Téma týdne

Můžu nebo musím?

Úterý v 15:20 | dvě TeReziA...
Můžu nebo musím? - otázka to odvěká.
Jestli je to nutné? - ptám se sebe, člověka.
A tak dumám stále: Musím všechno mít?
Bez hromady věcí by mi bylo líp.

Musím nebo mohu? - obracím se k Bohu,
hledám jeho odpověď, která nepřichází hned.
Jistě přijde v pravý čas, až promění se zrno v klas.

Můžu nebo musím? - zas to znovu zkusím.
Postavím se tomu čelem, zvítězím nad nepřítelem.
A tak kráčím životem, nekrčím se za plotem.

Když se nedaří

10. července 2018 v 13:00 | dvě TeReziA...
Když se mi nedaří,
neztrácím hlavu,
i když mám fóbie
a v matice plavu.

Všechno, co vyrobím,
hned se mi hroutí,
ale mé srdce se
proto nermoutí.

Jsem prostě jiná
než všichni druzí,
možná mou mamku
to trošičku mrzí.

Jednou však povstanu,
jak Fénix z popela,
ve světě zazářím
a změním se docela.

Životní cíl

5. července 2018 v 20:55 | dvě TeReziA...
Životní cíl je moje cesta,
která mě přivedla do jednoho města.
Bylo to město velké a krásné,
touha mě napadla začít psát básně.

Město se ztratilo ve veliké mlze,
na cestě zůstalo jen dítě drzé.
Co je to za cestu, když nevidím cíl,
divám se do nebe, abych nezabloudil.

Být tebou

29. června 2018 v 22:50 | dvě TeReziA...
Být tebou nasadím si křídla.
Být tebou v nebi bych se zhlídla.
Být tebou to by bylo zvláštní,
jen s tebou vždycky nebe zkrásní.

Tvůj pohled v mém srdci jasně září,
když vidím úsměv na tvé dětské tváři.
Mládí je odvážné a věří,
že skunce hřeje, i když zima je a sněží.

Být s tebou, není možná navždy.
Být s tebou, nemusí chtít každý.
Být s tebou, je pro mne vzácný čas,
říkám ti stále, až málem ztrácím hlas.

Začátek a konec

26. května 2018 v 14:08 | dvě TeReziA...
Začátek a konec: Alfa a Omega
V kříži je tvá oběť -
víc už netřeba.

Doufám, že zas přijdeš
v slávě vznešené
a člověka vezmeš s sebou do nebe.

V nebi lítaj ptáci a ti co mají křídla,
v andělech se moje nízká duše zhlídla.

Proto touží stále
taky křídla mít,
a po věky věků
tam na nebi žít.

Zj 1,8-20

Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.
Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje."
Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.
Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl - to, co jest, i to, co se má stát potom. Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví."

Princ na bílém koni

1. května 2018 v 8:00 | dvě TeReziA...
Princ jede na bílém koni
po zelené louce a kytky voní vůní líbeznou.
Mylšenky se honí
a princezna se bojí, že květy uvadnou.

Princ jí splní přání, když najde bez váhání,
květinu s vůní omamnou.
Princezna je ráda, svou ruku hned princi dává
a princ ji podá svou.

Ta květina je víla, co prince okouzlila
svou hůlkou kouzelnou.
Ta víla z vlčích květů se zahalila světu
neproniknutelnou tmou.

Princezně se to nezdá,
jak vyjde první hvězda, dívá se do nebe.
A hvězda tiše praví,
stačí mít rozum zdravý, princ není pro tebe.

I když je koník bílý a princ je plný síly,
je to jen mámení.
Ten princ na bílém koni pro vílu své slzy roní
a to se nezmění.

Krok do neznáma

2. dubna 2018 v 12:30 | dvě TeReziA...
Krok do neznáma,
když tam není máma,
ani nikdo, kdo má mě rád,
jak se asi nemám bát?

Tohle mi strach nahání,
kráčet bez zaváhání.
Tam kde není pevná zem,
chodím rovnou za nosem.

Můj nos je můj společník,
s ním se cítím mnohem líp.
Ať je třeba tmavá noc,
nezvu mámu na pomoc.

Vždycky je v tom nějaké ale

30. března 2018 v 23:39 | dvě TeReziA...
Vždycky je v tom nějaké ale,
ALE větší, nebo jen malé.
Rozhodnout se pro tebe,
darovat ti kus sebe
není vůbec jednoduché,
jak by se mohlo zdát.
Naslouchat a mít rád.
Srdce se rozbuší,
šrámy máme na duši,
doufáme ale
znovu a stále.

