeme svoje štĕstí hledat. Do toho buku vpíchneme každý svůj nůž a do roka a do dne se tady zase všichni shledáme. Ty nože nám dají znamení, bude-li nĕčí nůž rezavý, ten bude mrtvý, a čí nůž bude čistý, ten bude při životĕ zachovaný."
Rozloučili se a každý šel svou cestou.
Jak minul den a rok, navrátili se.
Nejstarší přišel první k tomu buku, vytáhl svůj nůž a díval se na ostatní.
Vida, že jsou všecky čisté, byl rád a pravil: "Chválabohu, všichni jsou naživu a zdraví."
Pak se vydal domů. Když ho otec přivítal, ptal se ho: "Jakému řemeslu ses naučil?"
Syn odpovĕdĕl: "Tatíčku, já jsem spravovačem."
"No, to ses pĕknému řemeslu vyučil!".
"Ale tatíčku, já nejsem spravovač, jako jiní spravovači! Já jsem takový spravovač, že kdyby nĕco bylo sebevíc pokažené, já jen řeknu, ať je to spravené, a hned to je."
Otec mĕl kabát na lokti roztrhaný. Ukázal tedy synovi, aby mu ho opravil.
Syn jen řekl: "Ať je ten loket spravený!"
A kabát byl v okamžení tak spravený, jako by byl zbrusu nový.
Na druhý den přišel druhý syn k buku. Vytáhl svůj nůž a díval se na zbývající dva, třetí tam již nebyl.
Vida, že jsou oba čisté, byl rád a pravil: "Chválabohu, že jsou naživu, nejstarší bratr už je doma."
Když se doma přivítal s otcem a nejstarším bratrem, ptal se ho otec: "Jakému řemeslu ses vyučil?" Syn odpovĕdĕl: "Milý tatíčku, já jsem pobertou."
"Oh, to ses pĕknému řemeslu vyučil, až hanba!"
řekl na to otec. Syn však pokračoval: "Ale tatíčku, já nejsem poberta, jako jsou jiní pobertové. Já jsem takový poberta, že když si na nĕco pomyslím, ať je to kde je, hned to mám u sebe."
V tu chvíli bĕžel na kopci jelen, bylo ho oknem vidĕt. Otec tedy povídá pobertovi, aby mu ho zaopatřil.
Syn jen řekl: "Ať je ten jelen tady!"
Než se nadáli, byl jelen u nich. Na třetí den přišel třetí syn k tomu buku. I on vytáhl svůj nůž, a pak pokračoval také v cestĕ domů, i jeho se ptal otec, jakému se on vyučil řemeslu.
Syn mu odpovĕdĕl: "Milý tatíčku, já jsem hvĕzdářem."
Otec mu však řekl, že to je pĕkné řemeslo.
Syn byl rád a povídá ještĕ: "Ale tatíčku, já jsem takovým hvĕzdářem, že hned vidím, když se podívám na oblohu, kde je co na celé zemi."
Na čtvrtý den dorazil nejmladší syn. Když se i jeho ptali, čemu se vyučil, odpovĕdĕl, že je myslivcem.
Otec se zaradoval: "Přeci alespoň tys mým řemeslem nepohrdl."
Syn byl rád a povídá ještĕ: "Ale, milý tatíčku, já nejsem takový myslivec, jako jste vy.
Ať je to sebevĕtší kus, já když řeknu: "Ať je to zastřelené!, hned je to zastřelené."
V tom bĕžel po kopci zajíc, bylo ho oknem vidĕt.
Otec povídá: "Tak ho zastřel!"
Nejmladší syn jen řekl a zajíc ležel. Otec povídá: "Nevidím však, jestli tam leží."
Syn hvĕzdář se podíval na oblohu a řekl: "Ano, tatíčku, leží tam za křovím!"
Na to otec: "Ano, leží tam, ale jak ho sem dostaneme?"
Bratr poberta však už říkal svoje slova "Ať je tady!" a hned tam u nich zajíc byl.
Proletĕl však trním a křovím a byl celý potrhaný.
Otec povídá: "Tak, a celá kůže je potrhaná. Kdo nám ji teď odkoupí?"
