Náboženstvi

Velikonoční pondělí+čtení Sk, Mt

2. dubna 2018 v 9:23 | dvě TeReziA

Velikonoční pondělí

(někdy také červené)

podle červeně obarvených vajec. Muži a chlapci chodí po domech s pomlázkou, aby dívky a ženy byly zdravé.

Čtení z bible na tento den


Sk 2,14.22b-33
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostnĕ promluvil: "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé - pozornĕ vyslechnĕte mou řeč! Bůh vám dal svĕdectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze nĕho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpovĕdĕl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o nĕm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tĕlo odpočine v nadĕji, neboť nevydáš mĕ podsvĕtí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mĕ blahem před svou tváří.' Bratři, budiž mi dovoleno, abych k vám bez okolků promluvil o praotci Davidovi. Ten umřel a byl pohřben, a jeho hrob máme u nás až dodneška. Byl to prorok a vĕdĕl, že Bůh mu přísahou slíbil, že na jeho trůnĕ usadí jednoho z jeho potomků. Vidĕl tedy do budoucnosti, (a když řekl,) že nebude ponechán v podsvĕtí a jeho tĕlo že nepodlehne porušení, mluvil o Kristovĕ zmrtvýchvstání. Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svĕdky. Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte."


Mt 28,8-15
(Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí bĕžely oznámit jeho (vzkříšení) učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: "Buďte zdrávy!" Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se! Jdĕte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mĕ uvidí." Když (ženy) odešly, přišli nĕkteří ze stráže do mĕsta a oznámili veleknĕžím všechno, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodnĕ penĕz s pokynem: "Říkejte: 'V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.' A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo." Oni vzali peníze a udĕlali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.

Velikonoční neděle - Vzkříšení

1. dubna 2018 v 11:30 | dvě TeReziA

Vzkříšení

Na Velikonoční nedĕli se slaví v katolických kostelech svátek "Zmrtvýchvstání Pánĕ" a taky se na "Boží hod velikonoční" v kostelech svĕtí jídlo, např. velikonoční beránci.

Pranostiky:
Když je hezky na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni.
Prší-li o velikonočním Hodu, bude v létĕ nouze o vodu.
Když na velikonoční nedĕli prší, na každé pondĕlí až do svatého Ducha pršeti bude.

Lukáš 24: 13-48
Na cestĕ vidíme tři muže,
dva z nich nic rozesmát nemůže.
Domů se v zármutku vrací a
nemají smysl pro legraci.
Třetí muž s nimi rozmlouvá,
a všechno náhle smysl má.
Poutník jim do srdce radost dal,
dva muži uvĕří, že Ježíš z mrtvých vstal.

Lidé se schází v tichosti,
plni smutku a úzkosti.
Ježíš se najednou objevil mezi nimi,
ne mrtvý, ale skutečný a živý.

Čtení z bible - Slavnost Zmrtvýchvstání Pánĕ


Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravo-val všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svĕdky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémĕ. Ale povĕsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelnĕ ukázal, ne všemu lidu, ale jen tĕm, které Bůh předem vyvolil za svĕdky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvĕdčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O nĕm vydávají svĕdectví všichni proroci, že skrze nĕho dostane odpuštĕní hříchů každý, kdo v nĕho vĕří."

Kol 3,1-4
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávĕ.

Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časnĕ ráno ještĕ za tmy ke hrobu a vidĕla, že je kámen od hrobu odstranĕn. Bĕžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba bĕželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a dobĕhl ke hrobu první. Naklonil se dovnitř a vidĕl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a vidĕl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšovĕ hlavĕ, neležela u tĕch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místĕ. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, vidĕl a uvĕřil. Ještĕ totiž nerozumĕli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

Bílá sobota

31. března 2018 v 9:23 | dvě TeReziA

Bílá sobota

Během Bílé soboty je zvykem tzv. bdění u hrobu. Je to den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Po západu slunce začíná velikonoční bdění (vigilie). Před kostely se zapalují velikonoční ohně. Začíná slavnost Kristova vzkříšení.

Lidové zvyky:
Před východem slunce se děvčata myjí v rose a je třeba stavení vymést novým koštětem. Tento den se peče mazanec a velikonoční beránek. Chlapci pletou pomlázky z vrbového proutí. Dívky zdobí vajíčka.

Pranostiky:
Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok.
Prší-li v noci na Bílou soboru, bude málo třešní.

Marek 16: 1-8
Ženy do skalního hrobu pospíchají,
vonné masti s sebou mají.
Mrtvému ze srdce rády poslouží,
ale jak kámen od hrobu odvalí?

Lukáš 24: 1-11
Kámen je od hrobu odvalený,
ženy jsou velice překvapeny.
Andělé je ve hrobu přivítali
a bezradných žen se ptali:
"Proč hledáte živého mezi mrtvými?"

Zmrtvýchvstání Pánĕ - čtení z bible

Gn 1,1 - 2,2; Žl 104 nebo Žl 33 Gn 22,1-18; Žl 16; Ex 14,15 - 15,1; Ex 15 Iz 54,5-14; Žl 30; Iz 55,1-11; Iz 12

Čtení z první knihy Mojžíšovy
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Zemĕ však byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Boží dech vanul nad vodami. Tu Bůh řekl: "Buď svĕtlo!" A bylo svĕtlo. Bůh vidĕl, že svĕtlo je dobré, a oddĕlil svĕtlo od temnoty. Bůh nazval svĕtlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro - den první. Potom Bůh řekl: "Ať je obloha uprostřed vod, ať oddĕluje jedny vody od druhých!" A stalo se tak. Bůh udĕlal oblohu, která oddĕlila vody pod oblohou od vod nad oblohou. Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo jitro - den druhý. Potom Bůh řekl: "Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!" A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a shromáždĕné vody nazval mořem. Bůh vidĕl, že je to dobré. Bůh řekl: "Ať vydá zemĕ zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznĕjšího druhu, s jádry uvnitř!" A stalo se tak. Tu zemĕ vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznĕjších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř, nejrůznĕjšího druhu. A Bůh vidĕl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den třetí. Potom Bůh řekl: "Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddĕlovaly den od noci a byly jako znamení, ať (označují) údobí, dny a roky. Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvĕtlují zemi!" A stalo se tak. Bůh udĕlal dvĕ velké svítilny: svítilnu vĕtší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvĕzdy. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem, vládly dni a noci a oddĕlovaly svĕtlo od temnoty. Bůh vidĕl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den čtvrtý. Potom Bůh řekl: "Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!" Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznĕjších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznĕjších druhů. Bůh vidĕl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: "Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!" Nastal večer, nastalo jitro - den pátý. Potom Bůh řekl: "Ať vydá zemĕ živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvĕř nejrůznĕjšího druhu." A stalo se tak. Bůh udĕlal různé druhy divoké zvĕře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh vidĕl, že je to dobré. Potom Bůh řekl: "Učiňme človĕka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvĕří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi." Bůh stvořil človĕka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: "Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládnĕte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi." A připojil: "Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s jádry uvnitř. Též veškeré divoké zvĕři, všemu nebeskému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobĕ dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny." A stalo se tak. Bůh vidĕl všechno, co udĕlal, a hle - bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den šestý. Tak byla dokončena nebesa, zemĕ a všechno, co je oživuje. Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udĕlal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal.

Čtení z první knihy Mojžíšovy
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpovĕdĕl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do zemĕ Moria a obĕtuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." Abrahám vstal časnĕ zrána, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a syna Izáka. Naštípal dříví pro celopal a vypravil se na místo, které mu Bůh jmenoval. Třetího dne, když Abrahám zdvihl oči, uvidĕl zdálky to místo. Tu pravil Abrahám svým služebníkům: "Zůstaňte zde s oslem a já s chlapcem půjdeme tamhle, abychom se klanĕli, a pak se k vám vrátíme." Abrahám vzal dříví na celopal, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba dva šli spolu. Cestou se Izák obrátil na svého otce Abraháma a řekl: "Otče!" Odpovĕdĕl: "Co je, můj synu?" Izák nato: "Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k celopalu?" Abrahám odpovĕdĕl: "Bůh si vyhlédne ovci k celopalu, můj synu" - a šli oba dva spolu dál. Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavĕl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův andĕl na nĕho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!" (Andĕl) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedĕlej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obĕtoval jako celopal místo svého syna. Abrahám nazval to místo "Hospodin se stará", proto se dnes říká: "Na hoře, kde se Hospodin stará". Hospodinův andĕl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobĕ samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udĕlal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tĕ požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvĕzdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy zemĕ za to, že jsi mĕ poslechl."?

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy
Hospodin pravil Mojžíšovi: "Co ke mnĕ křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozdĕl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraónovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraónovi, na jeho vozech a jezdcích." Boží andĕl, který šel před táborem Izraelitů, zmĕnil místo a šel za nimi. Také oblačný sloup zmĕnil místo a položil se za nĕ. Přišel tak mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Izraelitů. Byla tma a mlha. Tak přešla noc a po celou noc se jedni nepřiblížili k druhým. Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým vĕtrem po celou noc zpĕt a moře vysušil. Vody se rozdĕlily a voda stála jako zeď po pravici i po levici, takže synové Izraele šli středem moře po souši. Egypťané je následovali. Všichni faraónovi konĕ, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře. Když nadešla doba ranní hlídky, pohledĕl Hospodin z ohnivého a oblačného sloupu na tábor Egypťanů a způsobil zmatek v jejich táboře; zadrhl jim kola u vozů, takže mohli pokračovat v jízdĕ jen s velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: "Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za nĕ proti Egypťanům!" Hospodin nařídil Mojžíšovi: "Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i jezdce!" Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časnĕ zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti nĕmu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. Vody se valily nazpĕt a zaplavily vozy i jezdce a celé faraónovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře, a nezbyl z nich ani jeden. Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i po levici. Tak Hospodin vysvobodil v ten den Izraelity z moci Egypťanů a Izraelité vidĕli mrtvé Egypťany na mořském břehu a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a vĕřil jemu i jeho služebníku Mojžíšovi. Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu:

Čtení z knihy proroka Izaiáše
Hospodin mluví ke (své nevĕstĕ) Jeruzalému: Neboj se, nebudeš zklamána, vždyť tvým manželem bude tvůj stvořitel, Hospodin zástupů je jeho jméno; tvým vykupitelem je Svatý Izraele, nazývá se: Bůh celé zemĕ. Ano, jak opuštĕnou ženu, sklíčenou na duchu, povolal tĕ Hospodin. Může být zavržena manželka z mládí? - pravil tvůj Bůh. Na maličkou chvilku jsem tĕ opustil, avšak s velkým slitováním se tĕ znovu ujmu. Ve výbuchu hnĕvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve vĕčné lásce se však nad tebou slituji - pravil Hospodin, tvůj vykupitel. Chci jednat jako za dnů Noemových: tehdy jsem přísahal, že již nezaleji Noemovou potopou zemi, nyní přísahám, že se již na tebe nerozhnĕvám, nebudu ti hrozit. I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj - pravil Hospodin, který tĕ miluje. Ubohá, šlehaná bouří, bez útĕchy! Hle, položím tvé kameny na granáty, základy tvé na safíry, tvá cimbuří udĕlám z rubínů, brány tvé z křišťálů, všechny tvé hradby z drahokamů. Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky, štĕstí tvých synů bude veliké. Na spravedlnosti budeš založena, zbavena útlaku, nebudeš se bát, (zbavena) hrůzy - už se k tobĕ nepříblíží.