Mládí je motýl

22. února 2018 v 23:59 | dvě TeReziA...
Mládí je motýl, co roztahuje křídla,
mládí je čas, kdy se srdce otevírá.
Srdce plní láskou, nadějí a touhou,
že nebudu sám, a když... tak ne moc dlouho.
Jednou jsi dole a jednou nahoře,
toužíš poznat svět a nedozírné moře.
Je to prostě krásné zde na světě žít,
a stále znovu doufat, že budem se mít líp...

Neztrácet naději

3. února 2018 v 11:29 | dvě TeReziA...
Neztrácet naději, i když bych raději, práh všech mých všedních dnů překročila.
Tvým krásným snům nevěřím, ale zas stojím u dveří, tam kde se srdce mé otevírá.
Co přijde netuším, srdce se rozbuší, tam kde je naděje, je i víra.
Když naději neztratím, víru zas objevím a láska ta nikdy neumírá.

Moje hvězda

1. ledna 2018 v 15:35 | dvě TeReziA...
Moje hvězda ve tmě svítí
a já musím za ní jíti.
Za tou hvězdou mojí
myšlenky se rojí.
Je to hvězda kouzelná,
co je dobré rozezná.
Když jdu za ní po cestě,
nemám jazyk na vestě.
A tak nemusím se bát,
že mě nikdo nemá rád.

Navždy

9. listopadu 2017 v 14:09 | dvě tereziA
Navždy spolu, navždy svoji
navždy u jednoho stolu,
který na třech nohách stojí.
Navždy je ticho, které uvnitř hladí.
Navždy je láska, kdy jsme milovaní.
Navždy je někdo, kdo chce lásku dát
a netouží naši duši pošlapat.

Život a boj

2. listopadu 2017 v 16:10 | dvě tereziA
Život je boj, řekli nám, když jsme byli malí,
bylo to proto, že sami se o něj věčně rvali.
Ty se neboj, tvůj život má velkou cenu,
pro toho, kdo za život věčný nechce nic za odměnu.

Mám ze sebe strach?

26. října 2017 v 17:19 | dvě tereziA
Někdy se mi zdá, že to nejsem já...
Kdo to mluví, když ne já? - To se můj strach ozývá.
Strach mám sama sebou být, upřímně se projevit.
Totiž moje povaha, mému strachu nahrává.
Když se nadchnu, nahlas mluvím,
před druhými neobstojím.
Pak se stáhnu do sebe a taky hledím do nebe.
Druzí maji se mnou kříž, asi jsem jim na obtíž.
Tak to zkouším zas a znova
v bá-snění jsem supernova.

...démoni jsou tady s námi

9. září 2017 v 20:03 | dvě TeReziA
Svobodnou vůli nemají jen andělé a my, mají ji také démoni.
Lidé se mohou svobodně rozhodovat, zda budou dobro nebo zlo konat.
Démoni jsou opakem andělů a používají k manipulaci s lidmi mnoho nástrojů.
V našich slabostech si přímo libují, v těchto místech moc rádi působí.
Nabízejí nám "modré z nebe" a je jim zcela fuk, jestli si to užijeme.
Hlavně když se chytneme.
Jsou to výborní demagogové a lháři, proto se jim u nás tak dobře daří.

Umění mlčet

30. srpna 2017 v 10:17 | dvě TeReziA
Umění mlčet, není mi dáno,
ale když vstávám se sluncem ráno,
není mi do řeči a mluvit mi nesvědčí.
Doma jsou všichni rozzlobení,
že s nimi nemluvím a do řeči mi není.
Nevadí, říkám si, s prázdnou hlavou najdu snad cestu pravou.
A tak si kráčím po cestě, až ocitnu se ve městě.
Město mi dodá k mluvení sílu a mluvím tolik, že překračuji míru.
Potom si říkám: Mlčeti - zlato!
a víc přemýšlet nad tím, nestojí mi za to.

