Naše E-knížky

Bible: OBR-Bible

17. června 2017 v 21:24 | dvě TeReziA

Bible a naše dvě nové E-knihy

Valentin z naší e-knížky

14. února 2017 v 13:22 | dvě TeReziA

Čas lásky, čas zamilovaných

Naší vesnicí zase bude chodit medvěd. A když chodí medvěd, prosím tatínka, aby nikomu neotvíral. Spolu s medvědem chodí také divně nastrojení hluční lidé. Zpívají břinkavé písničky a tancují po ulicích. Lidé tropí spoustu bláznivě veselých věcí. Tatínek říká, že masopust, je masopust. A tak si myslím, jestli ten medvěd nekrade lidem maso, a proto za ním potom ti lidé chodí a hlasitě volají, aby to maso zase pustil. Nevím… zatím se medvěda bojím. Taky začnou karnevaly pro děti i dospěláky. A to už je jiná písnička. My děti se převlékáme za různé pohádkové postavičky. Markétka a já, i další holky z naší třídy, chodíme rády převlečené za princezny. Maminky nám říkají, jestli to není nuda, když je v sále tolik princezen? Hraje tady muzika a tančí se. Ve městě o karnevalu vystupujeme v krojích a zpíváme lidové písně v kulturním domě. Potom probíhá dětský karneval v maskách. A to je už podobné jako u nás v Ptačicích. Hraje hudba, my princezny tančíme mezi kovboji, spidermany, zvířátky a kašpárky. Nakonec některá z masek dostane cenu. V dávných dobách tento den dokonce vládl na trůnu místo krále největší chuďas a král nosil šaty žebráka, ale jak odbila dvanáctá hodina, vše se vrátilo zpět a král byl opět králem a žebrák žebrákem, to vím z jedné chytré knížky.
Většinou v době masopustu nebo blízko něj slavíme Valentina. Zamilovaní lidé si na jeho svátek dávají květiny a posílají si různá milá přáníčka. Lidé mívají radost, když dostanou krásnou květinu nebo pěkné přáníčko. Valentin to dobře věděl. Rád rozdával mladým lidem květiny ze své zahrádky. Proto je i po mnoha staletích považován za ochránce zamilovaných.
Víte, že brzy na jaře se také vzájemně hledají samečkové a samičky našich ptáčků? A když se zamilují, prožívají krátké líbánky. Potom stavějí hnízda. V nich vychovají svá mláďátka. Jakpak asi vypadá taková ptačí rodinka? Sameček zpěváček láká ptačí slečny svým bohulibým zpěvem. Ptačí slečny si svého ptačího nápadníka pečlivě vybírají. Proto sledují, zda má jejich ptačí nápadník opravdu bohaté území. Chtějí mít jistotu, že při hnízdění budou mít dost potravy. A tak mají starší a zkušenější samečkové výhodu. Ti málo zkušení často zůstanou jako kůl v plotě. Mnohé druhy ptáčků žijí ve stálých párech. Jsou to ty druhy, které na zimu neodlétají. Jiné druhy zase tvoří skupinu. Ve skupině má jeden nebo více samečků jednu nebo více samiček. Někteří ptáčci žijí v pevných párech. Jiní se občas rozejdou nebo zůstanou sami. To se ale zjistí jenom tak, že jsou ptáčci označeni barevnými kroužky a dlouho je pozorujeme. Jak vypadá ptačí domov? Hnízdo staví často oba ptáčci - sameček i samička. Větší podíl práce připadá ale na samičku. Někteří samečci, jako třeba střízlík, postaví i několik hnízd. Z těch si potom samička vybere. Zpravidla to jsou hnízda na zkoušku. Někdy si střízlík staví jenom tak pro radost. Tvary hnízd jsou velmi různé. Hnízda jsou často dokonale ukryta. Někdy je chrání dutina stromu nebo zeď. Materiál na stavbu hnízda je také různý. Ptáčci, kteří hnízdí ve volném prostoru, mají často hnízda jako misku z rostlin, větviček nebo dokonce i z filtru od cigaret. Pěvci si rádi stavějí zvláštní velmi složitá hnízda.