Čtení z knihy proroka Izaiáše
Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodĕ; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdĕlek za to, co nesytí? Slyšte mĕ a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mnĕ! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi vĕčnou smlouvu na vĕrných slibech (daných) Davidovi. Hle, národům jsem ho ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. Přivoláš národ, který neznáš, a národy, které tĕ neznaly, přibĕhnou k tobĕ kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tĕ oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať (zmĕní) své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho. Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mnĕ bez účinku, ale vše, co jsem chtĕl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Bar 3,9-15.32 - 4,4
Slyš, Izraeli, přikázání života, napni sluch, abys poznal moudrost! Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi, že chřadneš v cizí zemi, poskvrnĕn jako mrtvoly, že jsi připočten k tĕm, kteří sestoupili do podsvĕtí? Opustil jsi studnici moudrosti! Neboť kdybys byl chodil po Boží cestĕ, přebýval bys v pokoji navĕky. Nauč se, kde je poznání, kde síla, kde důvtip, abys tím poznal, kde je dlouhý vĕk a život, kde v pokoji září oči. Kdo nalezl místo (moudrosti), kdo vešel do jejích pokladnic? Zná ji však ten, který ví všecko, svým důmyslem ji vynašel; který založil zemi na vĕčné časy a naplnil ji zvířaty; který vypouští svĕtlo, a (ono) jde, volá na nĕ, a (ono) ho poslouchá s třesením. Hvĕzdy vesele září na svých místech; zavolá-li je, řeknou: "Tady jsme!" - a s radostí svítí svému Tvůrci. To je náš Bůh, nemůže být jiný k nĕmu přirovnán. Vynašel všechny cesty k moudrosti a dal je svému služebníku Jakubovi a Izraeli, svému miláčkovi. Potom se (moudrost) ukázala na zemi a stýkala se s lidmi. Ona je knihou Božích přikázání a zákonem, který platí na vĕčné časy; všichni, kteří se jí drží, (přijdou) k životu, k smrti pak ti, kdo ji opustili. Obrať se, Jakube, a uchop ji, choď po cestĕ v jejím lesku, vstříc jejímu svĕtlu! Svou slávu nedávej jinému ani to, co ti prospívá, cizímu národu. Blahoslavení jsme, Izraeli, že známe, co se líbí Bohu.

Ez 36,16-17a.18-28
Hospodin mĕ oslovil: "Synu človĕka, když bydlel Izraelův dům ve své vlasti, poskvrnil ji svým chováním i svými skutky. Proto jsem na nĕ vylil svůj hnĕv pro krev, kterou prolili na zemi, znesvĕcenou jejich modlami. Rozptýlil jsem je mezi národy, do zemí rozehnal, soudil jsem je podle jejich chování a skutků. Kamkoli však přišli mezi národy, znesvĕcovali mé svaté jméno, neboť se říkalo: Je to lid Hospodinův, a přece museli vyjít z jeho zemĕ! Slitoval jsem se tedy nad svým svatým jménem, znesvĕceným od Izraelova domu mezi národy, k nimž přišli. Proto řekni Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Nedĕlám to pro vás, Izraelův dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvĕtili mezi národy, k nimž jste přišli. Posvĕtím své veliké jméno, znesvĕcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvĕtili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin - praví Pán, Hospodin - až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý! Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho tĕla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem."

Řím 6,3-11
(Bratři!) My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý človĕk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvĕdčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

Mk 16,1-7

Když bylo po sobotĕ, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právĕ vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?" Když se podívaly, spatřily, že kámen je odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uvidĕly tam na pravé stranĕ sedĕt mladého muže odĕného bílým rouchem - a polekaly se. On však jim řekl: "Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jdĕte a povĕzte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl."

Lazar

30. března 2018 v 13:41 | dvě TeReziA...
Světci a svědci


Vzkříšený Lazar


Světec, který vstal díky Kristovu zázraku z hrobu a stal se symbolem naděje pro všechny nevyléčitelně nemocné.
K Lazarovu hrobu pod Olivetskou horou přicházejí dodnes křesťané i muslimové. Svatý Lazar, který žil v Betanii, byl přítelem Krista. Z údajů, zaznamenaných v Janově evangeliu, lze usoudit, že se Kristus zastavil i s apoštoly v jeho domě vždy, když měli cestu přes Betanii. Při návštěvě, která se uskutečnila šest dní před Velkou nocí, se však dozvěděli, že Lazar je už čtyři dny po smrti. Ježíš rozkázal otevřít hrob, odvalit kámen a Lazara přivolal zpět. Jednalo se o poslední zaznamenaný velký čin Krista, po němž následovalo jeho zatčení, smrt a vlastní zmrtvýchvstání.
Režie S. Kabošová (2009)

Velký pátek

30. března 2018 v 9:27 | dvě TeReziA

Velký Pátek

Den smutku a velkého postu. Den, kdy zemřel Ježíš na kříži (15 hodin).

Velký pátek je dnem přísného půstu.

Běhen Velkého pátku jsou hrány v katolických kostelech tzv. Pašijové hry podle sv. Jana. Obřady jsou dlouhé. Vrcholem je uctívání kříže. Eucharistie se v tento den neslaví. Podává se pouze sv. přijímání (z hostií, jež byly proměněny na Zelený čtvrtek). Na Velký pátek se papež modlí křížovou cestu v římském Koloseu.

V noci se prý otevírá země a vydává své poklady. V tento den by se měly otevírat hory a vydávají poklady. Nesmí se prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. Nesmí se ani pracovat na poli. Nemá se nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována. Nemá se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat).

Pranostiky:
Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý.
Velký pátek vláha - úrodu zmáhá.
Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.

Velký pátek - čtení z bible


Iz 52,13 - 53,12
Hle, můj Služebník dojde úspĕchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá človĕku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli. Kdo uvĕřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé zemĕ. Nemĕl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; nemĕl vzhled, abychom po nĕm zatoužili. Opovržený, opuštĕný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na nĕho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstranĕn byl soužením a (nespravedlivým) soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze zemĕ živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani nemĕl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze nĕho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí svĕtlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udĕlím mnohé a s reky rozdĕlí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.

Žid 4,14-16; 5,7-9
Máme vynikajícího veleknĕze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevnĕ držme (svého) vyznání. Náš veleknĕz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. Přistupujme tedy s důvĕrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. V dobĕ, kdy jako človĕk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který mĕl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou vĕčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

Jan 18,1 - 19,42
Ježíš vyšel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho učedníci. To místo znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš si tedy vzal vojenskou četu a od veleknĕží a farizeů služebníky a šel tam s pochodnĕmi, s lucernami a se zbranĕmi. Ježíš vĕdĕl všechno, co na nĕj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich: "Koho hledáte?" Odpovĕdĕli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "Já jsem to." Stál s nimi také zrádce Jidáš. Sotva jim tedy Ježíš řekl: "Já jsem to!", couvli a padli na zem. Znovu se jich zeptal: "Koho hledáte?" Odpovĕdĕli mu: "Ježíše Nazaretského." Ježíš odpovĕdĕl: "Už jsem vám přece řekl, že jsem to já. Hledáte-li mne, tyto zde nechte odejít." To proto, aby se splnilo jeho slovo: "Z tĕch, které jsi mi dal, nenechal jsem zahynout nikoho." Šimon Petr mĕl při sobĕ meč; vytasil ho tedy, udeřil veleknĕzova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. Ježíš však Petrovi řekl: "Zastrč meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi podal Otec?" Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. Napřed ho vedli k Annášovi. Annáš totiž byl tchán Kaifáše, který byl v tom roce veleknĕzem. Byl to ten Kaifáš, který dal židům radu: "Je lépe, když jeden človĕk umře za lid." Šimon Petr a jiný učedník šli za Ježíšem. Tento učedník se znal s veleknĕzem, proto vešel s Ježíšem do veleknĕzova dvora; Petr však zůstal u dveří venku. Ten druhý učedník, který se znal s veleknĕzem, vyšel tedy ven, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: "Nepatříš také ty k učedníkům toho človĕka?" On odpovĕdĕl: "Nepatřím." Stáli tam sluhové a strážci velerady, kteří si rozdĕlali oheň, protože bylo chladno, a ohřívali se. Také Petr u nich stál a ohříval se. Veleknĕz se vyptával Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpovĕdĕl: "Já jsem mluvil k svĕtu veřejnĕ. Já jsem vždycky učíval v synagoze a v chrámĕ, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem nemluvil tajnĕ. Proč se ptáš mne? Zeptej se tĕch, kdo slyšeli, co jsem k nim mluvil. Ti dobře vĕdí, co jsem říkal." Sotva to vyslovil, jeden ze služebníků velerady, který stál přitom, dal Ježíšovi políček a řekl: "Tak odpovídáš veleknĕzi?" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Jestliže jsem mluvil nesprávnĕ, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správnĕ, proč mĕ biješ?" Annáš ho pak poslal svázaného k veleknĕzi Kaifášovi. Šimon Petr stál u ohnĕ a ohříval se. Řekli mu: "Nepatříš také ty k jeho učedníkům?" On zapíral: "Nepatřím." Jeden z veleknĕzových sluhů, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: "Copak jsem tĕ nevidĕl v zahradĕ s ním?" Petr to však znovu zapřel. Vtom právĕ kohout zakokrhal. Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časnĕ ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Pilát tedy vyšel k nim ven a zeptal se: "Jakou žalobu vznášíte proti tomuto človĕku?" Odpovĕdĕli mu: "Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." Pilát jim řekl: "Vezmĕte si ho vy sami a suďte ho podle vašeho zákona!" Židé mu odpovĕdĕli: "My nemáme právo nikoho popravit." Tak se totiž mĕlo splnit Ježíšovo slovo, kterým naznačoval, jakou smrtí zemře. Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpovĕdĕl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mnĕ jiní?" Pilát odpovĕdĕl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je veleknĕží, mi tĕ vydali. Čeho ses dopustil?" Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto svĕta. Kdyby moje království bylo z tohoto svĕta, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpovĕdĕl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svĕt, abych vydal svĕdectví pravdĕ. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: "Co je to pravda?" Po tĕch slovech vyšel zase ven k židům. Řekl jim: "Já na nĕm neshledávám žádnou vinu. Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho (vĕznĕ). Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?" Oni znovu začali křičet: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl zločinec. Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláštĕ, předstupovali před nĕj a provolávali: "Buď zdráv, židovský králi!" a bili ho. Pilát vyšel znovu ven a řekl židům: "Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na nĕm neshledávám žádnou vinu." Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, človĕk!" Když ho však uvidĕli veleknĕží a služebníci, začali křičet: "Ukřižuj, ukřižuj ho!" Pilát na to řekl: "Vezmĕte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na nĕm neshledávám žádnou vinu." Židé mu odpovĕdĕli: "My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dĕlal ze sebe Syna Božího." Když Pilát uslyšel to slovo, ulekl se ještĕ více. Vešel proto zase do vládní budovy a zeptal se Ježíše: "Odkud jsi?" Ježíš mu však nedal žádnou odpovĕď. Pilát mu řekl: "Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tĕ propustit, a že mám moc dát tĕ ukřižovat?" Ježíš odpovĕdĕl: "Nemĕl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má vĕtší vinu ten, kdo mĕ tobĕ vydal." Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: "Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dĕlá králem, staví se proti císaři!" Jak Pilát uslyšel ta slova, nařídil vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místĕ zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha. Byl den příprav na velikonoce, kolem poledne. Pilát řekl židům: "Hle, váš král!" Ale oni se pustili do křiku: "Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!" Pilát jim namítl: "Vašeho krále mám ukřižovat?" Veleknĕží odpovĕdĕli: "Nemáme krále, ale jen císaře!" Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše. On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním ještĕ dva jiné, každého po jedné stranĕ, a Ježíše uprostřed. Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znĕní: "Ježíš Nazaretský, židovský král". Tento nápis četlo mnoho židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko mĕsta; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Proto židovští veleknĕží říkali Pilátovi: "Nepiš: `Židovský král', ale: `On tvrdil: Jsem židovský král.'" Pilát odpovĕdĕl: "Co jsem napsal, napsal jsem!" Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdĕlili je na čtyři části, každému vojákovi jednu; vzali i suknici. Suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. Řekli si tedy: "Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu připadne." Tak se mĕl splnit výrok Písma: `Rozdĕlili si mé šaty a o můj odĕv losovali.' Právĕ tak to vojáci udĕlali. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uvidĕl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého mĕl rád, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobĕ. Potom, když Ježíš vĕdĕl, že už je všechno dokonáno, řekl ještĕ: "Žízním." Tak se mĕlo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplnĕnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: "Dokonáno je!" Pak sklonil hlavu a skonal.

