Téma týdne

Poslední zrnko

Úterý v 20:08 | dvě TeReziA
Jsem poslední zrnko, co zde leží v prachu země,
ležím tu sama a mám trochu strach
z toho, co příjít má a co pak bude ze mne.
Není to chvíle příjemná.
Modré nebe nad hlavou dá duši klid.
Já mám ji trošku bolavou,
jestli je všechno tak,
jak má být.

Kor. 15: 35-49

Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
Jak je psáno: 'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.

BIBLE KRALICKÁ

Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou?
Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživěno, leč umře.
A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice neb kteréžkoli jiné.
Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné pak tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté sláva nebeských, a jiná zemských,
Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné;
Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo.
Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední Adam v ducha obživujícího.
Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní.
První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe.
Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští.
A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského.

Z pohledu malého človíčka

Sobota v 16:26 | dvě TeReziA
Z pohledu malého človíčka sedl mi motýl na víčka.
Udělal maličkou chybičku, změnil se ve zlatou rybičku.
Rybička třpytí se na víčku a já mám v očích slzičku.
Ta slza i s rybou odpluje a já vím, že pravda to nebude.
I malý človíček dospěje, je tu jen jediná naděje.
Naděje ukrytá ve víře, že člověk je člověkem, ne zvíře.

Kdybych tak mohla změnit svůj život

24. července 2017 v 12:09 | dvě TeReziA
Kdybych tak mohla změnit svůj život, k obědu pila bych jen růžové pivo.
Růžové brýle a dlouhé blond vlasy, možná bych mohla být královnou krásy.
Ale že všechno je trošičku jinak, život se ne vždycky mně zdá být prima.
Není to lehké s každým vyjít, jednou je hůř a jednou je líp.
Život za to přesto stojí, i když mě občas něco bolí.

Tohle není můj hlas

10. července 2017 v 17:55 | dvě TeReziA
Promlouváš ke mně znovu a zas, já dobře vím "Tohle není můj hlas!" K tobě se obracím s mým tajným přáním, Tvé lásce se nikdy neubráním. Jen je mi líto, že zas a znova nekonám tak, jak bys potřeboval.

Někdy se mi zdá, že...

16. dubna 2017 v 23:36 | dvě TeReziA
"Někdy se mi zdá, že mám slovo já. Když se stydím, sklopím zrak, někdy zírám do oblak." - "Slovo může sílu mít, může taky uškodit. Ale mluvit dobře k věci, když to nejsou plané keci, tohle přece stojí za to, nic se neboj, moje zlato!"

"Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh." (Jan 1:1)

Kam se slunce schovalo?

18. března 2017 v 7:19 | dvě TeReziA
Prší, prší, jen se leje, sluníčko se neusměje. Před deštěm se schovalo, celý den tam zůstalo. Pejsek stojí u dveří a na počasí láteří, že nemůže za fenou, dnes ji mají zavřenou. Až sluníčko vyjde zas, bude jistě lepší čas.

Nejdůležitější orgán?

17. února 2017 v 9:58 | dvě TeReziA
Myslím, myslím, už to mám! Že by snad srdce bylo nejdůležitějí orgán? Nebo můj mozek veliký? Oba jsou pro mne důležitý.

Kdybych se rozhodla jinak

30. prosince 2016 v 13:00 | dvě TeReziA
Kdybych se rozhodla jinak, možná by svět byl príma. Všechno by se mi dařilo a potomstvo by nezlobilo. Ve škole samé jedničky a na nebi jenom hvězdičky. Lidi by byli k sobě milejší a starali by se o svět vezdejší.

Mít zlaté srdce

26. listopadu 2016 v 8:19 | dvě TeReziA
Alespoň na krku zlaté srdce mám. Ráda ho často nosívám. Darovala mi ho babička, že jsem její drahá holčička.


Čtení z prvního listu svatého,apoštola Pavla Korinťanům.(1Kor12-13)
Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící.
Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává.