Silvestr - úryvek z knížky

31. prosince 2016 v 11:25 | dvě TeReziA

Silvestr z E-knížky "Františkova ptačí škola"


Od rána počítáme s tatínkem hodiny. Ve škole jsme už trošku hodiny počítali. Vím, že každé hodiny mají dvě ručičky jako já. Ale ty ručičky u hodin nejsou stejné. Dneska mi tatínek pověděl, že ta velká ručička, co ukazuje minuty, se jmenuje minutová. Malá ručička zas ukazuje hodiny, a říká se jí hodinová.
Poslední den v roce slaví svátek Silvestr. Já žádného Silvestra neznám. Ale maminka mi povídala, že žil kdysi dávno jeden Silvestr. Silvestr měl dosti sil a dost dlouho v Římě žil. Když svůj život dovršil, Nový rok zas nastoupil. A protože je poslední den ve starém roce, čekáme, až přijde rok Nový. S tatínkem počítáme hodinu od hodiny. Kolik času do Nového roku ještě zbývá? Naučil mě také říkanku, kterou ukazujeme ve dlani.
"Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, ukaž mi ručičko, kolik to dělá?" Potká-li se s rokem rok, ťukneme si, dáme lok, starý rok nám sbohem dá, Nový rok ho vystřídá. Ohňostroj, když zapálí se, v noci nebe rozzáří se, tisícero světýlky, díváme se z postýlky.

Advent

27. listopadu 2016 v 11:00 | dvě TeReziA
úryvek z "Františkova ptačí škola" http://www.databook.cz/frantiskova-ptaci-skola-2799
Přišel Advent. A nebyl to ani pán, ani Marťan, a ani nic podobného. "Vzpomenete si ještě, jak jsme si vyprávěli o ročních obdobích?" ptala se dnes dětí ve škole paní učitelka Zvonečková. "Advent je také období. Období očekávání. Je to vlastně čekání na Vánoce. A víte, co je adventní věnec? Ve škole si ho také uděláme. Na adventním věnci jsou čtyři svíčky. Proč? Protože do vánoc nám chybí čtyři týdny, čtyři neděle. A každou ze čtyř adventních nedělí si na věnci zapálíme o jednu svíčku navíc. A až se rozhoří všechny čtyři, bude blízko Štědrý večer!" Od paní učitelky Zvonečkové jsme se dověděli hodně o Adventu. Ale také o příchodu někoho docela nového a tajemného. Doma jsme si také ještě vyprávěli o Adventu. Tatínek říkal: "Myslím, že velký adventní věnec budou mít určitě v našem kostele." Potom se přidala maminka: "Hodně lidí si rádo rozsvítí podobný věnec i doma. Jehličnaté větvičky se svážou do kruhu, přidají se barevné stužky, a třeba ještě další ozdoby. A nakonec přijde to nejdůležitější - čtyři svíčky. I na adventním kalendáři můžeme vidět, jak ubíhá čas do Vánoc. Třeba jako ten tvůj domeček, co jsme ho koupili v obchodě." Včera jsme totiž byly s maminkou ve městě a nakoupily jsme spoustu překvapení na Vánoce. Tolik nádherných hraček, dekorací, světýlek, jakoby už zítra měl přijít Ježíšek. A to teprve začal Advent! Ve městě, ve velkém obchodním domě mají velikou spoustu adventních kalendářů, se kterými se tak sladce čeká na Vánoce. Vybrala jsem si domeček s okýnky, ve kterých se ukrývají čokoládová překvapení na každý den. Teď už vím, že lidé si takových kalendářů vymýšlejí celou spoustu. Možná si vyrobím šňůrku korálků, které postupně vybarvím a uvidím, jak se blíží Vánoce. A tak budu mít pro maminku k Vánocům další milé překvapení.

Předvánoční čas a nová paní učitelka

Nová paní učitelka Marie Holoubková, má houkavý hlásek jako holubička. Tatínek zase říká, že má holubičí povahu, když se nebojí pracovat s takovými nezbednými dětmi, jako jsme my, děti z Ptačic. To bylo tenkrát, když jsme se teprve poznávali, my děti a nová paní učitelka Holoubková. Malý Martínek zrovna slavil svůj svátek. A slavil si ho po svém. Martínek totiž velice rád zlobí. Je to hošík učenlivý, a jak pochytí nějakou tu neplechu, hned si ji na Juráškovi vyzkouší. Jurášek ho vodí do školky a ten den nechtěl Martínek poslouchat. Pořád se Juráškovi schovával a dělal různé skopičiny. Jurášek měl obavy, aby všechno stihl včas. Naštěstí základní škola i mateřská školka jsou společně v jedné veliké budově, jenom v jiném poschodí. Martínek se vozil zadečkem po schodech, když se ozval houkavý hlásek: "Chlapečkuuuu-vrkuuu-bu-bu-bu!" Martínek se úplně proměnil. Vypadal jako zlatý andílek. A taky se tak choval. Chvilku si Martínek s novou paní učitelkou povídali, a hned nato za ní cupital jako poslušný malý pejsek, který čeká, že mu jeho panička dá něco moc, moc dobrého. Paní učitelka Holoubková také Martínkovi pověděla, že Martin, jeho jmeninový předchůdce, byl silný a uměl bojovat. Ale také měl i spravedlivé a laskavé srdíčko, a proto si ho lidé dodneška připomínají. Na Martina se pečou preclíky a martinská husa, a tu má Martínek moc rád. A leckde se pořádají večerní průvody s lucerničkami. Někdy Martin přijede na svém bílém koni. To znamená, že padá sníh. Ale tehdy na bílém koni žádný Martin nepřijel. Na konci podzimu vypadá příroda docela smutně. Tenkrát ráno nejprve vypadalo také smutně, ale to by nesměl být doma tatínek! Tatínek je totiž pro každou legraci. "Dneska nařežeme v zahradě strejdy Kratochvíla barborky," začal hned po ránu škádlit maminku Barboru. "Budu mít v zahradě odborný dohled, aby se kluci neporanili." "??? Jen, aby to nebylo jako v pondělí o Velikonocích…? Tenhle svátek teda fakt nemusím! Kdyby se aspoň holky mohly bránit! Nebo … na druhý den chodit kluky kropit vodou…" pomyslela si Kája v duchu a vzpomněla si na sestřenici Sofinku a její kamarádky ze Slovenska. Ve škole nám paní učitelka Holoubková říkala, že někteří lidé v tuto dobu odřezávají ze stromů třešní větvičky. Přinášejí si je domů, kde je dají do vody a opatrují je tak až do Vánoc. "Tak jsem vám, holky moje, něco přinesl," volal na nás ode dveří zvesela tatínek. To odpoledne přinesl tatínek domů několik větviček zcela bez listí. "No, moc parády nám v domě neudělají," pomyslela si Kája. "Dáme si větvičky do vody a o Vánocích budeme mít na stole voňavé růžové překvapení," řekla vděčně maminka, napustila do vázy vodu a větvičky tam vložila. Jak se blíží zima, přibývá rychle tmy. V lidském srdíčku však tma být nemusí. Nedávno měla svátek Lucinka, tedy Lucie. A v ten den se slaví další předvánoční zvyk. Lucka má jméno plné světla. A jejím symbolem se stala koruna z hořících svící. Její svátek slaví hlavně lidé na severu, kde půl roku trvá polární noc. Tam mají tento svátek velmi rádi a taky ho patřičně slaví. U nás se někdy holky obléknou do bílých šatů a v rukou drží zapálenou svíčku. Možná, že to s Markétkou zkusíme, jestli nám mamky ty svíčky dovolí??? Dost o tom pochybuji! Ve vlasech mít svíčky? Brrr, to bych nechtěla. Snad jenom ty umělé svíčky, jako máme na
stromečku… Ale ani v obchodě ve městě jsem takové věnečky se svíčkami neviděla. A ani naši Vietnamci takové věnečky pro holky nemají… Včera byl ve škole Mikuláš. Přivedl si anděla. Čerti do školy nesmí, jsou nemytí a neumějí se ve škole chovat. To naše paní učitelka Holoubková opravdu nemá ráda. Anděl rozdával dárečky a Mikuláš se každého vyptával na spoustu věcí. Každý z nás mu pověděl básničku nebo zazpíval písničku, aby měl radost a přišel příští rok zase. Maminka mi doma pověděla, že Mikuláš žil kdysi dávno ve 4. století. Byl biskupem křesťanů, to proto ta biskupská čepice a berla. Tenhle velký muž s dobrým srdcem se uměl o všechno dělit s druhými lidmi. Často navštěvoval chudé i hladové a pomáhal jim. Lidé si Mikulášovi dobré skutky zapamatovali. A jeho štědré návštěvy si vesele připomínáme dodnes. V předvečer jeho svátku zvonívá u našich domovních dveří muž s bílým vousem, přichází v doprovodu anděla a čerta, všechny pozdraví a nám dětem rozděluje sladkosti. My děti si na okna věšíme ponožky a čekáme, že až se ráno probudíme, najdeme v ponožce sladké překvapení od Mikuláše, který v noci tajně obdarovává hodné a někdy i méně hodné děti. Jak se blíží Vánoce, je všechno kolem nás takové tajemné a záhadně příjemné. Ve škole ubíhá čas daleko rychleji než kdy jindy. My s Markétkou jsme dostaly úžasný nápad, že si vyrobíme vlastní Betlém. Pořídily jsme si na to zvláštní sešit a z něj si vytvoříme sešitovo-papírové leporelo. Kde bude spousta stromů, ptáčků a zvířátek. Taky vánoční stromeček, hvězdičky a kometa. A navíc domečky a v nich spousta světýlek. Lidičky nám předkreslí maminka, ta je pěkně umí a my si je dotvoříme, oblečeme a nazdobíme. Vánoce jsou u nás velkými svátky. To proto se na ně velice připravujeme a těšíme. Hlavně se těšíme na příchod malého Ježíška, který nám nosí dárky a který nám tak dobře rozumí, protože je ještě malý, menší než my. Když máme s Markétkou o přestávce ve škole čas, malujeme si zvířátka a ptáčky do našeho Betléma. Už máme nachystanou pěknou stáj pro zvířátka. Nad stájí se rozprostírá veliký strom, který bude plný ptáčků. Zvířátkům ve stáji podesteleme senem a postavíme jesličky. Než přijde Marie a Josef do našeho Betléma, budeme mít všechno pěkně připraveno, a nakonec může přijít i malý Ježíšek. S paní učitelkou Holoubkovou vytváříme pěkné andělíčky a učíme se zpívat koledy. Nejvíce se nám líbí ty o malých pasáčcích a o kometě.