Jan 19: 16-24

Dřevĕný kříž nástroj spravedlnosti kdysi byl,
aby ve veliké říši nikdo nezlobil.
Ježíš na sebe všechny naše hříchy vzal,
a proto na kříži za nás umíral.


Zelený čtvrtek

29. března 2018 v 22:36 | dvě TeReziA...

Zelený čtvrtek


Ex 12,1-8.11-14
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: "Tento mĕsíc bude pro vás začátkem mĕsíců; bude to pro vás první mĕsíc v roce. Řeknĕte celému společenství Izraele: `Desátého dne tohoto mĕsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehnĕ pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto mĕsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromáždĕné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obĕ veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mĕjte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spĕchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ránĕ, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení vĕčné.'"

1 Kor 11,23-26

(Bratři!) Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právĕ tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tĕlo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku." Podobnĕ vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z nĕho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvĕstujete smrt Pánĕ, dokud (on) nepřijde.
Jan 13,1-15
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš vĕdĕl, že přišla jeho hodina, kdy mĕl přejít z tohoto svĕta k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve svĕtĕ, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš vĕdĕl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lnĕnou zástĕru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástĕrou, kterou mĕl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Co já dĕlám, tomu ty nyní ještĕ nemůžeš rozumĕt; pochopíš to však pozdĕji." Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Jestliže tĕ neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Vĕdĕl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí." Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udĕlal? Vy mĕ nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečnĕ jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udĕlal vám, tak máte dĕlat i vy."


Lukáš 22: 39-48
Pán Ježíš je sám a modlí se,
je tmavá noc v olivové zahradĕ.
Krvavé krůpĕje jeho čelo rosí,
když ví, co zítra už podstoupit musí.

Velikonoce

29. března 2018 v 22:33 | dvě TeReziA

Velikonoce


Hned po Květné neděli začal PAŚIJOVÝ TÝDEN.

Květná neděle (Pašijová neděle) - připomíná slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Pašije - v kostele se předčítá zpráva o umučení Ježíše. Průvod s ratolestmi. U nás jsou oblíbené kočičky.

Modré pondělí (někdy také žluté) - podle modrých látek vyvěšených v kostele.
Šedivé úterý - podle velkého jarního úklidu v domácnostech a vymetání pavučin.
Škaredá středa (někdy také černá) - podle sazí z komínů, které se vymetaly. Den, kdy Jidáš zradil Ježíše. Lidé by se neměli mračit, nebo se budou mračit každou další středu po celý rok.

Zelený čtvrtek - podle zelených jídel (špenát, kopřiva,..). Kostelní zvony tento den odlétají do Říma. Vesnicemi obcházejí chlapci s řehtačkami a klapači.


Velký pátek - nový český státní svátek. Den smutku a velkého postu. Den, kdy zemřel Ježíš na kříži (15 hodin). V noci se prý otevírá země a vydává své poklady. Nesmí se prát prádlo, ani pracovat na poli.

Bílá sobota - podle bílení domácností vápnem. Pečou se mazance a velikonoční beránci. Chlapci pletou pomlázky. Děvčata zdobí vajíčka.

Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) - největší svátek celého liturgického roku. V kostele se světí pokrmy, kterými potom pohostíme a obdarujeme hosty.

Původně byly Velikonoce pohanským svátkem jara. Před přibližně 3500 lety dali Židé tomuto svátku zcela nový význam svým svátkem Pesach (uchránění, ušetření), ten je oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Svátek Velikonoc je oslavou vzkříšeného Krista, jde o nejdůležitější křesťanský svátek. Ne zcela přesná definice říká, že Velikonoční neděle se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, přesné vysvětlení najdete na stránce.

  • Květná neděle je připomínka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, začíná svatý týden
  • Modré pondělí je nenáboženský tradiční název
  • Žluté úterý je nenáboženský tradiční název
  • Sazometná (škaredá) středa je lidová připomínka (nenáboženská tradice) Popeleční středy
  • Zelený čtvrtek je památka poslední večeře Ježíše
  • Velký pátek je den umučení Ježíše
  • Bílá sobota je dnem jeho pohřbení, v noci na neděli pak vstal Ježíš z mrtvých
  • Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle) je dnem vzkříšení, končí svatý týden
  • Na Červené pondělí je tradiční pomlázka (nenáboženská tradice)
  • Bílá neděle je druhá neděle velikonoční, nově pokřtění toho dne nosili bílé roucho

Velikonoční pondělí (někdy také červené) - podle červeně obarvených vajec. Muži a chlapci chodí po domech s pomlázkou, aby dívky a ženy byly zdravé.

Květná neděle

29. března 2018 v 22:32 | dvě TeReziA...

Květná neděle

Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych umĕl znaveného poučo- vat utĕšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpĕt. Svá záda jsem vydal tĕm, kteří mĕ bili, své líce tĕm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
ŽALM 22
Posmívají se mi všichni, kdo mĕ vidí, - šklebí rty, pokyvují hlavou: - "Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, - ať ho zachrání, má-li ho rád!" Obkličuje mĕ smečka psů, - tlupa zlosynů mĕ svírá. - Probodli mi ruce i nohy, - spočítat mohu všechny své kosti. Dĕlí se o můj odĕv, - losují o můj šat. - Ty však, Hospodine, nestůj daleko, - má sílo, pospĕš mi na pomoc! Budu vyprávĕt svým bratřím o tvém jménu, - uprostřed shromáždĕní budu tĕ chválit. - "Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, - slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. - boj se ho, celé Izraelovo plémĕ!"
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpĕl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný človĕk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšovĕ jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvĕtí a každý jazyk musí k slávĕ Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Mk 15,1-39
Pilát chtĕl lidu vyhovĕt, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: "Buď zdráv, židovský králi!" Bili ho rákosovou holí po hlavĕ, plivali na nĕj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právĕ přicházel z pole a šel kolem - otce Alexandrova a Rufova - přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdĕlili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devĕt hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinĕní hlásal nápis: "Židovský král." Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupnĕ proti nĕmu mluvili, potřásali hlavou a říkali: "Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavĕt! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!" Stejnĕ tak se mu mezi sebou posmívali i veleknĕží a učitelé Zákona a říkali: "Jiným pomohl, sám sobĕ pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, aby- chom to vidĕli a uvĕřili!" Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachthani?", to je v překladu: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mĕ opustil?" Když to uslyšeli nĕkteří z tĕch, kdo stáli kolem, řekli: "Hleďte, volá Eliáše!" Jeden z nich odbĕhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtĕl mu dát pít; říkal přitom: "Počkejte, chceme vidĕt, zdali ho Eliáš přijde sejmout!" Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti nĕmu, uvidĕl, že tak vydechl naposled, prohlásil: "Tento človĕk byl opravdu syn Boží!"
Jan 12: 12-19
Ježíš na oslátku po cestĕ jede,
za chvíli už bude ve mĕstĕ Jeruzalémĕ.
Kvĕtiny na cestě a s jásotem klaní se před ním zbožný lid,
ale brzy ho nechají Římany na kříži v klidu popravit.

Nedělní čtení - Gn, žalm, Řím, Mk

24. února 2018 v 21:14 | dvě TeReziA...

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpovĕdĕl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do zemĕ Moria a obĕtuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavĕl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův andĕl na nĕho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!" Andĕl řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedĕlej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obĕtoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův andĕl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobĕ samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udĕlal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tĕ požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvĕzdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy zemĕ za to, že jsi mĕ poslechl."

Žalm 116

Mĕl jsem důvĕru, i když jsem si řekl: - "Jsem tak sklíčen!" - Drahocenná je v Hospodinových očích - smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, - jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, - rozvázal jsi moje pouta. - Přinesu ti obĕť díků, Hospodine, - a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu - před veškerým jeho lidem - v nádvořích domu Hospodinova, - uprostřed tebe, Jeruzaléme!

Řím 8,31b-34

Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Mk 9,2-10

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi promĕnĕn. Jeho odĕv zářivĕ zbĕlel - žádný bĕlič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udĕlat tři stany: jeden tobĕ, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevĕdĕl totiž, co by mĕl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!" Když se rozhlédli, najednou u sebe nevidĕli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co vidĕli, dokud Syn človĕka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".

Čtení z bible na tento den - Ez, Mt

23. února 2018 v 8:30 | dvě TeReziA...

Čtení z bible na tento den - Ez, Mt

Ez 18,21-28

Toto praví Hospodin, Bůh: "Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které spáchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistĕ bude živ a nezemře. Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí. Mám snad zalíbení v zločincovĕ smrti - praví Pán, Hospodin - anebo spíše (chci), aby zmĕnil své chování a byl živ? Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavnĕ jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevĕrnost, které se dopustil, pro hřích, který spáchal. Říkáte: `Pán nejedná správnĕ!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistĕ bude živ a nezemře."

Mt 5,20-26

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nezabiješ.' Kdo by zabil propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hnĕvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradĕ; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má nĕco proti tobĕ, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obĕtuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestĕ, aby tĕ tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře."

Svatý Polykarp

23. února 2018 v 8:13 | dvě TeReziA...

Svatý Polykarp


V církevním kalendáři má dnes svátek Polykarp. Líčení jeho mučednictví, zapsané smyrenskou církevní obcí kolem roku 156, je nejstarší zprávou o něm. Polykarp byl jmenován biskupem ve Smyrně apoštolem Janem. Zde také nalezl svou smrt. Dne 23. února asi roku 155 upadl do rukou pohanů, kteří jej odsoudili k smrti upálením. Uvrhli ho do plamenů, ale oheň se jej prý ani nedotkl. Proto se na něho jeden voják vrhl a probodl téměř osmdesátiletého starce nožem. Křesťané potom jeho tělo pochovali a každoročně uctívali. Nyní jsou jeho ostatky v římském kostele S. Ambrogio della Massima.

Svátek Stolce sv. Petra

22. února 2018 v 9:03 | dvě TeReziA...

Svátek Stolce sv. Petra

1 Petr 5,1-4

Milovaní! Vaše duchovní představené vybízím - já sám duchovní představený jako oni, svĕdek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svĕřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolnĕ, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotnĕ; ne jako dĕdiční páni ve svém údĕlu, ale buďte svému stádci vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí vĕnec slávy.

Mt 16,13-19

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna človĕka?" Odpovĕdĕli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim. "A za koho mĕ pokládáte vy?" Šimon Petr odpovĕdĕl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!" Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tĕlo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobĕ dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."