Zlé myšlenky jsou jako hadi

10. září 2016 v 20:57 | dvěTeReziA
Mk 7: 14-23 (Nový Zákon, Bible)
Makarius: Zlé myšlenky jsou jako hadi; pustíš-li je do ráje svého srdce, usadí se tam a udělají si tam hnízdo, svou líheň.
Staré latinské přísloví: Vzdoruj začátkům, pozdě se hledá lék, když se zlo rozmnožilo ...

Ztraceni v pokroku

30. srpna 2016 v 17:40 | dvěTeReziA
Pokrok, to je velká síla, ale proč stále tolik lidí ve světě umírá? Proč musí lidi z domu utíkat? Proč mají děti hlad? To mi teda jasné není, vede mne to k zamyšlení.

První vzpomínky

26. srpna 2016 v 7:23 | dvěTeReziA
Nebylo to jako dnes, za městem ještě rostl les. K babičce jsme chodívali tajuplným lesem, bylo tam místečko pokryté vřesem. Taky tam rostly různé druhy mechů, ze kterých jsme vyrobili pro domečky střechu. Bylo to místo plné zábavy, kde měly děti skvělé nápady. Jedli jsme maliny a červené lesní jahody, u studánky bylo vždycky dost čerstvé vody. Slunce prosvítalo mezi vysokými stromy, dnes jsou tam paláce, zbohatlých lidí domy.

Změnit názor

16. srpna 2016 v 11:29 | dvěTeReziA
Změnit názor divné není, byli jsme jen přesvědčení o pravdivosti úsudku svého,
a změnit úsudek není nic divného,
když nové informace o věci máme, nový úsudek si do kupy dáme.

Život není náhoda

9. srpna 2016 v 15:31 | dvěTeReziA
Život není náhoda, hledej místo pro Boha.
Ježíš ťuká na dveře, čeká, kdo mu otevře.

"Zobrazeno"

1. srpna 2016 v 19:52 | dvěTeReziA
Tisíckrát je "zobrazeno", jeho známé svaté jméno.
Zacheus zas na strom vyšel, aby Krakov slovo slyšel.
Uslyšíme boží hlas, jak promlouvá uvnitř nás?

Bloguju, bloguju, ...

25. července 2016 v 18:43 | dvěTeReziA
"Bloguju, bloguju, protože to miluju ..."
Naučím se dobře česky, moje verše budou hezký.
A když budu hodně psát, nemusím se blogů bát.

Proč se nikdy nezastavíš?

19. července 2016 v 21:36 | dvěTeReziA
Zastav se na chvíli člověče, voda zas po proudu poteče.
Neboj se, že neznáš z lesa ven cestu, že do tmy nedojdeš ke svému městu.
Chvíli se zastav a sleduj to ticho, možná, že ruší je trochu tvé břicho.
Můžeš se nasytit lesními plody a ze studánky napít se chladivé vody.

Zajeď na hlubinu

11. července 2016 v 12:17 | dvěTeReziA
Hluboko uvnitř
srdce z masa tluče,
puká obal z ledu
i pevné obruče.
Hluboko uvnitř se před láskou skrylo,
aby ho nic ve světě znovu nezranilo.
Lk 5: 4-6

Falešný úsměv

4. července 2016 v 13:08 | dvěTeReziA
Zkoušíš přelstít svoji tvář, falešně se usmíváš,
ale tvoje oči praví, že tvůj úsměv není pravý.
Možná za tou krásnou maskou,
schovalo se srdce s láskou,
které věří, má chuť žít
a netouží jenom sebe potěšit.

Komu není shůry dáno, v apatice nekoupí

1. července 2016 v 19:06 | dvěTeReziA
Nevadí, že dnes jsme hloupí,
zítra budem chytřejší.
Nebudem se proto rmoutit.
Láska je věc vzácnější.
Lidová moudra: Čím bystřejší hlava, tím tišší jazyk. Dobrota je začátek druhého života.
Bible 1.kor. 13: 1-13

Půlnoční dítě

10. června 2016 v 13:09 | dvěTeReziA
Zrozená nedělní půlnocí, oděná hvězdami do noci, poslíček to ale není, je to naše potěšení.