Bratr spravovač jen řekl: "Ať je to spravené!" a hned mĕl zajíc kožešinu spravenou.
Když se tohle všecko stalo, povídá otec: "Nu, budete se všichni čtyři řemesly svými dobře živit."
Tak žili bratři v pokoji. Za nĕjaký čas se však jednomu králi ztratila princezna.
Dal rozhlásit, že kdo by ji našel, tomu ji dá za manželku a království s ní.
Bratři se ani dlouho neradili a hned řekli: "Tam my půjdeme!"
V královském mĕstĕ dali o sobĕ vĕdĕt, král pro nĕ poslal kočár a hned se jich na princeznu ptal.
Bratr hvĕzdář odpovĕdĕl, že až prý přijde večer, na obloze pozná, kde princezna je.
A opravdu, večer pravil hvĕzdář králi, že už přečetl z hvĕzd, že když šla králova dcera na procházku, drak ji chytil a má ji na ostrovĕ za červeným mořem.
Ráno sedli do kočáru, jeli k červenému moři, nastoupili na loď a pluli až k tomu ostrovu, kde princezna přebývala.
Princezna se tam procházela, jako by draka ani nebylo.
Bratři na ni mávali, ale princezna na nĕ začala se strachem kývat a ukazovat, že se drak právĕ vrací domů a že bude zle. Bratr poberta se vzpamatoval a honem zavolal: "Ať je princezna tady!"
Hned byla princezna u nich na lodi. Křičela však strachem, že všichni zahynou. Nad nimi tloukl
křídly hrozný drak, plný zlosti řval a vznášel se nad lodí, aby ji potopil.
V poslední chvíli zavolal hvĕzdář na myslivce: "Bratře, zastřel ho!"
Bratr myslivec honem stačil ještĕ zavolat: "Ať je ten drak zastřelený!"
Mocné dračí tĕlo padlo na loď a hned ji prorazilo.
Všude do lodi se hrnula voda a hrozilo jim potopení. Sebrali bratři všechnu sílu a vyhodili mrtvého draka do moře.
Pak bratr myslivec přikázal bratru spravovači: "Sprav ty díry!"
Bratr spravovač jen řekl svá slova "Ať je ta loď spravená!" a už ani kapka vody se jim do lodi nedostala.
Tak pluli a pluli, až připluli s princeznou šťastnĕ ke břehu. Tam si sedli do kočáru a jeli k panu králi, ale už cestou se spolu začali hádat. Vždyť princezna může patřit jenom jednomu!
Hvĕzdář říkal: "Má je princezna! Kdyby nebylo mne, nevĕdĕli bychom, kde je."
Poberta říkal: "Má je princezna! Kdyby nebylo mne, nebyli bychom ji dostali na loď!"
Myslivec na to namítal, že princezna je jeho, že kdyby nebylo jeho, nebyli by se draka vůbec zbavili.
A do toho volal spravovač, že bez nĕho by se všichni čtyři utopili a zahynuli.
A tak v té hádce přijeli až do královského paláce.
Král svou dceru s radostí objal a chtĕl čtyřem bratrům podĕkovat, ti ho však přerušili a žádali, aby je rozsoudil, kdo z nich má nejvĕtší zásluhy a komu má princezna za manželku přijít.
Král se chvíli rozmýšlel a pak pravil: "Milí bratři, rozsoudím Vás podle spravedlnosti. Pravda je, že jste si ji zasloužili všichni. Pravda však také je, že ji všichni dostat nemůžete. Podle mého slibu musí ji dostat bratr hvĕzdář, neboť já jsem rozhlásil, že kdo by ztracenou princeznu našel, ten ji dostane a království s ní.
Hvĕzdář ji našel a řekl nám, kde přebývá. Aby však žádný z vás nebyl ošizen, dostane každý svůj kraj a ve svém kraji bude každý kralovat."
Spokojeni byli všichni.
Jak bylo po svatbĕ, poslal si hvĕzdář pro tatíčka.
Otec přijel a byl rád, že má tak mocné a bohaté syny. Zůstal už u nich, z jara býval u spravovače, v létĕ u poberty, na podzim u myslivce a v zimĕ u hvĕzdáře.
A všude se mu dobře dařilo až do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama