Náboženstvi

Tři králové+Čtení z bible na tento den

1. ledna 2018 v 15:10 | dvě TeReziA...

Svátek Tří králů, Zjevení Pánĕ

Šestý leden je však také dnem slavnosti Zjevení Pánĕ, neboť tím, že tři mudrcové z východu přišli před narozeného Mesiáše, došlo ke zviditelnĕní božstva. Proto se také tento svátek nazývá řecky epifaneia či theofaneia (tj. "Boží zjevení"). Tříkrálový název svátku je sice tradiční, v evangeliu se ale nikde nedočteme, že by Ježíška v Betlémĕ navštívili tři králové. Dozvíme se, že "... mudrci od východu se objevili v Jeruzalémĕ a ptali se: "Kde je ten právĕ narozený král Židů? Vidĕli jsme na východĕ jeho hvĕzdu a přišli jsme se mu poklonit.
" Před Božího syna pak položili své dary. Zlato označovalo královskou důstojnost, kadidlo duchovní sílu a obĕti a myrha byla znamením človĕčenstva. Potom se vrátili do svých rodných krajin, ale vyhnuli se Jeruzalému, aby unikli hnĕvu strašlivého krále Héróda.
Dnes již víme, že to, co se mudrcům zjevilo, nebyla kometa, kterou vídáme, jak se vznáší nad vyřezávanými či malovanými jesličkami. Dostala se nad nĕ jenom díky proslulému malíři Giottovi di Bondone, který s úžasem pozoroval koncem léta roku 1301 Halleyovu kometu. Byla tehdy mimořádnĕ jasná a dĕsivá. Pod dojmem tohoto úkazu ji pozdĕji namaloval nad tříkrálovou scénu na stĕnĕ kaple v Padovĕ. A další malíři tak činili po nĕm. Dnešní poznatky dokazují, že "betlémská hvĕzda" byla ve skutečnosti vzácnou trojnásobnou konjunkcí Jupitera se Saturnem v souhvĕzdí Ryb. Došlo k ní roku 7 před Kristem. Je zajímavé, že Kristus byl opravdu o sedm let starší, než se léta tvrdilo. K prokázané chybĕ v letopočtu došlo při dodatečné úpravĕ ve 3. století. Slavnou trojkonjunkci vypočítal již Johannes Kepler, hvĕzdář, matematik a astronom svĕtového významu, působící od roku 1600 v Praze. Při hvĕzdné události onoho roku 7 před Kristem muselo nastat skutečnĕ veliké svĕtlo - a hlavnĕ se o ní opravdu předem vĕdĕlo. Starovĕcí astronomové a astrologové byli na vysoké úrovni a oba obory spolu úzce souvisely, dokonce se i podporovaly. Jupiter byl hvĕzdou Boha, Saturn hvĕzdou Židů a všeobecnĕ se čekalo narození židovského krále, který zmĕní svĕt. Pro trojí konjunkci obou planet jsou dnes dokonce i archeologické doklady. Při výzkumu starobabylonské lokality v povodí Eufratu našel nĕmecký archeolog P. Schnabel hlinĕné tabulky, kde je popsáno pozorování nebeské klenby na starovĕké hvĕzdárnĕ Sippar. I zde je zpráva o zmínĕné hvĕzdné události.
Jména onĕch východních mudrců - Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar - však vycházejí pouze z tradice a se vší pravdĕpodobností jde o jména dodatečnĕ vymyšlená. Mĕla zřejmĕ symbolizovat tři významná kulturní centra starovĕkého Východu: Caspar je jméno perské, Melichar hebrejské a Baltazar starobabylonské. Dnes si tuto slavnou událost připomínáme tím, že pán domu napíše na rám dveří svého domu "královské" iniciály. Tři písmena bývají také odvozována od vĕty Christus Mansionem Benedicat, což znamená "Kriste požehnej toto obydlí". Paní domu pro zmĕnu vykouří kadidlem všechny místnosti v domĕ. Platí také pravidlo, že na večer Tříkrálový (dvanáctá noc po Vánocích) musí být odstranĕny vánoční ozdoby.
Centrem uctívání Tří králů bylo a je mĕsto Kolín nad Rýnem, kde mají překrásný relikviář, ve kterém jsou uloženy domnĕlé ostatky slavných mudrců. Byly sem převezeny z kostela sv. Eustorgia z Milána. Biskup Eustorgius, podle nĕhož je chrám pojmenován, dostal ostatky Tří králů od byzantské císařovny Heleny. Eustorgiův nástupce v Milánĕ Protasius nechal v chrámu postavit sarkofág, ten je ovšem dnes již prázdný.

SOBOTA 6.1.

Slavnost Zjevení Pánĕ

Iz 60,1-6


Čtení z knihy proroka Izaiáše
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé svĕtlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém svĕtle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobĕ. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvĕje a rozšíří tvé srdce, neboť tĕ zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobĕ. Záplava velbloudů tĕ přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.



Ef 3,2-5


(Bratři!) Slyšeli jste, že Bůh mĕ povĕřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívĕjších pokoleních to lidé nevĕdĕli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dĕdická práva, že jsou údy téhož tĕla a že stejnĕ i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvĕří kázání) evangelia.

Mt 2,1-12


Když se Ježíš narodil v Betlémĕ v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uvidĕli jsme jeho hvĕzdu na východĕ, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny veleknĕze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémĕ v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními mĕsty, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'" Tehdy si Herodes tajnĕ zavolal mudrce a zevrubnĕ se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvĕzda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jdĕte a důkladnĕ se na to dítĕ vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvĕzda, kterou vidĕli na východĕ, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítĕ. Jakmile uvidĕli hvĕzdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítĕ s jeho matkou Marií, padli na zem a klanĕli se mu. Otevřeli své pokladnice a obĕtovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své zemĕ jinou cestou.

Svátek Panny Marie+čtení z bible na den

1. ledna 2018 v 13:05 | dvě TeReziA...

Svátek Matky Boží, Panny Marie


Římská církev stanovila na první leden právĕ tento mariánský svátek, památku (natale) Matky Boží. Ve Španĕlsku a v Galii zdomácnĕl v 6. století na prvního ledna svátek Obřezání Pánĕ. V Římĕ se však tento svátek objevil až ve 13.-14. století, kdy se v duchu mariánských Vánoc slavil pod označeními svátek Obřezání Pánĕ a vánoční oktáv. Tak vypadala situace až do roku 1960. Tehdy bylo stanoveno: "Prvního ledna, v poslední den oktávu Narození Pánĕ, se koná slavnost Matky Boží Panny Marie a zároveň se připomíná, že Kristus dostal jméno Ježíš." Stejnĕ tak se slaví tato památka ve východní církvi, a to 26. prosince, v koptském ritu 16. ledna.

Nm 6,22-27; Gal 4,4-7

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobĕ Hospodin požehná a ochraňuje tĕ! Ať tobĕ Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobĕ svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

Bratři! Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dĕdic skrze Boha.

Lk 2,16-21

Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i dĕťátko položené v jeslích. Když ho uvidĕli, vypravovali, co jim bylo o tom dítĕti povĕdĕno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávĕli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a vidĕli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítĕ mĕlo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval andĕl, než bylo počato v mateřském lůnĕ.

Svátek Svaté Rodiny - čtení z Bible

31. prosince 2017 v 9:39 | dvě TeReziA...

Svátek Svaté Rodiny

Svatá rodina v křesťanství (Maria, Josef a Ježíš) je uvádĕná jako nejlepší příklad lásky, ctnosti, svornosti a vzor pro život všech křesťanských rodin.


Sir 3,3-7.14-17

Pán chtĕl, aby otec byl od dĕtí ctĕn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dĕtech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na nĕj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes mĕl soucit s otcem, započítá se ti jako náhrada za tvé hříchy.

ŽALM 128

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, - kdo kráčí po jeho cestách. - Budeš jísti z výtĕžku svých rukou, - bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva - uvnitř tvého domu. - Tvoji synové jako výhonky oliv - kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, - který se bojí Hospodina. - Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, - abys vidĕl štĕstí Jeruzaléma - po všechny dny svého života.

Kol 3,12-21

Bratři! Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpĕlivost. Snášejte se a navzájem si odpouštĕjte, má-li kdo nĕco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštĕjte i vy. A nadto nade všechno mĕjte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k nĕmu jste byli povoláni v jednom tĕle. Buďte za to vdĕční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vdĕčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpĕvy a duchovní písnĕ. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dĕlejte ve jménu Pána Ježíše a skrze nĕho dĕkujte Bohu Otci. Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mĕjte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Dĕti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedráždĕte svoje dĕti, aby neztrácely odvahu.

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákonĕ Pánĕ: "Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvĕceno Pánu!" Přitom chtĕli také podat obĕť, jak je to nařízeno v Zákonĕ Pánĕ: pár hrdliček nebo dvĕ holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémĕ jeden človĕk, jmenoval se Simeon: byl to človĕk spravedlivý a bohabojný, očekával potĕšení Izraele a byl v nĕm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právĕ když rodiče přinesli dítĕ Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uvidĕly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: svĕtlo k osvícení pohanům a k slávĕ tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o nĕm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokynĕ Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značnĕ pokročilého vĕku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právĕ v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítĕti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Pánĕ, vrátili se do Galileje do svého mĕsta Nazareta. Dítĕ rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Čtení z bible na tento den - Jan2, Lukáš2

30. prosince 2017 v 10:51 | dvě TeReziA...

1 Jan 2,12-17


Píšu vám, milé dĕti, protože vám byly odpuštĕny hříchy pro Ježíšovo jméno. Píšu vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládeži, protože jste přemohli zlého ducha. Napsal jsem vám, dĕti, protože jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha. Nemilujte svĕt, ani to, co je ve svĕtĕ. Jestliže nĕkdo miluje svĕt, není v nĕm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve svĕtĕ: žádost tĕla, žádost očí a honosný způsob života, není z Otce, ale ze svĕta. Svĕt však pomíjí a s ním i jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navĕky.

Lk 2,36-40



V tom čase žila prorokynĕ Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značnĕ pokročilého vĕku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právĕ v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítĕti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Pánĕ, vrátili se do Galileje do svého mĕsta Nazareta. Dítĕ rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Čtení z bible na tento den - Jan, Lukáš

29. prosince 2017 v 9:16 | dvě TeReziA...

1 Jan 2,3-11

Milovaní! Že jsme poznali Ježíše, víme podle toho, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v nĕm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v nĕm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on. Milovaní, nepíšu vám o (nĕjakém) novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, (také) nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé svĕtlo už svítí. Kdo tvrdí, že je ve svĕtle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmĕ. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve svĕtle a pro nikoho není pohoršením. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmĕ a žije ve tmĕ: neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.

Lk 2,22-35

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákonĕ Pánĕ: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvĕceno Pánu!' Přitom chtĕli také podat obĕť, jak je to nařízeno v Zákonĕ Pánĕ: pár hrdliček nebo dvĕ holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémĕ jeden človĕk, jmenoval se Simeon: byl to človĕk spravedlivý a bohabojný, očekával potĕšení Izraele a byl v nĕm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právĕ když rodiče přinesli dítĕ Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uvidĕly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: svĕtlo k osvícení pohanům a k slávĕ tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o nĕm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."



Stařeček Simeon dĕťátko chová,
po celý život se na to připravoval.
Z jeho úst chvála Bohu zní
a malé nemluvňátko zas klidnĕ spí.

Svátek sv.Mláďátek + Čtení z bible na tento den

28. prosince 2017 v 12:00 | dvě TeReziA...

Svátek sv. Mláďátek



Den Mláďátek betlémských připomíná Héródovo vraždĕní chlapců ve vĕku do dvou let. V lidové tradici je tento den pokládán za nejnešťastnĕjší v celém roce, kdy se nemá začínat žádné dílo. Tento svátek se zřejmĕ vyvinul na Západĕ a poprvé jej připomíná kalendář severoafrického mĕsta Kartága již roku 505. Ovšem četní církevní otcové velebili mučednictví tĕchto nešťastných dĕtí daleko dříve. Datum svátku zřejmĕ ovlivnila souvislost s vánočními událostmi.

1 Jan 1,5 - 2,2


Milovaní! To je poselství, které jsme slyšeli od Ježíše Krista a vám zvĕstujeme: Bůh je svĕtlo, a tma v nĕm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmĕ, lžeme a naše jednání není ve shodĕ s pravdou. Když však žijeme ve svĕtle, jako on je ve svĕtle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože vĕrnĕ plní, co slíbil, a protože je spravedlivý. Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, dĕláme z nĕho lháře a jeho slovo v nás není. Moje milé dĕti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však nĕkdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obĕtí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého svĕta.

Mt 2,13-18



Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu andĕl Pánĕ a řekl: "Vstaň, vezmi dítĕ i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítĕti pátrat, aby je zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítĕ i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna. Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, velmi i se rozlítil a dal v Betlémĕ i v celém jeho okolí pobít všechny chlapce do dvou let - podle času, který si zevrubnĕ zjistil od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 'V Rámĕ je slyšet hlas, pláč a velké bĕdování: Ráchel oplakává svoje dĕti. Není k utišení - už nejsou.'

Jan Evangelista + Čtení z bible na tento den

27. prosince 2017 v 20:11 | dvě TeReziA...

Svátek sv. Jana


Dnes si připomínáme jednoho slavného nositele tohoto jména, autora čtvrtého evangelia. Jan byl apoštolem a zřejmĕ přežil všechny své druhy. Je také jediným z nich, který zemřel přirozenou smrtí. Ovšem ani jemu se nevyhnulo pronásledování a mnohokrát se ocitl v ohrožení života. Jan byl synem Zebedea a Salome a pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera. Jeho bratrem byl Jakub Starší, také apoštol. Před svým povoláním Ježíšem za učedníka si Jan vydĕlával na živobytí jako rybář. Jan byl také nazýván "miláček Pánĕ", protože mu Ježíš mnohokrát dával přednost před ostatními. V evangeliích se říká, že Jan vroucnĕ miloval svého Pána a byl jím stejnĕ milován. Také s Petrem pojilo rybáře Jana od Genezaretského jezera hluboké přátelství, které spočívalo snad v jejich podobném původu.
Podle církevní tradice přišel Jan kolem roku 69 do Efesu. V roce 95 byl prý zatčen, ale v zajetí nezemřel. Podle legendy byl prý strašlivĕ mučen a nakonec vhozen do kotle s vřelým olejem. Olej se však prý zmĕnil v občerstvující lázeň, z níž vystoupil Jan nezlomen, ba ještĕ posílen. Zpráva o zázraku se rychle rozšířila a císař Domitianus se jí tak zalekl, že Jana radĕji propustil a poslal do vyhnanství na ostrov Pátmos. Tam napsal Jan svou slavnou Apokalypsu. Když zemřel krutovládce Domitianus, vrátil se apoštol opĕt do Efesu, aby tam napsal své evangelium, v pořadí čtvrté (Marek, Matouš, Lukáš, Jan). Okolo roku 101 zemřel Jan ve vysokém stáří v Efesu. O tom, kde byl pohřben nebo kde zůstaly jeho ostatky, není nic spolehlivého známo. Nĕkteré prameny uvádĕjí, že byl pohřben na pahorku u Efesu (Turecko).
Jan vždycky patřil k velice oblíbeným svĕtcům.
Patron: teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, sedlářů, výrobců zrcadel, rytců, svíčkářů a košíkářů. Je také patronem přátelství a pomáhá proti otravám, spáleninám, bolestem nohou a padoucnici.
Atributy: Jan je znázorňován buď jako stařec (spíše ve východním umĕní), nebo jako mladý muž (v západním umĕní).
Symbolem sv. Jana je orel, nĕkterá jeho vyobrazení mají orlí hlavu nebo křídla. Tento symbol mu byl připsán pro jeho vysokou teologii na začátku evangelia.
Dalším jeho atributem je číše s vínem. Ta odkazuje na legendu, podle které mu byla podána číše s otráveným vínem. Jan ji požehnal a poté vypil, avšak jed neúčinkoval. Proto se v den svátku sv. Jana tradičnĕ svĕtí víno.
Nejslavnĕjším a nejznámĕjším obyčejem o svátku sv. Jana je svĕcení Janova vína, zvaného také Janova láska. Tento zvyk se udržuje především ve vinařských oblastech. Po požehnání podává knĕz vĕřícím kalich s posvĕceným vínem a říká: "Napij se lásky svatého Jana ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého."

1 Jan 1,1-4


Milovaní! O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima vidĕli, bedlivĕ pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svĕdčíme a zvĕstujeme vám. Život se zjevil, a my jsme ho vidĕli, Život vĕčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme tedy vidĕli a slyšeli, zvĕstujeme i vám, abyste i vy mĕli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.

Jan 20,2-8


Prvního dne v týdnu bĕžela Marie Magdalská k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba bĕželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a dobĕhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a vidĕl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a vidĕl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšovĕ hlavĕ, neležela u tĕch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místĕ. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hro-bu první, vidĕl a uvĕřil.

Nedělní čtení - hřivny

19. listopadu 2017 v 0:19 | dvě tereziA

33. nedĕle v mezidobí - cyklus A

Př 31,10-13.19-20.30-31


Řádnou ženu, kdo ji najde? Vĕtší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospĕch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámĕ nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtĕžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.
ŽALM 128
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, - kdo kráčí po jeho cestách. - Budeš jísti z výtĕžku svých rukou, - bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva - uvnitř tvého domu. - Tvoji synové jako výhonky oliv - kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, - který se bojí Hospodina. - Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, - abys vidĕl štĕstí Jeruzaléma - po všechny dny svého života.
1 Sol 5,1-6
Co se týká času a chvíle příchodu Pánĕ, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Pánĕ přijde jako zlodĕj v noci. Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na nĕ znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na tĕhotnou ženu. Nebudou moci uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmĕ, že by vás ten den překvapil jako zlodĕj. Vy všichni jste přece synové svĕtla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi právo! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdĕlí a střízliví.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden človĕk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svĕřil jim svůj majetek. Jednomu dal pĕt hřiven, druhému dvĕ a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pĕt hřiven, hned šel, podnikavĕ jich využil a vyzískal pĕt dalších. Stejnĕ i ten, který dostal dvĕ, vyzískal dvĕ další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší dobĕ se pán tĕch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pĕt hřiven, přinesl s sebou pĕt dalších a řekl: 'Pane, pĕt hřiven jsi mi svĕřil, hle - dalších pĕt jsem vydĕlal.' Pán mu řekl: 'Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil i ten, který dostal dvĕ hřivny, a řekl: 'Pane, dvĕ hřivny jsi mi svĕřil, hle - další dvĕ jsem vydĕlal.' Pán mu řekl: 'Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý človĕk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Mĕl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpovĕdĕl: 'Služebníku špatný a líný! Vĕdĕl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Mĕl jsi tedy moje peníze uložit u smĕnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezmĕte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípĕní zubů.'"

Čtení z bible na tento den

18. listopadu 2017 v 10:48 | dvě tereziA
SOBOTA 18.11. Posvĕcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31

Ale důstojník vĕřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, vĕtšina se rozhodla plout odtud dále, dostat se - bude-li to možné - do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétĕ, otevřený k jihozápadu a severozápadu. Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj zámĕr. Zvedli kotvu a pluli tĕsnĕ podél Kréty. Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet. Když jsme se dostali do závĕtří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu. Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtĕjí spustit kotvy také z přídi, řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: "Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy nadĕji na záchranu."

Mt 14,22-33

Hned nato přimĕl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotĕ modlil. Když nastal večer, byl tam sám.
Loď byla daleko od zemĕ a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.
K ránu šel k nim, kráčeje po moři.
Když ho učedníci uvidĕli kráčet po moři, vydĕsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem.
Ježíš na nĕ hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
Petr mu odpovĕdĕl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobĕ po vodách!"
A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.
Ale když vidĕl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!"
Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malovĕrný, proč jsi pochyboval?"
Když vstoupili na loď, vítr se utišil.

Ti, kdo byli na lodi, klanĕli se mu a říkali: "Jistĕ jsi Boží Syn."

Čtení z bible na tento den - Mdr, Lukáš

17. listopadu 2017 v 17:47 | dvě tereziA

Mdr 13,1-9


Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří nemĕli znalost Boha a z toho, co vidĕli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali umĕlce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvĕzd nebo mohutnou vodu nebo nebeská svĕtla za bohy, vládce svĕta. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, mĕli poznat, oč je krásnĕjší jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, mĕli z toho pochopit, oč je silnĕjší jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele. Avšak ti zasluhují jen malou výtku, vždyť snad jenom bloudí, když hledají Boha v touze ho najít. Vždyť se obírají jeho činy a snaží se je proniknout, ale dávají se strhnout zdáním, protože už to, co vidí, je krásné. Avšak ani ti nejsou bez omluvy. Přece když mohli tolik poznat, že dovedli prozkoumat svĕt, jak to, že přitom tím spíše nenašli jeho Pána?

Lk 17,26-37

Ježíš řekl svým učedníkům: "Jako bylo v dobĕ Noemovĕ, tak tomu bude v dobĕ Syna človĕka: jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a zahubila všechny. Podobnĕ se stalo v dobĕ Lotovĕ: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavĕli; ale ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe spadl oheň a síra a zahubilo to všechny. Právĕ tak to bude v den, kdy se zjeví Syn človĕka. Kdo bude v ten den na střeše a své vĕci bude mít v domĕ, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejnĕ tak, kdo bude na poli, ať se nevrací nazpĕt! Pamatujte na Lotovu ženu! Kdo si bude hledĕt život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho. Říkám vám: Té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvĕ ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána." Zeptali se ho: "Kde, Pane?" Odpovĕdĕl jim: "Kde bude tĕlo, tam se slétnou i supi."

Svatá Alžběta Uherská Durynská

17. listopadu 2017 v 10:19 | dvě tereziA

Svatá Alžběta Uherská

Alžběta Uherská byla dcerou krále Ondřeje II. Uherského a žila v první polovině 13.století v Německu.

Pozdější landkraběnka durynská Alžběta byla dcerou uherského krále Ondřeje II. a narodila v roce 1207. Již ve čtyřech letech ji otec zasnoubil s jedenáctiletým synem landkraběte durynského Ludvíkem. Když dosáhla Alžběta 14 let, konala se okázalá svatba. Po ní se stal takřka zázrak, neboť oba manželé žili až do své smrti šťastným manželským životem, což se u takto smluvených sňatků nestávalo. Bohužel, spokojené rodině nepřál osud. Během několika let přivedla Alžběta na svět tři děti, ale poslední již svého otce nikdy nespatřilo: Ludvík totiž zemřel 11. září 1227 na počátku křížové výpravy, kterou vedl císař Fridrich II.
Nešťastná Alžběta vždy pomáhala všem, kteří to potřebovali, a po smrti svého manžela hledala v této činnosti stále větší útěchu. Sama navštěvovala chudinské čtvrti a rozdávala plné hrsti peněz i jídla. Jenomže v Durynsku převzal moc její švagr Jindřich Raspe a ihned Alžbětě nařídil, ať si vybere: buď se přizpůsobí životu vyšší šlechty a nebude navštěvovat podivná individua, nebo přijde o všechen vdovský majetek. Alžběta již byla plně zapojena do své charitativní práce, a tak se bez rozmýšlení rozhodla pro druhou možnost. Tehdy ji vyhnali z hradu a vzali jí majetek i děti. Po nějakém čase sice podle práva část peněz získala zpět, ale ztrátu dětí nemohlo nahradit nic. Z peněz, které se jí vrátily, založila mladá vdova v Marburgu (Hesensko) nemocnici, v níž sama ošetřovala nemocné, které nechtěli nikde přijmout. Aby se oprostila od všech svodů světa, vstoupila Alžběta roku 1228 do františkánského řádu. Její život byl plný utrpení a běd. Posluhovala těm nejvíce nemocným a sama mnohokrát onemocněla. Zemřela nakonec 17. listopadu v roce 1231 a za dva dny byla pohřbena u své nemocnice sv. Františka v Marburgu. Již v roce 1235 ji papež Řehoř IX. svatořečil.
Úcta ke svaté Alžbětě Durynské je i dnes obrovská. Lidé si na ní cení především toho, že ačkoliv mohla zvolit jednoduchou a blahobytnou cestu životem, opustila bohatství, moc a slávu a rozhodla se pro cestu plnou utrpení, odříkání a chudoby. Myšlenku chudoby, kterou razil právě v té době František z Assisi, prosazovala Alžběta tak radikálně, jako sotva kdo po ní.




Patron:
světlušek (ve skautu), zdravotních sester, pekařů, bezdomovců, nevinně pronásledovaných, sirotků, vdov
Atributy:

almužna, džbán, chléb, chudí, koruna, koš, nohy (umývá chudým), oděv knížecí i prostý, růže, ryby v míse, žebrák

Čtení z bible na týden - Mdr, Lukáš

16. listopadu 2017 v 22:52 | dvě tereziA
PONDĔLĺ 13.11. Památka sv. Anežky České
Mdr 1,1-7

Milujte spravedlnost, vládcové zemĕ, správnĕ smýšlejte o Pánu a hledejte ho upřímným srdcem. Tĕm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt, zjevuje se tĕm, kdo v nĕho vĕří. Zvrácené myšlenky však od Boha oddĕlují, všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců. Do zlovolné duše nevchází moudrost, nesídlí v tĕle oddaném hříchu. Svatý duch káznĕ utíká před lstí, uniká nerozvážným myšlenkám, odchází, když se blíží nepravost. Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi, ale nenechá bez trestu tupitele, který se provinil slovy, protože Bůh je svĕdkem jeho ledví, pravdivým pozorovatelem jeho srdce a posluchačem jeho řečí. Duch Pánĕ naplňuje svĕt a ten, který vše obsahuje, ví o všem, co se mluví.
Lk 17,1-6

Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale bĕda tomu, od koho pocházejí! Bylo by pro nĕho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl ke hříchu jednoho z tĕchto nepatrných. Dejte si pozor! Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a bude-li toho litovat, odpusť mu! A když se proti tobĕ prohřeší sedmkrát za den a sedmkrát se na tebe obrátí a řekne: `Je mi to líto', odpusť mu!" Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!" Pán řekl: "Kdybyste mĕli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás."

ÚTERÝ 14.11.
Mdr 2,23 - 3,9
Bůh stvořil človĕka k nesmrtelnosti, udĕlal ho jako obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svĕt, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci. Duše spravedlivých však jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštĕstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich nadĕje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá obĕť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odmĕnĕni, zazáří, jako jiskry probĕhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navĕky králem. Ti, kdo v nĕj doufali, poznají pravdu, kdo byli vĕrní, setrvají u nĕho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.
Lk 17,7-10
Pán řekl: "Když nĕkdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: `Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: `Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mĕ, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Dĕkuje snad tomu služebníkovi, že udĕlal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až udĕláte všechno, co vám bylo přikázáno, řeknĕte: `Jsme jenom služebníci. Udĕlali jsme, co jsme byli povinni udĕlat.'"

STŘEDA 15.11.
Mdr 6,1-11
Slyšte, králové, a buďte rozumní, poučte se, vládcové dalekých krajin! Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu, kteří se pyšníte množstvím národů! Od Pána jste dostali moc, od Nejvyššího vládu. On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly, protože jste nevládli správnĕ, nezachovávali jste zákon, nechovali jste se podle Boží vůle, ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti. (Pán) na vás přijde strašnĕ a rychle, ponĕvadž držitele moci stihne neúprosný soud. Malému se totiž odpustí z milosrdenství, s velkou přísností však budou trestáni mocní. Svrchovaný vládce se nikoho nebojí, neohlíží se na moc, protože on stvořil malého i velkého, o všechny se stará stejnĕ, ale mocné očekává přísná zkouška. Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatĕ střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnĕní. Buďte tedy žádostiví mých slov, mĕjte po nich touhu, a poučí vás.
Lk 17,11-19
Když na cestĕ do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí a přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uvidĕl, řekl jim: "Jdĕte a ukažte se knĕžím." A jak odcházeli, byli očištĕni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a dĕkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištĕno deset? Kde je tĕch devĕt? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tĕ zachránila."

ČTVRTEK 16.11.
Mdr 7,22 - 8,1
V moudrosti je duch myslící, svatý, jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný, hbitý, pronikající, neposkvrnĕný, jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý, nezkrotitelný, blahodárný, naklonĕný lidem, stálý, neklamný, bezstarostný, všemohoucí, nade vším bdící, pronikající všechny duchy myslící, čisté a nejjemnĕjší. Neboť moudrost je pohyblivĕjší než každý pohyb, svou čistotou všechno proniká a prostupuje. Ona je výdech Boží moci, čirý výron slávy Všemohoucího, protože nic poskvrnĕného se do ní nedostane, neboť je odlesk vĕčného svĕtla, neposkvrnĕné zrcadlo Boží činnosti a obraz jeho dobroty. Ačkoli je jedna, všechno může, i když v sobĕ zůstává, všechno obnovuje, v průbĕhu vĕků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky. Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. Ona je totiž krásnĕjší než slunce a nad všechna seskupení hvĕzd, srovnána se svĕtlem vítĕzí nad ním, neboť po svĕtle následuje noc, ale zlo nic nezmůže proti moudrosti, která se mocnĕ rozpíná od jednoho konce svĕta k druhému a všemu vládne s dokonalostí.
Lk 17,20-25

Když se farizeové zeptali Ježíše, kdy přijde Boží království, odpovĕdĕl jim: "Boží království nepřichází tak, že by se to dalo pozorovat. Ani se nedá říci: `Hle, tady je!' nebo `tam je!' Neboť Boží království je mezi vámi." Učedníkům pak řekl: "Přijdou dny, kdy byste rádi vidĕli aspoň jeden ze dnů Syna človĕka, ale neuvidíte ho. Budou vám říkat: `Hle, tady je!', `hle, tam!' Neodcházejte a nebĕhejte za nimi! Neboť jako blesk, když vyšlehne, zazáří od jednoho konce nebe až k druhému, tak to bude i se Synem človĕka v jeho den. Napřed však musí mnoho vytrpĕt a od tohoto pokolení být zavržen."

Čtení z bible - Lukáš

10. listopadu 2017 v 10:59 | dvě tereziA

Lk 16,1-8


Ježíš řekl svým učedníkům: "Byl jeden bohatý človĕk a ten mĕl správce, kterého obvinili, že prý zpronevĕřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: `Co to o tobĕ slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' Správce si řekl: `Co si počnu, když mĕ můj pán zbavuje správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Už vím, co udĕlám, aby mĕ (lidé) přijali k sobĕ do domu, až budu zbaven správcovství.' Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: `Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpovĕdĕl: `Sto vĕder oleje.' Řekl mu: `Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: `Kolik ty jsi dlužen?' Odpovĕdĕl: `Sto korců pšenice.' Řekl mu: `Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravĕ. Synové tohoto svĕta jsou totiž k sobĕ navzájem prozíravĕjší než synové svĕtla."

Lev I. Veliký

10. listopadu 2017 v 10:44 | dvě tereziA

Lev I. Veliký

Lev I. Veliký se narodil kolem roku 400 v Toskáně (Toscana), v Itálii. O jeho dětství a mládí nevíme nic určitého. Jisté je, že se stal arcijáhnem papeže Celestina. Papežem byl zvolen v roce 440. Ihned na počátku své vlády provedl podstatnou reformu papežství. Odosobnil papežský úřad a zdůraznil jej čistě jako dědictví sv. Petra. Potom se zaměřil na obranu církevních práv a boj proti různým bludařským sektám. Ve svých spisech i při všech teologických jednáních obhajoval učení, že v Ježíši Kristu jsou obě přirozenosti - lidská i božská. Východní církev viděla v Božím Synu pouze přirozenost božskou a nechtěla od svého názoru ustoupit. Tehdy je Lev dost nediplomaticky označil za lupiče.
Důležitou roli Lev sehrál při obraně města Říma. Divoké hunské hordy totiž vpadly roku 452 do Itálie. Tehdy naopak prokázal Lev I. obrovskou diplomatickou a mravní vůli i nadlidskou statečnost. Útok barbarů byl strašlivý a ničivý. Všude, kam vtrhli, zůstala za nimi jen spálená země a zmar. Jednoho dne stanulo vojsko před branami města Říma. Lev vyšel z hradeb a šel osobně naproti hunskému vojevůdci Attilovi. Oba muži se setkali v Mantově. Lvova výřečnost musela být úžasná, neboť se mu podařilo tento evropský "bič boží" od Říma odvrátit. Lev se tak nesmazatelně zapsal do dějin, protože Hunové by "Věčné město" zcela jistě strašlivě vyplenili a snad i zničili. O tři roky později stáli před branami města noví dobyvatelé. Tentokrát to byli Vandalové, ale na ně již neplatil ani Lev, ani jeho charisma. Vandalové, věrni svému jménu, město dobyli a hlavně tvrdě vyplenili. Ve chvíli nejvyššího ohrožení však Lev přeci jen opět zasáhl a dojednal za obrovské výkupné, že vojáci ušetřili životy římských občanů a město nezapálili, i když to měli původně v úmyslu. Těmito událostmi se stal ze Lva hrdina a absolutně nejvýznačnější osobnost té doby.

Slavný papež zemřel 10. listopadu 461 v Římě a jako první z papežů byl pochován v předsíni konstantinské baziliky sv. Petra. Papež Sergius I. vyzvedl roku 688 jeho ostatky a přenesl je na oltář, který byl Lvovi zasvěcen.

Čtení z bible-Ezechiel+Jan

9. listopadu 2017 v 11:08 | dvě tereziA

Ez 47,1-2.8-9.12


Andĕl mĕ zavedl ke vchodu do chrámu, a hle - pod chrámovým prahem prýštila voda smĕrem na východ - na východ totiž bylo chrámové průčelí - voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mĕ vyvedl severní branou a venku mĕ vedl až k vnĕjší brá-nĕ smĕřující na východ, a hle - voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: "Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouštĕ a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřesta-ne jeho ovoce; každý mĕsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatynĕ: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí."


1 Kor 3,9c-11.16-17


(Bratři!) Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

Jan 2,13-22

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámĕ zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i smĕnárníky, jak tam sedí. Tu si udĕlal zprovazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, smĕnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jdĕte s tím odtud! Nedĕlejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomnĕli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mĕ stravuje.' Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dĕlat?" Ježíš jim odpovĕdĕl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!" Tu židé řekli: "Tento chrám se stavĕl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?" On však to řekl o chrámu svého tĕla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvĕdomili si jeho učedníci, co tím chtĕl říci, a uvĕřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Martin de Porres

3. listopadu 2017 v 11:28 | dvě tereziA

Martin de Porres

narodil se v 16.století jako syn španělského šlechtice a černošky v Limě, hlavním městě Peru.
To předznamenalo celý jeho život. Barva kůže mu přinášela jenom utrpení a nadávky.
V útlém mládí vstoupil do dominikánského řádu a jako laický bratr v něm prožil celý život. Byl neobyčejně zručný, a tak v klášteře pracoval jako holič a zemědělský dělník. Od dětství se zabýval také studiem bylin, stal se z něho velice nadaný ranhojič a ošetřovatel. Všechno, co měl, rozdal a sám si neponechal zhola nic.
Kvůli tomu, že byl mulatem, poznal již od dětství, jak chutná rasismus a další formy násilí a nesnášenlivosti. To jej nikterak neničilo, ale naopak vyzbrojilo. Dokázal totiž řešit všechny spory, problémy a nespravedlnosti s takovou dávkou taktu a citu, že zakrátko v tomto směru neměl konkurenta.
Patron: sociální spravedlnosti a rasové snášenlivosti a tolerance.
Atributy: koště, pes

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

2. listopadu 2017 v 10:15 | dvě tereziA

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

2 Mak 12,43-46
Čtení z druhé knihy Makabejské
Juda, kníže Izraele, uspořádal sbírku dva tisíce drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána obĕť za hřích. To bylo jistĕ dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. Kdyby totiž nevĕřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a smĕšné modlit se za mrtvé. Nadto myslil na nádhernou odmĕnu, která je uchována tĕm, kdo zesnuli ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou obĕť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.

Řím 5,5-11
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům
Bratři! Nadĕje neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještĕ byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná, že se nĕkdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještĕ byli hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachránĕni skrze nĕho od (Božího) hnĕvu teď, když jsme ospravedlnĕni jeho krví. Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v dobĕ, kdy jsme s ním byli ještĕ znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachránĕni jeho životem. Ba ještĕ více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze nĕho se nám nyní dostalo usmíření.
Lk 23,33.39-43

Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici.
Jeden z tĕch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivĕ: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudĕlal nic zlého."
A dodal: "Ježíši, pamatuj na mĕ, až přijdeš do svého království." Odpovĕdĕl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."

Slavnost Všech svatých

1. listopadu 2017 v 20:54 | dvě tereziA

1.11.

Slavnost Všech svatých



Zj 7,2-4.9-14

Zjevení apoštola Jana


Já, Jan, vidĕl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný andĕl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři andĕly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!"
A uslyšel jsem, kolik bylo tĕch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Potom se podívám, a hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odĕní bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vdĕčíme našemu Bohu, který sedí na trůnĕ, a Beránkovi!" Všichni andĕlé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klanĕli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na vĕčné vĕky! Amen."
Tu na mĕ promluvil jeden ze starců a zeptal se mĕ: "Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?" Odpovĕdĕl jsem mu: "Můj pane, to víš ty."
Řekl mi: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do bĕla vyprali v Beránkovĕ krvi."


1 Jan 3,1-3

první list apoštola Jana


Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dĕtmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svĕt nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží dĕti. Ale čím budeme, není ještĕ zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidĕt tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto nadĕji v nĕho, uchovává se čistý, jako on je čistý.

Mt 5,1-12


Když Ježíš uvidĕl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k nĕmu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potĕšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dĕdictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidĕt Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mnĕ tupit, pronásledovat a vylhanĕ vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odmĕnu."

Martin Luther

31. října 2017 v 13:58 | dvě tereziA

Matin Luther a začátek reformace

31.října 1517 zveřejnil Martin Luther svých 95 tezí.
Dnes slaví protestanti Den reformace. Martin Luther totiž origináním zůsobem zveřejnil svych 95 tezí k disputaci: přibil je na dveře chrámu ve Wittenbergu. K disputaci se sice nikdo nepřihlásil, ale díky vynálezu knihtisku se jeho názory rošířily po celé Evropě a vyvolaly velké reformní hnutí.

Marcel Callo

31. října 2017 v 13:06 | dvě tereziA

blahoslavený Marcel Callo

žil v první polovině 20,století. Zapojil se do skupiny Křesťanské dělnické mládeže ve Francii. Za druhé světové války jel dobrovolně na nucené práce do Německa. Založil skupinu Katolická akce, v dubnu 1944 byl zatčen gestapem kvůli své víře a převezen do rakouského koncetračního tábora v Mauthausenu, kde byl utýrán k smrti.

Narcis

29. října 2017 v 8:27 | dvě tereziA

Biskup Narcis

žil ve druhém století. Oblíbený kněz, který skončil ve vyhnanství.
Jeho dlouhý život byl naplněn láskou k bližním.
Atributy: džbán, biskup, anděl, pastýřská berla

Narcis je jméno řeckého původu, podle řeckého mýtu byl Narcis pohledný jinoch, jenž jednou ve vodě spatřil svůj obraz a vzplanul k sobě vášnivou láskou.

Šimon a Juda

28. října 2017 v 10:39 | dvě tereziA

Šimon a Juda


Šimon Horlivec, Kananejský, Zelóta
jeden ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista, mučedník.
Patron: barvířů, koželuhů, řezbářů, tkalců
Atributy: pila, člun, kniha, krátký meč nebo sekera
Jan 14,22; Lk 6,13; Sk 1,13


Juda Tadeáš, Jakubův
jeden ze dvanácti učedníků, apoštol a mučedník, zemřel v prvním století v Persii.
Patron: tĕch, kteří se ocitají v krizové situaci (tĕžká nouze, zoufalství)
Atributy: meč, kopí nebo halapartna, loďka, kniha nebo svitek
Lk 6,13; Sk 1,13; Mt 10,3; Mk 3,18

Nedělní čtení - Matouš

10. září 2017 v 11:17 | dvě TeReziA

Matouš 18: 15-20


Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší proti tobĕ, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještĕ jednoho nebo dva, aby 'každá výpovĕď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svĕdků'. Když je však neposlechne, povĕz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opĕt vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv vĕci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromáždĕni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

BIBLE KRALICKÁ


Zhřešil-li by pak proti tobĕ bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobĕ ještĕ jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svĕdků stálo každé slovo.
Pakliť by jich neuposlechl, povĕz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobĕ jako pohan a publikán.
Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
Opĕt pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou vĕc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.

Mikuláš z Tolentina

10. září 2017 v 10:55 | dvě TeReziA

Mikuláš z Tolentina

Narodil se v polovině 13.století v Itálii. Byl to augustiniánský kněz a lidový kazatel. Věnoval se chudým a nemocným. Jeho přímluva způsobila nejedno zázračné uzdravení. Před smrtí prý řekl: "Ničeho si nejsem vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán."
Patron chudých a nemocných, přímluvce trpících v očistci.
Atributy: anděl, augustiniánský hábit, hvězda, kniha, kříž, almužna.

Karel Spinola

10. září 2017 v 10:53 | dvě TeReziA

Karel Spinola

byl jezuitský kněz a mučedník. Narodil se ve druhé polovině 16.století pravděpodobně v Praze. Jeho otec byl Ital a matka česká šlechtična, kteří žili na dvoře císaře Rudolfa II. Karel toužil odjet do cizích zemí a obracet pohany na křesťanskou víru. Nakonec odjel Karel Spinola do Japonska, kde zemřel mučednickou smrtí 10.září roku 1622 spolu se svými druhy.

Ježíš a Kříž

3. září 2017 v 9:37 | dvě TeReziA
Mt 16,21-27
Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpĕt od starších, veleknĕží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!" On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mĕ, neboť nemáš na mysli vĕci božské, ale lidské!" Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mĕ! Neboť kdo by chtĕl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospĕje človĕku, když získá celý svĕt, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá človĕk náhradu za svou duši? Syn človĕka přijde ve slávĕ svého Otce se svými andĕly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."
BIBLE KRALICKÁ
A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpĕti od starších a předních knĕží {biskupů} a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
I odved ho Petr, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nikoli nestanese tobĕ toho.
Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdi za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš tĕch vĕcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské.
Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
Nebo kdož by chtĕl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
Nebo co jest platno človĕku, by všecken svĕt získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá človĕk odmĕnu za duši svou?
Syn zajisté človĕka přijde v slávĕ Otce svého s andĕly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.

Podobenství o hřivnách

2. září 2017 v 10:50 | dvě TeReziA

Matouš 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden človĕk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svĕřil jim svůj majetek. Jednomu dal pĕt hřiven, druhému dvĕ a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pĕt hřiven, hned šel, (podnikavĕ) jich využil a vyzískal pĕt dalších. Stejnĕ i ten, který dostal dvĕ, vyzískal dvĕ další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi (jámu) a peníze svého pána ukryl. Po delší dobĕ se pán tĕch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pĕt hřiven, přinesl s sebou pĕt dalších a řekl: "Pane, pĕt hřiven jsi mi svĕřil, hle - dalších pĕt jsem vydĕlal." Pán mu řekl: "Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem." Přistoupil i ten, který dostal dvĕ hřivny, a řekl: "Pane, dvĕ hřivny jsi mi svĕřil, hle - další dvĕ jsem vydĕlal." Pán mu řekl: "Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem." Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: "Pane, vím, že jsi tvrdý človĕk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal: Mĕl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří." Pán mu odpovĕdĕl: "Služebníku špatný a líný! Vĕdĕl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Mĕl jsi tedy moje peníze uložit u smĕnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezmĕte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípĕní zubů."

BIBLE KRALICKÁ


I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu.
Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.
Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě.
Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.
Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet.
A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi.
Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal.
I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.
A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal.
Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem.
Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
(Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.)
A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Podobenství o deseti pannách

1. září 2017 v 18:14 | dvě TeReziA

Podobenství o deseti pannách

Matouš 25: 1-13

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
Pĕt z nich bylo pošetilých a pĕt rozumných.
Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.
Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.
Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.
Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jdĕte mu naproti!'
Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
Tu řekly ty pošetilé rozumným: 'Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!'
Ale rozumné odpovĕdĕly: 'Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jdĕte radĕji ke kupcům a kupte si!'
Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: 'Pane, pane, otevři nám!'
Ale on odpovĕdĕl: 'Amen, pravím vám, neznám vás.'
Bdĕte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

BIBLE KRALICKÁ


Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi.
Pĕt pak z nich bylo opatrných, a pĕt bláznivých.
Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly.
O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjdĕte proti nĕmu.
Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své.
Bláznivé pak opatrným řekly: Udĕlte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou.
I odpovĕdĕly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jdĕte radĕji k prodavačům, a kupte sobĕ.
A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.
Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.
A on odpovĕdĕv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.
Bdĕtež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn človĕka přijde.

Svatý Jiljí

1. září 2017 v 10:22 | dvě TeReziA

Svatý Jiljí

žil ve druhé polovině 7.století. Narodil se v Athénách v Řecku. Jeden ze čtrnácti svatých pomocníků. Přicházelo za ním mnoho poutníků. Jiljí žil jako poustevník v jeskyni. Krmil se mlékem divoké laně. Jednou král na lovu vystřelil na laň a omylem postřelil Jiljího. Král si poustevníka oblíbil a nechal tam postavit klášter.
Atributy: laň, jelen
Patron: pomáhá při nemocech - rakovina, epilepsie, duševní choroby, ženská neplodnost, noční múry
Pranostiky:
Svatý Jiljí slunce mírní.
Svatý Jiljí oráč je pilný.
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové po celý podzim se ukazuje.

Ježíš a parusie

31. srpna 2017 v 12:22 | dvě TeReziA

Matouš 24: 42-51


Bdĕte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
Uvažte přece: Kdyby hospodář vĕdĕl, v kterou noční dobu přijde zlodĕj, bdĕl by a zabránil by mu vloupat se do domu.
Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn človĕka přijde v hodinu, kdy se nenadĕjete.
Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je vĕrný a rozumný?
Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Když si však špatný služebník řekne: 'Můj pán nejde,'
a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,
tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,
vyžene ho a vykáže mu údĕl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípĕní zubů.

BIBLE KRALICKÁ


Bdĕtež tedy, ponĕvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.
Toto pak vĕzte, že byť vĕdĕl hospodář, v které by bdĕní zlodĕj mĕl přijíti, bdĕl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.
Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadĕjete, Syn človĕka přijde.
Kdož tedy jest ten služebník vĕrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas?
Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí.
Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.
Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti,
I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci:
Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenadĕje, a v hodinu, v kterouž neví.
I oddĕlíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Svatý Rajmund

31. srpna 2017 v 9:34 | dvě TeReziA

Svatý Rajmund

žil v první polovině 13.století. Pocházel ze šlechtického rodu v Katalánsku. Měl vřelý vztah k Panně Marii. Stal se knězem a vykupoval lidi z otroctví. Jednou, když neměl dostatek peněz, nabídl sám sebe jako rukojmí, a strávil v krutém vězení několik měsíců.
Patron těhotných žen a nenarozených dětí, nevinně obžalovaných a vězněných.
Atributy: černoch, mnich v bílém hábitu, otrok se zámkem na ústech.

Ježíš a farizeové: obílené hroby

30. srpna 2017 v 10:33 | dvě TeReziA

Matouš 23: 23-28


Bĕda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákonĕ důležitĕjší: právo, milosrdenství a vĕrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!
Bĕda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti.
Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnĕjšek.
Bĕda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pĕknĕ, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.
Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.

BIBLE KRALICKÁ


Bĕda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což tĕžšího jest v zákonĕ, soud a milosrdenství a vĕrnost. Tyto vĕci mĕli jste činiti a onĕch neopouštĕti.
Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velbouda pak požíráte.
Bĕda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a misy, a vnitř plné jsou loupeže a nestředmosti.
Farizei slepče, vyčisť prvé to, což vnitř jest v konvi a v mise, aby i to, což jest zevnitř, bylo čisto.
Bĕda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž sic zdadí se zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.
Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti.

Svatý Fiakr

30. srpna 2017 v 8:56 | dvě TeReziA

Svatý Fiakr

žil v 7.století blízko Paříže. Narodil se v Irsku. Legendy vypráví, že z kousku lesa vytvořil nádhernou kvetoucí zahradu, pouze dotykem své hole. Svatý Fiakr se svými druhy bydlel v malém klášteře, pečoval o chudé a uzdravoval nemocné.
Podle něj se začalo drožkám říkat fiakr.
Patron zahradníků, obchodníků s květinami, kovářů.
Atributy: lopata, rýč, věnec růží.

Jan Křtitel a Salome

29. srpna 2017 v 21:36 | dvě TeReziA

Marek 6: 17-29

Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,
a Jan mu vytýkal: "Není dovoleno, abys mĕl manželku svého bratra!"
Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
Herodes se totiž Jana bál, neboť vĕdĕl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i tĕm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mĕ, oč chceš, a já ti to dám."
Zavázal se jí přísahou: "Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království."
Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpovĕdĕla: "O hlavu Jana Křtitele."
Dcera spĕchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele."
Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtĕl ji odmítnout.
Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři
a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tĕlo a uložili je do hrobu.

BIBLE KRALICKÁ


Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobĕ míti manželky bratra svého.
Herodias pak lest skládala proti nĕmu, a chtĕla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
Nebo Heródes ostýchal se Jana, vĕda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
Když pak přišel den příhodný, v nĕmž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král dĕvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobĕ, by pak bylo až do polovice království mého.
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
A všedši hned s chvátaním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtĕl jí oslyšeti.
Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji dĕvečce, a dĕvečka dala ji mateři své.
Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tĕlo jeho, a pochovali je v hrobĕ.

Umučení Jana Křtitele

29. srpna 2017 v 18:18 | dvě TeReziA

Umučení svatého Jana Křtitele

Mt 14, 1-12
Mk 6, 17-29
Josef Flavius (tvrz Macherus, kde měl královský palác Herodes Antipas)
Jan Křtitel byl synem Zachariáše a Alžběty, tety panny Marie. Byl to prorok, "hlas volající na poušti". Ohlašoval příchod Mesiáše a vyzýval k pokání. Herodovi vyčítal jeho nemravný život a chtěl po něm nápravu. Herodes měl přesto Jana celkem rád, ale dal ho uvěznit. Herodova manželka Herodiana pomoci lsti a své dcery Salome dosáhla toho, že byl Jan Křtitel popraven stětím.

Rút - žena ze Starého zákona

25. srpna 2017 v 11:10 | dvě TeReziA
Rút 1: 8-18
Rút byla jedna mladá žena, která se náhle vdovou stala.
Svou tchýni velice milovala, byla k ní dobrá a laskavá.
Nový domov k příbuzným hledat jdou, spolu snad hlady neumřou.

Rút 1: 8-18
vybídla cestou Noemi obĕ své snachy: "Jdĕte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mnĕ.
Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domĕ svého muže." A políbila je. Rozplakaly se hlasitĕ
a namítaly jí: " Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu."
Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještĕ zrodit syny, aby se stali vašimi muži?
Vraťte se, mé dcery, jdĕte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještĕ nadĕji, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny,
čekaly byste proto, až by dospĕli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj údĕl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka."
Tu se rozplakaly ještĕ hlasitĕji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla.
Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!"
Ale Rút jí odvĕtila: "Nenaléhej na mne, abych tĕ opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udĕlá, co chce! Rozdĕlí nás od sebe jen smrt."
Když Noemi vidĕla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

Rút 2: 2-23
Rút musí tvrdĕ pracovat,
aby s matkou nemĕly hlad.
Sbírá pšeničné klasy,
snad přijdou lepší časy.

Rút 2: 2-23
Moábská Rút řekla Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za nĕkým, u koho dojdu příznĕ." Noemi jí odpovĕdĕla: "Jdi, má dcero."
Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.
Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: "Hospodin s vámi." Odpovĕdĕli: "Hospodin ti žehnej."
Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: "Čí je to dívka?"
Služebník, který dozíral na žence, odpovĕdĕl: "To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí.
Optala se: 'Mohla bych sbírat a pabĕrkovat za ženci mezi snopy?' Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla."
Bóaz oslovil Rút: "Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých dĕveček.
Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tĕ neobtĕžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají."
Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: "Jak to, že jsem u tebe došla příznĕ, že se mĕ ujímáš, ačkoli jsem cizinka?"
Bóaz jí odpovĕdĕl: "Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala.
Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tĕ bohatĕ odmĕní Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!"
Ona řekla: "Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potĕšil jsi mĕ, že jsi se svou otrokyní mluvil přívĕtivĕ, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň."
Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: "Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve vínĕ." Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještĕ jí zbylo.
Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: "Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to.
Ano, upouštĕjte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji."
Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene.
Odnesla si jej do mĕsta. Když její tchynĕ spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí,
otázala se: "Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tĕ ujal." Povĕdĕla tchyni, u koho pracovala: "Muž, u nĕhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz."
Tu řekla Noemi své snaše: "Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých." A pokračovala: "Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům."
Nato řekla moábská Rút: "Dokonce mĕ vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří."
Noemi své snaše Rút přisvĕdčila: "Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho dĕvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet."
Přidržela se tedy Bóazových dĕveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.

Pět svatých bratří

25. srpna 2017 v 9:44 | dvě TeReziA

Pět svatých bratří

dnešními světci jsou Benedikt a jeho druhové Jan, Matouš, Izák a Kristin. Byli to pokračovatelé sv. Vojtěcha. Všech pět žilo v 10.století. Benedikt a Jan byli italští kněží, žáci sv. Romualda. V roce 1001 přišli do Polska, kde žili se svými polskými spolubratry. Žili v poustevně, kterou ale přepadli lupiči a všechny zabili.

Čtení na tento den Soudců+Matouš

23. srpna 2017 v 9:42 | dvě TeReziA
SOUDCŮ 9: 8-15

Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: 'Kraluj nad námi!'
Oliva jim však odpovĕdĕla: 'Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?'
Stromy pak vyzvaly fík: 'Pojď nad námi kralovat ty!'
Fík jim však odpovĕdĕl: 'Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?'
Stromy pak vyzvaly vinnou révu: 'Pojď nad námi kralovat ty!'
Vinná réva jim však odpovĕdĕla: 'Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?'
I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: 'Pojď nad námi kralovat ty!'
A trnitý keř stromům odpovĕdĕl: 'Jestliže mĕ doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!'
Matouš 20,1-16

"Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dĕlníky na svou vinici.
Smluvil s dĕlníky denár na den a poslal je na vinici.
Když znovu vyšel o deváté hodinĕ, vidĕl, jak jiní stojí nečinnĕ na trhu,
a řekl jim: 'Jdĕte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.'
Oni šli. Vyšel opĕt kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právĕ tak.
Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinnĕ?'
Odpovĕdí mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jdĕte i vy na mou vinici.'
Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dĕlníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!'
Tak přišli ti, kteří pracovali od pĕti odpoledne, a každý dostal denár.
Když přišli ti první, mĕli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho a reptali proti hospodáři:
Tihle poslední dĕlali jedinou hodinu, a tys jim dal stejnĕ jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!'
On však odpovĕdĕl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobĕ;
nemohu si se svým majetkem udĕlat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?'
Tak budou poslední první a první poslední."
BIBLE KRALICKÁ

Nebo podobno jest království nebeské človĕku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitĕ, aby najal dĕlníky na vinici svou.
Smluviv pak s dĕlníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
I tĕm řekl: "Jdĕtež i vy na vinici, a co bude spravedlivého, dám vám."
A oni šli. Opĕt vyšed při šesté a deváté hodinĕ, učinil též.
Při jedenácté pak hodinĕ vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: "Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?"
Řkou jemu: "Nebo nižádný nás nenajal." Dí jim: "Jdĕtež i vy na vinici, a což by bylo spravedlivého, vezmete."
Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: "Zavolej dĕlníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních."
A přišedše ti při jedenácté hodinĕ najatí, vzali jeden každý po penízi.
Přišedše pak první, domnívali se, že více vezmou, ale vzali i oni jeden každý po penízi.
A vzavše, reptali proti hospodáři,
Řkouce: "Tito poslední jednu hodinu dĕlali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímĕ dne i horko."
On pak odpovídaje, řekl jednomu z nich: "Příteli, nečiním tobĕ křivdy. Zdaliž jsi z peníze nesmluvil se mnou?
Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce, já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobĕ.
Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených."

Panna Maria Královna

22. srpna 2017 v 11:01 | dvě TeReziA

Panna Maria Královna

Tento den je zasvěcen matce Ježíše Krista, Panně Marii.
"Po své pravici máš královnu..." odpověď k 45 žalmu
V katolické a pravoslavné církvi je Maria titulována jako Královna či Královna nebes. Podle bible to byla právě ona, která odčinila hřích pramáti Evy a pokořila ďábla. Maria není vladařkou v mocenském slova smyslu, hodnost pouze připomíná, že prožila zázrak mateřství a byla nejen Boží matkou, ale i ženou, která chápala vše lidské. Podle evangelia je největší přímluvkyní za lidstvo u Boha.
Raduj se, královno nebeská, aleluja!
Protože splnil Pán slova svá, aleluja!
Z mrtvých vstal, matko, Ježíš tvůj, aleluja,
u něho za nás oroduj (přimluv se), aleluja.
latinsky:
Regina cæli, lætare, alleluia!
Quia quem meruisti portare, alleluia!
Resurrexit, sicut dixit, alleluia!
Ora pro nobis Deum, alleluia!

Gedeón a anděl

22. srpna 2017 v 10:27 | dvě TeReziA

Gedeón a anděl

Soudců 6: 11-21


I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci.
Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!"
Gedeón mu odpovĕdĕl: "Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: 'Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců."
Hospodin se k nĕmu obrátil a pravil: "Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tĕ posílám."
On mu však namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domĕ nejnepatrnĕjší."
Ale Hospodin mu řekl: "Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže."
Tu jej požádal: "Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nĕjaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám.
Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobĕ nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej." Odpovĕdĕl: "Zůstanu, dokud se nevrátíš."
Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k nĕmu pod posvátný strom a nabídl mu to .
Posel Boží mu poručil: "Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej." On tak učinil.
Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou mĕl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí.

BIBLE KRALICKÁ


Tedy přišel andĕl Hospodinův a posadil se pod dubem, jenž byl v Ofra, kteréž bylo Joasa Abiezeritského. Gedeon pak syn jeho mlátil obilí na humnĕ, aby vezma, utekl s tím před Madianskými.
I ukázal se jemu andĕl Hospodinův, a řekl jemu: Hospodin s tebou, muži udatný.
Odpovĕdĕl jemu Gedeon: Ó Pane můj, jestliže Hospodin s námi jest, pročež pak na nás přišlo všecko toto? A kde jsou všickni divové jeho, o kterýchž vypravovali nám otcové naši, řkouce: Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madianských.
A pohledĕv na nĕj Hospodin, řekl: Jdi v této síle své, a vysvobodíš Izraele z ruky Madianských. Zdaliž jsem tĕ neposlal?
Kterýž odpovĕdĕl jemu: Poslyš mne, Pane můj, čím já vysvobodím Izraele? Hle, rod můj chaterný jest v pokolení Manassesovu, a já nejmenší v domĕ otce svého.
Tedy řekl jemu Hospodin: Ponĕvadž já budu s tebou, protož zbiješ Madianské jako muže jednoho.
Jemuž on řekl: Prosím, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, dej mi znamení, že ty mluvíš se mnou.
Prosím, neodcházej odsud, až zase přijdu k tobĕ, a vynesu obĕt svou a položím před tebou. Odpovĕdĕl on: Jáť posečkám, až se navrátíš.
Tedy Gedeon všed do domu, připravil kozelce, a po mĕřici mouky přesných chlebů. I vložil maso do koše, a polívku vlil do hrnce, i vynesl to k nĕmu pod dub a obĕtoval.
I řekl jemu andĕl Boží: Vezmi to maso a chleby ty nekvašené, a polož na tuto skálu, a polívkou polej. I učinil tak.
Potom zdvihl andĕl Hospodinův konec holi, kterouž mĕl v rukou svých, a dotekl se masa a chlebů přesných; i vystoupil oheň z skály té, a spálil to maso i chleby přesné. A v tom andĕl Hospodinův odšel od očí jeho.

Otázky:

  • Kde byl andĕl? NA SKÁLE/ POD STROMEM / VE STANU
  • Kam mĕl Gedeón položit jídlo? NA SKÁLU/ POD STROM/ NA ZEM
  • Co se stalo s jídlem? SNĔDLI HO/ ZKAZILO SE/ SPÁLIL HO OHEŇ
  • Co se stalo s andĕlem? ZŮSTAL S GEDÓNEM/ SNĔDL JĺDLO/ ZMIZEL

Pius

21. srpna 2017 v 9:46 | dvě TeReziA

Pius X.

narodil se v první polovině 19.století. Zvolen papežem byl začátkem 20.století. Pius znamená "zbožný" a toto jméno mělo hodně papežů. Heslem Pia X. bylo "všechno obnovit v Kristu". Byl horlivým mariánským ctitelem.

Ježíš a bohatý mladík

21. srpna 2017 v 8:53 | dvě TeReziA

Ježíš a bohatý mladík

Matouš 19: 16-24


A hle, kdosi k nĕmu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám dĕlat, abych získal vĕčný život?"
On mu řekl: "Proč se mĕ ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!"
Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpovĕdĕl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivĕ svĕdčit,
cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."
Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještĕ schází?"
Ježíš mu odpovĕdĕl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne."
Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť mĕl mnoho majetku.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý tĕžko vejde do království nebeského.
Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království."