Rovnost moudrého Siusira

23. srpna 2017 v 11:59 | dvě TeReziA

Moudrý Siusir nás zavede do západní říše mrtvých (STAROVĚKÝ EGYPT)

podle Eduarda Petišky

Viděli jsme mnoho zvláštních věcí.
Kdo to byl vedle Usírova trůnu? Byl to snad duch nějakého krále?
Siusir: "To byl ten chuďas, kterého vynášeli v rohoži z města. Usíre ho odměnil za jeho dobré skutky. Rozhodl, aby chuďas dostal boháčův oděv z královského plátna a aby ho uvedli mezi vznešené duchy."
U dveří páté síně jsme viděli ubožáka. Proč byl tak hrozně potrestán?
S: "Viděli jsme jeho krásný a bohatý pohřeb. Byl to velký boháč a každý si myslil, že ho čekají pocty a sláva. Jeho život byl plný zlých skutků a toto je jeho trest.
Proč se trápili ti lidé, kteří pletli provazy, zatímco za jejich zády se krmili líní oslové? A proč se nesmějí dotknout jiní lidé vody a jídla, proč je trápí věčný hlad a žízeň?
S: "Lidé, kteří pletou provazy, pracovali na zemi do úpadu. Dřeli se, ale plody jejich práce připadly jiným, a oni dovolili, aby se to dělo. Když přišli do západní říše, byla jejich srdce zvážena a ukázalo se, že rozmnožovali bezpráví. Proto byli odsouzeni. A lidé, kteří nemohou dosáhnout na džbán vody a chléb, ti se pachtili na zemi po něčem, co nestálo za námahu, a nikdy toho nedosáhli. Když přišli do západní říše, usvědčilo je jejich srdce ze zlých skutků. Byli proto po smrti odsouzeni, aby usilovali o to, co je nutné, a aby toho také nikdy nedosáhli."
Měli si dát po smrti vyjmout srdce a měli na jeho místo vložit srdce kamenného brouka skarabea. Tak to dělají boháči v našem kraji. Srdce, které člověk přenáší ve svém těle po celý život z místa na místo, od jednoho činu k druhému, ví příliš mnoho na svého pána. Kamenné srdce nemá svědomí a nezradí svého pána po smrti.
S: "Po smrti se už nikdo nemůže stát lepším ani horším. Jako nemůžeš vydávat špatný skutek za dobrý, nemůžeš vydávat kamenné srdce za srdce, které bilo v lidské hrudi."
Kdyby lidé už za života kladli své skutky na spravedlivou váhu a neklamali své srdce, nač by byly Anúpevovy váhy v západní říši?

Poslední zrnko

15. srpna 2017 v 20:08 | dvě TeReziA
Jsem poslední zrnko, co zde leží v prachu země,
ležím tu sama a mám trochu strach
z toho, co příjít má a co pak bude ze mne.
Není to chvíle příjemná.
Modré nebe nad hlavou dá duši klid.
Já mám ji trošku bolavou,
jestli je všechno tak,
jak má být.

Kor. 15: 35-49

Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
Jak je psáno: 'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.

BIBLE KRALICKÁ

Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou?
Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživěno, leč umře.
A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice neb kteréžkoli jiné.
Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné pak tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté sláva nebeských, a jiná zemských,
Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné;
Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo.
Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední Adam v ducha obživujícího.
Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní.
První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe.
Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští.
A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského.

Z pohledu malého človíčka

12. srpna 2017 v 16:26 | dvě TeReziA
Z pohledu malého človíčka sedl mi motýl na víčka.
Udělal maličkou chybičku, změnil se ve zlatou rybičku.
Rybička třpytí se na víčku a já mám v očích slzičku.
Ta slza i s rybou odpluje a já vím, že pravda to nebude.
I malý človíček dospěje, je tu jen jediná naděje.
Naděje ukrytá ve víře, že člověk je člověkem, ne zvíře.

Kdybych tak mohla změnit svůj život

24. července 2017 v 12:09 | dvě TeReziA
Kdybych tak mohla změnit svůj život, k obědu pila bych jen růžové pivo.
Růžové brýle a dlouhé blond vlasy, možná bych mohla být královnou krásy.
Ale že všechno je trošičku jinak, život se ne vždycky mně zdá být prima.
Není to lehké s každým vyjít, jednou je hůř a jednou je líp.
Život za to přesto stojí, i když mě občas něco bolí.

Tohle není můj hlas

10. července 2017 v 17:55 | dvě TeReziA
Promlouváš ke mně znovu a zas, já dobře vím "Tohle není můj hlas!" K tobě se obracím s mým tajným přáním, Tvé lásce se nikdy neubráním. Jen je mi líto, že zas a znova nekonám tak, jak bys potřeboval.