Vánoce a restaurace "U bodláku"

Ani nevím, jak se to stalo, ale Štědrý večer je pryč jako nic. Celý den se něco dělo. Ráno jsme zdobili stromeček a zpívali koledy. Odpoledne jsme hledali zlaté prasátko a posílali si lodičky z ořechů, ve kterých zářily plamínky barevných svíček, a večer jsme měli návštěvu. Ale zase jsem nic neviděla. Protože jsme zrovna večeřeli a to se nesmí od stolu odcházet. Jenom se ozvalo takové cinknutí. Po večeři se šel tatínek podívat, a prý ještě zahlédl ručičku, jak mává a hlásek, který volal, že móóóc pospíchá k Markétce a k Juráškovi a k ostatním dětem… a pak už tatínek nic nerozuměl, a ani nic neviděl. Možná jenom Martina, toho na bílém koni, který konečně dorazil i do našeho "chobotu".
A tak ráno, když jsme se probudili do nového dne, bylo všude bílo, všechno jenom jiskřilo, až oči přecházely. Po snídani tatínek řekl, že když jsme dostali tolik dárků my, jak by k tomu přišli tvorečkové, co bydlí na naší zahradě, když jim pod sněhem zůstalo jejich živobytí? "Teple se oblékneme a jdeme stavět krmítko pro ptáčky!" Ale kde to krmítko vezmeme? V obchodě krmítka pro ptáčky jistě mají, nicméně jak říká naše maminka, tatínek se pochlapil a chtěl předvádět svého tvořivého uměleckého ducha. No to jsem teda zvědavá, jak se nám to povede. Raději jsem začala stavět sněhuláka. Jedna, dva, tři, sněhulák je jak se patří. Ruce jak dvě kuličky, do nich přijdou větvičky. Oči jak dva uhlíčky a nosánek z mrkvičky. Pěkný hrnec na hlavu. Ozdobí nám zahradu. Kdo? No přece sněhulák, toho vidí každý rád! Tatínek zatím přinesl hřebíky a kladívko. A taky různá dřívka. Udělal malý otevřený domeček. Krmítko je docela pěkné. Je přístupné ze všech stran. Na druhý den řekl tatínek, že jde na koledu a vrátí se až večer. Štěpáne? Štěpáne? Koleda! Copak mi přinášíš od oběda? Tak jsem sama chodila pozorovat ptáčky k našemu krmítku. A vždycky jsem jim něco do zobáčku přinesla. Doma jsem si v teploučku nové krmítko malovala. Bylo trošku jiné než to opravdické. Takové víc pohádkové. Ale stejně se mu podobalo. Dala jsem mu název Restaurace "U Bodláku". Lepila jsem do něj ptáčky, které jsem venku zpozorovala. Malé čimčaráčky vrabčáčky. Potom kosa v černém fráčku. Malou červenku tichou kuličku. A taky modřinku, která si sedla vedle na strom na větvičku. Potom koňadry a malé uhelníčky, které jsem zahlédla za sklem ze světničky. A taky malé barevné stehlíčky, kteří rádi posedávají na suchém bodláku poblíž krmítka. Uplynulo několik dni a vánočním prázdninám odbíjí poslední zvonění. Od rána počítáme s tatínkem hodiny. Ve škole jsme už trošku hodiny počítali. Vím, že každé hodiny mají dvě ručičky jako já. Ale ty ručičky u hodin nejsou stejné. Dneska mi tatínek pověděl, že ta velká ručička, co ukazuje minuty, se jmenuje minutová. Malá ručička zas ukazuje hodiny, a říká se jí hodinová. Poslední den v roce slaví svátek Silvestr. Já žádného Silvestra neznám. Ale maminka mi povídala, že žil kdysi dávno jeden Silvestr. Silvestr měl dosti sil a dost dlouho v Římě žil. Když svůj život dovršil, Nový rok zas nastoupil. A protože je poslední den ve starém roce, čekáme, až přijde rok Nový. S tatínkem počítáme hodinu od hodiny. Kolik času do Nového roku ještě zbývá? Naučil mě také říkanku, kterou ukazujeme ve dlani. "Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, ukaž mi ručičko, kolik to dělá?" Potká-li se s rokem rok, ťukneme si, dáme lok, starý rok nám sbohem dá, Nový rok ho vystřídá. Ohňostroj, když zapálí se, v noci nebe rozzáří se, tisícero světýlky, díváme se z postýlky.