V církevním kalendáři je dnes slaven svátek Stolce sv. Petra (též Stolování (Nastolování) sv. Petra či Petrova stolce). Jeho smysl a historii objevily teprve nedávné výzkumy, které zjistily, že se slavil již v polovinĕ 4. století. Původnĕ se vztahoval k antickému zvyku, při kterém Římané slavili památku zemřelých příbuzných - Parentalia. Přitom za stolem vyhrazovali jednu volnou židli mrtvým (cathedra), čímž se s nimi usmiřovali. Protože skutečné datum Petrovy smrti bylo římské obci neznámé, zvolila si k tomu právĕ 22. únor. Pozdĕji byl význam slova cathedra přenesen na biskupský stolec a obsah svátku se hledal v převzetí římské církve apoštolem Petrem. Celá vĕc se ponĕkud zamotala, když Řím přejal galské datum této slavnosti (18. leden) a původní datum si ponechala pouze Antiochie. Teprve papež Pavel IV. rozšířil roku 1558 obĕ tyto památky na celou církev. Za Jana XXIII. vyřadili konečnĕ svátek 18. ledna ve prospĕch původního 22. února a dnes platný římský kalendář z roku 1969 jej převzal jako svátek pod jménem svátek Stolce sv. Petra (Cathedra Petri).

Čtení z bible na tento den - Jon, Lukáš

21. února 2018 v 8:47 | dvě TeReziA...

Čtení z bible

Jon 3,1-10

Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého mĕsta Ninive a mĕj tam kázání, které ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké mĕsto před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet mĕstem první den a volal: "Ještĕ čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvĕřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Zpráva o tom se dostala až k ninivskému králi. Vstal ze svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se do žínice a sedl si do popela. Dal provolat: "V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav, nesmĕjí nic jíst, nesmĕjí se pást ani pít vodu. Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpĕnlivĕ budou prosit Boha; každý ať zmĕní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou. Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hnĕvu, a my nezahyneme." Když Bůh vidĕl, co učinili, že zmĕnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na nĕ zkázu, kterou jim hrozil.

Lk 11,29-32

Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo. Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn človĕka znamením pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké zemĕ, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (nĕkdo) víc než Šalomoun. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základĕ Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (nĕkdo) víc než Jonáš."

Čtení z bible na tento den - Iz, Mt

20. února 2018 v 9:03 | dvě TeReziA...

Čtení z bible na tento den

Iz 55,10-11


Toto praví Hospodin: "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mnĕ bez účinku, ale vše, co jsem chtĕl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Mt 6,7-15


Ježíš řekl svým učedníkům: "Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvĕť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky."

Nedělní čtení - Gn, žalm, Petr, Mk

19. února 2018 v 17:33 | dvě TeReziA...

Nedělní čtení

Gn 9,8-15


Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvĕří zemĕ, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy zemĕ. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tĕlo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi." Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tĕlo. Voda už nevzroste k potopĕ, aby zahubila každé tĕlo."

ŽALM 25


Ukaž mi své cesty, Hospodine, - a pouč mĕ o svých stezkách. - Veď mĕ ve své pravdĕ a uč mĕ, - neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, - na své milosrdenství, které trvá vĕčnĕ. - Pamatuj na mĕ ve svém milosrdenství - pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, - proto ukazuje hříšníkům cestu. - Pokorné vede k správnému jednání, - pokorné učí své cestĕ.

1 Petr 3,18-22


Milovaní! Kristus vytrpĕl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle tĕla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvĕznĕným. Oni kdysi nechtĕli poslechnout, když Bůh v Noemovĕ dobĕ shovívavĕ vyčkával, zatímco se stavĕla archa. Jen nĕkolik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z tĕla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svĕdomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andĕlé, mocnosti i síly.

Mk 1,12-15


Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andĕlé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvĕznĕn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a vĕřte evangeliu!"

Popeleční středa

19. února 2018 v 17:01 | dvě TeReziA...

Popeleční středa

Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. V liturgickém kalendáři katolické církve je to středa, která předchází první neděli postní a označuje začátek postní doby. Datum Popeleční středy je tedy pohyblivé jako i Velikonoce.

Původně byly Velikonoce pohanským svátkem jara. Před přibližně 3500 lety dali Židé tomuto svátku zcela nový význam svým svátkem Pesach (uchránění, ušetření), ten je oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Svátek Velikonoc je oslavou vzkříšeného Krista, jde o nejdůležitější křesťanský svátek. Ne zcela přesná definice říká, že Velikonoční neděle se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, přesné vysvětlení najdete na stránce.

  • Květná neděle je připomínka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, začíná svatý týden
  • Modré pondělí je nenáboženský tradiční název
  • Žluté úterý je nenáboženský tradiční název
  • Sazometná (škaredá) středa je lidová připomínka (nenáboženská tradice) Popeleční středy
  • Zelený čtvrtek je památka poslední večeře Ježíše
  • Velký pátek je den umučení Ježíše
  • Bílá sobota je dnem jeho pohřbení, v noci na neděli pak vstal Ježíš z mrtvých
  • Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle) je dnem vzkříšení, končí svatý týden
  • Na Červené pondělí je tradiční pomlázka (nenáboženská tradice)
  • Bílá neděle je druhá neděle velikonoční, nově pokřtění toho dne nosili bílé roucho

Nedělní čtení - Job, Kor, Mk

4. února 2018 v 8:03 | dvě TeReziA...

Nedělní čtení - Job, Kor, Mk

Job 7,1-4.6-7
Job řekl: "Což nejsou svízele údĕlem človĕka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v údĕl mĕsíce bídy a noci soužení byly mnĕ přidĕleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez nadĕje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štĕstí."


1 Kor 9,16-19.22-23
Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a bĕda, kdybych ho nehlásal. Odmĕnu bych mohl čekat, kdybych to dĕlal z vlastního popudu. Když to však dĕlám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svĕřen. Jaká je tedy moje odmĕna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udĕlal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím vĕtší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň nĕkteré. A to všechno dĕlám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.


Mk 1,29-39
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchynĕ ležela v horečce. Hned mu o ní povĕdĕli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k nĕmu všechny nemocné a posedlé. Celé mĕsto se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože vĕdĕli, kdo je. Brzo ráno, ještĕ za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštĕné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tĕ hledají!" Odpovĕdĕl jim: "Pojďme jinam, do blízkých mĕsteček, abych i tam ká- zal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyhánĕl zlé duchy.

Čtení z bible na tento den - Král, Mk

3. února 2018 v 12:41 | dvě TeReziA...

Čtení z bible na tento den - Král, Mk


1 Král 3,4-13
Šalomoun odešel obětovat do Gibeonu, poněvadž to byla nejvýznamnější obětní výšina. Šalomoun obětoval na onom oltáři tisíc celopalů. V Gibeonu se v noci ve snu zjevil Šalomounovi Hospodin. Bůh pravil: "Žádej si, co bych ti měl dát." Šalomoun řekl: "Ty jsi prokázal svému služebníku, mému otci Davidovi, velkou laskavost za to, že se choval vůči tobě s oddaností, spravedlností a s upřímným srdcem a zachoval jsi mu tuto velkou laskavost, když jsi mu dal syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Nuže, Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?" Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: "Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane. Ale i to, cos nežádal, ti dávám, bohatství i slávu, že nebylo a nebude mezi králi žádného tobě rovného."
Mk 6,30-34
Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Hromnice - Uvedení Páně do chrámu

2. února 2018 v 22:43 | dvě TeReziA...

Hromnice - Uvedení Páně do chrámu

Svátek Uvedení Pánĕ do chrámu - čtyřicátý den od narození Ježíše. Předmĕtem tohoto svátku jsou události, ke kterým došlo právĕ po této dobĕ v jeruzalémském chrámu. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotĕ platila žena po porodu chlapce 40, po narození dĕvčete dokonce 80 dní za nečistou a po uplynutí této doby musela přinést knĕzi k obĕti za hřích beránka a holoubĕ. Byla-li chudá, stačilo pouze jedno holoubĕ a knĕz za ní vykonal smírčí obřady. Potom opĕt nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče také přinést s sebou a zaplatit za nĕj penĕžitou obĕtinu. Přesnĕ tak to učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Tento svátek se slavil jako připomínka slavné události již od 4. nebo 5. století. Tehdy se však svátek jmenoval Setkání (Hypapante, řec.), protože se Ježíš poprvé setkal se svým otcem. Součástí této velké slavnosti se postupnĕ stal svĕtelný průvod. Svĕtla mĕla připomínat skutečnost, že "Ježíš je svĕtlem, jež bude zjevením pohanům". Svĕcení svĕtel a ohňový, nepříliš klidný průvod zapříčinily, že se tento svátek začal u nás nazývat Hromnice a v nĕmeckých zemích Lichtmess. Tyto lidové slavnosti mĕly však s původním významem svátku pramálo společného. Bĕhem staletí se také zmĕnil oficiální název tohoto svátku, jeho skutečný význam byl setřen, a tak místo svátku Setkání, slavili křesťané svátek Očišťování Panny Marie. Nebyl to však nejšťastnĕjší název. Panna Marie je podle církevního učení zcela bez hříchu, tudíž nemĕl tento svátek žádné opodstatnĕní. Konečnĕ v roce 1969 rozhodli církevní představitelé, že napříštĕ se bude dnešní den nazývat svátkem Uvedení Pánĕ do chrámu, a je tomu tak dodnes.

Mal 3,1-4 nebo Žid 2,14-18

Čtení z knihy proroka Malachiáše
Toto praví Pán Bůh: "Hle, pošlu svého andĕla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a andĕl smlouvy, po nĕmž toužíte. Hle, přichází - praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obĕtovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná obĕť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.

Čtení z listu Židům
Protože sourozenci mají krev a tĕlo společné, i Ježíš přijal krev a tĕlo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andĕlů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknĕzem milosrdným a vĕrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat tĕm, na které zkoušky přicházejí.

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákonĕ Pánĕ: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvĕceno Pánu!' Přitom chtĕli také podat obĕť, jak je to nařízeno v Zákonĕ Pánĕ: pár hrdliček nebo dvĕ holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémĕ jeden človĕk, jmenoval se Simeon: byl to človĕl spravedlivý a bohabojný, očekával potĕšení Izraele a byl v nĕm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právĕ když rodiče přinesli dítĕ Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uvidĕly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: svĕtlo k osvícení pohanům a k slávĕ tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o nĕm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokynĕ Anna, dcera Fanuelova z aserova kmene. Byla značnĕ pokročilého vĕku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právĕ v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítĕti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Pánĕ, vrátili se do Galileje do svého mĕsta Nazareta. Díte rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Tři králové+Čtení z bible na tento den

1. ledna 2018 v 15:10 | dvě TeReziA...

Svátek Tří králů, Zjevení Pánĕ

Šestý leden je však také dnem slavnosti Zjevení Pánĕ, neboť tím, že tři mudrcové z východu přišli před narozeného Mesiáše, došlo ke zviditelnĕní božstva. Proto se také tento svátek nazývá řecky epifaneia či theofaneia (tj. "Boží zjevení"). Tříkrálový název svátku je sice tradiční, v evangeliu se ale nikde nedočteme, že by Ježíška v Betlémĕ navštívili tři králové. Dozvíme se, že "... mudrci od východu se objevili v Jeruzalémĕ a ptali se: "Kde je ten právĕ narozený král Židů? Vidĕli jsme na východĕ jeho hvĕzdu a přišli jsme se mu poklonit.
" Před Božího syna pak položili své dary. Zlato označovalo královskou důstojnost, kadidlo duchovní sílu a obĕti a myrha byla znamením človĕčenstva. Potom se vrátili do svých rodných krajin, ale vyhnuli se Jeruzalému, aby unikli hnĕvu strašlivého krále Héróda.
Dnes již víme, že to, co se mudrcům zjevilo, nebyla kometa, kterou vídáme, jak se vznáší nad vyřezávanými či malovanými jesličkami. Dostala se nad nĕ jenom díky proslulému malíři Giottovi di Bondone, který s úžasem pozoroval koncem léta roku 1301 Halleyovu kometu. Byla tehdy mimořádnĕ jasná a dĕsivá. Pod dojmem tohoto úkazu ji pozdĕji namaloval nad tříkrálovou scénu na stĕnĕ kaple v Padovĕ. A další malíři tak činili po nĕm. Dnešní poznatky dokazují, že "betlémská hvĕzda" byla ve skutečnosti vzácnou trojnásobnou konjunkcí Jupitera se Saturnem v souhvĕzdí Ryb. Došlo k ní roku 7 před Kristem. Je zajímavé, že Kristus byl opravdu o sedm let starší, než se léta tvrdilo. K prokázané chybĕ v letopočtu došlo při dodatečné úpravĕ ve 3. století. Slavnou trojkonjunkci vypočítal již Johannes Kepler, hvĕzdář, matematik a astronom svĕtového významu, působící od roku 1600 v Praze. Při hvĕzdné události onoho roku 7 před Kristem muselo nastat skutečnĕ veliké svĕtlo - a hlavnĕ se o ní opravdu předem vĕdĕlo. Starovĕcí astronomové a astrologové byli na vysoké úrovni a oba obory spolu úzce souvisely, dokonce se i podporovaly. Jupiter byl hvĕzdou Boha, Saturn hvĕzdou Židů a všeobecnĕ se čekalo narození židovského krále, který zmĕní svĕt. Pro trojí konjunkci obou planet jsou dnes dokonce i archeologické doklady. Při výzkumu starobabylonské lokality v povodí Eufratu našel nĕmecký archeolog P. Schnabel hlinĕné tabulky, kde je popsáno pozorování nebeské klenby na starovĕké hvĕzdárnĕ Sippar. I zde je zpráva o zmínĕné hvĕzdné události.
Jména onĕch východních mudrců - Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar - však vycházejí pouze z tradice a se vší pravdĕpodobností jde o jména dodatečnĕ vymyšlená. Mĕla zřejmĕ symbolizovat tři významná kulturní centra starovĕkého Východu: Caspar je jméno perské, Melichar hebrejské a Baltazar starobabylonské. Dnes si tuto slavnou událost připomínáme tím, že pán domu napíše na rám dveří svého domu "královské" iniciály. Tři písmena bývají také odvozována od vĕty Christus Mansionem Benedicat, což znamená "Kriste požehnej toto obydlí". Paní domu pro zmĕnu vykouří kadidlem všechny místnosti v domĕ. Platí také pravidlo, že na večer Tříkrálový (dvanáctá noc po Vánocích) musí být odstranĕny vánoční ozdoby.
Centrem uctívání Tří králů bylo a je mĕsto Kolín nad Rýnem, kde mají překrásný relikviář, ve kterém jsou uloženy domnĕlé ostatky slavných mudrců. Byly sem převezeny z kostela sv. Eustorgia z Milána. Biskup Eustorgius, podle nĕhož je chrám pojmenován, dostal ostatky Tří králů od byzantské císařovny Heleny. Eustorgiův nástupce v Milánĕ Protasius nechal v chrámu postavit sarkofág, ten je ovšem dnes již prázdný.

SOBOTA 6.1.

Slavnost Zjevení Pánĕ

Iz 60,1-6


Čtení z knihy proroka Izaiáše
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé svĕtlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém svĕtle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobĕ. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvĕje a rozšíří tvé srdce, neboť tĕ zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobĕ. Záplava velbloudů tĕ přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.



Ef 3,2-5


(Bratři!) Slyšeli jste, že Bůh mĕ povĕřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívĕjších pokoleních to lidé nevĕdĕli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dĕdická práva, že jsou údy téhož tĕla a že stejnĕ i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvĕří kázání) evangelia.

Mt 2,1-12


Když se Ježíš narodil v Betlémĕ v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uvidĕli jsme jeho hvĕzdu na východĕ, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny veleknĕze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémĕ v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními mĕsty, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'" Tehdy si Herodes tajnĕ zavolal mudrce a zevrubnĕ se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvĕzda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jdĕte a důkladnĕ se na to dítĕ vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvĕzda, kterou vidĕli na východĕ, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítĕ. Jakmile uvidĕli hvĕzdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítĕ s jeho matkou Marií, padli na zem a klanĕli se mu. Otevřeli své pokladnice a obĕtovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své zemĕ jinou cestou.

Svátek Panny Marie+čtení z bible na den

1. ledna 2018 v 13:05 | dvě TeReziA...

Svátek Matky Boží, Panny Marie


Římská církev stanovila na první leden právĕ tento mariánský svátek, památku (natale) Matky Boží. Ve Španĕlsku a v Galii zdomácnĕl v 6. století na prvního ledna svátek Obřezání Pánĕ. V Římĕ se však tento svátek objevil až ve 13.-14. století, kdy se v duchu mariánských Vánoc slavil pod označeními svátek Obřezání Pánĕ a vánoční oktáv. Tak vypadala situace až do roku 1960. Tehdy bylo stanoveno: "Prvního ledna, v poslední den oktávu Narození Pánĕ, se koná slavnost Matky Boží Panny Marie a zároveň se připomíná, že Kristus dostal jméno Ježíš." Stejnĕ tak se slaví tato památka ve východní církvi, a to 26. prosince, v koptském ritu 16. ledna.

Nm 6,22-27; Gal 4,4-7

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobĕ Hospodin požehná a ochraňuje tĕ! Ať tobĕ Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobĕ svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

Bratři! Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dĕdic skrze Boha.

Lk 2,16-21

Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i dĕťátko položené v jeslích. Když ho uvidĕli, vypravovali, co jim bylo o tom dítĕti povĕdĕno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávĕli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a vidĕli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítĕ mĕlo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval andĕl, než bylo počato v mateřském lůnĕ.

Svátek Svaté Rodiny - čtení z Bible

31. prosince 2017 v 9:39 | dvě TeReziA...

Svátek Svaté Rodiny

Svatá rodina v křesťanství (Maria, Josef a Ježíš) je uvádĕná jako nejlepší příklad lásky, ctnosti, svornosti a vzor pro život všech křesťanských rodin.


Sir 3,3-7.14-17

Pán chtĕl, aby otec byl od dĕtí ctĕn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dĕtech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na nĕj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes mĕl soucit s otcem, započítá se ti jako náhrada za tvé hříchy.

ŽALM 128

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, - kdo kráčí po jeho cestách. - Budeš jísti z výtĕžku svých rukou, - bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva - uvnitř tvého domu. - Tvoji synové jako výhonky oliv - kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, - který se bojí Hospodina. - Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, - abys vidĕl štĕstí Jeruzaléma - po všechny dny svého života.

Kol 3,12-21

Bratři! Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpĕlivost. Snášejte se a navzájem si odpouštĕjte, má-li kdo nĕco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštĕjte i vy. A nadto nade všechno mĕjte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k nĕmu jste byli povoláni v jednom tĕle. Buďte za to vdĕční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vdĕčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpĕvy a duchovní písnĕ. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dĕlejte ve jménu Pána Ježíše a skrze nĕho dĕkujte Bohu Otci. Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mĕjte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Dĕti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedráždĕte svoje dĕti, aby neztrácely odvahu.

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákonĕ Pánĕ: "Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvĕceno Pánu!" Přitom chtĕli také podat obĕť, jak je to nařízeno v Zákonĕ Pánĕ: pár hrdliček nebo dvĕ holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémĕ jeden človĕk, jmenoval se Simeon: byl to človĕk spravedlivý a bohabojný, očekával potĕšení Izraele a byl v nĕm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právĕ když rodiče přinesli dítĕ Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uvidĕly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: svĕtlo k osvícení pohanům a k slávĕ tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o nĕm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokynĕ Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značnĕ pokročilého vĕku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právĕ v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítĕti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Pánĕ, vrátili se do Galileje do svého mĕsta Nazareta. Dítĕ rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Čtení z bible na tento den - Jan2, Lukáš2

30. prosince 2017 v 10:51 | dvě TeReziA...

1 Jan 2,12-17


Píšu vám, milé dĕti, protože vám byly odpuštĕny hříchy pro Ježíšovo jméno. Píšu vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládeži, protože jste přemohli zlého ducha. Napsal jsem vám, dĕti, protože jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha. Nemilujte svĕt, ani to, co je ve svĕtĕ. Jestliže nĕkdo miluje svĕt, není v nĕm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve svĕtĕ: žádost tĕla, žádost očí a honosný způsob života, není z Otce, ale ze svĕta. Svĕt však pomíjí a s ním i jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navĕky.

Lk 2,36-40



V tom čase žila prorokynĕ Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značnĕ pokročilého vĕku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právĕ v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítĕti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Pánĕ, vrátili se do Galileje do svého mĕsta Nazareta. Dítĕ rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Čtení z bible na tento den - Jan, Lukáš

29. prosince 2017 v 9:16 | dvě TeReziA...

1 Jan 2,3-11

Milovaní! Že jsme poznali Ježíše, víme podle toho, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v nĕm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v nĕm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on. Milovaní, nepíšu vám o (nĕjakém) novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, (také) nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé svĕtlo už svítí. Kdo tvrdí, že je ve svĕtle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmĕ. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve svĕtle a pro nikoho není pohoršením. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmĕ a žije ve tmĕ: neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.

Lk 2,22-35

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákonĕ Pánĕ: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvĕceno Pánu!' Přitom chtĕli také podat obĕť, jak je to nařízeno v Zákonĕ Pánĕ: pár hrdliček nebo dvĕ holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémĕ jeden človĕk, jmenoval se Simeon: byl to človĕk spravedlivý a bohabojný, očekával potĕšení Izraele a byl v nĕm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právĕ když rodiče přinesli dítĕ Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uvidĕly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: svĕtlo k osvícení pohanům a k slávĕ tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o nĕm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."



Stařeček Simeon dĕťátko chová,
po celý život se na to připravoval.
Z jeho úst chvála Bohu zní
a malé nemluvňátko zas klidnĕ spí.

Svátek sv.Mláďátek + Čtení z bible na tento den

28. prosince 2017 v 12:00 | dvě TeReziA...

Svátek sv. Mláďátek



Den Mláďátek betlémských připomíná Héródovo vraždĕní chlapců ve vĕku do dvou let. V lidové tradici je tento den pokládán za nejnešťastnĕjší v celém roce, kdy se nemá začínat žádné dílo. Tento svátek se zřejmĕ vyvinul na Západĕ a poprvé jej připomíná kalendář severoafrického mĕsta Kartága již roku 505. Ovšem četní církevní otcové velebili mučednictví tĕchto nešťastných dĕtí daleko dříve. Datum svátku zřejmĕ ovlivnila souvislost s vánočními událostmi.

1 Jan 1,5 - 2,2


Milovaní! To je poselství, které jsme slyšeli od Ježíše Krista a vám zvĕstujeme: Bůh je svĕtlo, a tma v nĕm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmĕ, lžeme a naše jednání není ve shodĕ s pravdou. Když však žijeme ve svĕtle, jako on je ve svĕtle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože vĕrnĕ plní, co slíbil, a protože je spravedlivý. Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, dĕláme z nĕho lháře a jeho slovo v nás není. Moje milé dĕti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však nĕkdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obĕtí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého svĕta.

Mt 2,13-18



Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu andĕl Pánĕ a řekl: "Vstaň, vezmi dítĕ i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítĕti pátrat, aby je zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítĕ i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna. Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, velmi i se rozlítil a dal v Betlémĕ i v celém jeho okolí pobít všechny chlapce do dvou let - podle času, který si zevrubnĕ zjistil od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 'V Rámĕ je slyšet hlas, pláč a velké bĕdování: Ráchel oplakává svoje dĕti. Není k utišení - už nejsou.'

Jan Evangelista + Čtení z bible na tento den

27. prosince 2017 v 20:11 | dvě TeReziA...

Svátek sv. Jana


Dnes si připomínáme jednoho slavného nositele tohoto jména, autora čtvrtého evangelia. Jan byl apoštolem a zřejmĕ přežil všechny své druhy. Je také jediným z nich, který zemřel přirozenou smrtí. Ovšem ani jemu se nevyhnulo pronásledování a mnohokrát se ocitl v ohrožení života. Jan byl synem Zebedea a Salome a pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera. Jeho bratrem byl Jakub Starší, také apoštol. Před svým povoláním Ježíšem za učedníka si Jan vydĕlával na živobytí jako rybář. Jan byl také nazýván "miláček Pánĕ", protože mu Ježíš mnohokrát dával přednost před ostatními. V evangeliích se říká, že Jan vroucnĕ miloval svého Pána a byl jím stejnĕ milován. Také s Petrem pojilo rybáře Jana od Genezaretského jezera hluboké přátelství, které spočívalo snad v jejich podobném původu.
Podle církevní tradice přišel Jan kolem roku 69 do Efesu. V roce 95 byl prý zatčen, ale v zajetí nezemřel. Podle legendy byl prý strašlivĕ mučen a nakonec vhozen do kotle s vřelým olejem. Olej se však prý zmĕnil v občerstvující lázeň, z níž vystoupil Jan nezlomen, ba ještĕ posílen. Zpráva o zázraku se rychle rozšířila a císař Domitianus se jí tak zalekl, že Jana radĕji propustil a poslal do vyhnanství na ostrov Pátmos. Tam napsal Jan svou slavnou Apokalypsu. Když zemřel krutovládce Domitianus, vrátil se apoštol opĕt do Efesu, aby tam napsal své evangelium, v pořadí čtvrté (Marek, Matouš, Lukáš, Jan). Okolo roku 101 zemřel Jan ve vysokém stáří v Efesu. O tom, kde byl pohřben nebo kde zůstaly jeho ostatky, není nic spolehlivého známo. Nĕkteré prameny uvádĕjí, že byl pohřben na pahorku u Efesu (Turecko).
Jan vždycky patřil k velice oblíbeným svĕtcům.
Patron: teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, sedlářů, výrobců zrcadel, rytců, svíčkářů a košíkářů. Je také patronem přátelství a pomáhá proti otravám, spáleninám, bolestem nohou a padoucnici.
Atributy: Jan je znázorňován buď jako stařec (spíše ve východním umĕní), nebo jako mladý muž (v západním umĕní).
Symbolem sv. Jana je orel, nĕkterá jeho vyobrazení mají orlí hlavu nebo křídla. Tento symbol mu byl připsán pro jeho vysokou teologii na začátku evangelia.
Dalším jeho atributem je číše s vínem. Ta odkazuje na legendu, podle které mu byla podána číše s otráveným vínem. Jan ji požehnal a poté vypil, avšak jed neúčinkoval. Proto se v den svátku sv. Jana tradičnĕ svĕtí víno.
Nejslavnĕjším a nejznámĕjším obyčejem o svátku sv. Jana je svĕcení Janova vína, zvaného také Janova láska. Tento zvyk se udržuje především ve vinařských oblastech. Po požehnání podává knĕz vĕřícím kalich s posvĕceným vínem a říká: "Napij se lásky svatého Jana ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého."

1 Jan 1,1-4


Milovaní! O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima vidĕli, bedlivĕ pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svĕdčíme a zvĕstujeme vám. Život se zjevil, a my jsme ho vidĕli, Život vĕčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme tedy vidĕli a slyšeli, zvĕstujeme i vám, abyste i vy mĕli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.

Jan 20,2-8


Prvního dne v týdnu bĕžela Marie Magdalská k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba bĕželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a dobĕhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a vidĕl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a vidĕl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšovĕ hlavĕ, neležela u tĕch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místĕ. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hro-bu první, vidĕl a uvĕřil.

Nedělní čtení - hřivny

19. listopadu 2017 v 0:19 | dvě tereziA

33. nedĕle v mezidobí - cyklus A

Př 31,10-13.19-20.30-31


Řádnou ženu, kdo ji najde? Vĕtší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospĕch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámĕ nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtĕžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.
ŽALM 128
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, - kdo kráčí po jeho cestách. - Budeš jísti z výtĕžku svých rukou, - bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva - uvnitř tvého domu. - Tvoji synové jako výhonky oliv - kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, - který se bojí Hospodina. - Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, - abys vidĕl štĕstí Jeruzaléma - po všechny dny svého života.
1 Sol 5,1-6
Co se týká času a chvíle příchodu Pánĕ, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Pánĕ přijde jako zlodĕj v noci. Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na nĕ znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na tĕhotnou ženu. Nebudou moci uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmĕ, že by vás ten den překvapil jako zlodĕj. Vy všichni jste přece synové svĕtla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi právo! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdĕlí a střízliví.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden človĕk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svĕřil jim svůj majetek. Jednomu dal pĕt hřiven, druhému dvĕ a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pĕt hřiven, hned šel, podnikavĕ jich využil a vyzískal pĕt dalších. Stejnĕ i ten, který dostal dvĕ, vyzískal dvĕ další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší dobĕ se pán tĕch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pĕt hřiven, přinesl s sebou pĕt dalších a řekl: 'Pane, pĕt hřiven jsi mi svĕřil, hle - dalších pĕt jsem vydĕlal.' Pán mu řekl: 'Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil i ten, který dostal dvĕ hřivny, a řekl: 'Pane, dvĕ hřivny jsi mi svĕřil, hle - další dvĕ jsem vydĕlal.' Pán mu řekl: 'Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý človĕk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Mĕl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpovĕdĕl: 'Služebníku špatný a líný! Vĕdĕl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Mĕl jsi tedy moje peníze uložit u smĕnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezmĕte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípĕní zubů.'"

Čtení z bible na tento den

18. listopadu 2017 v 10:48 | dvě tereziA
SOBOTA 18.11. Posvĕcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31

Ale důstojník vĕřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, vĕtšina se rozhodla plout odtud dále, dostat se - bude-li to možné - do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétĕ, otevřený k jihozápadu a severozápadu. Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj zámĕr. Zvedli kotvu a pluli tĕsnĕ podél Kréty. Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet. Když jsme se dostali do závĕtří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu. Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtĕjí spustit kotvy také z přídi, řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: "Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy nadĕji na záchranu."

Mt 14,22-33

Hned nato přimĕl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotĕ modlil. Když nastal večer, byl tam sám.
Loď byla daleko od zemĕ a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.
K ránu šel k nim, kráčeje po moři.
Když ho učedníci uvidĕli kráčet po moři, vydĕsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem.
Ježíš na nĕ hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
Petr mu odpovĕdĕl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobĕ po vodách!"
A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.
Ale když vidĕl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!"
Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malovĕrný, proč jsi pochyboval?"
Když vstoupili na loď, vítr se utišil.

Ti, kdo byli na lodi, klanĕli se mu a říkali: "Jistĕ jsi Boží Syn."

Čtení z bible na tento den - Mdr, Lukáš

17. listopadu 2017 v 17:47 | dvě tereziA

Mdr 13,1-9


Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří nemĕli znalost Boha a z toho, co vidĕli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali umĕlce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvĕzd nebo mohutnou vodu nebo nebeská svĕtla za bohy, vládce svĕta. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, mĕli poznat, oč je krásnĕjší jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, mĕli z toho pochopit, oč je silnĕjší jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele. Avšak ti zasluhují jen malou výtku, vždyť snad jenom bloudí, když hledají Boha v touze ho najít. Vždyť se obírají jeho činy a snaží se je proniknout, ale dávají se strhnout zdáním, protože už to, co vidí, je krásné. Avšak ani ti nejsou bez omluvy. Přece když mohli tolik poznat, že dovedli prozkoumat svĕt, jak to, že přitom tím spíše nenašli jeho Pána?

Lk 17,26-37

Ježíš řekl svým učedníkům: "Jako bylo v dobĕ Noemovĕ, tak tomu bude v dobĕ Syna človĕka: jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a zahubila všechny. Podobnĕ se stalo v dobĕ Lotovĕ: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavĕli; ale ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe spadl oheň a síra a zahubilo to všechny. Právĕ tak to bude v den, kdy se zjeví Syn človĕka. Kdo bude v ten den na střeše a své vĕci bude mít v domĕ, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejnĕ tak, kdo bude na poli, ať se nevrací nazpĕt! Pamatujte na Lotovu ženu! Kdo si bude hledĕt život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho. Říkám vám: Té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvĕ ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána." Zeptali se ho: "Kde, Pane?" Odpovĕdĕl jim: "Kde bude tĕlo, tam se slétnou i supi."

Svatá Alžběta Uherská Durynská

17. listopadu 2017 v 10:19 | dvě tereziA

Svatá Alžběta Uherská

Alžběta Uherská byla dcerou krále Ondřeje II. Uherského a žila v první polovině 13.století v Německu.

Pozdější landkraběnka durynská Alžběta byla dcerou uherského krále Ondřeje II. a narodila v roce 1207. Již ve čtyřech letech ji otec zasnoubil s jedenáctiletým synem landkraběte durynského Ludvíkem. Když dosáhla Alžběta 14 let, konala se okázalá svatba. Po ní se stal takřka zázrak, neboť oba manželé žili až do své smrti šťastným manželským životem, což se u takto smluvených sňatků nestávalo. Bohužel, spokojené rodině nepřál osud. Během několika let přivedla Alžběta na svět tři děti, ale poslední již svého otce nikdy nespatřilo: Ludvík totiž zemřel 11. září 1227 na počátku křížové výpravy, kterou vedl císař Fridrich II.
Nešťastná Alžběta vždy pomáhala všem, kteří to potřebovali, a po smrti svého manžela hledala v této činnosti stále větší útěchu. Sama navštěvovala chudinské čtvrti a rozdávala plné hrsti peněz i jídla. Jenomže v Durynsku převzal moc její švagr Jindřich Raspe a ihned Alžbětě nařídil, ať si vybere: buď se přizpůsobí životu vyšší šlechty a nebude navštěvovat podivná individua, nebo přijde o všechen vdovský majetek. Alžběta již byla plně zapojena do své charitativní práce, a tak se bez rozmýšlení rozhodla pro druhou možnost. Tehdy ji vyhnali z hradu a vzali jí majetek i děti. Po nějakém čase sice podle práva část peněz získala zpět, ale ztrátu dětí nemohlo nahradit nic. Z peněz, které se jí vrátily, založila mladá vdova v Marburgu (Hesensko) nemocnici, v níž sama ošetřovala nemocné, které nechtěli nikde přijmout. Aby se oprostila od všech svodů světa, vstoupila Alžběta roku 1228 do františkánského řádu. Její život byl plný utrpení a běd. Posluhovala těm nejvíce nemocným a sama mnohokrát onemocněla. Zemřela nakonec 17. listopadu v roce 1231 a za dva dny byla pohřbena u své nemocnice sv. Františka v Marburgu. Již v roce 1235 ji papež Řehoř IX. svatořečil.
Úcta ke svaté Alžbětě Durynské je i dnes obrovská. Lidé si na ní cení především toho, že ačkoliv mohla zvolit jednoduchou a blahobytnou cestu životem, opustila bohatství, moc a slávu a rozhodla se pro cestu plnou utrpení, odříkání a chudoby. Myšlenku chudoby, kterou razil právě v té době František z Assisi, prosazovala Alžběta tak radikálně, jako sotva kdo po ní.




