Tradice, Vánoce a Velikonoce

Psí dny a Nanebevzetí Panny Marie

15. srpna 2018 v 9:27 | dvě TeReziA...

Dlouhé psí dny

Dříve končili dnešního dne tzv. "psí dny" - čili nejteplejší období roku.

Podle staročeského kalendáře se rok rozděluje ne na čtyři roční období, nýbrž na osm. Léto podle něj končilo svátkem Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).
16. srpen již náležel ročnímu období, které naši předkové nazývali polétí:

Pranostika: "Na Nanebevzetí léto odletí. Na Panny Marie Nanebevzetí první vlaštovky od nás letí."

Dobou nejparnějších dnů v roce, zhruba od poloviny července až do dnů na počátku druhé srpnové dekády, bývá v lidové meteorologii vymezováno tzv. vrcholné léto. Často také bylo označováno pojmem ze středověké astrologie - psí dny: "V psí dny očekávej veliká parna a bouře. Dlouhé psí dny - krátké žně. Když léto spěje v psí dny, znamená to, že se Slunce obrací již k zimě."

Pálení čarodějnic, Den čarodějnic

30. dubna 2018 v 8:01 | dvě TeReziA...

Pálení čarodějnic

V předvečer prvního máje se po staletí slavila, především v německých krajích, Valpuržina noc. Byl to den čarodějnic a jim podobných stvůr, které se této noci slétaly na čarodějné hoře Brocken. V našich zemích pro změnu této noci čarodějnice pálili a na mnoha místech hořívají tyto očistné ohně dodnes.

Filipojakubská noc,

která následuje po velikonocích, je totéž co pálení čarodějnic. Filipojakubská noc je český lidový svátek spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Během noci se duben loučí s vládou a předává ji květnu. Zlé a nečisté síly jsou údajně mocnější než jindy. Nebezpečí hrozilo především po odbití půlnoci, tehdy tyto síly měly moc lidem škodit.

V noci před dnem, kdy si církev v minulosti připomínala svatého Filipa a svatého Jakuba, bylo možné najít poklady, které byly v jiných dnech a nocích roku ukryté. Jenže ty poklady podle všeho střežily právě zlé síly, proto bylo nebezpečné pouštět se do hledání, pokud člověk neměl s sebou květ kapradí, svěcenou křídu a mnoho dalších nezbytných věcí.
Také veškeré byliny měly během této noci kouzelnou moc. Zejména jestli se natrhaly přesně o půlnoci a navíc k tomu svítil úplňkový měsíc. I obyčejný šeřík odháněl démony a zlé duchy. Prý stačila pouhá snítka šeříku, aby byl majetek i stavení v bezpečí před zlými čarodějnicemi.
Bezdětní manželé měli v tuto noc větší šanci, že se jim podaří počít vytoužené dítě. Dítě počaté v tuto noc by mělo po celý život provázet štěstí.

Pálení čarodějnic a Valpuržina noc

jsou často ztotožňovány se svátkem Beltain, který slavili 1.května Galové (Keltové), v Irsku svátek svaté Brigity.

Boží hod velikonoční

1. dubna 2018 v 13:45 | dvě TeReziA...

Boží hod velikonoční


Moc hezký pořad ČT z cyklu Naše tradice tentokrát o tradičních pokrmech na velikonoční hodování a také jak mají vypadat pravé venkovské pomlázky.
Velikonoční neděle je největší slavnost církevního roku, při níž se slaví vzkříšení Ježíše Krista a vítězství nad smrtí. Jde o pohyblivý svátek, který připadá na první neděli po prvním úplňku po 21. březnu. Připravuje se tradiční jídlo, známé již z předkřesťanských dob, které nese svou symbolickou hodnotu. Dozvíte se i mnohé o zvycích malování vajíček, pletení pomlázek a koledování.
ČR 2014

Apríl a svátek Fortuny

1. dubna 2018 v 12:04 | dvě TeReziA...