Velikonoce a bájný pták Fénix

25. března 2016 v 10:41 | Dvě TeRezi A
úryvek z "Františkova ptačí škola" http://www.databook.cz/frantiskova-ptaci-skola-2799

Velikonoce jsou zase tady!
Ve čtvrtek, kterému se říká "zelený", měly děti k obědu zeleňoučký špenát. Zkrátka všechno bylo listově zelené. (tatínek si dal pro změnu zelené pivo…)
V pátek byl Velký pátek, a to mají křesťané největší svátek, větší než Vánoce! Děti šly s rodiči do kostela. V kostele bylo ticho. Varhany dnes nehrají?, a ani kytary, jenom se ozývá podivné klapání. Kostel byl chladivý s vysokými gotickými sloupy držícími strop vysoko nad jejich hlavami. Četly se dlouhé, předlouhé texty popisující události před pradávnými časy. Z kostela všichni vyšli tiše a jenom vrány nad jejich hlavami krákavě pokřikovaly: "Krá, krá, krá, byla tu smrt zlá, krá, krá, krá brzy vstane Kráál!"
Sobota. Večer, když už byla tma, šly děti opět do kostela
Před kostelem mezi kostelními hradbami už čekala spousta lidí. Stavěli tu velký táborák. Uvnitř kostela byla také tma a ticho. Všichni příchozí dostávali svíčky a pak šli ven před kostel k tomu velkému ohni. Od veliké zvláštní svíčky si všichni zapalovali ty svoje malé svíčky, co dostali před chvílí v kostele. Tmavý kostel se náhle celý rozzářil. Varhany z plných plic už zase hrály. A na věžích vrány zakrákaly: "Krá, kráá, Kráál, Krááál!". Kukačka zas hlasitě volala: "Ku-ku, ku-ku máme tu bi-bi-bi-bílou sobotu!"
Děti šly brzy spát, protože zítra bude velikonoční pondělí a Kubíček s dědou a tátou jedou k příbuzným do blízké vesničky, pozdravit všechny tety a tetičky i jejich dcerušky. Veselé Velikonoce Vysočino!
Na chviličku se zas vrátíme do Ptačic, kde je jaro v plném rozpuku. Jurášek s Martínkem prožívají Veselé Velikonoce u strejdy Kratochvíla. Hrají si a běhají po obrovské zahradě se spoustou tajemných zákoutí. Trochu se jim stýská po kamarádovi Kubíčkovi, který má bojového ducha a umí vymýšlet "betální bojovky".
Je večer a Martínek už dávno spí, ale Jurášek ne a ne zabrat. To asi ta tajuplná zákoutí strejdovi kouzelné zahrady mu nedávají spát. Jurášek má rozečtenou zajímavou knížku, vlastně komiks "Ryška a Fénix, ohnivý pták". Chvíli si v něm četl, pak na chvilku zavřel víčka a zdálo se mu, že měl kratičký podivný sen. Viděl v zahradě veliké světlo a purpurově-zlatavou záři. Věděl, že v zahradě strýčka Kratochvíla roste jeden podivný starý strom. Na tom stromě visí jen jediné nevzhledné jakoby jablko. Včera v noci se ale jako zázrakem proměnilo v lákavě vyhlížející zlatavý plod, který vydával líbezně nasládlou vůni. To asi ta kouzelná čarovná vůně probudila Juráška z podivného snu. Musel jít do zahrady. Po tmě bude asi těžké najít starou jabloň? Ale po pár krocích zahlédl ohnivě zářivé purpurově jasné světlo…