BIBLE KRALICKÁ

A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych mĕl život vĕčný?
Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní.
Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svĕdectví.
Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještĕ nedostává?
Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo mĕl statku mnoho.
Ježíš pak řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadnĕ vejde do království nebeského.
A opĕt pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze uši jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

Ježíš a kananejská žena

20. srpna 2017 v 11:59 | dvě TeReziA

Ježíš a kananejská žena

Matouš 15: 21-28


Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.
A hle, jedna kananejská žena z tĕch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."
Ale on jí neodpovĕdĕl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!"
On odpovĕdĕl: "Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."
Ale ona přistoupila, klanĕla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!"
On jí odpovĕdĕl: "Nesluší se vzít chléb dĕtem a hodit jej psům."
A ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů."
Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.

BIBLE KRALICKÁ

A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
A aj, žena Kananejská z končin tĕch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hroznĕ trápí ďábelství.
On pak neodpovĕdĕl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.
On pak odpovĕdĕv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
Ale ona přistoupivši, klanĕla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
On pak odpovĕdĕv, řekl: Není slušné vzíti chléb dĕtem a vrci štĕňatům.
A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štĕňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobĕ, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

Ježíš a děti

19. srpna 2017 v 12:43 | dvě TeReziA

Matouš 19: 13-15

Pán Ježíš rozumí dĕtem. Má rád, jak přemýšlí nad sebou a nad celým svĕtem.
Když učedníci od nĕho pryč dĕti odhání,
Ježíš se ohradí a dĕti jsou zpĕt pozvány: "Nechte dĕti přicházet ke mnĕ."
Bůh dĕti miluje a přeje si, ať je jich plná zemĕ.

Mt 19: 13-15

Tehdy k nĕmu přinášeli dĕti, aby na nĕ vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.
Ježíš však řekl: "Nechte dĕti a nebraňte jim jít ke mnĕ; neboť takovým patří království nebeské."
Požehnal jim a šel dál.

BIBLE KRALICKÁ


Tehdy přineseny jsou k nĕmu dítky, aby na nĕ ruce vzkládal a modlil se. Učedlníci pak přimlouvali jim.
Ale Ježíš řekl: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mnĕ; nebo takovýchť jest království nebeské.
A po vzkládání na nĕ rukou odebral se odtud.

Jan Eudes

19. srpna 2017 v 10:10 | dvě TeReziA

Jan Eudes

narodil se v samém začátku 17.století. Byl to francouzský lidový misionář a kněz.
"Kdyby kněží věděli, jakou moc má kněžské požehnání, více by žehnali. Zvedne-li se zbožně jen jediná ruka k požehnání, démoni se touto silou řítí do propasti."

Jozue a archa úmluvy

17. srpna 2017 v 10:27 | dvě TeReziA

Jozue 3: 13-17


Boží lid je na nohou, u veliké řeky jsou,
ale přebrodit ji nemohou.
Náhle zase mohou dál, uprostřed řeky Jordánu
Hospodin pro nĕ přechod udĕlal.

Jozue 3: 13-17


Jakmile nohy knĕží nesoucích schránu Hospodina, Pána celé zemĕ, spočinou ve vodách Jordánu, jordánské vody se rozestoupí; vody řítící se shora zůstanou stát jako jednolitá hráz."
Tak se stalo. Lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, a knĕží nesoucí schránu smlouvy šli před lidem.
Když ti, kteří nesli schránu, přišli k Jordánu a nohy knĕží nesoucích schránu se smočily na pokraji vod - Jordán je vždycky v čas žnĕ rozvodnĕn daleko z břehů -,
tu vody řítící se shora zůstaly stát a postavily se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u mĕsta Adamu, které leží při Saretanu; a ty, které tekly dolů k Pustému moři, k moři Solnému, se vytratily. Tak přešel lid naproti Jerichu.
Knĕží nesoucí schránu Hospodinovy smlouvy stáli nepohnutĕ na suché zemi uprostřed Jordánu a celý Izrael přecházel po suchu, dokud celý ten pronárod do jednoho nepřešel Jordán.

BIBLE KRALICKÁ

I bude, že hned jakž se zastaví knĕží, nesoucí truhlu Hospodina Panovníka vší zemĕ, u vodĕ Jordánské, vody Jordánu rozdĕlí se, a vody tekoucí s vrchu zůstanou v jedné hromadĕ.
Stalo se tedy, když se bral lid z stanů svých, aby šli přes Jordán, a knĕží, kteříž nesli truhlu smlouvy, před nimi,
A když ti, kteříž nesli truhlu, přišli až k Jordánu, a knĕží, nesoucí truhlu, omočili nohy v kraji vod: (Jordán pak rozvodňuje se a vystupuje ze všech břehů svých v každý čas žnĕ),
Že se zastavily vody, kteréž s hůry přicházely, a shrnuly se v hromadu jednu velmi daleko od Adam mĕsta, kteréž leží k stranĕ Sartan, kteréž pak odcházely k moři dolů, k moři slanému sešly a sbĕhly, a lid přešel naproti Jerichu.
Stáli pak knĕží, kteříž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy na suše u prostřed Jordánu, nehýbajíce se, (a všecken Izrael šel po suše), až se lid všecken přepravil přes Jordán.

Svatý Myron

17. srpna 2017 v 8:08 | dvě TeReziA

Svatý Myron

žil ve 3.století, v době krutého pronásledování křesťanů. Myron se stal knězem a při jednom z jeho kázání byl zatčen. Mučením byl nucen k tomu, aby obětoval modlám. Byl hozen šelmám, ale ty se ho nedotkly. Nakonec byl popraven stětím.

Roch z Monpellieru

16. srpna 2017 v 8:54 | dvě TeReziA

Roch z Monpellieru

narodil se koncem 13.století. Svůj majetek rozdal chudým a vypravil se jako poutník do Říma. Po cestě léčil lidi postižené morem. Ale sám takto onemocněl. Uchýlil se na okraj města. Zjevil se mu anděl a pes mu denně přinášel čestvý chléb. Nakonec se Roch uzdravil a vrátil se do vlasti, kde ho lidé nepoznali a považovali ho za vyzvědače. Byl uvržen na pět let do vězení. Když byl propuštěn, brzy nato zemřel.
Patron automobilistů, lékařů a nemocných, zajatců.
Atributy: pes, poutnická hůl.

Svatý Štěpán

16. srpna 2017 v 8:50 | dvě TeReziA

Svatý Štěpán (král)

narodil se koncem 10.století. Pocházel z knížecí rodiny v Panonii (Maďarsku). V roce 1000 byl korunován na prvního krále země. Panoval spravedlivě, energicky a důsledně. Je národním světcem a patronem Maďarů. Štěpánova pravá ruka je národní relikvií. Slavná svatoštěpánská koruna je posvátným pokladem Maďarů.

Panna Maria v Bibli

15. srpna 2017 v 10:03 | dvě TeReziA

Lukáš 1: 39-56

Maria se vydala na cestu, aby navštívila svou tetu Alžbĕtu.
"Zdrávas Maria, milostiplná, Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého," Ježíš.
Svatá Maria, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.
Amen. (Kancionál KC)

Lk 1,39-56

V tĕch dnech se Maria vydala na cestu a spĕchala do hor do mĕsta Judova.
Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbĕtu.
Když Alžbĕta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítĕ v jejím tĕle; byla naplnĕna Duchem svatým
a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého tĕla.
Jak to, že ke mnĕ přichází matka mého Pána?
Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítĕ v mém tĕle.
A blahoslavená, která uvĕřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."
Maria řekla: "Duše má velebí Pána
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
že se mnou učinil veliké vĕci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k tĕm, kdo se ho bojí.
Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšnĕ;
vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými vĕcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele, pamĕtliv svého milosrdenství,
jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navĕky."
Maria zůstala s Alžbĕtou asi tři mĕsíce a pak se vrátila domů.

BIBLE KRALICKÁ

Tedy povstavši Maria v tĕch dnech, odešla na hory s chvátáním do mĕsta Judova.
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžbĕty.
I stalo se, jakž uslyšela Alžbĕta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životĕ jejím, a naplnĕna jest Duchem svatým Alžbĕta.
I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mnĕ?
Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostnĕ nemluvňátko v životĕ mém.
A blahoslavená, kteráž uvĕřila, neboť dokonány budou ty vĕci, kteréž jsou povĕdíny jí ode Pána.
Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
Že vzezřel na ponížení dĕvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
Neboť mi učinil veliké vĕci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Lačné nakrmil dobrými vĕcmi, a bohaté pustil prázdné.
Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamĕtliv na milosrdenství,
Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na vĕky.
I zůstala Maria s ní asi za tři mĕsíce, a navrátila se do domu svého.
 
 

Reklama