Patron:
světlušek (ve skautu), zdravotních sester, pekařů, bezdomovců, nevinně pronásledovaných, sirotků, vdov
Atributy:

almužna, džbán, chléb, chudí, koruna, koš, nohy (umývá chudým), oděv knížecí i prostý, růže, ryby v míse, žebrák

Čtení z bible na týden - Mdr, Lukáš

16. listopadu 2017 v 22:52 | dvě tereziA
PONDĔLĺ 13.11. Památka sv. Anežky České
Mdr 1,1-7

Milujte spravedlnost, vládcové zemĕ, správnĕ smýšlejte o Pánu a hledejte ho upřímným srdcem. Tĕm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt, zjevuje se tĕm, kdo v nĕho vĕří. Zvrácené myšlenky však od Boha oddĕlují, všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců. Do zlovolné duše nevchází moudrost, nesídlí v tĕle oddaném hříchu. Svatý duch káznĕ utíká před lstí, uniká nerozvážným myšlenkám, odchází, když se blíží nepravost. Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi, ale nenechá bez trestu tupitele, který se provinil slovy, protože Bůh je svĕdkem jeho ledví, pravdivým pozorovatelem jeho srdce a posluchačem jeho řečí. Duch Pánĕ naplňuje svĕt a ten, který vše obsahuje, ví o všem, co se mluví.
Lk 17,1-6

Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale bĕda tomu, od koho pocházejí! Bylo by pro nĕho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl ke hříchu jednoho z tĕchto nepatrných. Dejte si pozor! Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a bude-li toho litovat, odpusť mu! A když se proti tobĕ prohřeší sedmkrát za den a sedmkrát se na tebe obrátí a řekne: `Je mi to líto', odpusť mu!" Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!" Pán řekl: "Kdybyste mĕli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás."

ÚTERÝ 14.11.
Mdr 2,23 - 3,9
Bůh stvořil človĕka k nesmrtelnosti, udĕlal ho jako obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svĕt, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci. Duše spravedlivých však jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštĕstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich nadĕje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá obĕť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odmĕnĕni, zazáří, jako jiskry probĕhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navĕky králem. Ti, kdo v nĕj doufali, poznají pravdu, kdo byli vĕrní, setrvají u nĕho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.
Lk 17,7-10
Pán řekl: "Když nĕkdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: `Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: `Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mĕ, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Dĕkuje snad tomu služebníkovi, že udĕlal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až udĕláte všechno, co vám bylo přikázáno, řeknĕte: `Jsme jenom služebníci. Udĕlali jsme, co jsme byli povinni udĕlat.'"

STŘEDA 15.11.
Mdr 6,1-11
Slyšte, králové, a buďte rozumní, poučte se, vládcové dalekých krajin! Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu, kteří se pyšníte množstvím národů! Od Pána jste dostali moc, od Nejvyššího vládu. On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly, protože jste nevládli správnĕ, nezachovávali jste zákon, nechovali jste se podle Boží vůle, ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti. (Pán) na vás přijde strašnĕ a rychle, ponĕvadž držitele moci stihne neúprosný soud. Malému se totiž odpustí z milosrdenství, s velkou přísností však budou trestáni mocní. Svrchovaný vládce se nikoho nebojí, neohlíží se na moc, protože on stvořil malého i velkého, o všechny se stará stejnĕ, ale mocné očekává přísná zkouška. Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatĕ střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnĕní. Buďte tedy žádostiví mých slov, mĕjte po nich touhu, a poučí vás.
Lk 17,11-19
Když na cestĕ do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí a přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uvidĕl, řekl jim: "Jdĕte a ukažte se knĕžím." A jak odcházeli, byli očištĕni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a dĕkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištĕno deset? Kde je tĕch devĕt? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tĕ zachránila."

ČTVRTEK 16.11.
Mdr 7,22 - 8,1
V moudrosti je duch myslící, svatý, jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný, hbitý, pronikající, neposkvrnĕný, jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý, nezkrotitelný, blahodárný, naklonĕný lidem, stálý, neklamný, bezstarostný, všemohoucí, nade vším bdící, pronikající všechny duchy myslící, čisté a nejjemnĕjší. Neboť moudrost je pohyblivĕjší než každý pohyb, svou čistotou všechno proniká a prostupuje. Ona je výdech Boží moci, čirý výron slávy Všemohoucího, protože nic poskvrnĕného se do ní nedostane, neboť je odlesk vĕčného svĕtla, neposkvrnĕné zrcadlo Boží činnosti a obraz jeho dobroty. Ačkoli je jedna, všechno může, i když v sobĕ zůstává, všechno obnovuje, v průbĕhu vĕků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky. Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. Ona je totiž krásnĕjší než slunce a nad všechna seskupení hvĕzd, srovnána se svĕtlem vítĕzí nad ním, neboť po svĕtle následuje noc, ale zlo nic nezmůže proti moudrosti, která se mocnĕ rozpíná od jednoho konce svĕta k druhému a všemu vládne s dokonalostí.
Lk 17,20-25

Když se farizeové zeptali Ježíše, kdy přijde Boží království, odpovĕdĕl jim: "Boží království nepřichází tak, že by se to dalo pozorovat. Ani se nedá říci: `Hle, tady je!' nebo `tam je!' Neboť Boží království je mezi vámi." Učedníkům pak řekl: "Přijdou dny, kdy byste rádi vidĕli aspoň jeden ze dnů Syna človĕka, ale neuvidíte ho. Budou vám říkat: `Hle, tady je!', `hle, tam!' Neodcházejte a nebĕhejte za nimi! Neboť jako blesk, když vyšlehne, zazáří od jednoho konce nebe až k druhému, tak to bude i se Synem človĕka v jeho den. Napřed však musí mnoho vytrpĕt a od tohoto pokolení být zavržen."

Čtení z bible - Lukáš

10. listopadu 2017 v 10:59 | dvě tereziA

Lk 16,1-8


Ježíš řekl svým učedníkům: "Byl jeden bohatý človĕk a ten mĕl správce, kterého obvinili, že prý zpronevĕřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: `Co to o tobĕ slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' Správce si řekl: `Co si počnu, když mĕ můj pán zbavuje správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Už vím, co udĕlám, aby mĕ (lidé) přijali k sobĕ do domu, až budu zbaven správcovství.' Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: `Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpovĕdĕl: `Sto vĕder oleje.' Řekl mu: `Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: `Kolik ty jsi dlužen?' Odpovĕdĕl: `Sto korců pšenice.' Řekl mu: `Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravĕ. Synové tohoto svĕta jsou totiž k sobĕ navzájem prozíravĕjší než synové svĕtla."

Lev I. Veliký

10. listopadu 2017 v 10:44 | dvě tereziA

Lev I. Veliký

Lev I. Veliký se narodil kolem roku 400 v Toskáně (Toscana), v Itálii. O jeho dětství a mládí nevíme nic určitého. Jisté je, že se stal arcijáhnem papeže Celestina. Papežem byl zvolen v roce 440. Ihned na počátku své vlády provedl podstatnou reformu papežství. Odosobnil papežský úřad a zdůraznil jej čistě jako dědictví sv. Petra. Potom se zaměřil na obranu církevních práv a boj proti různým bludařským sektám. Ve svých spisech i při všech teologických jednáních obhajoval učení, že v Ježíši Kristu jsou obě přirozenosti - lidská i božská. Východní církev viděla v Božím Synu pouze přirozenost božskou a nechtěla od svého názoru ustoupit. Tehdy je Lev dost nediplomaticky označil za lupiče.
Důležitou roli Lev sehrál při obraně města Říma. Divoké hunské hordy totiž vpadly roku 452 do Itálie. Tehdy naopak prokázal Lev I. obrovskou diplomatickou a mravní vůli i nadlidskou statečnost. Útok barbarů byl strašlivý a ničivý. Všude, kam vtrhli, zůstala za nimi jen spálená země a zmar. Jednoho dne stanulo vojsko před branami města Říma. Lev vyšel z hradeb a šel osobně naproti hunskému vojevůdci Attilovi. Oba muži se setkali v Mantově. Lvova výřečnost musela být úžasná, neboť se mu podařilo tento evropský "bič boží" od Říma odvrátit. Lev se tak nesmazatelně zapsal do dějin, protože Hunové by "Věčné město" zcela jistě strašlivě vyplenili a snad i zničili. O tři roky později stáli před branami města noví dobyvatelé. Tentokrát to byli Vandalové, ale na ně již neplatil ani Lev, ani jeho charisma. Vandalové, věrni svému jménu, město dobyli a hlavně tvrdě vyplenili. Ve chvíli nejvyššího ohrožení však Lev přeci jen opět zasáhl a dojednal za obrovské výkupné, že vojáci ušetřili životy římských občanů a město nezapálili, i když to měli původně v úmyslu. Těmito událostmi se stal ze Lva hrdina a absolutně nejvýznačnější osobnost té doby.

Slavný papež zemřel 10. listopadu 461 v Římě a jako první z papežů byl pochován v předsíni konstantinské baziliky sv. Petra. Papež Sergius I. vyzvedl roku 688 jeho ostatky a přenesl je na oltář, který byl Lvovi zasvěcen.

Čtení z bible-Ezechiel+Jan

9. listopadu 2017 v 11:08 | dvě tereziA

Ez 47,1-2.8-9.12


Andĕl mĕ zavedl ke vchodu do chrámu, a hle - pod chrámovým prahem prýštila voda smĕrem na východ - na východ totiž bylo chrámové průčelí - voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mĕ vyvedl severní branou a venku mĕ vedl až k vnĕjší brá-nĕ smĕřující na východ, a hle - voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: "Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouštĕ a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřesta-ne jeho ovoce; každý mĕsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatynĕ: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí."


1 Kor 3,9c-11.16-17


(Bratři!) Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

Jan 2,13-22

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámĕ zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i smĕnárníky, jak tam sedí. Tu si udĕlal zprovazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, smĕnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jdĕte s tím odtud! Nedĕlejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomnĕli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mĕ stravuje.' Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dĕlat?" Ježíš jim odpovĕdĕl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!" Tu židé řekli: "Tento chrám se stavĕl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?" On však to řekl o chrámu svého tĕla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvĕdomili si jeho učedníci, co tím chtĕl říci, a uvĕřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Martin de Porres

3. listopadu 2017 v 11:28 | dvě tereziA

Martin de Porres

narodil se v 16.století jako syn španělského šlechtice a černošky v Limě, hlavním městě Peru.
To předznamenalo celý jeho život. Barva kůže mu přinášela jenom utrpení a nadávky.
V útlém mládí vstoupil do dominikánského řádu a jako laický bratr v něm prožil celý život. Byl neobyčejně zručný, a tak v klášteře pracoval jako holič a zemědělský dělník. Od dětství se zabýval také studiem bylin, stal se z něho velice nadaný ranhojič a ošetřovatel. Všechno, co měl, rozdal a sám si neponechal zhola nic.
Kvůli tomu, že byl mulatem, poznal již od dětství, jak chutná rasismus a další formy násilí a nesnášenlivosti. To jej nikterak neničilo, ale naopak vyzbrojilo. Dokázal totiž řešit všechny spory, problémy a nespravedlnosti s takovou dávkou taktu a citu, že zakrátko v tomto směru neměl konkurenta.
Patron: sociální spravedlnosti a rasové snášenlivosti a tolerance.
Atributy: koště, pes

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

2. listopadu 2017 v 10:15 | dvě tereziA

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

2 Mak 12,43-46
Čtení z druhé knihy Makabejské
Juda, kníže Izraele, uspořádal sbírku dva tisíce drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána obĕť za hřích. To bylo jistĕ dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. Kdyby totiž nevĕřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a smĕšné modlit se za mrtvé. Nadto myslil na nádhernou odmĕnu, která je uchována tĕm, kdo zesnuli ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou obĕť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.