Někdy se mi zdá, že...

16. dubna 2017 v 23:36 | dvě TeReziA
"Někdy se mi zdá, že mám slovo já. Když se stydím, sklopím zrak, někdy zírám do oblak." - "Slovo může sílu mít, může taky uškodit. Ale mluvit dobře k věci, když to nejsou plané keci, tohle přece stojí za to, nic se neboj, moje zlato!"

"Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh." (Jan 1:1)

Kam se slunce schovalo?

18. března 2017 v 7:19 | dvě TeReziA
Prší, prší, jen se leje, sluníčko se neusměje. Před deštěm se schovalo, celý den tam zůstalo. Pejsek stojí u dveří a na počasí láteří, že nemůže za fenou, dnes ji mají zavřenou. Až sluníčko vyjde zas, bude jistě lepší čas.

Nejdůležitější orgán?

17. února 2017 v 9:58 | dvě TeReziA
Myslím, myslím, už to mám! Že by snad srdce bylo nejdůležitějí orgán? Nebo můj mozek veliký? Oba jsou pro mne důležitý.

Kdybych se rozhodla jinak

30. prosince 2016 v 13:00 | dvě TeReziA
Kdybych se rozhodla jinak, možná by svět byl príma. Všechno by se mi dařilo a potomstvo by nezlobilo. Ve škole samé jedničky a na nebi jenom hvězdičky. Lidi by byli k sobě milejší a starali by se o svět vezdejší.

Mít zlaté srdce

26. listopadu 2016 v 8:19 | dvě TeReziA
Alespoň na krku zlaté srdce mám. Ráda ho často nosívám. Darovala mi ho babička, že jsem její drahá holčička.


Čtení z prvního listu svatého,apoštola Pavla Korinťanům.(1Kor12-13)
Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící.
Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává.

Zlé myšlenky jsou jako hadi

10. září 2016 v 20:57 | dvěTeReziA
Mk 7: 14-23 (Nový Zákon, Bible)
Makarius: Zlé myšlenky jsou jako hadi; pustíš-li je do ráje svého srdce, usadí se tam a udělají si tam hnízdo, svou líheň.
Staré latinské přísloví: Vzdoruj začátkům, pozdě se hledá lék, když se zlo rozmnožilo ...

Ztraceni v pokroku

30. srpna 2016 v 17:40 | dvěTeReziA
Pokrok, to je velká síla, ale proč stále tolik lidí ve světě umírá? Proč musí lidi z domu utíkat? Proč mají děti hlad? To mi teda jasné není, vede mne to k zamyšlení.

První vzpomínky

26. srpna 2016 v 7:23 | dvěTeReziA
Nebylo to jako dnes, za městem ještě rostl les. K babičce jsme chodívali tajuplným lesem, bylo tam místečko pokryté vřesem. Taky tam rostly různé druhy mechů, ze kterých jsme vyrobili pro domečky střechu. Bylo to místo plné zábavy, kde měly děti skvělé nápady. Jedli jsme maliny a červené lesní jahody, u studánky bylo vždycky dost čerstvé vody. Slunce prosvítalo mezi vysokými stromy, dnes jsou tam paláce, zbohatlých lidí domy.

Změnit názor

16. srpna 2016 v 11:29 | dvěTeReziA
Změnit názor divné není, byli jsme jen přesvědčení o pravdivosti úsudku svého,
a změnit úsudek není nic divného,
když nové informace o věci máme, nový úsudek si do kupy dáme.

Život není náhoda

9. srpna 2016 v 15:31 | dvěTeReziA
Život není náhoda, hledej místo pro Boha.
Ježíš ťuká na dveře, čeká, kdo mu otevře.

"Zobrazeno"

1. srpna 2016 v 19:52 | dvěTeReziA
Tisíckrát je "zobrazeno", jeho známé svaté jméno.
Zacheus zas na strom vyšel, aby Krakov slovo slyšel.
Uslyšíme boží hlas, jak promlouvá uvnitř nás?

Bloguju, bloguju, ...

25. července 2016 v 18:43 | dvěTeReziA
"Bloguju, bloguju, protože to miluju ..."
Naučím se dobře česky, moje verše budou hezký.
A když budu hodně psát, nemusím se blogů bát.