Apríl

tento svátek u nás zdomácněl a už v 16.století bylo tento den povoleno společensky žertovat a "vyvádět aprílem". První duben je klasickým svátkem šprýmařů, jimž prý vládne nordický bůžek Loki.



Svátek Fortuny

Ve starém Římě byl tohoto dne ženský svátek Fortuny virilis (tj. mužské, mužné), hledající dobrý vztah k mužům a podléhající Venuši. Původně se k této bohyni modlily vždy 1. dubna ženy nižšího stavu, a to dokonce v mužských lázních. Ač to zní podivně, prosily prý zde za štěstí svých mužů, kteří byli ovšem v tu dobu buď doma, nebo pro změnu zase pobývali v ženských lázních.

Martin z Tours

11. listopadu 2017 v 17:43 | dvě tereziA

Martin z Tours

Martina z Tours žil ve 4.století v Sabarii (dnes Szombathely, Maďarsko). Jeho otcem byl vysloužilý římský voják, jenž chtěl, aby jeho syn zasvětil armádě život také - snad proto mu dal jméno Martin. A tak volky nevolky nastoupil patnáctiletý hoch do vojska. Nebyla to volba srdce, neboť chtěl být poustevníkem, ale své úkoly plnil přesně podle rozkazu, takže se z něho stal brzy důstojník.
Jednoho mrazivého večera se však jeho život od základu změnil. Římská armáda tehdy tábořila v Amiensu severně od Paříže. Martin jel na svém koni a u brány jej zastavil žebrák a prosil o almužnu. On však neměl zrovna peníze ani jídlo. Tu ho napadla spásná myšlenka: vzal svůj důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi a odjel do tábora. V noci se mu zjevil ve snu Kristus a Martin slyšel, jak mluví k andělům: "Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je na cestě ke křtu. Cokoliv totiž kdo učiní dobrého jednomu z mých nejmenších bratří, mě učiní."

Tento hluboký zážitek Martina zcela změnil. Ihned se nechal pokřtít a opustil armádu. Vydal se do Poitiers, kde žil křesťanský učitel Hilarius, aby se od něho dověděl, jak dojít ke spáse duše. Po nějakém čase se Martin vrátil do Panonie (dnes Maďarsko), kde se narodil, aby zde šířil křesťanství. Tam však bylo v převaze ariánství (popírali Kristovo božství, prohlašovali, že syn byl stvořen Otcem a nemůže mu tedy být roven), a Martin tak se svou misií neuspěl. Naopak, musel urychleně zemi opustit. Uprchl až na ostrov Gallinara (italská Riviéra), kde nějakou dobu žil jako poustevník.

Dušičky

2. listopadu 2017 v 11:11 | dvě tereziA

Dušičky

Dušičky jsou příležitostí vzpomenout na naše předky, diky kterým jsme se narodili.

Již několik století se v našich zemích Dušičky slaví 2.11.

V Evropě má tento den prastarou tradici, sahající až do keltských časů. Keltové ve starověku obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka (název máme podle keltského kmene Bojů, který osídlil Čechy zřejmě ve 4. století př. n. l., dostaly české země latinský název Boiohaemum - Bohemia, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l.).
Právě keltský rok začínal Samhainem a slavil se 1. listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Jeho název se skládá ze slov "sam-fuin" tedy "Konec léta".
Než se stal církevním svátkem (998), býval dnem boha Ódina (Woden), který měl na starosti všechny zemřelé. V převleku za divokého koně či v jiných maskách chodili naši prapředkové od obydlí k obydlí, aby si uvědomili, že smrtí se setkává minulost s budoucností. Tento den byl vždy užitečný, protože lidé si alespoň jednou do roka uvědomili pomíjivost svého pozemského bytí a vzpomínkou na své blízké zemřelé si připomněli, že i oni jednou nastoupí cestu na druhou stranu.

Dnes se s ním můžeme setkat v pokřesťanštělé formě svátku Všech svatých 1.listopadu a následných Dušiček 2.listopadu.
Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy.

Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje tedy na předkřesťanské tradice. Církev od nepaměti konala modlitby a obětovala za zesnulé, poprvé se s ním setkáváme u biskupa Isidora ze Sevilly (7. století). Ten svým mnichům předpisoval, aby mše v den po Seslání Ducha sv. byla sloužena za duše zemřelých. Na počátku 9. století přikázal opat Eigil z Fuldy, aby se 17. prosince, v den památky sv. Sturmia, zakladatele kláštera ve Fuldě, pamatovalo na všechny zemřelé. Podobné památky existovaly i ve východních církvích. K oficiu svátku Všech svatých přikázal Amalar z Mét připojit oficium za zemřelé roku 403.
Avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny (ve funkci 994-1048) a zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček.

Svátek Všech svatých vychází z doložené historické události, jíž bylo vysvěcení Pantheonu v Římě v roce 609. Pantheon byl původně antický chrám, v němž se uctíval kult všech římských bohů. Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli. Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé.
V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Protestanti tento den označují jako Památka zesnulých. Tento pojem vešel i do kalendáře veskrze ateistického.

Slaví jej mnoho států a národů, každý po svém. Zatímco ve střední Evropě mají dušičky klidný průběh, v anglosaských zemích a především v Americe si lidé 31.10. (v předvečer svátku Všech svatých) připravují pestrobarevné kostýmy na slavnostní veselice a vydlabávají dýně.

Na Dušičky chceme uctít památku mrtvých - řezanými květinami na hrob, tichou vzpomínkou na ty, kteří už nejsou mezi námi. A leckde i setkání s příbuznými a blízkými, kteří jsou od nás daleko, a jindy si na setkání nenajdeme čas.
Tradicí je pokládat na hroby blízkých dušičkové věnce z větví, z mechu, nebo šišek.

Velikonoce

27. března 2016 v 11:51 | Dvě TeRezi A
Noci se krátí a dny se prodlužují. Letos (velikonoční neděle) mezi velikonočními svátky byla opět změna času-přešli jsme na letní čas. Velikonoce jsou svátky pohyblivé, proto jsou každý rok v jiném období. Odvíjejí se od prvního jarního úplňku, začínají nedělí, velikonoční pondělí je v období mezi 23.březnem (letos 28.března) až 26.dubnem.
Hned po Květné neděli začíná PAŚIJOVÝ TÝDEN.
Květná neděle (Pašijová neděle) - připomíná slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Pašije - v kostele se předčítá zpráva o umučení Ježíše. Průvod s ratolestmi. U nás jsou oblíbené kočičky.
Modré pondělí (někdy také žluté) - podle modrých látek vyvěšených v kostele.
Šedivé úterý - podle velkého jarního úklidu v domácnostech a vymetání pavučin.
Škaredá středa (někdy také černá) - podle sazí z komínů, které se vymetaly. Den, kdy Jidáš zradil Ježíše. Lidé by se neměli mračit, nebo se budou mračit každou další středu po celý rok.
Zelený čtvrtek - podle zelených jídel (špenát, kopřiva,..). Kostelní zvony tento den odlétají do Říma. Vesnicemi obcházejí chlapci s řehtačkami a klapači.
Velký pátek - nový český státní svátek (letos poprvé). Den smutku a velkého postu. Den, kdy zemřel Ježíš na kříži (15 hodin). V noci se prý otevírá země a vydává své poklady. Nesmí se prát prádlo, ani pracovat na poli.
Bílá sobota - podle bílení domácností vápnem. Pečou se mazance a velikonoční beránci. Chlapci pletou pomlázky. Děvčata zdobí vajíčka.
Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) - největší svátek celého liturgického roku. V kostele se světí pokrmy, kterými potom pohostíme a obdarujeme hosty.
Velikonoční pondělí (někdy také červené) - podle červeně obarvených vajec. Muži a chlapci chodí po domech s pomlázkou, aby dívky a ženy byly zdravé.

Víte, že za dva dny budou velikonoce...

23. března 2016 v 15:57 | Dvě TeRezi A
Víte, že za dva dny budou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován. (Mt26:1-5)
 
 

Reklama
Reklama