Slepá ulice

28. března 2016 v 15:49 | Dvě TeRezi A
Kráčím slepou ulicí, a cestou vrážím do lidí, kteří někam slepě jdou, snad za svou slepou představou.

Z temnoty zla za světlem

23. března 2016 v 11:43 | Dvě TeRezi A
Pročítám si už po léta "Kruh četby" od ruského pana spisovatele Lva Tolstého z roku 1904, kde jsou uspořádány myšlenky mnoha spisovatelů a jeho vlastní, podle aktuálního data, a vždycky mě něco osloví.

17. březen

Stav většiny lidí, osvícených skutečnou, lidumilnou osvětou, sevřených nyní klamem a chytrostí násilníků, kteří nutí tuto většinu, aby ničila svůj vlastní život - je to stav hrozný a zdá se, jakoby neměl východisko.
Naskytují se pouze dva východy, a oba jsou uzavřeny: jeden, abychom násilí roztrhli opět násilím, terorismem, bombami, dýkami, abychom vně sebe rozbili spiknutí vlád proti národům, nebo abychom se dohodli s vládou, dělali jí ústupky, měli účast v ní a pomalu rozmotávali síť, kterou spoutává lid, a tak jej osvobodili,
...

Co tedy zbývá? Násilí, jak nám ukazuje zkušenost, způsobuje pouze reakci. Vstupovat do vlády - staneme se nástrojem vlády. Zbývá tedy jediná cesta: zápasit zbraní myšlenky, slovem, svým životem ...
...

Společnost nemůže existovat bez společné víry a společného cíle ...

Nejlepší společnost je ta, v níž je možné uskutečnit veliké pravdy.

Zkus to znovu sedmkrát

20. března 2016 v 20:30 | Dvě TeRezi A
Zkus to znovu a odpouštěj, ať nezapadne slunce nad vaším hněvem. (Ef 4,26)
Kolik šancí mám dát tomu, kdo se proti mně provinil? Snad až sedmkrát, Pane?
Odpověď zní: Až sedmdesátkrát sedmkrát.
U Boha není nic nemožného, ale já jsem jen člověk.
Zkouším to zas a znova.
Měj se mnou strpení, Pane.
(Mt 18:21-35)

Život nás baví

1. února 2016 v 12:51 | Dvě TeRezi A
Život je dárek a moc nás baví, k obědu vídeňský párek a lehnout si do měkoučké trávy. Dívat se na nebe, jak oblaka plují, z nebe na nás zvířátka vykukují. Jeden mrak je drak a druhý pes. Taky se nám líbí, jak se třpytí les.

Čekání na Godota

30. ledna 2016 v 17:58 | Dvě TeRezi A
Čekám velké překvapení, možná se nám život změní. Můj život je trochu drama, zase stojím v dešti sama ...

Začarovaný kruh novoročních předsevzetí

28. prosince 2015 v 19:07 | Dvě TeRezi A
Rok za rokem - za kruhem kruh - překračuji řeku smluv. V sobě tiché smlouvání, trošku mi strach nahání. Nic si z toho nedělám a předsezetí si zas dám. Vždyť je to krásný rituál, že splním to, co jsem si přál.

Život ztrácet a nacházet sebe

13. prosince 2015 v 16:19 | Dvě TeRezi A
Život svůj ztrácím, když hledám Tebe, trochu se bojím poznávat sebe. Vzdávat se špatnosti a dobro nechat klíčit, nebát se blízkosti, že mohu něco zničit.