Proč se nikdy nezastavíš?

19. července 2016 v 21:36 | dvěTeReziA
Zastav se na chvíli člověče, voda zas po proudu poteče.
Neboj se, že neznáš z lesa ven cestu, že do tmy nedojdeš ke svému městu.
Chvíli se zastav a sleduj to ticho, možná, že ruší je trochu tvé břicho.
Můžeš se nasytit lesními plody a ze studánky napít se chladivé vody.

Zajeď na hlubinu

11. července 2016 v 12:17 | dvěTeReziA
Hluboko uvnitř
srdce z masa tluče,
puká obal z ledu
i pevné obruče.
Hluboko uvnitř se před láskou skrylo,
aby ho nic ve světě znovu nezranilo.
Lk 5: 4-6

Falešný úsměv

4. července 2016 v 13:08 | dvěTeReziA
Zkoušíš přelstít svoji tvář, falešně se usmíváš,
ale tvoje oči praví, že tvůj úsměv není pravý.
Možná za tou krásnou maskou,
schovalo se srdce s láskou,
které věří, má chuť žít
a netouží jenom sebe potěšit.

Komu není shůry dáno, v apatice nekoupí

1. července 2016 v 19:06 | dvěTeReziA
Nevadí, že dnes jsme hloupí,
zítra budem chytřejší.
Nebudem se proto rmoutit.
Láska je věc vzácnější.
Lidová moudra: Čím bystřejší hlava, tím tišší jazyk. Dobrota je začátek druhého života.
Bible 1.kor. 13: 1-13

Půlnoční dítě

10. června 2016 v 13:09 | dvěTeReziA
Zrozená nedělní půlnocí, oděná hvězdami do noci, poslíček to ale není, je to naše potěšení.

Slepá ulice

28. března 2016 v 15:49 | Dvě TeRezi A
Kráčím slepou ulicí, a cestou vrážím do lidí, kteří někam slepě jdou, snad za svou slepou představou.

Z temnoty zla za světlem

23. března 2016 v 11:43 | Dvě TeRezi A
Pročítám si už po léta "Kruh četby" od ruského pana spisovatele Lva Tolstého z roku 1904, kde jsou uspořádány myšlenky mnoha spisovatelů a jeho vlastní, podle aktuálního data, a vždycky mě něco osloví.

17. březen

Stav většiny lidí, osvícených skutečnou, lidumilnou osvětou, sevřených nyní klamem a chytrostí násilníků, kteří nutí tuto většinu, aby ničila svůj vlastní život - je to stav hrozný a zdá se, jakoby neměl východisko.
Naskytují se pouze dva východy, a oba jsou uzavřeny: jeden, abychom násilí roztrhli opět násilím, terorismem, bombami, dýkami, abychom vně sebe rozbili spiknutí vlád proti národům, nebo abychom se dohodli s vládou, dělali jí ústupky, měli účast v ní a pomalu rozmotávali síť, kterou spoutává lid, a tak jej osvobodili,
...

Co tedy zbývá? Násilí, jak nám ukazuje zkušenost, způsobuje pouze reakci. Vstupovat do vlády - staneme se nástrojem vlády. Zbývá tedy jediná cesta: zápasit zbraní myšlenky, slovem, svým životem ...
...

Společnost nemůže existovat bez společné víry a společného cíle ...

Nejlepší společnost je ta, v níž je možné uskutečnit veliké pravdy.

Zkus to znovu sedmkrát

20. března 2016 v 20:30 | Dvě TeRezi A
Zkus to znovu a odpouštěj, ať nezapadne slunce nad vaším hněvem. (Ef 4,26)
Kolik šancí mám dát tomu, kdo se proti mně provinil? Snad až sedmkrát, Pane?
Odpověď zní: Až sedmdesátkrát sedmkrát.
U Boha není nic nemožného, ale já jsem jen člověk.
Zkouším to zas a znova.
Měj se mnou strpení, Pane.
(Mt 18:21-35)

Život nás baví

1. února 2016 v 12:51 | Dvě TeRezi A
Život je dárek a moc nás baví, k obědu vídeňský párek a lehnout si do měkoučké trávy. Dívat se na nebe, jak oblaka plují, z nebe na nás zvířátka vykukují. Jeden mrak je drak a druhý pes. Taky se nám líbí, jak se třpytí les.