Řím 5,5-11
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům
Bratři! Nadĕje neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještĕ byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná, že se nĕkdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještĕ byli hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachránĕni skrze nĕho od (Božího) hnĕvu teď, když jsme ospravedlnĕni jeho krví. Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v dobĕ, kdy jsme s ním byli ještĕ znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachránĕni jeho životem. Ba ještĕ více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze nĕho se nám nyní dostalo usmíření.
Lk 23,33.39-43

Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici.
Jeden z tĕch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivĕ: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudĕlal nic zlého."
A dodal: "Ježíši, pamatuj na mĕ, až přijdeš do svého království." Odpovĕdĕl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."

Slavnost Všech svatých

1. listopadu 2017 v 20:54 | dvě tereziA

1.11.

Slavnost Všech svatých



Zj 7,2-4.9-14

Zjevení apoštola Jana


Já, Jan, vidĕl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný andĕl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři andĕly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!"
A uslyšel jsem, kolik bylo tĕch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Potom se podívám, a hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odĕní bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vdĕčíme našemu Bohu, který sedí na trůnĕ, a Beránkovi!" Všichni andĕlé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klanĕli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na vĕčné vĕky! Amen."
Tu na mĕ promluvil jeden ze starců a zeptal se mĕ: "Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?" Odpovĕdĕl jsem mu: "Můj pane, to víš ty."
Řekl mi: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do bĕla vyprali v Beránkovĕ krvi."


1 Jan 3,1-3

první list apoštola Jana


Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dĕtmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svĕt nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží dĕti. Ale čím budeme, není ještĕ zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidĕt tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto nadĕji v nĕho, uchovává se čistý, jako on je čistý.

Mt 5,1-12


Když Ježíš uvidĕl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k nĕmu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potĕšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dĕdictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidĕt Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mnĕ tupit, pronásledovat a vylhanĕ vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odmĕnu."

Martin Luther

31. října 2017 v 13:58 | dvě tereziA

Matin Luther a začátek reformace

31.října 1517 zveřejnil Martin Luther svých 95 tezí.
Dnes slaví protestanti Den reformace. Martin Luther totiž origináním zůsobem zveřejnil svych 95 tezí k disputaci: přibil je na dveře chrámu ve Wittenbergu. K disputaci se sice nikdo nepřihlásil, ale díky vynálezu knihtisku se jeho názory rošířily po celé Evropě a vyvolaly velké reformní hnutí.

Marcel Callo

31. října 2017 v 13:06 | dvě tereziA

blahoslavený Marcel Callo

žil v první polovině 20,století. Zapojil se do skupiny Křesťanské dělnické mládeže ve Francii. Za druhé světové války jel dobrovolně na nucené práce do Německa. Založil skupinu Katolická akce, v dubnu 1944 byl zatčen gestapem kvůli své víře a převezen do rakouského koncetračního tábora v Mauthausenu, kde byl utýrán k smrti.

Narcis

29. října 2017 v 8:27 | dvě tereziA

Biskup Narcis

žil ve druhém století. Oblíbený kněz, který skončil ve vyhnanství.
Jeho dlouhý život byl naplněn láskou k bližním.
Atributy: džbán, biskup, anděl, pastýřská berla

Narcis je jméno řeckého původu, podle řeckého mýtu byl Narcis pohledný jinoch, jenž jednou ve vodě spatřil svůj obraz a vzplanul k sobě vášnivou láskou.

Šimon a Juda

28. října 2017 v 10:39 | dvě tereziA

Šimon a Juda


Šimon Horlivec, Kananejský, Zelóta
jeden ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista, mučedník.
Patron: barvířů, koželuhů, řezbářů, tkalců
Atributy: pila, člun, kniha, krátký meč nebo sekera
Jan 14,22; Lk 6,13; Sk 1,13


Juda Tadeáš, Jakubův
jeden ze dvanácti učedníků, apoštol a mučedník, zemřel v prvním století v Persii.
Patron: tĕch, kteří se ocitají v krizové situaci (tĕžká nouze, zoufalství)
Atributy: meč, kopí nebo halapartna, loďka, kniha nebo svitek
Lk 6,13; Sk 1,13; Mt 10,3; Mk 3,18

Nedělní čtení - Matouš

10. září 2017 v 11:17 | dvě TeReziA

Matouš 18: 15-20


Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší proti tobĕ, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještĕ jednoho nebo dva, aby 'každá výpovĕď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svĕdků'. Když je však neposlechne, povĕz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opĕt vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv vĕci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromáždĕni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

BIBLE KRALICKÁ


Zhřešil-li by pak proti tobĕ bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobĕ ještĕ jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svĕdků stálo každé slovo.
Pakliť by jich neuposlechl, povĕz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobĕ jako pohan a publikán.
Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
Opĕt pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou vĕc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.

Mikuláš z Tolentina

10. září 2017 v 10:55 | dvě TeReziA

Mikuláš z Tolentina

Narodil se v polovině 13.století v Itálii. Byl to augustiniánský kněz a lidový kazatel. Věnoval se chudým a nemocným. Jeho přímluva způsobila nejedno zázračné uzdravení. Před smrtí prý řekl: "Ničeho si nejsem vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán."
Patron chudých a nemocných, přímluvce trpících v očistci.
Atributy: anděl, augustiniánský hábit, hvězda, kniha, kříž, almužna.

Karel Spinola

10. září 2017 v 10:53 | dvě TeReziA

Karel Spinola

byl jezuitský kněz a mučedník. Narodil se ve druhé polovině 16.století pravděpodobně v Praze. Jeho otec byl Ital a matka česká šlechtična, kteří žili na dvoře císaře Rudolfa II. Karel toužil odjet do cizích zemí a obracet pohany na křesťanskou víru. Nakonec odjel Karel Spinola do Japonska, kde zemřel mučednickou smrtí 10.září roku 1622 spolu se svými druhy.

Ježíš a Kříž

3. září 2017 v 9:37 | dvě TeReziA
Mt 16,21-27
Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpĕt od starších, veleknĕží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!" On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mĕ, neboť nemáš na mysli vĕci božské, ale lidské!" Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mĕ! Neboť kdo by chtĕl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospĕje človĕku, když získá celý svĕt, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá človĕk náhradu za svou duši? Syn človĕka přijde ve slávĕ svého Otce se svými andĕly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."
BIBLE KRALICKÁ
A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpĕti od starších a předních knĕží {biskupů} a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
I odved ho Petr, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nikoli nestanese tobĕ toho.
Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdi za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš tĕch vĕcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské.
Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
Nebo kdož by chtĕl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
Nebo co jest platno človĕku, by všecken svĕt získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá človĕk odmĕnu za duši svou?
Syn zajisté človĕka přijde v slávĕ Otce svého s andĕly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.

Podobenství o hřivnách

2. září 2017 v 10:50 | dvě TeReziA

Matouš 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden človĕk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svĕřil jim svůj majetek. Jednomu dal pĕt hřiven, druhému dvĕ a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pĕt hřiven, hned šel, (podnikavĕ) jich využil a vyzískal pĕt dalších. Stejnĕ i ten, který dostal dvĕ, vyzískal dvĕ další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi (jámu) a peníze svého pána ukryl. Po delší dobĕ se pán tĕch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pĕt hřiven, přinesl s sebou pĕt dalších a řekl: "Pane, pĕt hřiven jsi mi svĕřil, hle - dalších pĕt jsem vydĕlal." Pán mu řekl: "Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem." Přistoupil i ten, který dostal dvĕ hřivny, a řekl: "Pane, dvĕ hřivny jsi mi svĕřil, hle - další dvĕ jsem vydĕlal." Pán mu řekl: "Správnĕ, služebníku dobrý a vĕrný. Málo jsi spravoval vĕrnĕ, mnoho ti svĕřím. Pojď se radovat se svým pánem." Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: "Pane, vím, že jsi tvrdý človĕk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal: Mĕl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří." Pán mu odpovĕdĕl: "Služebníku špatný a líný! Vĕdĕl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Mĕl jsi tedy moje peníze uložit u smĕnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezmĕte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípĕní zubů."

BIBLE KRALICKÁ


I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu.
Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.
Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě.
Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.
Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet.
A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi.
Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal.
I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.
A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal.
Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem.
Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
(Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.)
A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Podobenství o deseti pannách

1. září 2017 v 18:14 | dvě TeReziA

Podobenství o deseti pannách

Matouš 25: 1-13

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
Pĕt z nich bylo pošetilých a pĕt rozumných.
Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.
Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.
Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.
Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jdĕte mu naproti!'
Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
Tu řekly ty pošetilé rozumným: 'Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!'
Ale rozumné odpovĕdĕly: 'Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jdĕte radĕji ke kupcům a kupte si!'
Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: 'Pane, pane, otevři nám!'
Ale on odpovĕdĕl: 'Amen, pravím vám, neznám vás.'
Bdĕte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

BIBLE KRALICKÁ


Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi.
Pĕt pak z nich bylo opatrných, a pĕt bláznivých.
Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly.
O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjdĕte proti nĕmu.
Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své.
Bláznivé pak opatrným řekly: Udĕlte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou.
I odpovĕdĕly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jdĕte radĕji k prodavačům, a kupte sobĕ.
A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.
Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.
A on odpovĕdĕv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.
Bdĕtež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn človĕka přijde.

Svatý Jiljí

1. září 2017 v 10:22 | dvě TeReziA

Svatý Jiljí

žil ve druhé polovině 7.století. Narodil se v Athénách v Řecku. Jeden ze čtrnácti svatých pomocníků. Přicházelo za ním mnoho poutníků. Jiljí žil jako poustevník v jeskyni. Krmil se mlékem divoké laně. Jednou král na lovu vystřelil na laň a omylem postřelil Jiljího. Král si poustevníka oblíbil a nechal tam postavit klášter.
Atributy: laň, jelen
Patron: pomáhá při nemocech - rakovina, epilepsie, duševní choroby, ženská neplodnost, noční múry
Pranostiky:
Svatý Jiljí slunce mírní.
Svatý Jiljí oráč je pilný.
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové po celý podzim se ukazuje.

Ježíš a parusie

31. srpna 2017 v 12:22 | dvě TeReziA

Matouš 24: 42-51


Bdĕte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
Uvažte přece: Kdyby hospodář vĕdĕl, v kterou noční dobu přijde zlodĕj, bdĕl by a zabránil by mu vloupat se do domu.
Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn človĕka přijde v hodinu, kdy se nenadĕjete.
Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je vĕrný a rozumný?
Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Když si však špatný služebník řekne: 'Můj pán nejde,'
a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,
tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,
vyžene ho a vykáže mu údĕl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípĕní zubů.

BIBLE KRALICKÁ


Bdĕtež tedy, ponĕvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.
Toto pak vĕzte, že byť vĕdĕl hospodář, v které by bdĕní zlodĕj mĕl přijíti, bdĕl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.
Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadĕjete, Syn človĕka přijde.
Kdož tedy jest ten služebník vĕrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas?
Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí.
Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.
Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti,
I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci:
Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenadĕje, a v hodinu, v kterouž neví.
I oddĕlíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Svatý Rajmund

31. srpna 2017 v 9:34 | dvě TeReziA

Svatý Rajmund

žil v první polovině 13.století. Pocházel ze šlechtického rodu v Katalánsku. Měl vřelý vztah k Panně Marii. Stal se knězem a vykupoval lidi z otroctví. Jednou, když neměl dostatek peněz, nabídl sám sebe jako rukojmí, a strávil v krutém vězení několik měsíců.
Patron těhotných žen a nenarozených dětí, nevinně obžalovaných a vězněných.
Atributy: černoch, mnich v bílém hábitu, otrok se zámkem na ústech.
 
 

Reklama