10 důvodů proč máme rádi pohádky

21. října 2015 v 11:28 | Dvě TeRezi A
Máme rádi pohádky, i když jsou staré. Možná, že nejsme zrovna IN, ale je to báječné pročítat si pohádky Božky, JáryKáji Erbena a dalších pohádkářů. Naše Terezka zrovna moc čtení nedává, školu zkrátka neprožívá, ale jakmile se drápkem chytí, začne se to měnit. Začali jsme doma sbírat staré pohádkové knížky. Terezka miluje ilustrace od Heleny Zmatlíkové, pana Scheinera (Zlatovláska), Lady, Sekory a mnohých dalších ilustrátorů. A tak spolu ilustrujeme naše oblíbené pohádky, kreslíme si pro radost, už máme rozkreslených spoustu sešitů. Kreslení Terezku zkrátka baví a my doufáme, že ji bude tolik bavit i čtení. Paní Božena Němcová je prostě úžasná, zvlášť pro ženské citlivé srdíčko, mluví přímo z nitra duše. A pan Erben je úplně dokonalý, pohádkám dává všechno, co k životu potřebují. Snad jsme těch deset důvodů vypsali. A proč tolik milujeme pohádky? Protože v nich dobro vítězí nad zlem a láska nad zlobou a nenávistí.

Zpátky do pohádky

14. října 2015 v 10:52 | Dvě TeRezi A
Často vracíme se zpátky k našim předkům do pohádky.
Proto je tak máme rádi, že nám vrací naše mládí.
Mládí - víru - sílu žít a budoucnost vypadá líp.

Neboj se být jiná

9. října 2015 v 11:55 | Dvě TeRezi A
Je to zřejmě naše vina, že se cítíš trošku jiná... Omlouvám se za to, ale poper se s tím,prosím, zlato. Až si najdeš kamarády, kteří budou tě mít rádi, škola nebude tak hrozná (a snad, co je empatie poznáš... ). Když budeš druhým pomáhat, svět se může lepším stát...

Kdybychom byli milionáři...

2. října 2015 v 21:01 | Dvě TeRezi
Kdybychom byli milionáři, tak bychom měli úsměv ve tvářích. Tak dlouho bychom ten úsměv nosili, dokud bychom si život nepokazili. Mnoho nepotřebností by nás obklopilo a co je to podstatné by nás netrápilo.
"Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království ..."
Bible (Nový zákon Mt 19,23-30, Mk10,17-30)
P.S. Souhlas s trojkou (3.kom.) až na ty skutky...2T

Kouzelná Anonymita

20. září 2015 v 14:17 | Dvě TeRezi
Naše Terezka tvrdí, že umí být neviditelná. Docela jí to věříme.
Někdy je dobré být tak trošku neviditelný. Zahalit se kouzelným pláštěm anonymity, kráčet tiše ulicemi, pozorovat svět, poznávat sám sebe z jiné stránky a nechat se větrem unášet ...
Anonymita představuje jistý druh neviditelnosti a může být dobrá i zlá.
Chránit si své soukromí pomocí anonymity, třeba na internetu, je jistě dobré, ale anonymní podvodník, který ubližuje druhým, to je zlé.
V pohádkách anonymita mnohým hrdinům pomáhá stát se statečnějším, osmělit se bojovat se zlem atd. Např. v pohádce "O Janovi a jeho podivuhodném příteli" anonymita pomohla Janovi zachránit princeznu, ale přilákala nepoctivce, aby anonymity zneužili a použili k nedobrým věcem.

To není fér

13. září 2015 v 19:35 | Dvě TeRezi A spol.
Často teď doma slýcháváme "to není fér". Naše Terezka nás v poslední době svým smyslem pro spravedlnost nenechává v klidu. Život zkrátka není fér! Tak si to i my často říkáme a mnohé situace v našem životě prostě nechápeme. "Není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř," pomáháme si příslovím, ale co s tím?
Vzpomínáme děti v Africe, v Asii a Jižní Americe... A co týraná zvířátka? nezapomene připomenout Terezka.
Jsou na světě lidé zlí a dobří. Taky je ZLO a DOBRO. A často budeme narážet... Je mnoho cest a rozcestí, kde se musíme rozhodovat a překonávat těžkosti. Někdy se stane, že i když to myslíme dobře, dopadne to zle.
Ale snad nejhorší je naše lhostejnost, když život není fér mimo náš obzor. Naše slepota nám brání vydat se na cestu a změnit aspoň maličký kousíček světa...