Čekání na Godota

30. ledna 2016 v 17:58 | Dvě TeRezi A
Čekám velké překvapení, možná se nám život změní. Můj život je trochu drama, zase stojím v dešti sama ...

Začarovaný kruh novoročních předsevzetí

28. prosince 2015 v 19:07 | Dvě TeRezi A
Rok za rokem - za kruhem kruh - překračuji řeku smluv. V sobě tiché smlouvání, trošku mi strach nahání. Nic si z toho nedělám a předsezetí si zas dám. Vždyť je to krásný rituál, že splním to, co jsem si přál.

Život ztrácet a nacházet sebe

13. prosince 2015 v 16:19 | Dvě TeRezi A
Život svůj ztrácím, když hledám Tebe, trochu se bojím poznávat sebe. Vzdávat se špatnosti a dobro nechat klíčit, nebát se blízkosti, že mohu něco zničit.

10 důvodů proč máme rádi pohádky

21. října 2015 v 11:28 | Dvě TeRezi A
Máme rádi pohádky, i když jsou staré. Možná, že nejsme zrovna IN, ale je to báječné pročítat si pohádky Božky, JáryKáji Erbena a dalších pohádkářů. Naše Terezka zrovna moc čtení nedává, školu zkrátka neprožívá, ale jakmile se drápkem chytí, začne se to měnit. Začali jsme doma sbírat staré pohádkové knížky. Terezka miluje ilustrace od Heleny Zmatlíkové, pana Scheinera (Zlatovláska), Lady, Sekory a mnohých dalších ilustrátorů. A tak spolu ilustrujeme naše oblíbené pohádky, kreslíme si pro radost, už máme rozkreslených spoustu sešitů. Kreslení Terezku zkrátka baví a my doufáme, že ji bude tolik bavit i čtení. Paní Božena Němcová je prostě úžasná, zvlášť pro ženské citlivé srdíčko, mluví přímo z nitra duše. A pan Erben je úplně dokonalý, pohádkám dává všechno, co k životu potřebují. Snad jsme těch deset důvodů vypsali. A proč tolik milujeme pohádky? Protože v nich dobro vítězí nad zlem a láska nad zlobou a nenávistí.

Zpátky do pohádky

14. října 2015 v 10:52 | Dvě TeRezi A
Často vracíme se zpátky k našim předkům do pohádky.
Proto je tak máme rádi, že nám vrací naše mládí.
Mládí - víru - sílu žít a budoucnost vypadá líp.

Neboj se být jiná

9. října 2015 v 11:55 | Dvě TeRezi A
Je to zřejmě naše vina, že se cítíš trošku jiná... Omlouvám se za to, ale poper se s tím,prosím, zlato. Až si najdeš kamarády, kteří budou tě mít rádi, škola nebude tak hrozná (a snad, co je empatie poznáš... ). Když budeš druhým pomáhat, svět se může lepším stát...

Kdybychom byli milionáři...

2. října 2015 v 21:01 | Dvě TeRezi
Kdybychom byli milionáři, tak bychom měli úsměv ve tvářích. Tak dlouho bychom ten úsměv nosili, dokud bychom si život nepokazili. Mnoho nepotřebností by nás obklopilo a co je to podstatné by nás netrápilo.
"Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království ..."
Bible (Nový zákon Mt 19,23-30, Mk10,17-30)
P.S. Souhlas s trojkou (3.kom.) až na ty skutky...2T

Kouzelná Anonymita

20. září 2015 v 14:17 | Dvě TeRezi
Naše Terezka tvrdí, že umí být neviditelná. Docela jí to věříme.
Někdy je dobré být tak trošku neviditelný. Zahalit se kouzelným pláštěm anonymity, kráčet tiše ulicemi, pozorovat svět, poznávat sám sebe z jiné stránky a nechat se větrem unášet ...
Anonymita představuje jistý druh neviditelnosti a může být dobrá i zlá.
Chránit si své soukromí pomocí anonymity, třeba na internetu, je jistě dobré, ale anonymní podvodník, který ubližuje druhým, to je zlé.
V pohádkách anonymita mnohým hrdinům pomáhá stát se statečnějším, osmělit se bojovat se zlem atd. Např. v pohádce "O Janovi a jeho podivuhodném příteli" anonymita pomohla Janovi zachránit princeznu, ale přilákala nepoctivce, aby anonymity zneužili a použili k nedobrým věcem.
 
 

Reklama