Byl jednou starý král, někdo jablko mu vzal,
vzal jeho zlatý plod, i přes zámecký plot.
Kdo mi poví, co se stalo? Komu přitom štěstí přálo?
Zlaté peří zazářilo, jen jedno pírko v trávě bylo.
Jako slunce v trávě září, zahání všem smutek z tváří.
Komu patří? Kdo to ví? Kdo nám na to odpoví?
Chodí tudy zvláštní liška, jmenuje se moudrá Ryška.
Ta všechno zná, všechno ví. Ta nám na to odpoví.
To je přece Ohnivák, je to vzácný zlatý pták.
Zpěvem lidská srdce léčí, všechny nemoci vyléčí.
Nesnese lež, a nemá rád klam, na popel spálí sebe sám
a znovu se zas narodí včas,

povstane z popela svého vlastního těla.

Dušičky z FPŠkoly

30. října 2015 v 17:50 | Dvě TeRezi A
Terezka diktuje:
Úryvek je z naší E-knížky Františkova ptačí škola, kterou nám vydal pan Koláček (http://www.databook.cz/frantiskova-ptaci-skola-2799). Knížka vypráví o malé vesničce Ptačice. Bydlí tam hodně dětí, mezi nimi je pět dětí, kteří si spolu často hrají, a čtyři z nich začnou chodit do první třídy. Zažijí tam spoustu dobrodružství. Mají rádi přírodu a rádi soutěží. Je to knížka o tom, jak tito čtyři kamarádi prožili první školní rok v ptačické škole. Úryvek z E-knížky vypráví holčička Kája, která má kamarádku Markétku, ta má bráchu Kubíčka, ten kamarádí s Juráškem, co má malého bratříčka Martínka a toho Jurášek vodí každý den do školky.

Úryvek:
Z nebe nám teď často mizí sluníčko. A někteří ptáčci se taky vytratili. Odletěli za teplem do teplých krajin. Ale jiní ptáčci zase přiletí k nám! Ze severu nebo z východu? To nevím jistě. Stromy opadaly, často prší a sluníčko se ukazuje zřídka. Příroda vypadá poněkud umouněně, jakoby nějak posmutněla a zestárla. Mnozí z nás cítí, že na světě je také bolest a smrt. Proto jsme občas smutní. Někteří lidé, jako naše rodina, chodí v těchto dnech na hřbitovy. Tam myslíme s láskou na naše prarodiče, praprarodiče a prapředky. Na hrobech bývá spousta květin a malých světýlek. Světýlka zapalujeme kvůli naději. Naději, že se jednou všichni sejdeme a už nás nic nerozdělí.

V počítači Terezka nakreslila obrázek pěti dětí z Ptačic.

 
 

Reklama