Mít rád a milovat

24. srpna 2015 v 21:08 | Dvě TeRezi
Máme se rádi, nenávidíme se, odpouštíme si, milujeme se...
znovu a znovu se ptáme, jestli se dost rádi máme?
Bible (Nový zákon Jan 21,15-19)
Když po světě chodil Pán, Šimona se třikrát ptal: "Miluješ mne?"
Petrovi to divné bylo a moc se mu to nelíbilo. "Proč se Pane, proč se ptáš, když odpověď dávno znáš. Dobře víš, že mám tě rád, nemusíš se znovu ptát."
Líbí se nám jeden citát, bohužel neznáme autora: "Milovat, neznamená jen mít rád. Milovat je věřit a pravdu znát. Milovat je odpustit a znovu si podat ruce. Milovat je rozdělit svou duši i své srdce."

Jak nemyslet na špatné věci

21. srpna 2015 v 15:54 | Dvě TeRezi
Jak na nic nemyslet? To vám jen těžko poradíme, protože to samy neumíme.Nerozhodný
Jistě existují různé metody, jak toho dosáhnout. Ale jak to lidé praktikují, a jak to na lidi působí, to je otázka.
Protože jsme myslící a stále pochybující bytosti, hlavou se nám honí spousta myšlenek. Náš lidský mozek nedokáže nemyslet, denně prý zpracuje až šedesát tisíc myšlenek. Měli bychom se snažit myslet především na to, na co myslet skutečně chceme a ne na to, na co vlastně myslet vůbec nechceme. Nemyslet na špatné věci, dá někdy velkou práci, ale není to nemožné.
Snažme se myslet na dobrou stránku věci, ovládejme své negativní emoce, špatné myšlenky zpochybněme (např. je to skutečně tak hrozné, jak to teď vidím...), dělejme radost svým blízkým a sami sobě, atd..

Věříme v anděly a taky v démony

16. srpna 2015 v 20:54 | Dvě TeRezi
Věříme. že andělé stejně jako člověk mají svobodnou vůli a mohou se tedy svobodně rozhodnout k dobru nebo ke zlu. Démoni jsou opakem andělů do té míry jako jsou zlí lidé opakem dobrých lidí. Démoni působí tak, že hledají skulinku, kudy by k nám proklouzli. Všichni známe svoje slabosti, a to jsou ty místa, kde démoni velmi rádi působí. Je jim zcela fuk, co nám nabídnou, a jestli si to užijeme, hlavně když se chytneme. Démoni jsou výborní lháři a demagogové. Používají k manipulaci s lidmi mnoho nástrojů. Mezi nejsilnější zbraň patří strach, který nás spoutá a zebere nám svobodu.

Emo+Cuc=Emocuc

8. srpna 2015 v 21:17 | Dvě TeRezi
Jsme prostě EMO+Cuc. Emoce s námi cloumají od rána do večera. A to je ten problém. Ale co naděláme? Překvapený Hněv Křičící, radost Smějící se, smutek Zamračený, strach Plačící, láskaLíbající a nenávist Je na prachy. Někdy potěší, ale někdy nás úplně rozhodí. A tak je to každý den, ale nestěžujeme si. Občas nás totiž navštíví pan Emocuc a emocí nás zbaví. Učí nás své Desatero:
1. Počítejme do Deseti, hlavně když nás zlobí děti ...
2. Žádný pláč a žádné vrásky, kolem nás je vždy dost lásky ...
3. Naštvat se zkrátka nemusím, časem to třeba pochopím ...
4. Koho se to vlastně bojím a před kým to neobstojím?
5. Když nemám sebevědomí, tak jsem asi v bezvědomí ...
6. Nebudeme slepě poslouchat své emoce, jinak nás budou pronásledovat nemoce ...
7. Kdo ze zlosti všechno ničí, jeho duše pláče, křičí ...
8. Žárlivost nikdy nemá dost ...
9. Kdo jenom vzdoruje, ten nic nevybuduje ...
10. Úsměv ať nám září z tváří, s úsměvem se vše líp daří ...
 
 

Reklama